1 Afs 172/2024 — Nejvyšší správní soud

77 Af 2/2025- 87 - text  18 77 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: HD Logistic s. r. o., IČO: 28035836 sídlem Karlovarská 147/22, Hradiště, 350 02 Cheb zastoupená Mgr. Liborem Duškem, advokátem sídlem K Nemocnici 2375/2a, 350 02 Cheb proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. 35795/24/5100-00460-704211, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 1. 2025, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. 35795/24/5100-00460-704211 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 4. 2024, č. j. 304247/24/2403-00460-402155, na daň z nemovitých věcí na rok 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni stanovena daň z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2024 ve výši 323 592 Kč. 2. Při stanovení daně správce daně vyšel z místního koeficientu dle § 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, který byl stanoven obecně závaznou vyhláškou města Cheb č. 7/2023, o stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí (dále jen „OZV“; OZV je veřejně dostupná na https://sbirkapp.gov.cz/). V čl. 2 OZV město Cheb stanovilo pro nemovitosti na celém území města tři místní koeficienty: (i) koeficient 3,0 pro lokality vymezené parcelními čísly pozemků v příloze č. 1 OZV, (ii) koeficient 4,0 pro lokality vymezené parcelními čísly pozemků v příloze č. 2 OZV a (iii) koeficient 2,0 pro zbývající lokality nevymezené ani v příloze č. 1, ani v příloze č. 2. 3. Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. Xa pro k. ú. Ch. (dále též jen „předmětné nemovitosti“), podléhaly podle OZV místnímu koeficientu 3,0. II. Žaloba 4. Žalobkyně v úvodu žaloby stručně vymezila napadené rozhodnutí a uvedla popis rozhodných skutečností, v rámci kterého zejména poukázala na své vlastnictví k předmětným nemovitostem, místní koeficient dle OZV, sdělení Ministerstva vnitra ze dne 6. 3. 2024 k podnětu na prošetření OZV a odvolání, kterým napadla prvostupňové rozhodnutí. 5. Žalobkyně poté namítala nesprávnost, nezákonnost a protiústavnost OZV, pro které dle jejího názoru nelze OZV na danou věc aplikovat ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy, což je i důvodem, pro který je třeba napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně poukázala na právní analýzu OZV ve vztahu ke společnosti HS LINE, zpracovanou jejím právním zástupcem dne 7. 11. 2023. 6. Žalobkyně uvedla, že se na všechny její nemovitosti v k. ú. Ch. vztahuje místní koeficient 3,0, tedy vyšší koeficient než OZV stanovuje u řady jiných konkurenčních subjektů na území města Chebu. Žalobkyně poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které každá obecně závazná vyhláška musí být v souladu s ústavním pořádkem a zákonem a při posouzení formální a obsahové stránky obecně závazné vyhlášky se aplikuje tzv. „test čtyř kroků“. Poté připustila, že návrh OZV byl posouzen Ministerstva vnitra, které ve zprávě ze dne 6. 9. 2023 neshledalo rozpor návrhu OZV se zákonem, ovšem upozornila na to, že Ministerstvo vnitra v rámci abstraktní kontroly zákonnosti blíže nezkoumalo důvody, které město Cheb vedly ke stanovení různých místních koeficientů pro vymezené různé části města. 7. Žalobkyně dále poukázala na požadavek, aby výše zdanění nemovitostí odpovídala negativním a pozitivním externalitám daného místa. Konkrétní důvody, proč město Cheb v OZV přistoupilo ke zvýšení místního koeficientu, jsou dle žalobkyně uvedeny v důvodové zprávě k OZV velmi stroze a obecně. Jejich výčet pak byl městem Cheb doplněn dalšími důvody, a to na základě výzvy žalovaného. Přesto má žalobkyně za to, že městem Cheb uvedené důvody jsou v kontextu rozsáhlých regulovaných území ve valné většině příliš obecné na to, aby bylo možné jednoduše specifikovat a obhájit, v čem konkrétně jsou předmětné problémy či jiné negativní externality spojeny více právě s těmi subjekty, které jsou více daňově zatíženy. Podle žalobkyně je nutno vzít v úvahu, že město Cheb se rozhodlo odlišně regulovat vždy jen vybrané pozemky v předmětné průmyslové oblasti města Chebu, zvýšený místní koeficient tak nebyl zaveden plošně například dle katastrálních území. Všechny porovnávané nemovitosti konkurenčních podnikatelských subjektů leží u stejné páteřní silnice, prakticky ve stejné vzdálenosti od centra města i od obou městských obchvatů, přičemž jejich pozemky nebyly činností města Chebu zhodnoceny (rozdíl oproti pozemkům v Průmyslovém parku I.) ani nebyly v posledních dekádách součástí revitalizace brownfieldu. 