15 A 31/2011

15 A 31/2011- 23 - text

[OBRÁZEK]15A 31/2011-23

ČES KÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REP UB LIKY

Krajský so ud v Ústí nad Labem ro zhod l v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Le hk é, Ph. D. a soud c ů Mgr. Vác la va Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové, v právní věc i žalobce: A. M., „X“, zas to upe né ho M gr. Jaroslavem Vě tro vsk ým, pracovníkem Asociace pro právní otázky imigrace, o.s., se sídlem Moravská 9, Praha 2, proti ža lo va né mu: Po lic ie Če ské republiky, Kra jské ře dite ls tví po lic ie Ús te cké ho kra je, odbo r c izine cké policie, oddělení pobytové ko ntro ly, pátrá ní a e s kort, Masarykova 27, Ústí nad Labe m, v říze ní o ža lobě pro ti ro zho dnutí ža lova né ho ze dne 25. 3. 2011, č.j. KRPU-12592-55 /ČJ-2011- 040022-SV-RD,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Ža lobc e se v ža lobě pod ané v záko ne m stano vené lhůtě domáhal zrušení ro zhod nutí ža lo va né ho ze dne 25. 3. 2011, č.j. K RPU-12592-55/ČJ-2011-040022-SV-RD, kterým b ylo rozhodnuto, že se podle § 124 odst. 3 záko na č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na úze mí České rep ub lik y a o změ ně někte rýc h záko nů, ve zně ní úč inné m od 1. 1. 2011 (dá le jen „zákon o pob ytu cizinců“) prodlužuje doba zajištění za úče le m správního vyhošt ě ní, sta no ve ná rozhodnutím ža lo va né ho ze dne 8. 2. 2011, č.j. KRPU-12592-18/ČJ-2011-040022- SV-RD podle § 125 odst. 1 zákona o pob ytu cizinců, o 120 d nů.

V ža lobě žalobce namítá, že ža lo va ný vydáním napadeného ro zhod nutí po rušil usta no ve ní § 124 odst. 1 záko na o pobytu cizinců ve spojení s čl. 15 odst. 1 a 4 tzv. ná vra to vé s měr nice (s měrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008

Pokračování 2 15A 31/2011

o spo leč nýc h normách a postupech v člensk ých státech při navracení neop rá vně ně pobýva jíc íc h státních p říslušník ů třetích ze mí) a čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o lidsk ýc h právech z r. 1950 (d ále jen „Evropská úmluva“).

Porušení výše uvedených právních předpisů spatřuje žalobce v to m, že v čase vydání napade né ho ro zhod nutí nee xisto va l v případě žalobce reálný předpoklad, že k jeho vyhoštění do ze mě p ůvod u (či jiné ho státu) by mo hlo dojít ještě v době zajiš tě ní, které v souladu s usta no ve ním § 125 odst. 1 záko na o pob ytu cizinců nesmí pře sá hno ut 180 d nů. Pokračující zba ve ní osobní svobo d y, jejímž jediným úče le m má být prá vě realizace správního vyhošt ě ní, je proto nutné považovat za neopodstatněné, resp. své vo lné.

Z čl. 15 odst. 4 ná vrato vé směrnice a z čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy vyplývá id entick ý požadavek, aby k zajištění cizince za účelem je ho vyhoštění doš lo po uze v případě, že existuje reální předpoklad, že cizinec může být do své ze mě skutečně přemístěn a orgány státu musejí s ná le žito u pečlivostí činit všechny kroky ne zb ytné k tomu, aby je ho vyhoštění bylo rea lizo vá no. První z uvede nýc h podmínek v p řípadě ža lobce ne ní splněna.

