— Nejvyšší správní soud

60 Ad 11/2014- 49 - text Pokračování 11 60Ad 11/2014 60Ad 11/2014-49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně Ing. R.K., XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/1429/14/4S-LBK, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce sociálních věcí ze dne 10. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/1429/14/4S-LBK, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Liberci ze dne 4. 2. 2014, č. j. 18889/2014-LIB, jímž byla žalobkyni podle § 44 odst. 1 a § 75 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi odejmuta dávka příspěvek na živobytí ode dne 1. 10. 2013. Žalobkyně namítala, že v oznámení ze dne 20. 1. 2014 ve věci snížení příspěvku na živobytí bylo nesprávně uvedeno, že žádost byla podána dne 1. 10. 2013, což je v rozporu se skutkovým stavem, neboť žádost byla podána dne 21. 12. 2011. Před vydáním rozhodnutí ze dne 4. 2. 2014 jí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Nesprávné je tvrzení úřadu práce, že při stanovení výše dávky v měsíci říjnu 2013 bylo zohledněno skutečně hrazené výživné od rodičů ve výši 5 000 Kč, což je podle žalobkyně vymyšlený údaj. V dohodě ze dne 21. 12. 2011 bylo uvedeno výživné 2 000 Kč a podmínky dohody byly ze strany rodičů plněny. Dále se žalobkyně odvolávala na svoje podání ze dne 20. 8. 2013, v němž rozebrala, že požadavek na zvýšení výživného není v souladu se zákonem, kdy žalobkyně doložila negativní dopady placení vyššího výživného na její sociální situaci. Rovněž žádala o poskytnutí základního sociálního poradenství dle § 1 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, úřad práce však reagoval alibisticky a problém neřešil. Žalobkyně vyjádřila očekávání, že soud zodpoví otázku, že vyšší výživné rovná se horší sociální situace. Žalobkyně se také dovolávala § 61 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož má krajská pobočka úřadu práce poskytovat informace vedoucí k řešení hmotné nouze. Žalobkyně nato popisovala svoje výsledky v průběhu vysokoškolského studia, které byly dány odpovídajícím zázemím bydlení, což by jí nemělo být přičítáno v neprospěch. Podle žalobkyně žalovaný nedal odpovědi týkající se doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí. K doplatku na bydlení žalobkyně uvedla, že odejmutí doplatku na bydlení výrazným způsobem ovlivnilo její sociální situaci. Při výpočtu odůvodněných nákladů na bydlení správní orgány pochybily. Žalobkyně se do složité sociální situace dostala v důsledku nepřiznání doplatku na bydlení. K otázce příspěvku na živobytí žalobkyně uvedla, že odejmutí příspěvku na živobytí bylo nesprávné dle § 44 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. V rozhodnutí ze dne 4. 2. 2014 není zmínka o tom, kdy došlo ke změně a jaké. Pokud ke změně nedošlo, což odpovídá skutkovému stavu věci, nebyl důvod k odejmutí příspěvku za živobytí. Žalovaný se odvolacími námitkami nezabýval, naopak uvedl, že rodiče žalobkyni dobrovolně přispívají částkou ve výši 3 000 Kč, což bylo započteno do příjmů žalobkyně. Rovněž nesouhlasila s tím, co žalovaný uvedl k námitce vyjádření se k podkladům. Žalobkyně se domnívá, že žalovanému nebyl předložen dopis ze dne 27. 1. 2014. Dále popisovala péči svého otce o rodiče, v důsledku čehož došlo ke ztrátě rodinného rozpočtu, uváděla, že rodiče žalobkyně tak nemají vyřešeno bydlení na stáří. Žalobkyně uzavřela tím, že pro výpočet příspěvku na živobytí jí byly započítány jiné příjmy, než pro výpočet příspěvku na bydlení. Z uvedených důvodů navrhovala zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a požadovala náhradu nákladů řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že žalobkyně byla posuzována jako jednotlivec, v době vyplácení dávky bydlela sama v nájemním bytě a byla studentkou vysoké školy. Jejím příjmem bylo výživné od rodičů ve výši 2 000 Kč měsíčně na základě dohody a přídavky na děti ve výši 700 Kč. S ohledem na výši výživného požadoval úřad práce od žalobkyně novou dohodu o výživném, případně podaný návrh k soudu na zvýšení výživného. