2 As 86/2010 — Nejvyšší správní soud

15 A 60/2011- 57 - text Pokračování 9 15A 60/2011 15A 60/2011-57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: N. M. S., bytem „X“, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 4, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Města Rumburk, Třída 9. května 1366/48, Rumburk, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.9.2011, JID 91937/2011/KUUK/Šub, č.j. 443/UPS/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 5.9.2011, JID 91937/2011/KUUK/Šub, č.j. 443/UPS/2010, a rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, stavební úřad, ze dne 13.7.2010, sp. zn. OSÚ/27729-10/3278-2009/Wa, se pro vadu řízení a nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 237,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.9.2011, JID 91937/2011/KUUK/Šub, č.j. 443/UPS/2010, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), ze dne 13.7.2010, sp. zn. OSÚ/27729-10/3278-2009/Wa, kterým bylo podle § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „stavební zákon“) nařízeno žalobci odstranění stavby dočasného charakteru, u níž uplynula lhůta jejího trvání – zastřešení a uzavření (vrata – uzavření proluky směrem k ul. Vrchlického) proluky na stavební parcela č. 322/3 v k.ú. Rumburk, mezi objekty č.p. 5/16 a 6/14, ul. Tř. 9 května, Rumburk, přičemž toto zastřešení slouží k prodejním účelům (dále jen „stavba“). Žalobou napadené rozhodnutí změnilo uvedené prvoinstanční rozhodnutí tak, že lhůta pro odstranění stavby byla žalovaným stanovena nikoliv do 31.12.2010, ale do 2 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí stavebního úřadu. V ostatních částech bylo rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. V žalobě konstatoval, že v daném případě nebyl dán zákonný důvod pro nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 5 stavebního zákona, neboť se v daném případě nejedná o stavbu dočasnou, nýbrž trvalou, a tudíž nemohla skončit doba jejího trvání. Žalobce totiž dne 12.4.2007 v souladu s ustanovením § 127 stavebního zákona oznámil stavebnímu úřadu změnu užívání dočasné stavby na stavbu trvalou. Stavební úřad v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřil se změnou v užívání stavby souhlas ani ji nezakázal. Podle ustanovení § 127 odst. 2 stavebního zákona se má proto za to, že stavební úřad se změnou souhlasí. Stavba se tak stala stavbou trvalou. Žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nevysvětluje, jak dospěl k závěru, že stavba je stavbou dočasnou, pouze konstatuje, že svým rozhodnutím ze dne 23.2.2009, č.j. UPS/466/2008/3, ev. č. 185670/2008/Mik, potvrdil usnesení stavebního úřadu ze dne 2.9.2008, č.j. OSÚ/36829-08/4175-2008/Wa, kterým byl zrušen souhlas daný mlčky se změnou užívání předmětné stavby, ze stavby dočasného charakteru na stavbu trvalou podle ustanovení § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“). K tomu žalobce uvedl, že má tato rozhodnutí za nulitní. Uvedená rozhodnutí byla vydána na základě ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu, které se však nedá v tomto případě použít, neboť souhlas (byť konkludentní) není mezi úkony uvedenými v ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu uveden a navíc je konstitutivní povahy, tj. zakládá právo žalobce užívat stavbu trvale. S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 89/2010 žalobce dovodil, že konkludentní souhlas s užíváním stavby jako stavby trvalé má účinky pravomocného rozhodnutí, a to mohlo být napadeno už jen v rámci přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu. Vzhledem k tomu, že takto nebylo postupováno, jsou rozhodnutí stavebního úřadu i žalovaného o zrušení souhlasu podle § 77 odst. 1 správního řádu nicotná. Rozhodnutí stavebního úřadu je nicotné i podle § 77 odst. 2 správního řádu, neboť bylo vydáno až po uplynutí jednoroční lhůty stanovené v ustanovení § 96 odst. 1 správního řádu. I pokud by rozhodnutí stavebního úřadu o zrušení souhlasu nebyla považována za nicotná, tato rozhodnutí nejsou rozhodnutími o věci samé, tj. nejsou rozhodnutími, kterými by bylo zakázáno užívání předmětné stavby jako stavby trvalé. Konkrétně ustanovení § 127 odst. 2 stavebního zákona stanoví výslovný zákaz se změnou