7 Afs 45/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 29/2011- 33 - text Pokračování 9 15Af 29/2011 15Af 29/2011-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: J. N., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného Ing. Vladimírem Romportlem, CSc., daňovým poradcem ORCA – ekonomické poradenství, s. r. o., se sídlem v Praze – Nové Město, ul. Biskupský dvůr č. p. 2095/8, PSČ 110 00, proti žalovanému: Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č. p. 61, PSČ 400 21, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu v Žatci ze dne 19. 1. 2011, č. j. 1013/11/203971505652, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu v Žatci ze dne 19. 11. 2011, č. j. 1013/11/203971505652, se pro nezákonnost z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9.200,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhal zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního úřadu v Žatci ze dne 19. 1. 2011, č. j. 1013/11/203971505652, jímž bylo rozhodnuto o žalobcově žádosti ze dne 10. 12. 2010 ve smyslu ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), o prominutí příslušenství daně v podobě daňového penále k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, tak že se částečně promíjí daňové penále v částce 27.165,-Kč z částky 45.275,-Kč předepsané a splatné ke dni 4. 1. 2011. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované straně nahradit mu náklady za předmětné soudní řízení. Na tomto místě je třeba uvést, že dne 1. 1. 2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), kterým byly zrušeny všechny finanční úřady, včetně Finančního úřadu v Žatci. S ohledem na tuto skutečnost se ve smyslu ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. § 8 a § 10 odst. 1 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1. 1. 2013 místo původního žalovaného Finančního úřadu v Žatci bez dalšího stal žalovaným Finanční úřad pro Ústecký kraj. V žalobě žalobce uvedl, že je fyzickou osobou a do října 2004 podnikal na základě smlouvy o sdružení ve smyslu ust. § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), s K. K., nar. „X“, a E. V., nar. „X“, přičemž podle ust. § 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve vazbě na ust. § 835 odst. 1 obč. zák. se příjmy mezi společníky dělily rovným dílem. Podle ust. § 832 odst. 2 obč. zák. byl správou majetku sdružení pověřen E. V., který byl ve smyslu ust. § 4 daňového řádu místně příslušný při správě daní k Finančnímu úřadu v Mostě. Tento finanční úřad pak v roce 2008 provedl u sdružení kontrolu a prověření správnosti odvedené daně za rok 2004 s tím, že na základě této kontroly Finanční úřad v Mostě vyměřil E. V. a K. K. dodatečnou daňovou povinnost k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004. Na základě této skutečnosti žalobce, který byl místně příslušný k původnímu žalovanému, tj. Finančnímu úřadu v Žatci, podal ve smyslu ust. § 41 odst. 1 daňového řádu dodatečné daňové přiznání a dodatečně vyměřenou daň uhradil, přičemž vedle toho mu byl původním žalovaným vystaven platební výměr na příslušenství daně v podobě daňového penále k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004. Následně dne 10. 12. 2010 požádal žalobce předmětnou žádostí původního žalovaného o prominutí příslušenství daně ve smyslu ust. § 55a daňového řádu, na základě níž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, jímž bylo částečně dotyčné penále prominuto. V návaznosti na právě uvedené žalobce namítl, že žalobou napadeným rozhodnutím původní žalovaný porušil základní zásady daňového řízení, které mu ukládaly, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů rozhodovat tak, aby nevznikaly bezdůvodné rozdíly. Tuto skutečnost žalobce dovozuje z toho, že dne 10. 12. 