5 Afs 37/2011 — Nejvyšší správní soud

15 Af 328/2012- 13 - text Pokračování 15Af 328/2012 5 15Af 328/2012-13 U S N E S E N Í Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: CH O M U T O V S K Á B Y T O V Á, a.s., se sídlem v Chomutově, ul. Křižíkova č. p. 1098/6, PSČ 430 01, IČ: 273 41 313, zastoupené JUDr. Milanem Teleckým, advokátem se sídlem v Chomutově, ul. Klostermannova č. p. 138, PSČ 430 01, proti žalovanému: F i n a n č n í m u ú ř a d u v Ch o m u t o v ě, se sídlem v Chomutově, ul. Bachmačská č. p. 1617, PSČ 430 01, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2012, č. j. 148344/12/182930501202, t a k t o : I. Žaloba se o d m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu ve znění jejího doplnění ze dne 15. 8. 2012 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního úřadu v Chomutově ze dne 12. 6. 2012, č. j. 148344/12/182930501202, o závazném posouzení, vydané ve smyslu ust. § 132 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle ust. § 33a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový zákon“), přičemž bylo vydáno závazné posouzení: „Komplexní výměna starých používaných osobních výtahů za nové v bytových domech daňového subjektu je technickým zhodnocením ve smyslu ust. § 33 daňového zákona. Toto závazné stanovisko platí pro zdaňovací období 2012 až 2013 a při zachování stávající právní úpravy obsažené v zákoně o daních z příjmů.“ Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného, než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s. ř. s. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Jedná se o tzv. procesní legitimaci. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Hmotněprávně je pak legitimována pouze ta osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena. V daném případě je soud toho názoru, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. a) s. ř. s., tj. že se jedná o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší či závazně neurčují práva nebo povinnosti. Při učinění tohoto závěru soud vycházel ze skutečnosti, že dle ust. § 132 odst. 1 daňového řádu účinného od 1. 1. 2011 vydá správce daně daňovému subjektu na jeho žádost rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, a to v případech, kdy tak stanoví zákon. Výrok rozhodnutí o závazném posouzení obsahuje kromě náležitostí podle ust. § 102 odst. 1 časový i věcný rozsah závaznosti vydaného rozhodnutí (odst. 2). Proti rozhodnutí o závazném posouzení nelze uplatnit opravné prostředky (odst. 3). Ve smyslu ust. § 133 daňového řádu upravujícím účinnost rozhodnutí o závazném posouzení, je rozhodnutí o závazném posouzení při stanovení daně účinné vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu, na jehož žádost bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, pokud v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno. Rozhodnutí o závazném posouzení se stává neúčinným, pokud došlo ke změně zákonné úpravy, na jejímž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno. Rozhodnutí o závazném posouzení není účinné pro posouzení daňových důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly ve zdaňovacím období, jehož běh započal po uplynutí 3 let ode dne, v němž nabylo toto rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu kratší. Jde-li o jednorázovou daň, která se posuzuje ve vztahu k jednotlivé skutečnosti, není rozhodnutí o závazném posouzení účinné pro posouzení daňových důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž nabylo toto rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu kratší. Prokáže-li se při stanovení daně, že podmínky, za kterých bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, nejsou splněny, nelze toto rozhodnutí v tomto daňovém řízení použít. Dle ust. § 140 odst. 4 daňového řádu neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl platební výměr vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení. Obdobně dle ust. § 144 daňového řádu, neodchyluje-li se doměřená daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti dodatečnému platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl dodatečný platební výměr vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení. Ve smyslu výše uvedených ustanovení s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou po materiální stránce rozhodnutími, tedy právě úkony, jimiž se nezakládá, nemění, neruší či závazně neurčuje žádné právo nebo povinnost. Pro posouzení, zda rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví, je podstatné to, zda jím bylo v materiálním slova smyslu zasaženo do práv žalobce. Není významné to, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv, nýbrž ta skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, z další judikatury obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02, sv. 27, str. 337 a násl.). V projednávané věci požadovala žalobkyně závazné posouzení dle ust. § 33a daňového zákona, dle kterého platí, že poplatník, jenž bude provádět, provádí nebo provedl zásah do majetku, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je tento zásah do majetku technickým zhodnocením podle ust. § 32a odst. 6 a ust. § 33. Žalobkyně dne 14. 3. 2012 požádala správce daně, aby závazně posoudil, zda komplexní výměna starých používaných osobních výtahů za nové výtahy v jejích bytových domech je technickým zhodnocením či představují „toliko“ náklady na opravu. Jak již bylo výše uvedeno, správce daně byl dle ust. § 132 odst. 1 daňového řádu povinen na základě žalobkyní podané žádosti vydat rozhodnutí o závazném posouzení, což také učinil. Správce daně skutečnosti uvedené žalobkyní v její žádosti posoudil a dne 12. 6. 2012 rozhodl, že zásah do majetku prováděný žalobkyní je technickým zhodnocením osobních výtahů v jejích bytových domech ve smyslu ust. § 33 daňového zákona. Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení za „rozhodnutí“ zákonem o správě daní a poplatků označeno, je vydáváno v řízení při správě daní a obsahuje formální náležitosti rozhodnutí podle ust. § 102 daňového řádu, nelze jej po materiální stránce za správní akt ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. považovat, neboť tímto rozhodnutím správce daně daňovému subjektu nezakládá, nemění, neruší či závazným způsobem neurčuje veřejná subjektivní práva nebo povinnosti ani jiným způsobem nezasahuje do právní sféry daňového subjektu. Smyslem zavedení institutu závazného posouzení (též tzv. editační povinnost) bylo poskytnout daňovému subjektu právní jistotu v řízení před správcem daně v těch případech, kdy daňovému subjektu vzniknou pochybnosti o správné interpretaci platné právní úpravy v příslušném daňovém zákonu. Jeho prostřednictvím získá daňový subjekt informaci o tom, jakým způsobem by posoudil nastalou daňovou situaci správce daně. Pokud bude daňový subjekt postupovat v souladu s ro