5 Afs 48/2007 — Nejvyšší správní soud

59 Af 14/2012- 48 - text Pokračování 10 59Af 14/2012 59Af 14/2012-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka, v právní věci žalobce D.M. nar. XX, trvale bytem XX, právně zastoupen Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem, U Plynárny 99, 101 00 Praha 10, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, IČ 71214011, Budějovická 7, 140 96 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2012, čj. 16819-3/2012-900000-302, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2012, čj. 16819-3/2012-900000-302, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2012, čj. 1400-3/2012-200100-21, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Celního úřadu Česká Lípa ze dne 3. 7. 2006, čj. 3478/06-1562-01. [2] Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že pravomocným rozhodnutím Celního úřadu Česká Lípa ze dne 24. 10. 2007, čj. 7061/07-156200-021 (správně mělo být ze dne 3. 7. 2006, čj. 3478/06-1562-01) byla nařízena exekuce na přikázání pohledávky na peněžní prostředky odvolatele na bankovním účtu k vymožení pohledávky v rámci mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávek. Žalobce podal do napadeného rozhodnutí odvolání, kdy nesouhlasí s výkladem prvoinstančního správního orgánu, který odmítl zkoumat námitky odvolatele spočívající ve skutečnosti, že mu exekucí titul nebyl doručen v českém jazyce. Žalobce se dovolává judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 48/2007, ze kterého vyplývá, že správce daně má povinnost zkoumat skutkový stav při svém rozhodnutí i v otázce doručování exekučního titulu. [3] Podle žalovaného nový výklad právních norem nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. To, zda má správní orgán pravomoc ke zkoumání doručení zahraničního exekučního titulu v jazyce, kterému dlužník rozumí, bylo otázkou právního výkladu příslušných ustanovení a tedy i právního hodnocení skutkového stavu podle tehdy ustáleného výkladu. Z toho plyne, že nový výklad, provedený Evropským soudním dvorem a Nejvyšším správním soudem není novou skutečností, kterou je možné považovat za důvod pro povolení obnovy řízení. Nedoručení exekučního titulu v českém jazyce žalobci jistě není novou skutečností, neboť tato skutečnost byla odvolateli známa již v okamžiku doručení. Odvolateli nic nebránilo, aby namítal tuto skutečnost již ve vlastním řízení, a proto se nejedná o skutečnost, kterou nemohl odvolatel bez zavinění uplatnit. [4] Žalovaný rovněž neshledal naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení podle § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Předběžnou otázkou je taková otázka, jejímž zodpovězením je podmíněno rozhodnutí ve věci. Pro povolení obnovy dle zmiňovaného ustanovení je podmínkou skutečnost, že původní rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na napadené rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, však nezáviselo na posouzení předběžné otázky, tudíž nejsou naplněny podmínky pro povolení obnovy dle ustanovení § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu. [5] Žalovaný dále konstatoval, že nejsou ani splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 121 daňového řádu. Nový výklad právních norem nemůže být dostatečným důvodem pro nařízení přezkoumání napadeného rozhodnutí. Důvodem k nařízení přezkumného řízení je nezákonnost rozhodnutí, tedy jeho rozpor se zákonem. Z obecného právního principu, respektovaného u přezkumných řízení v jiných typech řízení, a ze samotné podstaty tohoto dozorčího prostředku plyne, že soulad se zákonem je třeba posuzovat podle právního stavu v době vydání rozhodnutí a nikoliv podle stavu právní úpravy účinné v době zjišťování splnění podmínek pro nařízení přezkumného řízení. Jestliže vlivem judikatury dojde k nutnosti změny správní praxe či změně náhledu na výklad nebo aplikaci nějaké právní normy, mohou být účinky takových změn orientovány pouze do budoucna. V opačném případě by šlo, stejně jako u právních norem, o zakázané retroaktivní účinky. Změna právního výkladu nemůže být tedy dostatečným důvodem ani pro povolení obnovy řízení ani pro nařízení přezkumného řízení. Povinnost správních orgánů či soudů postupovat podle nových právních výkladů nastává až okamžikem vyhlášení takového výkladu ve správním soudnictví a tyto výklady mohou být závazné až v probíhajících či dalších v budoucnu zahajovaných obdobných řízení. CŘ není povinno zpochybňovat rozhodnutí vydané tehdy v dobré víře. V podrobnostech odkazuje žalovaný na rozsudek soudního dvora ze dne 11. 