2010 vedle žalobce požádal i E. V. s K. K. svého správce daně, tj. Finanční úřad v Mostě, o prominutí příslušenství daně ve smyslu ust. § 55a daňového řádu, a to ze stejných důvodů jako žalobce. Oproti žalobci ovšem Finanční úřad v Mostě těmto ostatním společníkům sdružení prominul penále v plné výši. Žalobce je přitom přesvědčen, že v tomto skutkově shodném případu, kdy dodatečně vyměřená nebo dodatečně přiznaná daň vycházela z téže daňové evidence sdružení, měl původní žalovaný rozhodnout stejně jako Finanční úřad v Mostě a příslušenství daně prominout v plné výši, což neučinil, a proto je žalobou napadené rozhodnutí nezákonné. Na podporu svých tvrzení pak žalobce k žalobě v přílohách přiložil i mj. žádosti o prominutí příslušenství daně ve smyslu ust. § 55a daňového řádu E. V. a K. K. ze dne 10. 12. 2010, které byly adresovány Finančnímu úřadu v Mostě, a rozhodnutí Finančního úřadu v Mostě, jimiž bylo prominuto penále za prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 K. K. (rozhodnutí ze dne 21. 12. 2010, č. j. 128432/10/206912500809) a E. V. (rozhodnutí ze dne 26. 1. 2011, č. j. 7334/11/206913500968). Původní žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K věci uvedl, že žalobce v žádosti ze dne 10. 12. 2010 o prominutí příslušenství daně v podobě daňového penále k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 162.213,-Kč podané ve smyslu ust. § 55a daňového řádu jako důvod jejího podání uvedl odstranění tvrdosti sankce, když dle jeho přesvědčení sankční daňové příslušenství souvisí s dodatečně doměřenou daní za rok 2004, která mu byla doměřena na základě kontroly, jež se s ohledem na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1611/07, byla zahájena až po marném uplynutí prekluzivní lhůty dle ust. § 47 odst. 1 daňového řádu, ovšem byla ukončena ještě před publikací tohoto nálezu. V předmětné žádosti včetně jejího upřesnění dle původního žalovaného žalobce ještě uvedl, že jeho žádost o přezkum rozhodnutí o dodatečném doměření mu byla zamítnuta, a proto žádá o prominutí příslušenství v plné výši z důvodu odstranění tvrdostí výkladu zákona činěné ze strany původního žalovaného až do vydání citovaného nálezu Ústavního soudu, k čemuž ještě doplnil, že již nepodniká a je ve starobním důchodu. Původní žalovaný je přesvědčen, že při posuzování dotyčné žádosti postupoval podle ust. § 55a daňového řádu ve spojení s ust. § 264 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový daňový řád“), dále vyhlášky č. 299/1993 Sb., Ministerstva financí ze dne 1. prosince 1993, kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), a také byl vázán pokynem Ministerstva financí D-330 (dále jen „pokyn Ministerstva financí D-330“), jenž byl vydán ke sjednocení postupu finančních úřadů při promíjení daňového penále, a dalšími metodickými postupy k tomuto účelu určenými. Původní žalovaný trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí, jímž částečně vyhověl žalobcově žádosti, dostatečně odůvodnil s tím, že v odůvodnění vycházel z formulací důvodů obsažených v pokynu Ministerstva financí D-330. Postup dle tohoto pokynu je uveden i v úředním záznamu č. 757/11, z něhož vyplývá i způsob aplikace tohoto vnitřního předpisu při rozhodování o prominutí příslušenství daně. V rámci své rozhodovací činnosti zohlednil a zvážil výši promíjeného příslušenství daně s ohledem na žalobcovu bezdlužnost a jeho dobrou spolupráci. Původní žalovaný proto nesouhlasí s tím, že z jeho strany mělo dojít k porušení základní zásady daňového řízení. V předmětné věci postupoval dle pokynu Ministerstva financí D-330, což dokládá úřední záznam z jednání komise č. 757/11 a také samotná správní úvaha původního žalovaného obsažená v žalobou napadeném rozhodnutí. Dále původní žalovaný uvedl, že mu nejsou známy skutečnosti, pro které Finanční úřad v Mostě svými rozhodnutími plně vyhověl žádostem ostatních dvou společníků sdružení, neboť není jejich místně příslušným správcem daně a nemá tedy k dispozici jejich spisový materiál. U těchto dvou společníků byla zahájena a provedena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 vedoucí k dodatečnému vyměření daňové povinnosti, a proto Finanční úřad v Mostě pravděpodobně zohlednil naplnění důvodů uvedených v jejich žádostech. V případě žalobce tento důvod původní žalovaný ovšem nemohl uplatnit, jelikož u žalobce dotyčná kontrola zahájena nebyla a sám žalobce na výzvu původního žalovaného podal dodatečné daňové přiznání. Dle původního žalovaného žalobce v