Podle § 119 odst. 6 záko na o pobytu cizinců ro zhod nutí o správním vyhoštění ne lze vyko na t, požádal-li cizinec o mezinárodní oc hra nu a řízení o mezinárodní oc hra ně, vče tně soudního pře zk umu, nebylo dosud uko nče no. V ža lobě napade né m ro zhod nutí se výslo vně uvádí, že ža lob ce dne 8. 2. 2011 učinil p ro hlášení o me ziná rod ní oc hra ně ve s mys lu § 3a pís m. a) bod 4 záko na č. 325/1999 Sb., o azylu a o změ ně záko na č. 283/1991 Sb., o Policii České repub lik y, ve zně ní po zd ějšíc h předp is ů, (zákon o azylu), ve zně ní po zdějších předpisů (dá le jen „zákon o azylu“) a je ho vyhoštění tak v současné době ne ní realizovatelné. S ohled e m na čl. 15 odst. 4 ná vra to vé smě rnice a čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy je nutné polo žit si otá zk u, zda vyhoštění žalobce může být vůbec realizovatelné ve lhůtě 120 dnů, o které bylo je ho za jiště ní ža lobo u napadeným ro zhod nutím p rod lo uže no, resp. během 180 dnů od začá tk u zba ve ní s vobod y, po jejichž uplynutí musí být zajištění žalobce uko nče no. Ža lobc e namítá, že je ho vyhoštění ve výše uvedené době se již nyní zdá být zce la nereálné. Do sud ve věc i udě le ní mezinárodní ochrany nebylo vůč i ža lobc i vydá no žád né rozhodnutí. S žalob cem byl pouze proveden po ho vo r, neb yl však ještě se zná me n s podklady pro vydání ro zhod nutí a k těmto podkladům se doposud ne mo hl ani vyjádřit. V případě za míta vé ho rozhodnutí správního orgánu je ža lobce připraven podat žalob u a po celou dob u, po kterou b ude so ud ní říze ní o ža lob ě ve věci mezinárodní ochrany probíhat, vyhoštění žalobce nebude moc i být rea lizo vá no. Jak ža lobc e zjis til, dé lka so ud ního řízení se pohybuje vě tšino u mezi 3 – 7 měs íc i, řízení pak nikd y nebylo kratší než 1,5 měsíce. Dále žalobce připo mně l, že ani během řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním so ude m není mo žné ne úspěš né ho žada te le o me zinárod ní ochranu vyhostit. Ža lobc e tedy uza vře l, že vzhledem k délce so ud ního řízení přestává být lhůta pro je ho vyhoštění v délce 180 dnů od počátku zajištění reálná. Žalobce doda l, že prodloužit dobu je ho za jiště ní i nad 180 dnů není vzhledem k okolnostem případu mo žné, neboť ža lob ce v průběhu zajištění výko n správního vyhoštění nijak nezmařil a ani ne uvád í nepra vd ivé údaje, které jsou ne zb ytné pro zajištění ná hr ad ního cestovního dok lad u.

Ža lobc e se ohrazuje proti tvrzení ža lo va né ho, že pro hlá še ní o me zinárodní oc hra ně bylo uč ině no s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Pok ud by totiž je ho žádost o mezinárodní oc hra nu byla skutečně podána pouze s cílem vyhno ut se správnímu vyhošt ě ní, bylo povinností Ministerstva vnitra tako vo u žádost do 30 dnů ode dne zahájení řízení jako zjevně ned ůvo d no u pod le § 16 odst. 2 záko na o azylu za mítno ut. To vš ak Ministerstvo vnitra ne uč inilo, což vyvrací i tvrze ní ža lo va né ho o úče lo vo sti podané žádosti o mezinárodní ochr a nu.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 31/2011

