8 Afs 37/2015 — Nejvyšší správní soud

59 Af 26/2013- 36 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]59Af 26/2013-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce G.T.P. spol. s.r.o., IČ XX, se sídlem XX, zastoupeného Ing. Jitkou Routkovou, daňovou poradkyní, se sídlem Komenského 87/3, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2013, č. j. 22971/13/5000-14504-711335, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. 9. 2013, č. j. 22971/13/5000-14504-711335, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci (dále též ,,správce daně“) ze dne 9. 3. 2011, č. j. 70941/11/192930500320, kterým bylo rozhodnuto o uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení. Text ,,na základě § 107 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen ,,daňový řád“), ve věci uplatněného nároku na základě § 107 odst. 2 a 3 daňového řádu na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů výše uvedeným žadatelem, které v řízení žadateli vznikly“ byl nahrazen textem: ,,podle § 30 odst. 2 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o správě daní a poplatků“), ve spojení s § 264 odst. 1 daňového řádu ve věci uplatněného nároku na náhradu nákladů řízení, které měly vzniknout žadateli - XX spol. s.r.o. Mánesova 2014/2, 466 00 Jablonec nad Nisou, DIČ: XX“. V ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí nezměněn. Žalobce nejprve namítá nezákonnost žalobou napadené rozhodnutí, neboť v rozporu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu neobsahuje podpis úřední osoby. Žalobce tvrdí, že [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 2 59Af 26/2013 napadené rozhodnutí obsahuje neplatný podpis XX, u nějž je uvedeno ,,neznámá platnost“, o pracovním zařazení XX není uvedeno nic. Vedle toho obsahuje napadené rozhodnutí jméno XX sice s uvedením pracovního zařazení, ale bez elektronického podpisu. Žalobci tak není zřejmé, kdo byl ve věci úřední osobou, zda se skutečně o oprávněnou úřední osobu jednalo, a proti komu měl případně směřovat námitky podjatosti. Stejně tak není zřejmé, která z osob uvedených v napadeném rozhodnutí je osobou odpovědnou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ani zda je úřední osobou s ohledem na zjištění Úřadu pro ochranu osobních údajů, v této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 7 As 150/2012 - 38. Žalobce konstatuje, že ani prvostupňové rozhodnutí správce daně neobsahuje podpis osoby, která je ve smyslu § 12 daňového řádu osobou úřední. Tato skutečnost nemůže dle žalobce vyplývat z neveřejných dokumentů správce daně. Žalobce souhlasí s tím, že k rozhodování je věcně příslušný správní orgán, daňový řád však jasně stanoví, že správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob. Úřední osobou je pak osoba, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, zákon nepřipouští, aby v dané věci bylo více úředních osob. Žalobce dále uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, konkrétně do práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ve věci bylo rozhodnuto po 1 130 dnech, čímž bylo zasaženo i do žalobcova vlastnického práva, protože po tuto dobu mu bylo odňato právo pokojného užívání majetku ve výši 3 120 Kč. Žalobce trvá na tom, že jím uplatněné výdaje byly vynaloženy v přímé souvislosti s plněním požadovaným po žalobci výzvou správce daně k součinnosti. Nejednalo se o jednoduchý administrativní úkon a není obhajitelné, aby stát plnění svých povinností zajišťoval na úkor dalších osob a zbytečně je finančně zatěžoval, takový postup je v rozporu s čl. 4 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Požadavek správce daně nebyl vznesen v rámci daňového řízení žalobce, ale v rámci daňového řízení jiného daňového subjektu a žalobci tudíž přísluší náhrada nákladů řízení. Žalobce se na daňovou poradkyni obrátil s ohledem na zásadu opatrnosti, neboť ve výzvě k součinnosti mu bylo sděleno, že nebude-li výzvě vyhověno, bude mu uložena pokuta až do výše 2 000 000 Kč. Žalobce se dožaduje náhrady nákladů řízení s odkazem na § 30 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Požadované paušální náklady dle § 13 advokátního tarifu zahrnují náklady zástupkyně žalobce na dané