8. Podle žalobkyně nebyly prokázány vyšší výdaje města Cheb na MHD, osvětlení, kanalizaci či zeleň při porovnání situace žalobkyně a jiných konkurenčních společností zatížených koeficientem 2,0. Podle žalobkyně není mezi nimi žádný zásadní odůvodnitelný rozdíl. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že její provoz skladování (stejně jako provoz u porovnávané konkurence) nemá nic společného s problémy, které odůvodňují potřebu potlačovat sociálně-patologické jevy ve městě či budovat cyklostezky. Žalobkyně sídlí v Chebu, a proto neplatí argument o tom, že by výnosy z ostatních daní byly pro město Cheb nulové. Žalobkyně ani nepatří mezi subjekty, které by přispěly k popisovanému nárůstu pracovníků, kteří nejsou občany Chebu. 9. Žalobkyně se poté porovnala s konkurenčními subjekty, přičemž vyslovila pochybnosti o dodržení principu rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porovnání provedla se třemi subjekty, a to (i) BuchArt s.r.o., zatěžující lokalitu k. ú. Ch., areál Na Návrší (dále jen „BuchArt“), (ii) rejman logistics s. r. o., zatěžující lokalitu k. ú. Ch., areál Na Návrší (dále jen „Rejman“) a (iii) BENKA TRANSPORT s. r. o., zatěžující lokalitu k. ú. Ch., areál Potoční (dále jen „Benka“). Všechny tyto tři srovnávané subjekty jsou podle žalobkyně zatíženy koeficientem 2,0, což představuje jejich neodůvodněné zvýhodnění oproti ní. Žalobkyně namítala, že předmětné subjekty se shodnou podnikatelskou činností zatěžují identické veřejné dopravní komunikace v totožné lokalitě jako ona. Žalobkyně je proto neodůvodněně znevýhodněna. Zároveň provoz související s areálem zkoumaných subjektů včetně žalobkyně (využívání napojení svých areálů na dálnici D6 nebo jihovýchodní obchvat města) zatěžuje primárně komunikace v majetku Karlovarského kraje, a naopak městské komunikace, na rozdíl od velkých průmyslových areálů v nové průmyslové zóně, zatěžuje minimálně. 10. Žalobkyně tvrdila, že ona městem Cheb uváděné negativní externality nijak nezpůsobuje, pravděpodobně oproti jiným obřím areálům v nové průmyslové zóně. Podle žalobkyně město Cheb při stanovování místního koeficientu z důvodu nadměrné dopravní zátěže v lepším případě opomenulo relevantní úvahy o subjektech, které skutečně nadměrně zatěžují (nebo naopak nadměrně nezatěžují) dopravní komunikace ve vlastnictví města Chebu, nebo v horším případě nepřihlíželo k relevantním úvahám, které prokazatelně zaznívaly i na plénu zastupitelstva města. 11. Žalobkyně proto vyjádřila přesvědčení, že v daném případě došlo při přijímání OZV ke zneužití zákonem svěřené působnosti a OZV ani po dodatečné argumentaci města Chebu nemůže projít tzv. třetím krokem testu. Je dána protiústavnost OZV především v důsledku porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 Listiny. Jelikož napadeným rozhodnutím došlo k potvrzení prvostupňového rozhodnutí, které OZV aplikovalo, došlo k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2025 označil předmětnou žalobu za nedůvodnou, a proto navrhl její zamítnutí. Žalovaný nejprve zrekapituloval průběh řízení, shrnul žalobní námitky a vymezil předmět sporu. Poté se vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám. 13. Žalovaný upozornil, že orgány finanční správy jsou vázány zásadou legality a nemohou na rozdíl od správních soudů posuzovat zákonnost obecně závazných vyhlášek. Žalovaný považuje OZV za platnou a účinnou a má za to, že daň z nemovitých věcí byla vyměřena oprávněně. 14. Žalovaný poukázal na to, že Ústavní soud připustil možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti, čímž obce mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí skutečně odpovídala konkrétním negativním externalitám, tedy individualizovat nerovné zatížení společného prostoru. Město Cheb ke