Dá le žalobce na mít l, že podle usta no ve ní § 124 odst. 1 záko na o pob ytu cizinců je při rozhodování o zajištění cizince ža lo va ný povinen zabývat se též o tázko u, zda v daném případě by nebylo dostačující po uhé ulo že ní zvláštního opatření za úče le m vycestování (§ 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců). Otá zka mo žné aplikace zvlá štníc h opatření za úče le m vyc esto vá ní musí být dle názoru ža lob ce zko umána neje n v prvním rozhodnutí o za jiště ní cizince, ale po celou dobu je ho pob ytu v ZZC a též při rozhodování o prod lo uže ní doby je ho zajiš tě ní. Je totiž zře jmé, že situace cizince se v p růběhu zajištění může změ nit na to lik zá sad ním zp ůsobe m, že aplikace zvláštních opatření za úče le m vyces to vá ní se sta ne mo žná až nás led ně. Tak to mu je i v p řípadě žalobce, který podáním žádosti o mezinárodní ochranu nab yl prá va být ub yto vá n v něk teré m z pobytových středisek Ministerstva vnitra. V tomto pob yto vé m střed isk u pak b ude na hlá še n k pob ytu a nic mu tak nebrání plnit si veškeré požadavky stano vené v § 123b odst. 1 p ísm. a) záko na o pobytu cizinců. Bylo tedy povinnosti ža lo va né ho vypořádat se v ža lobo u napade né m rozhodnutí i otázkou mo žné ho ulo že ní zvlá štníc h opatření za úče le m vyces to vá ní ve s mys lu § 123b zákona o pobytu cizinců a svůj závěr ná le žitě odůvodnit. Toto však ža lo va ný neučinil a je ho ro zhod nutí je tak v tomto bodě nep ře zko uma te lné.

Ža lo va ný v p ísemném vyjádření k žalobě na vrhl její zamítnutí. Uved l, že ne so uhlasí s tvrze ním žalobce, že je ho správní vyhoštění se již nyní zdá být zce la ne reá lné. Dne 12. 4. 2011 byla rozhodnutím Ministerstva vnitra žalobci zamítnuta žádost o udě le ní mezinárodní oc hra ny, to to ro zhod nutí nabylo právní moci dne 19. 4. 2011. Ža lobce tak musí ža lob u proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o ne udě le ní mezinárodní ochrany podat ve lhůtě do 26. 4. 2011. Napadeným rozhodnutím o p rod lo užení za jiště ní se doba zajištění žalobce prodlužuje o dalších 120 dnů, tj. na 180 dnů od prvotního omezení ža lobc e na svobodě (1. 2. 2001), tedy až do dne 31. 7. 2011. Do lhůty 180 dnů tedy zb ývá více jak 3 měsíce a v této době je reálné, aby proběhlo i so ud ní řízení jak před příslušným Krajským soudem, tak před Nejvyšším správním so ude m v případě podané kasační s tížno sti.

Ža lo va ný dá le uved l, že napadené rozhodnutí o prod lo uže ní doby zajištění žalob y ne ní v ro zpo ru s čl. 15 Směr nic e Evropsk é ho parla me ntu a rady 2008/115/ES. Ža lo va ný došel k zá vě ru, že ža lobc i nepostačuje ulo že ní zvláštního opatření za úče le m vyces to vá ní, neboť vzhledem k je ho dosavadnímu zá vado vé mu chování a k opako va né mu porušo vá ní právních předp is ů během pobytu na úze mí států Evropské unie by bylo toto ulo že ní zce la zjevně ne úč inné. Ža lobce již porušil závažným zp ůsobe m rozhodnutí jiné ho č le nské ho státu Evropské unie – Řecka, jehož státní orgány zařadily žalobce do info r mač ního systé mu člensk ých ze mí EU jakožto osobu se záka ze m vstup u na úze mí států EU, a to od 26. 1. 2010 do 26. 1. 2013. Ža lobce vsto up il na úze mí České rep ub lik y z Rakouska přes ne zjiště né místo neopr á vně ně osobním a uto mob ile m, pob ýva l zde bez cestovního dokladu a víza po uze s průka ze m totožnosti Turecké rep ub lik y. Do sc he nge nské ho prostoru, který tvoří i Česká republika, vsto up il v přesně ne zjiště no u dobu a místě, ukr ytý v nák lado vé m prostoru ka mio nu, do kte ré ho nasto up il v Ture ck u bez cestovního dok lad u a víza, po uze s průkazem totožnosti Turecké rep ub lik y, čímž se vyhnul provedení hra nič ní ko ntro ly na hra nič ním přechodu vně jš í hra nice sc he nge nské ho prostoru. Ža lobce bez cestovního dokladu a víza pobýval na úze mí Rakouska, kde z kamionu vysto up il. V roce 2009 se ža lobce na úze mí Řecka proka zo va l tamním o rgánům padělaným cestovním pasem, který mu byl odebrán a žalobce byl vrácen do Turecka. Ža lob ce ne má na úze mí České rep ub lik y žád né p říb uzné ani známé, b yd liště, žád né sociální či jiné va zb y, neovládá češtinu, na úze mí České republik y se