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2013 popsala důvody neumožňující po rodičích žádat zvýšení výživného, mimo jiné uvedla, že to považuje za nemorální a nepřijatelné, protože rodiče se zaručili hradit jí náklady spojené se studiem a pomáhat jí nad rámec výživného. Do protokolu o ústním jednání zmocněnec uvedl, že by jako rodiče neměli problém se zvýšením výživného, ale že zvýšení výživného povede ke snížení sociálních dávek, proto požadavek úřadu práce na zvýšení výživného směřuje k prohloubení hmotné nouze žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že pokud by jí rodiče hradili pouze výživné ve výši 2 000 Kč, nebyla by schopna žít a studovat, proto jí platí i stravu, telefon, internet a dopravu. Doložila výpočet, ve kterém uvádí rozsah pomoci ze strany rodičů. Ten žádala přiložit do spisové dokumentace. Z vyjádření žalobkyně i zmocněnce tedy vyplývá, že měsíční finanční příspěvek od rodičů je vyšší než částka uvedená v dohodě o výživném a požadavek úřadu práce na zvýšení výživného je oprávněný. Protože úřad práce rozhodoval na základě podkladů, které byly oprávněné osobě i zmocněnci známy, postupoval správně, neboť jiné podklady pro rozhodnutí, se kterými by měl povinnost účastníka seznámit, do spisové dokumentace nedoložil. K námitkám týkajícím se doplatku na bydlení žalovaný uvedl, že byly předmětem jiného řízení. Ke sdělení o péči rodičů žalobkyně o rodiče zmocněnce a zatížení rodinného rozpočtu se žalovaný nevyjádřil. Dále konstatoval, že žalobkyně je povinna nahlásit stejné příjmy, které přiznala orgánu pomoci v hmotné nouzi i na oddělení státní sociální podpory. Úřad práce vycházel správně ze skutečnosti, že rodiče přispívají žalobkyni měsíční částkou vyšší, než je v dohodě o výživném s odkazem na rozpis nákladů a výdajů, proto byla do příjmů zahrnuta částka 2 000 Kč na základě dohody o výživném a částka 3 000 Kč jako další měsíčně se opakující příspěvek od rodičů a přídavky na děti ve výši 700 Kč. Byl tak započítán příjem ve výši 5 700 Kč, snížený o přiměřené náklady na bydlení, které jsou započítány ve výši 1 710 Kč jako 30 % z částky 5 700 Kč, tj. ve výši 3 990 Kč. Pokud úřad práce v rozhodnutí uvedl částku 4 000 Kč, pochybení nemělo vliv na výsledek odvolacího řízení. Žalovaný zakončil tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že dne 21. 12. 2011 požádala žalobkyně o přiznání příspěvku za živobytí. Doložila prohlášení o výživném ve výši 2 000 Kč a dohodu o výživném ze dne 21. 12. 2011 uzavřenou s rodiči, podle níž každý z rodičů s ohledem na sociální poměry přispívá žalobkyni po 1 000 Kč. Oznámením ze dne 27. 1. 2012 byl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí od prosince 2011 ve výši 1 236 Kč, od 1. 1. 2012 ve výši 1 520 Kč. Následně byla žalobkyně vždy vyzývána, nechť doloží doklady k dávce příspěvek na živobytí. V průběhu let 2012 a 2013 byly dokládány skutečnosti rozhodné pro přiznání a výši dávky. Z korespondence mezi žalobkyní a úřadem práce vyplynulo, že souběžně byla vedena řízení o doplatku na bydlení. Tato skutečnost je soudu též známo z řízení o žalobách žalobkyně vedených pod sp. zn. 60 Ad 15/2013, 60 Ad 19/2013, 60 Ad 10/2014. Výzvou ze dne 8. 8. 2013 úřad práce s ohledem na věk a formu studia vyzval žalobkyni k doložení dohody o zvýšení výživného, případně podání návrhu na určení nového výživného, neboť výživné je nepřiměřeně nízké. V odpovědi ze dne 20. 8. 2013 žalobkyně uváděla, že jí rodiče pomáhají vedle výživného materiálně, a protože nemohou hradit bydlení, přispívají jí na náklady na studium, a úřadu práce předestřela, jak se varianty zvýšeného výživného promítnou do výše sociálních dávek. Při ústním jednání konaném dne 1. 11. 2013 otec žalobkyně jako zmocněnec prohlásil, že by neměl problém zvýšit výživné, ale zvýšení výživného by vedlo ke snížení sociálních dávek a rodiče by nemohli hradit jako teď nad rámec výživného. Žalobkyně potvrdila, že rodiče jí přispívají nad rámec výživného 2 000 Kč také na stravu, telefon, dopravu, internet, a předložila výpočet, podle něhož tvoří další náklady 2 000 Kč, částka 694 Kč na telefon a 228 Kč na MHD. Kromě toho jí rodiče zaplatili autoškolu ve výši 7 500 Kč, notebook 12 400 Kč a dioptrická skla. Uvedla, že do června 2013 jí bylo vypláceno stipendium 1 620 Kč, ale překročila dobu standardního studia, protože dokončuje školu, není schopna si přivydělávat.