2 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 129/2012- 45 - text Pokračování 8 15A 129/2012 15A 129/2012-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Miroslava Jedličky, IČ 62786814, sídlem v Krupce, Masarykova 359/24, zastoupeného Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, se sídlem v Praze, Pařížská 68/9, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 33118/48, zastoupeným Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Řetěžová 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2012, č.j. 3376/2012, JID 113200/KUUK/He, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2012, č.j. 3376/2012, JID 113200/KUUK/He, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odbor správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 13.7.2012, č.j. MgMT/060941/2012/Vrb, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč podle § 56 odst. 4 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění účinném do 18.1.2013 (dále jen „zákon o odborné způsobilosti“), za správní delikt podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona o odborné způsobilosti pro porušení ustanovení § 13 odst. 1 písm. f) zákona o odborné způsobilosti, neboť žalobce přijal do výuky a výcviku pro skupinu řidičského oprávnění C+E německého státního příslušníka, pana B. O. S., nar. „X“, který v té době nebyl držitelem oprávnění skupiny C a tím nesplňoval podmínku přijetí k výuce a výcviku dle ustanovení § 91 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dále byla žalobci uložena povinnost náhrady nákladů správního řízení. V žalobě žalobce navrhl zrušení i prvoinstančního rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v právním posouzení celého případu. Správní orgán I. stupně i žalovaný vychází ze stanovisek Ministerstva dopravy ze dne 3.11.2006, č.j. 126/2006-160-LEG/6, a ze dne 30.11.2006, č.j. 192/2006-160-AS/1. Tato stanoviska sice řeší danou problematiku, ale oba správní orgány opomněly doplňující stanovisko k okamžiku nabytí řidičského oprávnění ze dne 22.1.2007, ve kterém se hovoří o tom, „že součástí poučení účastníka řízení by při popsaném postupu mělo být také poučení o tom, že udělení řidičského oprávnění lze až do doby vydání řidičského průkazu využít pouze pro doložení splnění podmínky pro přijetí k výuce a výcviku k získání další skupiny řidičského oprávnění podle § 13 písm. f) zákona č. 247/2000 Sb. Splnění uvedené podmínky by v tomto případě bylo možné prokázat výpisem z registru řidičů, ve kterém by bylo uvedeno, že v něm uvedená osoba je držitelem řidičského oprávnění, popřípadě potvrzením o ústním vyhlášení rozhodnutí vydaným ve smyslu § 67 odst. 3 správního řádu. Ani jeden z uvedených dokumentů by však nemohl nahradit řidičský průkaz při řízení motorového vozidla. Řízením motorového vozidla, k jehož řízení je třeba řidičského oprávnění popsaným způsobem udělené skupiny, aniž by měl u sebe řidičský průkaz, by držitel řidičského oprávnění, řidič, porušil povinnost podle § 6 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., čímž by se dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.“ Toto tvrzení je dále podloženo i záznamy v řidičském průkazu, kde je uveden datum u příslušné získané skupiny den podání žádosti o vydání řidičského oprávnění a není tam uveden den převzetí řidičského oprávnění. Dále je tato skutečnost patrná i z výpisu z evidenční karty řidiče, kde je přímo uvedeno ve sloupci „Datum udělení“, kdy danou skupinu řidič získal. Vzhledem k tomu, že žalobce vždy přijímá klienty do výuky, až když se přesvědčí z výpisu evidence karty řidiče, že splňuje zákonné požadavky, tak z tohoto důvodu se nemohl dopustit správního deliktu, za který mu byla uložena sankce. Dále žalobce namítl porušení ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nebyl po doplnění dalšího důkazního materiálu opětovně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Nelze se spokojit s tvrzením žalovaného, že daná skutečnost nesouvisela přímo s přijetím žadatele do autoškoly a byla ku prospěchu žalobce, neboť potvrdila jím uváděné skutečnosti. Z konečného rozhodnutí nevyplývá, jak byla