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15A 31/2011

zdržo va l po uze krátce a vzhledem k je ho dosavadnímu chování se ne lze domnívat, že by se na úze mí České rep ub lik y zdržoval v místě hláše né ho pobytu, pravidelně se osobně hlásil ve sta no ve né lhůtě na policii a ve lhůtě sta no ve né rozhodnutím o správním vyhoštění vycestoval z úze mí států Evropské unie. Dá le je ne reá lné ulo že ní zvláštního opatření podle § 123b pís m. b) záko na o pob ytu cizinců, neboť žalobce nedisponuje částkou ve vo lně s mě nite lné mě ně potřebnou ke slo žení finanční záruk y a na úze mí České rep ub lik y se ne nac há zí je ho jiná blízká osoba. Ža lo va ný je ná zo ru, že v příp adě ulo že ní zvlá št ního opatření by byl výko n správního vyhoštění o hro že n, neboť vzhledem k dosavadnímu zá vado vé mu chování žalobce a k opakovanému porušování právních předp isů během pob ytu na úze mí států Evropské unie je téměř jis té, že by z území států Evropské unie dobro vo lně ne vyce sto va l a výko n správního vyhoštění by ne mo hl být rea lizo vá n. Ža lob ce byl již v lednu 2010 vyhoštěn orgány Řecka do ze mě původu a zařa ze n do sche nge nské ho info r mač ního s ysté mu jakožto osoba se záka ze m vstup u, opětovně byl vyhoštěn do Turecka orgány SRN v říjnu 2010. Přesto v pro tiprá vní činnosti na úsek u pob yto vé ho režimu cizinců z tře tíc h ze mí, pobývajících na úze mí států EU, pokračo va l.

Ža lo va ný se zto to žnil s tvrzením žalobce, že prod lo užit v je ho případě dobu zajištění nad 180 dnů ne ní mo žné, neboť ža lobc e výko n správního řízení nijak nemařil a není prokázáno, že by uváděl nepra vd ivé údaje, které jsou ne zb ytné pro zajištění ná hr ad ního cestovního dok lad u.

Soud ro zhodo va l v da né věc i bez jed ná ní, neboť žalobce i ža lo va ný s takovým postupem vys lo vili souhlas (§ 51 odst. 1 záko na č. 150/2002 Sb., so ud ní řád správní, ve znění pozdě jš íc h předpisů (dále jen „s. ř.s. “).

Napadené ro zhod nutí so ud pře zko uma l v řízení pod le prvního d ílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z d ispo zič ní zá sad y vyjádřené v usta no ve níc h § 71 odst. 1 p ísm. c), d) odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že so ud pře zko umá vá rozhodnutí správního orgánu po uze v ro zsa hu, který ža lobce uplatnil v záko ne m stano vené lhůtě. Povinností ža lobce je tedy tvrd it, že správní rozhodnutí nebo je ho část odporuje konkrétnímu zákonnému usta no ve ní a to to tvrze ní odůvodnit. Bez návrhu ža lobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. př ihléd no ut po uze k takovým vadá m napade né ho ro zhod nut í, které vyvo lá vají je ho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v pro jed ná va né věc i zjiště ny.

