2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Af 438/2012- 50 - text Pokračování 9 15Af 438/2012 15Af 438/2012-50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: SYNOT TIP, a.s., sídlem Jaktáře 1475, Uherské Hradiště, IČ 26301091, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokát v advokátní kanceláři TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2012, č. j. MM/FO/57357/2012, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 29.10.2012, č. j. MM/FO/57357/2012, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Město, ekonomickým odborem, ze dne 23.4.2012, č. 3/2012, č.j. 4240/2012, ev. č. 8370/2012, kterým byl žalobci vyměřen včas nezaplacený místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí, a to za období IV. čtvrtletí 2010 v částce 45 000,- Kč, za období I. čtvrtletí 2011 v částce 54 112,- Kč, za období II. čtvrtletí 2011 v částce 78 077,- Kč, za období III. čtvrtletí 2011 v částce 79 514,- Kč a za období IV. čtvrtletí 2011 v částce 35 000,- Kč, celkem v částce 291 703,- Kč. Současně se žalobce domáhal i zrušení výše uvedeného platebního výměru. Žalobce zrekapituloval v žalobě průběh správního řízení. Následně ve své žalobě především zpochybňoval ústavnost legislativního procesu přijetí zákona č. 183/2010 Sb., kterým byl novelizován mj. zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a současně zákon o místních poplatcích. Touto novelou byl nově zaveden místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, konkrétně ustanovení § 1 písm. g), § 10a zákona o místních poplatcích. Podle žalobce byl legislativní proces přijetí zákona č. 183/2010 Sb. v rozporu s ústavním pořádkem, jelikož pozměňovací návrh, na základě kterého došlo k novelizaci § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích, se netýkal téhož předmětu návrhu, který byl v legislativním procesu projednáván (zákon o podpoře sportu), ale byl přijat pomocí tzv. „neblahé praxe přílepků“. Podle žalobce je text zákona č. 183/2010 Sb. nesrozumitelný, neboť v části třetí o změně zákona o místních poplatcích používá pojem „jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“, přičemž v § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích odkazuje na zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), ve kterém však definice pojmu „jiné technické herní zařízení“ není obsažena. S odkazem na § 2 písm. j) a § 17 odst. 1 zákona o loteriích lze dle žalobce uvést, že jiné technické herní zařízení je příbuzné výhernímu hracímu přístroji, který je dle § 17 odst. 1 zákona o loteriích kompaktním a funkčně nedělitelným technickým zařízením. Platebním výměrem byl vyměřen poplatek za povolené interaktivní videoloterijní terminály, které však nelze považovat za kompaktní funkčně nedělitelné technické zařízení ve smyslu zákona o loteriích. Za kompaktní funkčně nedělitelné technické zařízení je naopak dle žalobce třeba považovat pouze centrální loterijní systém jako celek, což vyplývá i z povolení o provozu loterie nebo jiné obdobné hry vydané Ministerstvem financí (centrální loterijní systém je funkčně nedělitelným technickým zařízením). Centrální loterijní systém řídí veškeré herní procesy a rozhoduje o všech výhrách, které pak pouze zobrazuje na interaktivních videoloterijních terminálech. Interaktivní videoloterijní terminál slouží pouze jako zobrazovací jednotka centrálního loterijního systému. Centrální jednotka se navíc fyzicky nachází jinde než koncové videoloterijní terminály. Žalobce trval na tom, že správce daně upřednostněním nesprávného výkladu před jiným možným výkladem zatížil žalobce poplatkovou povinností nad rámec zákona a jeho postup tak byl v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále uvedl, že platební výměr ani žalobou napadené rozhodnutí neobsahují v rámci odůvodnění vysvětlení, proč správce poplatku považuje některé komponenty her žalobce za výherní hrací přístroje, popř. jiná technická herní zařízení. Trvá na tom, že z odůvodnění rozhodnutí musí jednoznačně vyplývat, proč je adresát rozhodnutí považován za subjekt podléhající poplatku dle obecně závazné vyhlášky obce. Slovní spojení „jiné technické herní zařízení“ představuje neurčitý právní pojem, který je nutné v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vyložit, zejména proto, že žalobce již dříve svým ohlášením zpochybnil své postaven jakožto poplatníka. Žalobce dále zpochybňoval závěry metodického sdělení Ministerstva financí ČR vydaného dne 6. 8. 2010 odborem 26 - Majetkové daně, daň silniční, poplatky a oceňování (dostupné na webových stránkách Ministerstva financí ČR) ohledně závěrů ministerstva financí, že předmětem místního poplatku dle § 10a odst. 1 zákona o místních poplatcích jsou povolené hrací přístroje a jiná technická zařízení povolená ministerstvem financí, přičemž pojem provozovaný je třeba vztahovat pouze k výherním hracím přístrojům a povolená technická zařízení jsou předmětem poplatku bez ohledu na skutečnost, zda jsou provozována či nikoliv. Dle žalobce se naopak pojem „provozovaný“ má vztáhnout i na „jiné technické herní zařízení“. Pokud by názor zastávaný odborem 26 Ministerstva financí ČR byl respektován, znamenalo by to zpoplatnění již samotného aktu povolení provozu loterií. Jeden správní akt by tak byl zatížen dvojnásobnou odvodovou povinností. Jelikož je ustanovení zákona nejasné a umožňovalo dle žalobce dvojí výklad, měl být aplikován výklad pro žalobce mírnější. Postupem žalovaného tak došlo k porušení zásady in dubio mitius či in dubio pro libertate - tedy v pochybnostech ve prospěch poplatníka. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. K věci v písemném vyjádření k žalobě pak žalovaný stručně uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádného a včasného odvolání žalobce, přičemž v rámci odvolacího řízení bylo zjištěno, že platební výměr byl vydán v souladu s platnou legislativou včetně zákona o místních poplatcích a vyhláškami č. 3/2010 a č. 4/2010. K tomu doplnil, že správce poplatku v poplatkovém řízení postupoval zákonným způsobem, a proto jeho platební výměr potvrdil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. Napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející platební výměr správce poplatku soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze poplatkové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností žalobou napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že žalovaný se zejména nijak nevyjádřil k jeho výkladu pojmu „technické herní zařízení“ a že své zdůvodnění přesvědčivě nepodložil jasně seznatelnými důvody a úvahami. Soud shledal, že odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je koncipováno stručněji, nicméně výstižně a poskytuje přiměřené reakce na všechny námitky, které žalobce uplatnil v odvolání. Žalovaný přitom námitky žalobce ohledně výkladu pojmu „technické herní zařízení“ neopomenul, když se jimi zabýval na str. 5 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, s tím, že je vyhodnotil jako neopodstatněné. V této souvislosti žalovaný dovodil, že mu nepřísluší posuzovat výklad daného pojmu, jelikož v řízení postupuje v souladu s platnými zákony. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí soud zjist