zohledněna skutečnost, že listina byla doplněna ku prospěchu žalobce. V řízení byly porušeny základní zásady činnosti správních orgánů, a to konkrétně uvedené v ustanovení § 2 odst. 1, § 4 odst. 4 správního řádu. Dále žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl nepodložené domněnky, že žalobce přijal žádost i přesto, že v ní absentoval údaj o držení skupiny řidičského oprávnění C, který byl zřejmě do žádosti dopsán dodatečně, a to až po vydání řidičského průkazu č. „X“ dne 14.11.2011, tedy o celých 10 dní později. Toto tvrzení žalovaného nemá oporu ve spisovém materiálu. Na podporu svého názoru o důvodnosti žaloby k žalobě mimo jiné přiložil kopii stanoviska Ministerstva dopravy ze dne 22.1.2007 a výpisu z evidenční karty řidiče ze dne 17.9.2012, jimiž navrhl provést dokazování. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Podle doloženého spisového materiálu pan S. podal žádost o přijetí do výuky a výcviku dne 4.11.2011. Žalobce přijal tuto žádost i přesto, že v ní absentoval údaj o držení řidičského oprávnění skupiny C, který byl zřejmě do žádosti dopsán dodatečně, a to až po vydání řidičského průkazu, tedy o celých deset dní později. Především poukázal na to, že stanovisko ústředního orgánu má pouze doporučující charakter. Správní řízení pro spáchání správního deliktu bylo se žalobcem zahájeno na základě podezření z porušení ustanovení § 13 odst. 1 písm. f) zákona o odborné způsobilosti, neboť v daném případě byl oprávněn žalobce přijmout k výuce a výcviku žadatele, který je držitelem řidičského oprávnění skupiny C. Za držitele řidičského průkazu je nepochybně možno označit pouze osobu, která řidičský průkaz fyzicky má, tedy jej převzala. Okamžikem převzetí řidičského průkazu nabývá právní moci správní rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění. Pan S. převzal svůj řidičský průkaz až dne 14.11.2011 a nemohl tedy ke dni 4.11.2011 naplňovat podmínky, které zákon k přijetí do výuky a výcviku požaduje. Podle stanoviska Ministerstva dopravy ze dne 30.11.2006, č.j. 192/2006-160-AS/1, musí žadatel pro přijetí do výuky a výcviku pro skupinu C+E prokázat pro zařazení do výuky splnění všech podmínek podle ustanovení § 13 zákona o odborné způsobilosti. Správní řízení se netýkalo zahájení výuky, ale splnění podmínek pro přijetí uchazeče (pana S.). K porušení práva podle § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že dne 10.6.2012 došlo k doplnění spisu pouze o kopii žádosti o řidičské oprávnění pana S. Podle § 89 odst. 2 správního řádu se k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, nepřihlíží. Žalobcem zmíněný doplněný důkaz obsahoval nově pouze údaje o vykonané zkoušce. V oznámení o zahájení správního řízení dal správní orgán I. stupně dne 23.6.2012 možnost vyjádřit se k podkladům řízení a následně postupoval v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 správního řádu, aby zbytečným zatěžováním účastníka řízení nevznikaly zbytečné náklady, neboť doplněný důkaz a jím doložená skutečnost neměla vliv na výsledek řízení. K námitce o nepodložené domněnce poukázal žalovaný na ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož jsou součástí odůvodnění rozhodnutí i úvahy správního orgánu. V rozhodnutí vyjádřené úvahy žalovaného vychází z údajů obsažených v předložené žádosti o přijetí do výuky a výcviku a data skutečného převzetí řidičského průkazu, tedy dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění. Při jednání soudu právní zástupce žalobce odkázal na žalobu a uvedl, že žalobce neshledává žádné pochybení, jehož se měl údajně dopustit. Má za to, že celý případ vznikl v důsledku přespříliš formalistické aplikace pokynu z Ministerstva dopravy, které uložilo správním orgánům prověřovat řidičská oprávnění německých státních příslušníků. Je přesvědčen, že správní orgány obou stupňů vůči žalobci postupovaly nepřípustně formalisticky a dokonce až šikanozním způsobem. Žalobce byl osobně s panem S. na příslušném správním orgánu dne 1.11.2011 podávat žádost o získání předmětného řidičského oprávnění, přičemž žalobci bylo známo, že pan S. splňuje kvalifikační předpoklady k tomuto získá