Po přezkoumání sk utko vé ho a právního stavu so ud zjistil, že před mětná ža loba ne ní důvodná.

Námitku žalobce, že v době vydání ža lobo u napadeného rozhodnutí nee xisto va l v případě ža lobce reálný předpoklad, že k je ho vyhoštění do ze mě p ůvod u (či jiné ho státu) by mo hlo dojít ještě v době za jiště ní, které v so ulad u s usta no ve ním § 125 odst. 1 záko na o pobytu cizinců nesmí pře sá hno ut 180 d nů, ne shleda l so ud d ůvod no u.

Podle § 125 odst. 1 záko na o pob ytu cizinců doba za jiště ní nesmí překročit 180 dnů a poč ítá se od okamžiku omezení osobní s vobod y. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba za jiště ní překročit 90 d nů.

Jak vyplývá ze správního sp isu, okamžik omezení osobní svobody ža lobce na sta l dne 1. 2. 2011, kdy byl žalobce zajištěn ve 13:30 hod in dle § 27 odst. 1 p ísm. d) záko na č.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15A 31/2011

273/2008 Sb., o Po lic ii České rep ub lik y, ve zně ní po zdějších p ředp isů (dá le jen „zákon o PČR“) a umístěn do Po lice jníc h cel Ústí nad Labem. Od to hoto data zač íná běžet 180 denní lhůta uvedená v § 125 odst. 1 záko na o pob ytu cizinců, jejíž pos led ní den lhůty přip ad ne na den 31. 7. 2011.

Soud nesdílí názo r ža lobce, že do to ho to data je ne reá lné, aby o žádosti o udě le ní mezinárodní oc hra ny, o kterou ža lobce po žáda l, ro zhod lo jak Ministerstvo vnitra, tak přís luš ný krajský so ud i Nejvyšší správní so ud. Jak ze správního spisu vyplývá, dne

19. 4. 2011 nabylo právní moci ro zhod nutí Ministerstva vnitra, kterým ža lobc i neb yla udě le na mezinárodní oc hra na pod le § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b záko na o azylu. Pokud by žalobce podával proti ro zhod nutí Ministerstva vnitra správní ža lob u, musel by tak učinit ne jpo zději do 26. 4. 2011, tj. ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení ro zhod nutí (§ 32 odst. 2 p ísm. b) záko na o azylu). Ža lobce by ro vně ž v téže lhůtě podat ža lob u proti rozhodnutí o ne udě le ní mezinárodní ochrany prostřednictvím Ministerstva vnitra, po té podle § 46a odst. 5 záko na o azylu musí Ministerstvo vnitra soudu před lo žit ža lob u, vyjádření k žalobě a správní sp is do 5 dnů od doručení ža lob y. Pokud by ža lobce podal ža lob u př ímo k so ud u, vyžádá si so ud správní spis a v tako vém případě je Ministerstvo vnitra povinno před lo žit soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů. Násled ně dle § 46a odst. 5 věty sedmé záko na o azylu so ud o žalobě ro zhod ne do 7 p raco vníc h dnů ode dne doručení správního spisu so ud u. I s přip uště ním určité tolerance ve d nec h, nap řík lad o me zidob í, než si so ud vyžádá správní sp is, je v daném p řípadě naprosto reálné, aby příslušný krajský so ud ro zhod l o žalobě žalobce do konce měs íce k větna 2011. I v případě podané kasační stížnosti je reálné, aby Nejvyšší správní so ud pro ved l říze ní a nás led ně vyda l rozhodnutí o kasační stížnosti proti ro zsudk u přís luš né ho Krajského soudu do 31. 7. 2011, neboť podle usta no ve ní § 56 odst. 2 s.ř.s. se přednostně dále vyřizují ná vrhy a ža lob y ve věcech mezinárodní o c hra ny.