řízení, tj. kopírování a skenování listin, hardwarové a softwarové vybavení na podání datové zprávy, které by v jiném případě musel vynaložit žalobce sám. Žalobce zdůrazňuje, že zástupkyně se nejprve musela seznámit s obsahem výzvy k součinnosti, přezkoumat ji, prověřit výzvu po stránce formální i z hlediska zákonnosti jejího obsahu. Po námitce zástupkyně žalobce, že část výzvy je nezákonná, správce daně z výzvy vypustil požadavek na předložení evidence pro daňové účely. Nejednalo se tedy o jednoduchý administrativní úkon, žalobce nebyl schopen sám posoudit, zda požadavek finančního úřadu je v souladu se zákonem, a proto si k tomuto účelu sjednal zastoupení. Žalobce namítá, že rozhodování o náhradě nákladů řízení není volnou správní úvahou pracovníka správce daně. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši hotových výdajů vyplývá z § 30 zákona o správě daní a poplatků, přičemž v případě výdajů za zastupování je horní hranice výdaje přesně omezena advokátním tarifem. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nezabýval tím, že náklady, které by musel vynaložit žalobce v případě, že by si nesjednal zastoupení daňovou poradkyní, vynaložila jeho zástupkyně a byly tudíž [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 3 59Af 26/2013 zahrnuty v odměně za zastupování. Namítá porušení zásady rovnosti a nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se v dané věci nepoužije zásada úspěchu ve věci ve vztahu k nákladům řízení. Další žalobní námitka směřuje do rozporu mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že žalovaný změnil pouze výrok o nákladech řízení, ale původní odůvodnění chybného výroku rozhodnutí o nákladech řízení ponechal. Výrok a odůvodnění jsou tak ve vzájemném rozporu, což vede k nezákonnosti pravomocného rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobce konečně namítá, že ani přes jeho výslovnou žádost nebylo odvolání projednáno v souladu se zásadou projednací. Žalobce nebyl seznámen s dalšími důkazními prostředky, konkrétně Organizačním řádem územních finančních orgánů a Podpisovým řádem Finančního úřadu v Liberci. Zásada projednací byla porušena také tím, že žalobce nebyl seznámen s novým právním názorem odvolacího orgánu. Dvoustupňové odvolací daňové řízení se tak fakticky změnilo na jednostupňové. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a požaduje přiznat náhradu nákladů soudního řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný nejprve zdůraznil, že napadené rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 102 daňového řádu. Kvalifikovaný certifikát k elektronickému podpisu XX v okamžiku podpisu dne 19. 9. 2013 byl platný, platnost vydaného kvalifikovaného certifikátu pro XX je od 30. 1. 2013 do 30. 1. 2014. Elektronický dokument je opatřen časovým razítkem s datem 19. 9. 2013, platnost vydaného kvalifikovaného certifikátu pro časové razítko je od 21. 12. 2011 do 31. 12. 2016. Chybné zobrazení platnosti elektronického podpisu u žalobce mohlo být způsobeno tím, že v daný okamžik neměl žalobce aktuální prostředky pro ověření platnosti zaručeného elektronického podpisu a časového razítka. V Podpisovém řádu Odvolacího finančního ředitelství č. j. 83/13/5000-10400-701174 ze dne 31. 1. 2013, konkrétně v jeho části třetí - Podpisová oprávnění a povinnosti je v článku IV. uvedeno, že ,,v případě nepřítomnosti ředitele OFŘ podepisuje v zastoupení zástupce ředitele. V případě současné nepřítomnosti ředitele OFŘ i jeho zástupce podepisuje v zastoupení vedoucí odboru daní a daňového procesu. V případě současné nepřítomnosti ředitele OFŘ, jeho zástupce i vedoucího Odboru daní a daňového procesu podepisuje v zastoupení vedoucí oddělení OFŘ v pořadí: vedoucí Oddělení daně z příjmů fyzických osob, pojistného a daně silniční, vedoucí Oddělení daňového procesu, vedoucí Oddělení nepřímých daní“. XX je vedoucí Oddělení daně z příjmů fyzických osob, pojistného a daně silniční a je tudíž oprávněna zastupovat v případě nepřítomnosti dle výše uvedené posloupnosti. Žalovaný připustil, že správce daně byl při rozhodování o nároku žalobce v prodlení, když rozhodnutí vydal po 221 dnech. Rozhodnutí o odvolání však bylo vždy vydáno v přiměřené době. Žalovaný zopak