77 Af 3/2024 – Krajský soud v Plzni

77 Af 3/2024- 101 - text  12 77 Af 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: PilsFree, z. s., IČ 26643260, Tachovská 1373/41, 323 00 Plzeň, zastoupený JUDr. Markem Görgesem, advokátem, Žižkova 1737/52, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6108/24/5200-11434-711926, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6108/24/5200-11434-711926 (dále též jako „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání a byla potvrzena rozhodnutí – dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Plzeňský kraj a) ze dne 8. 2. 2023, č. j. 175592/23/2301-51523-401255, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 4 207 170 Kč, a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 841 434 Kč; b) ze dne 8. 2. 2023, č. j. 175721/23/2301-51523-401255, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 5 164 010 Kč, a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 1 032 802,- Kč; c) ze dne 8. 2. 2023, č. j. 175780/23/2301-51523-401255, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 5 601 580 Kč, a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 1 120 316 Kč. 2. Daňové řízení bylo upraveno zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen jako „daňový řád“). Režim daně z příjmů právnických osob byl upraven zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve zněních účinných v rozhodných obdobích (dále jen jako „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“). [II] Žaloba 3. Žalobce nesouhlasil s právním hodnocením orgánů finanční správy a soudů ve správním soudnictví, na základě kterého proběhla anebo probíhají následující řízení ve věci povinnosti k dani z příjmu na straně žalobce: a) správní řízení o dani z příjmu za roky 2014 a 2015 (viz platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 ze dne 28. 8. 2020, č. j. 1694375/20/2301-51523-401144, a dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ze dne 28. 8. 2020, č. j. 1694427/20/2301-51523-401144, oba vydány Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, a dále rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 2. 11. 2021, č. j. 38732/21/5200-11434-711926), b) řízení o správní žalobě proti rozhodnutím orgánů finanční správy z řízení sub a) [viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2022, sp. zn. 57 Af 1/2022], c) řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z řízení sub b) [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2023, sp. zn. 3 Afs 284/2022], d) řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Krajského soudu v Plzni v řízení sub b) a Nejvyššího správního soudu v řízení sub c) [viz řízení před Ústavním soudem vedené pod sp. zn. I. ÚS 1630/23]. 4. Žalobce dále podotkl, že z materiálně obdobných důvodů nesouhlasí s právním hodnocením orgánů finanční správy a Krajského soudu v Plzni, na základě kterého proběhla anebo probíhají následující řízení ve věci povinnosti k dani z přidané hodnoty na straně žalobce: a) správní řízení o povinnosti k dani z přidané hodnoty v době od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2020 (viz rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 25. 9. 2020, č. j. 36268/20/5300-21444-711275, a rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 3. 5. 2021, č. j. 29393/21/7100-20116-010435, a dále rozhodnutí Finančního úřad pro Plzeňský kraj rozhodnutím v přezkumném řízení ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1831558/20/2301-40511-402974, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. 10. 2021, č. j. 38734/21/5300-21444-711275); b) řízení o správní žalobě proti rozhodnutím orgánů finanční správy v řízení sub a) [viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29.08.2023, sp. zn. 57 Af 29/2021]; c) řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v řízení sub b) [viz řízení před Nejvyšším správním soudem vedené pod sp. zn. 5 Afs 233/2023]. 5. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, když důvody oné nezákonnosti spočívají ve dvou vzájemně souvisejících rovinách, a to jak v pochybeních v procesním postupu, tak v pochybení v právním posouzení. Pochybení v právním posouzení žalobce považoval za stěžejní. 