Námitka žalobce, že je ho zajištění je své vo lné a neopodstatněné, neboť ve lhůtě pro je ho za jiště ní neb ude so ud ními instancemi vyřízena je ho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o ne udě le ní mezinárodní oc hra ny, je soudem vyhod noce na jako ned ůvod ná, so ud ji považuje po uze za účelo vou a spekulativní.

Soud ro vně ž neshled a l d ůvod no u ná mitk u ža lobc e, že otázka mo žné ap lik ace zvláštních opatření za úče le m vycestování dle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců musí být zko umá na nejen při vydání prvotního rozhodnutí o zajištění cizince, ale po celou dobu je ho pob ytu v ZZC a též při ro zhodo vá ní o prodloužení doby zajištění.

Podle § 124 odst. 3 záko na o pobytu cizinců po lic ie v rozhodnutí o zajištění sta no ví dobu trvá ní zajištění s přihlédnutím k předpokládané slo žitosti příp ravy výkonu správního vyhoš tě ní. Je-li to ne zb ytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoš tě ní, je policie oprávněna dobu trvání za jiště ní p rod lo užit, a to i opakovaně.

Podle § 124 odst. 1 zákona o pob ytu cizinců policie je op rá vně na zajistit cizince staršího 15 le t, jemuž b ylo doruč e no o známení o za háje ní řízení o správním vyhoštění a nebo o jeho ž správním vyhoštění již bylo pra vo moc ně rozhodnuto nebo mu byl ulo žen jiným člensk ým státem Evropské unie záka z vstup u platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje ulo že ní zvláštního opatření za účelem vyces to vá ní, a to z d ůvod ů uvede nýc h pod pís me ny a) až e) to hoto záko nné ho usta no ve ní. Ža lo va ný o zajištění ža lobce za úče le m správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ro zhod l rozhodnutím ze dne 8. 2. 2011, č.j. KRPU-12592/ČJ-2011-040022-SV-RD, když dobu trvání za jiště ní sta no vil na 60 dnů od okamžiku omezení osobní s vobod y. Tuto lhůtu ža lo va ný sta no vil s přihlédnutím k předpokládané slo žitosti příp ravy výkonu ro zhod nutí správního vyhoš tění. V té době neb ylo

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 31/2011

ža lo va né mu známo, že ža lobce za mýš lí podat žádost o udě le ní mezinárodní oc hra ny, o této skutečnost se ani nezmínil v ža lobě proti ro zhod nutí o za jiště ní za účelem správního vyhoštění (ve kterém tuto sk ute č nost ža lo va ný ro vně ž nezmiňuje), o které bylo zde jš ím soudem rozhodnuto ro zsudke m ze dne 17. 3. 2011, č.j. 15 A 16/2011-20 (PM: 22. 3. 2011), proti kterému ža lobce kasační stížnost nepodal.

Jak vyp lývá z od ůvod ně ní ža lobo u napade né ho ro zhod nutí, učinil ža lobc e dne

8. 2. 2011 (tedy v den vydání prvo tního rozhodnutí o za jiště ní žalobce za úče le m správního vyhoštění) pro hláše ní o mezinárodní oc hra ně. Vzhledem k tomu, že po dobu správního řízení ve věc i udě le ní mezinárodní ochrany ža lobc i a násle d ně mo žné ho so ud ního p ře zk umu, je vylo uče na realizace správního vyhoštění žalobce, ža lo va ný na tuto sk uteč no st rea go va l, a v souladu s usta no ve ním § 124 odst. 3 věty třetí prod lo užil dobu trvání za jiště ní o 120 d nů, tedy na ma ximá lní mo žno u míru dle usta no ve ní § 125 odst. 1 tého ž zákona.