užívání. K tomu, aby tento zákaz se změnou užívání předmětné stavby mohl být učiněn, muselo by proběhnout řádné řízení, jehož výsledkem by bylo rozhodnutí, které by ve svém výroku obsahovalo zákaz se změnou užívání. Zrušením uděleného souhlasu se změna v užívání předmětné stavby nezakazuje. Usnesení stavebního úřadu, jímž byl zrušen souhlas s užíváním stavby, obsahuje pouze výrok, že se souhlas se změnou užívání stavby udělený mlčky ruší. Pokud by byl tento souhlas se změnou užívání platně zrušen, pak by to znamenalo, že počala běžet nová 30denní lhůta k tomu, aby stavební úřad podle ustanovení § 127 odst. 2 stavebního zákona buď vyslovil souhlas, nebo ji zakázal. V daném případě však stavební úřad žádný takový úkon neprovedl, což znamená, že došlo k opětovnému udělení konkludentního souhlasu. Zrušení souhlasu ze strany stavebního úřadu není rozhodnutím ve věci samé, pro což svědčí jak forma, kterou bylo vydáno, tak i sdělení Ministerstva pro místní rozvoj, odbor územně a stavebně správní, ze dne 3.12.2009, č.j. 35759/2009-83/2671, ve kterému je uvedeno, že není možno přezkoumat rozhodnutí žalovaného ve věci zrušení souhlasu, neboť není rozhodnutím ve věci. Žalobce poukázal dále i na skutečnost, že již dříve stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, a to oznámením zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 30.7.2007. Toto řízení nakonec skončilo dne 8.8.2008 zastavením řízení, neboť se jedná o stavbu trvalou. Toto rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 8.8.2008 tvoří překážku věci rozhodnuté. Jelikož nenastala žádná nová skutečnost od právní moci rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 8.8.2008 o zastavení řízení, tak byli žalovaný i stavební úřad tímto rozhodnutím vázáni a nově zahájené řízení o odstranění stavby je tak nezákonné včetně z něho vzešlých rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť postrádá jakékoli zdůvodnění, proč žalovaný považuje předmětnou stavbu za dočasnou. Žalovaný se ve svém žalobou napadeném rozhodnutí odmítl zabývat námitkami žalobce s odůvodněním, že námitka nesměřuje k odvoláním napadenému rozhodnutí stavebního úřadu. Tím žalovaný porušil ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a uvedl, že žaloba směřuje do podkladového rozhodnutí o předběžné otázce. Stavba je stavbou dočasnou, u které uplynula doba jejího trvání. Souhlas mlčky se změnou užívání, který spočíval ve změně stavby dočasné na stavbu trvalou, byl stavebním úřadem zrušen usnesením ze dne 2.9.2008. Toto usnesení bylo žalovaným následně potvrzeno. V souladu se správním řádem neměl žalobce možnost se dále odvolat, ale mohl jej v souladu se zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) napadnout správní žalobou, což neučinil. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23.2.2009 bylo usnesení stavebního úřadu, kterým byl zrušen souhlas udělený mlčky, potvrzeno a předmětná stavba se stala opět stavbou dočasnou, u které uplynula doba jejího trvání. Souhlas se změnou užívání je tzv. jiným úkonem ve smyslu ustanovení § 177 odst. 2 správního řádu, přičemž se postupuje podle části čtvrté správního řádu. Tento právní názor odpovídá i závěru č. 100 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 25.2.2011. Správní orgán, který souhlas mlčky učinil je oprávněn ho i zrušit podle § 156 odst. 2 správního řádu, přičemž se neaplikují lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 správního řádu. Zrušení souhlasu mlčky má stejné právní účinky jako rozhodnutí dle věty druhé § 127 odst. 2 stavebního zákona. Zrušením nezákonného souhlasu mlčky, došlo k zákazu oznámené změny v užívání. K žalobní námitce překážky věci rozhodnuté žalovaný pouze uvádí, že stavební úřad dne 30.3.2007 oznámil z moci úřední zahájení řízení o odstranění stavby, žalobce v průběhu tohoto řízení oznámil změnu v užívání stavby. Vzhledem k tomu, že stavební úřad se změnou stavby na stavbu trvalou mlčky souhlasil, musel pokračovat jak mu ukládá ustanovení § 129 odst. 5 stavebního zákona, tzn. řízení o odstranění stavby zastavit. Z důvodu, že zrušením souhlasu mlčky se stavba stala opět stavbou dočasnou, u které uplynula doba jejího trvání, nastal nový právní stav, který odůvodňoval zahájen