12. 2007, Skoma-Lux, C-233/08. II. [6] Žalobce včas podanou žalobou napadl citované rozhodnutí žalovaného, neboť má za to, že důvody pro obnovu řízení v dané věci jsou dány. Tyto důvody spatřuje ve skutečnosti, že Celní ředitelství Ústí nad Labem v řízení čj. 429/2012-200100-21 akceptovalo rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 48/2007, kterým byla definována povinnost cizozemských orgánů doručovat jejich rozhodnutí občanům ČR v jejich mateřské řeči tj. v českém jazyce. Podle žalobce tak došlo k naplnění § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb. (dále jen „daňový řád“), tj. že nastala situace, kdy je žalobci umožněno navrhovat s ohledem na citovaný rozsudek správnímu orgánu provedení důkazu ohledně toho, v jaké formě byl doručen daňový výměr Hauptzolamt Waltershof čj. S 0330 22014 06 1999 4700. Žalobce poukazuje na to, že vznášel od počátku námitku nedoručení daného rozhodnutí a to ani v českém jazyce. S ohledem na právní názor správce daně, že podle § 6 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb. nepřísluší správci daně jakkoliv zkoumat zahraniční exekuční titul, správce daně neprovedl v předmětném správním řízení žádný důkaz o způsobu a formě doručení předmětného zahraničního výměru žalobci. Nyní již správce daně tento důkaz provést může, neboť mu to ukládá právní výklad českých právních norem provedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 5 Afs 48/2007. Jedná se tedy o důkaz, který doposud nebyl v řízení posuzován a nemohl být v řízení správcem daně uplatněn, neboť zastával správce daně chybný právní názor. [7] Žalobce je dále přesvědčen, že tu jsou i důvody pro obnovu řízení ve smyslu § 171 odst. 1 písm. d) daňového řádu, a to z tohoto důvodu, že vydání jakéhokoliv rozhodnutí ve správním řízení vedeném u Celního úřadu Česká Lípa čj. 3478/06-1562-01 předcházelo posouzení předběžné otázky, a to otázky, zda je daňový výměr způsobilý ve smyslu zákona č. 191/2004 Sb. být exekučním titulem. [8] Žalobce dále nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že přezkum správním orgánem dle § 121 daňového řádu není možný, neboť správní úřad má povinnost se řídit judikátem až okamžikem jeho zveřejnění, a jiný výklad by znamenal nepřípustnou retroaktivitu. Žalobce má za to, že náš právní řád není založen na precedentním systému, a tedy judikatura nevytváří „nové“ právo, ale pouze upřesňuje nebo napravuje špatný výklad platného práva. Tedy pokud Nejvyšší správní soud konstatoval ve svém rozhodnutí, že je povinnost správního úřadu zkoumat, zda bylo doručováno rozhodnutí zahraničního správního orgánu občanu České republiky v českém jazyce, tak to neznamená, že by před vydáním tohoto judikátu uvedená povinnost neexistovala. Citovaný rozsudek naopak potvrzuje, že povinnost za působnosti daného právního předpisu existovala, a pokud ji správní orgán neplnil, tak se jedná o chybný výklad práva správním orgánem. Nelze tedy považovat aplikaci citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu za nepřípustnou retroaktivitu, ale je nutné posoudit, zda daný rozsudek je ve smyslu § 121 daňového řádu důvodem pro přezkum doposud vydaných rozhodnutí správního orgánu, které rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odporují. III. [9] Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež činí součástí tohoto vyjádření. Žalovaný setrvává na svém právním názoru, že v projednávané věci nebylo možné povolit obnovu řízení z důvodu, které žalobce uvedl. Obnova řízení směřuje k nápravě pravomocně ukončeného řízení, a to pokud jde o nedostatky ve skutkovém stavu a nikoli k nápravě právního hodnocení skutkového stavu. Nedoručení správcem daně vykonávaného exekučního titulu cizozemského orgánu v českém jazyce není novou skutečností ve smyslu § 171 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Žalovaný rovněž setrvává na svém právním názoru ohledně povolení obnovy s odkazem na ust. § 171 odst. 1 písm. d) daňového řádu, když vydání exekučního příkazu nezáviselo na posouzení předběžné otázky. [10] Pokud jde o žalobní námitku týkající se přezkoumání napadeného rozhodnutí z moci úřední podle § 121 daňovéh