Jak vyplývá z dikce usta no ve ní § 124 zákona o pobytu cizinců, podmínky pro ulo že ní zvláštního opatření za úče le m vyce sto vá ní posuzuje žalo vaný v době, kdy prvo tně rozhoduje o za jiště ní cizince za účelem správního vyhoštění (odst. 1). V případě prodloužení doby trvání za jiště ní již žalo vaný tuto povinnost ne má (odst. 3), neboť ne ro zhod uje o mer itu věci (zajištění za úče le m správního vyhoštění), ale po uze o p rod lo užení doby trvá ní zajištění, když tuto skutečnost musí v p říslušném rozhodnutí řád ně odůvodnit. Ža lo va ný své rozhodnutí o prod lo uže ní doby trvá ní zajištění řádně od ůvod nil, jed no znač ně vymezil důvod, pro který tak činí, tj. p rob íhající řízení ve věci žádosti ža lobce o udě le ní mezinárodní ochrany.

Naopak, do mnívá- li se žalobce, že podmínky pro trvá ní je ho zajiště ní již netrvají, může podat ža lob u o propuštění cizince ze zajištění podle § 200o a násl. záko na č. 99/1963 Sb., občanský so ud ní řád, ve zně ní po zdějšíc h předpisů, a to k mís t ně přís luš né mu okresnímu soud u, v p řípadě žalobce tedy k Okresnímu soudu v Mladé Bo les la vi.

Podle § 200o odst. 1 o.s.ř. jestliže nebylo uko nče no zajištění cizince podle zvláštního právního předpisu (po zná mka so ud u: záko n o pobytu cizinců), může se cizinec obrátit na so ud s ná vrhe m, aby naříd il je ho propuštění na svobodu z d ůvod u, že ne jso u sp lně ny pro trvání je ho zajištění stano vené zvláštním právním předp ise m.

Toto usta no ve ní p řesně dopadá na stá va jíc í situac i žalobce. Bude to tedy okresní so ud, který v rámci civilního řízení o p rop uště ní cizince ze za jiště ní b ude v případ ě ža lobcem podané ža lob y zko uma t, zda trva jí či netrvají podmínky pro zajištění žalobce a pok ud dospěje k zá vě ru, že netrvají, ro zhod ne o ža lobco vě p rop uště ní ze za jiště ní.

V říze ní, kdy ža lo va ný pouze prodlužuje lhůtu pro zajištění cizince, ne ní tedy povinen zkoumat a odůvodňovat, zda v okamžiku rozhodování o prod lo uže ní lhůty pro zajištění cizince za úče le m je ho správního vyhoštění pod le § 124 odst. 1 záko na o pobytu cizinců ne jso u dány pod mínk y pro ulo že ní zvlá št ního opatření za účelem vyces to vá ní podle § 123b a §123c záko na o pobytu cizinců, které by mohly na hrad it zajištění cizince za úče le m správního vyhoš tě ní. Zko umá ní, zda pod mínk y za jiště ní cizince za úče le m správního vyhoštění trva jí, přísluší p říslušnému okresnímu soudu v říze ní o propuštění cizince ze za jiště ní podle § 200o a násl. o.s.ř., na který se cizinec musí obrátit se sa mostatno u ža lobo u.

Ža lo va ný v průběhu trvá ní zajištění žalobce za úče le m správního vyhoštění postupo va l v souladu s usta no ve ním § 126 p ísm. a) záko na o pob ytu cizinců, když po celou dobu zajištění žalobce zko uma l, zda d ůvod y za jiště ní trvají. Toto je p roká zá no úředními zá zna my

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15A 31/2011

ža lo va né ho ve správním spisu ze d ne 13. 4. 2011, 31. 3. 2011, 21. 3. 2011, 16. 2. 2011 a 7. 2.

2011.

S ohled e m na výše uvedené so ud neshledal d ůvod no u ani ná mitk u žalobce, že ža lo va ný porušil usta no ve ní čl. 15 odst. 1 a 4 tzv. ná vra to vé směrnic e (směrnice Evropského parla me ntu a Rad y 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v člensk ých státech při na vrace ní neoprávněně pob ývajíc ích státníc h p říslušník ů třetích ze mí a čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy.