6. Žalobce se domníval, že ve všech výše uvedených řízeních, včetně řízení o rozhodnutí, které je napadáno touto žalobou, je ze strany správních orgánů, potažmo soudů, pro účely právního posouzení přijímána vadná premisa, dle které činnost žalobce představující poskytování připojení k internetu není spolkovou činností, a to z důvodů, které dle názoru žalobce nemají oporu jak ve skutkovém stavu, tak v právním řádu a jejichž aplikace zakládá nedůvodné a neústavní rozdíly mezi daňovými subjekty (např. rozdíl v aplikaci zákona na základě velikosti členské základny), či je dokonce v přímém rozporu s právy členů spolku (např. výkon členských práv jako předpoklad existence spolku či aktivní fyzické podílení se na činnosti spolku jako předpoklad pro klasifikaci činnosti jako hlavní činnosti spolku). 7. Touto základní (vadnou) premisou je, že poskytování připojení k internetu je jako předmět hlavní činnosti spolku vyloučeno, neboť taková činnost odpovídá podnikání (viz odst. 116 napadaného rozhodnutí: „V obecné rovině přitom nelze koncipovat nevýdělečnou, společné zájmy podporující činnost tak, aby podstata této činnosti byla tatáž jako komerční poskytování určité služby na tržní bázi.“). Žalobce byl přesvědčen o tom, že na poskytování připojení k internetu ze strany žalobce nelze nahlížet jako na (komerční) poskytování služby per se, stejně jako zájem člena spolku na zajištění přístupu k internetu nelze považovat za zájem na obstarání služby komerčním způsobem per se, jak je opakovaně (nesprávně) dovozováno nejen žalovaným. Též závěr, že nelze v rámci spolkové činnosti realizovat takovou činnost, která může či je poskytována jinými subjekty na komerční bázi, je svojí podstatnou nezákonný a hrubě protiústavní. V zásadě ne-li všechny činnosti, z nichž má profit či nemateriální uspokojení nějaké potřeby (sportovní záliby, zájmová činnost apod.), tak naprostá většina z nich může a často bývá i předmětem komerčního způsobu poskytování jinými subjekty. Pokud členové sportovního oddílu přispívají členskými příspěvky na chod spolku (např. tenisového) a za to mají následně možnost za zvýhodněných podmínek hrát na tenisovém kurtu, jedná se co do podstaty o identickou situaci, v níž se nachází žalobce. Je obecně známou skutečností, že pronájem kurtů za účelem hry tenisu je běžně poskytován na komerční bázi. Při akceptaci názoru prezentovaného žalovaným by ani nebylo možné, aby existoval sportovní spolek v situaci, kdy je poskytována stejná služba jiným subjektem na komerční bázi. Neprávnost (a protiústavnost) takového závěru je očividná. 8. Současně žalobce upozornil, že žalovaný výkladová pravidla, na jejichž tvrzení argumentačně staví své závěry, aplikuje selektivně, resp. je v jiných shodných případech neaplikuje [viz citace ze Zprávy o daňové kontrole ze dne 8. 2. 2024, která byla provedena u spolku Libčice.net, spolek, IČ 26998114, jehož činnost je totožná s činností žalobce: „Hlavní činnost spolku souvisí se zajištěním internetu pro občany Libčic nad Vltavou. Toto poslání spolku je v souladu s občanským zákoníkem, konkrétně s § 217 odst. 1. (Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen.“)]. 9. Předmětem žaloby je nezákonné a nesprávné posouzení členských příspěvků hrazených členy žalobce pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jako úplaty za služby, na základě kterého jsou členské příspěvky členů žalobce dodatečně zahrnuty do základu daně z příjmů žalobce. V důsledku tohoto závěru je současně žalobci nesprávně kladeno k tíži neodvedení daně z příjmů odpovídající členským příspěvkům, které jsou od daně z příjmů osvobozeny, a je mu nezákonně uložena povinnost uhradit penále. 10. Žalobce trval na tom, že členské příspěvky jeho členů jsou od daně z příjmů osvobozeny, kdy své obecně platné, a tedy též k předmětu této žaloby se vztahující, argumenty uvádí mj. ve své ústavní stížnosti ze dne 16. 6. 2023 a kasační stížnosti ze dne 6. 11. 2023. Žalobce tímto pro stručnost a zjednodušení odkázal na odůvodnění obou t