2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 8/2014- 62 - text Pokračování 14 15Af 8/2014 15Af 8/2014-62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Severočeská stavební, a.s., sídlem Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem, IČ 25458426, zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2013, č.j. 29213/13/5000-14202-702271, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6.12.2013, č.j. 29213/13/5000-14202-702271, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v částce 11 228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2013, č.j. 29213/13/5000-14202-702271, kterým byl k jeho odvolání změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 30.5.2012, č.j. 210961/12/214913505891, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007 ve výši 6 662 880,- Kč a penále ve výši 20% z částky doměřené daně, tj. ve výši 1 332 576,- Kč, v části týkající se bankovního spojení, ve zbytku byl dodatečný platební výměr potvrzen. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný v této věci provedl dokazování, které je nedostatečné, neboť žalovaný nereflektoval skutečnosti, které z dokazování vyplynuly. Žalobci nebyly uznány jako daňově účinné náklady za práce provedené firmami Ellive s.r.o., PEREPOL TRADING s.r.o., STURGAN s.r.o., TAKING s.r.o. a MIR SEA s.r.o., které jsou dle tvrzení žalovaného nekontaktní a jejich jednatele nebylo možno předvolat, popřípadě předvést ke svědecké výpovědi. V rámci doplnění kontrolního zjištění podle § 88 odst. 3 daňového řádu sice probíhalo doplnění dokazování, ovšem už bez součinnosti se žalobcem, který byl s těmito závěry pouze seznámen, a to bez možnosti do nich jakýmkoliv procesním způsobem zasahovat nebo je ovlivnit. Neuznání předmětných výdajů vychází ze zcela rozdílných postupů a hodnocení důkazních prostředků uvedených v bodě III a VI zprávy o daňové kontrole, které spolu vzájemně nesouvisí, ačkoliv by na sebe měly navazovat. Žalovaný při daňové kontrole ani v odvolacím řízení žalobci nesdělil, na základě jakých skutečností hodnotil ten který konkrétní důkazní prostředek jako nedostatečný a neprůkazný a co jim v tomto ohledu vytýká. Není k jednotlivým dokladům uveden žádný konkrétní důvod, pro který žalovaný žalobcem předložené důkazy odmítl. Důvody pro daňovou neuznatelnost předmětných nákladů jsou dovozovány pouze z jakýchsi vedlejších zjištění, například tvrzení o nekontaktnosti firem, které tyto doklady vystavily. Zpráva o daňové kontrole byla vydána v rozporu s § 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), protože žalovaný neprovedl rekapitulaci celého procesu dokazování, počínaje shromážděním důkazních prostředků provedením důkazů a konečně jejich hodnocením podle zásady volného hodnocení důkazů uvedené v § 8 odst. 1 daňového řádu. Povinností žalovaného bylo dbát na to, aby daň byla stanovena ve správné výši, žalovaný však nemohl stanovit daň v maximální možné výši. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce, že ze zprávy o daňové kontrole není zřejmé, zda žalovaný považoval neuznané náklady za neprokázané, co do jejich skutečného vynaložení, či za náklady, které sice byly vynaloženy, ale nebyly poskytnuty, či za náklady, které byly vynaloženy, byly poskytnuty, ale nebylo možno je považovat za výdaje na dosažení udržení a zajištění příjmů ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů. Jedinou reakcí správce daně na předložené stavební deníky bylo, že nesplňují náležitosti dle přílohy č. 5 vyhl. č. 499/2006 Sb. Správce daně si při daňové kontrole vytvořil vlastní názor, jaké měly mít stavební deníky náležitosti a jak měly být vedeny a poté dovodil, že pokud žalobce tyto jeho představy nenaplnil, neprokázal svá tvrzení. Správce daně v některých případech dospěl k závěru, že práce provedené subdodavateli provedla jiná firma, než doložil žalobce, tzn. že místo firem doložených žalobcem práci údajně provedli, například firmy AZ SANACE, KOMASTAV, INSKY s.r.o. nebo BÁRT-STAVBY. Ve vztahu k údajně povinným náležitostem stavebních deníků žalobce napadl v odvolacím řízení závěr, že údaje ve stavebních denících musí být totožné s údaji o proškolení pracovníků. V této souvislosti odkázal na výpověď pana Grygoruka, který dostatečně popsal a vysvětlil, jakým