Podle čl. 15 odst. 1 věty druhé ná vra to vé směrnic e „jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze pokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění“. Podle čl. 15 odst. 4 ná vra to vé smě rnice „ukáže-li se, že reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů ex istov at, ztrácí zajištění odůvodnění a dotčená osoba musí být bezodkladně propuštěna“.

Podle čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy, na který na va zuje ro zs udek ve lké ho senátu Evropského soudu pro lidsk á prá va ze dne 19. 2. 2009 ve věc i A. a ostatní v. Velká Británie, stížnost č. 3455/05, tam, kde jsou si orgány státu vědomy, že příkaz k vyhoštění nemůže být vykonán, zajištění nemůže být nadále považováno za zajištění osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění.

V případ ě žalobce ze správního spisu jed no znač ně vyplývá, že ža lo va ný činí veškeré úko ny směřující k je ho vyhoštění s ná le žito u pečlivostí a v so učas né době je v běhu řízení o za jiště ní ná hrad ního cestovního dok lad u, když toto říze ní pro vád í Řed ite ls tví služby cizinecké po lic ie Pra ha ve spo lup rác i se Zas tup ite lsk ým úřadem Turecka v Pra ze. Opatření ná hr ad ního cestovního dok lad u je jedním z p ředpok lad ů, aby mo hlo být řád ně rea lizo vá no správní vyhoštění ža lobce do ze mě p ůvod u. Č lánek 15 odstavec 1 ná vrato vé směrnice tak postupem ža lo va né ho porušen neb yl.

Ro vně ž nepřestal e xisto va t reálný předpoklad pro vyhoštění žalobce, neboť ro zhod nutí M inis ters tva vnitra o ne udě le ní mezinárodní oc hra ny nabylo právní moci dne 19. 4. 2011 a i kdyby ža lobce podal proti tomuto ro zhod nutí správní ža lob u (což soudu ne ní zná mo ), je vzhledem ke lhůtám uvedeným v § 46a odst. 5 záko na o azylu, s přihlédnutím k usta no ve ní § 56 s.ř.s. reálné, aby o ža lobě proti rozhodnutí o ne udě le ní mezinárodní ochrany a nás led ně o př ípad ně podané kasační stížnosti žalobce jak krajský so ud v Pra ze tak Nejvyšší správní soud rozhodly ve lhůtě do 31. 7. 2011, kdy vyprší 180 denní lhůta pro za jiště ní žalobce za úče le m správního vyhoštění. Č lánek 15 odst. 4 ná vrato vé s měr nice a čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy tak postupem ža lo va né ho porušen nebyl.

S ohled e m na výše uvedené sk uteč nosti so ud dospěl k zá věr u, že ža loba ne ní d ůvod ná, a proto ji pod le usta no ve ní § 78 odst. 7 s.ř.s. za mít l.

Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žád né mu z účastníků prá vo na náhrad u nák lad ů říze ní, neboť ža lobce neměl ve věc i úspěch a ža lo va né mu žád né nák lad y nad rá mec je ho úřední činnosti podle obsahu správního sp isu ne vznik ly.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 8 15A 31/2011

P o u č e n í :

Proti tomuto ro zsudk u lze po dat kasační stížnost do dvou týd nů po je ho doručení z d ůvod ů uvede nýc h v § 103 odst. 1 so ud ního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní so ud. Kro mě obecných ná le žitostí podání musí obsa ho vat o značení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém ro zsa hu a z jak ýc h d ůvod ů jej stě žo vate l napadá, úda j o to m, kdy mu b ylo ro zhod nutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti mus í být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stě žo vate l vyso koško lsk é právnické vzdě lá ní, které je pod le zvláš tníc h zákonů vyžado vá no pro výko n advokacie.

V Ústí nad Labem dne 27. dubna 2011

JUDr. Markéta Le hká, P h.D. v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyho to ve ní: Iva To va ro vá

(K.ř.č. 1 - rozsudek)