způsobem probíhal proces přidělování pracovníků k jednotlivým firmám, včetně odpovědnosti za proškolení pracovníků. S touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Pokud žalovaný uvedl, že stavební deníky nelze použít jako důkaz v daňovém řízení, tak to podle žalobce znamená, že žalovaný tyto stavební deníky neosvědčil jako důkaz a tudíž k nim neměl přihlížet a neměl zde uvedené údaje hodnotit. Takto však žalovaný nepostupoval. Z obsahu správního spisu není možno zjistit, o jaké stavební deníky získané od třetích osob se jednalo, tzn. zda se jednalo o stavební deníky totožné s doklady, které předložil žalobce. Nezákonnost postupu správce daně spočívá v tom, že nedůvodně upřednostňoval listinné důkazy před svědeckými výpověďmi, které odmítl provést s odůvodněním, že svědci jsou nekontaktní, ačkoliv z Obchodního rejstříku či jiných veřejně dostupných evidencí bylo možné zjistit jejich adresu a provést jejich výslech, například formou mezinárodního dožádání nebo je nechat předvést. Žalovaný toto pochybení nenapravil ani v odvolacím řízení, přitom však dostatečně konkrétně neodůvodnil, proč odmítl svědecké výpovědi provést. Žalobci není známo, co správce daně myslel termínem společný jmenovatel společností Ellive s.r.o., PEREPOL TRADING s.r.o., STURGAN s.r.o., TAKING s.r.o., a to ve spojení s oprávněnou osobou k dispozici s prostředky účtů, panem G. V souvislosti s výslechem tohoto svědka žalobce navrhl výslechy dalších svědků, kteří mohli potvrdit, v jakém právním postavení byl vůči těmto firmám pan G., co jej opravňovalo za tyto firmy jednat a jakou funkci měl plnit. Jednalo se především o svědky L. B., Y. T., V. Z., M. F. a popř. likvidátora společnosti PEREPOL TRADING s.r.o., v likvidaci. Námitky žalobce však žalovaný označil za polemiku a zmíněné svědky odmítl bez dalšího zdůvodnění jako nadbytečné vyslechnout. Za situace, kdy žalobce předložil žalovanému v průběhu daňové kontroly a v odvolacím řízení souvislou řadu hodnověrných důkazů, a to jak listinných, tak navrhl výslech svědků, stíhalo důkazní břemeno žalovaného. Žalovaný nikterak neprokázal, že práce byly provedeny jinak, než deklaroval žalobce a veškerou svoji argumentaci opírá pouze o odůvodněné pochybnosti domněnky a nesrovnalosti v písemnostech, především ve stavebních denících. V řízení však nebylo prokázáno, že tvrzení žalobce a k nim doložené doklady jsou nepravdivé. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně uvedl, že shodné práce jako výše uvedení subdodavatelé prováděli namísto subdodavatelů doložených žalobcem další společnosti, z čehož žalovaný dovodil, že práce neprovedli subdodavatelé tvrzení žalobcem. Protože žalovaný neuvedl, kdo jiný práce provedl a vůči žalobci dovodil, že práce nebyly provedeny subdodavateli, které tvrdil žalobce, měl by vysvětlit, zda je možné vyhotovit stavební dílo bez působení vnějších sil a lidské činnosti, což z jeho správní úvahy vyplývá. Bylo tedy na žalovaném, aby svým případným šetřením vyloučil možnost, že práce prováděli subdodavatelé, kterým byly zaplaceny. Závěry správce daně o nesplnění podmínek pro uznání nákladů podle § 24 odst. 1 č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), mohou být opodstatněné pouze tehdy, nebyly-li tyto náklady skutečně vynaloženy, což se nestalo. Ze sdělení příslušných správ sociálního zabezpečení, s jejichž obsahem nebyl žalobce seznámen, údajně vyplývá, že žalobcem uvedení subdodavatelé neměli v roce 2007 žádné zaměstnance, popřípadě, že nebyli evidováni u tohoto úřadu. Z toho správce daně dovodil, že práce tyto subjekty nemohly vykonat, protože žádné zaměstnance neměly. V této souvislosti poukázal žalobce na obsah svědecké výpovědi pana G., který výše uvedené závěry správce daně zcela vyvrátil. Tuto svědeckou výpověď přitom správce daně jako důkaz nezpochybnil. Samotné skutečnosti, že jsou subdodavatelské společnosti dlouhodobě nekontaktní, nemohou být vyhodnoceny v neprospěch žalobce. Žalobce dále namítl, že informace od společnosti TAKING s.r.o. bylo možno v rámci daňové kontroly získat, protože tuto společnost v likvidaci zastupovala soudem určená likvidátorka a údaje o této osobě si žalovaný mohl obstarat, i když tak neučinil. V odvolacím řízení žalobce rovněž navrhl, aby správce daně prověř