4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 32/2016- 38 - text Pokračování 7 15A 32/2016 15A 32/2016-38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D., v právní věci žalobce: O. A., nar. „X“, státního příslušníka Turecké republiky, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, nám. Hrdinů č. p. 1634/3, poštovní schránka 155/50, PSČ 140 21, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. F., nar. „X“, bytem „X“, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2016, č. j. MV-137052-4/SO/2015, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 11. 1. 2016, č. j. MV-137052-4/SO/2015, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 8. 2015, č. j. OAM-9441-18/PP-2015, se pro nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 3.000,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 11. 1. 2016, č. j. MV-137052-4/SO/2015, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 10. 8. 2015, č. j. OAM-9441-18/PP-2015, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky s odůvodněním, že jej nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu ust. § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 16. 8. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a proto nesplňuje podmínky pro udělení povolení k přechodnému pobytu podle ust. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Správní orgán I. stupně považoval za zásadní skutečnost, že je žalobce dosud ženat se svou manželkou K. A. M., aniž by však zkoumal, zda tento vztah nadále trvá. A to přesto, že žalobce v řízení poukazoval na rozpad vztahu, v důsledku kterého byl podán návrh na zahájení řízení o rozvodu manželství a současně i vzata zpět jeho původní žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ve vztahu k manželce. Přestože žalobce v současné době prokazatelně žije v partnerském svazku s paní M. F. (pozn. soudu – osobou zúčastněnou na řízení), správní orgán I. stupně tento vztah označil za fiktivní a uzavřený toliko v úmyslu obcházet zákon, aniž by však své tvrzení jakkoliv doložil. Tím se dopustil porušení zásady materiální pravdy, jež stanoví, že správní orgány jsou povinny postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uvedený nezákonný postup pak následně potvrdil v napadeném rozhodnutí i žalovaný, jenž uvedl, že veškeré návrhy na doplnění dokazování učiněné žalobcem by byly za situace, kdy nedoložil doklad prokazující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, nadbytečné. Toto tvrzení je však nesprávné, neboť žalobce v řízení předložil potvrzení o ubytování na adrese bydliště osoby zúčastněné na řízení, čestná prohlášení blízkých osob, které jsou s jeho vztahem obeznámeny, a dále sadu společných fotografií s paní F. K těmto důkazům bylo rovněž přiloženo vyjádření, v němž je popsáno, jak vzájemný vztah žalobce a osoby zúčastněné na řízení vznikl, jak se vyvíjí, jak probíhá jejich společné soužití, a to včetně vztahu žalobce k dcerám paní F. Žalobce nebyl v řízení před správními orgány poučen, že pro doplnění svých tvrzení má doložit doklad o zahájení řízení o rozvodu manželství (tento návrh podal žalobce dne 10. 6. 2015), ani mu nebyla doručena žádný výzva k odstranění případných vad jeho žádosti. Žalobce je proto přesvědčen, že správní orgány věděly již od samotného počátku, jak ve věci rozhodnou, podrobněji se proto nezabývaly zkoumáním skutkového stavu. Za této situace proto doporučení odvolacího orgánu, že žalobce mohl požádat o přerušení řízení po dobu řízení o rozvodu manželství, již přišlo pozdě. Konečně se správní orgány nezabývaly ani odůvodněním otázky, zda napadená rozhodnutí budou přiměřená z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce. Dle jejich názoru jestliže žalobce neprokázal, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, nemůže mít zamítnutí žádosti na tuto skutečnost vliv. K tomu žalobce namítl, že vztah mezi ním a osobou zúčastněnou na řízení je reálný a faktický, a to bez ohledu na to, že se dosud nachází v právně neukončeném manželském svazku. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadená rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce žalobce týkající se jeho vztahu s osobou zúčastněnou na řízení uvedl, že vztah obdobný vztahu rodinnému je charakterizován dlouhodobou citovou či jinou vazbou, ovšem nikoliv za situace, kdy je účastník řízení stále ženat s jinou ženou. Žádosti o povolení k přechodnému pobytu nelze účelově zneužívat, v daném případě má ale žalobce založené rodinné vazby a s tím i spojená práva a povinnosti. Je proto pouze na jeho odpovědnosti, aby si nejprve svůj formální stav uvedl do souladu se stavem skutečným – v opačném případě jeho žádost o povolení k přechodnému pobytu nasvědčuje úmyslu obcházet zákon. Žalobcovo manželství trvá již od roku 2013, v řízení ale nedoložil žádné konkrétní kroky vedoucí k jeho rozvodu, ačkoliv mu v tom nebránily konkrétní skutečnosti. V daném případě tak nebylo nezbytné provádět další úkony k prokázání existence společné domácnosti s paní F., neboť nebyla naplněna podmínka trvalosti vztahu (nikdo nemůže být současně členem dvou domácností). S ohledem na uvedené žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce nedošlo ke splnění podmínek pro udělení přechodného pobytu, a tudíž navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný do dvou týdnů od doručení výzvy nevyjádřili s takovým projednáním věci svůj nesouhlas, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeni. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty 30 dnů po oznámení napadeného rozhodnutí dle ust. § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl soud na základě spisu předloženého žalovaným k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti. Dne 29.6.2015 podal žalobce podle ust. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců ke správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, kterou odůvodnil tím, že od 1. 6. 2015 žije ve společné domácnosti se svou nynější partnerkou, státní příslušnicí České republiky, paní M. F., a jejími dvěma nezletilými dcerami. Se jmenovanou se seznámil na podzim roku 2014 a k jejich intimnímu sblížení došlo poté, co v důsledku rozpadajícího se manželství žalobce s paní K. A. M. opustila manželka v průběhu měsíce února 2015 společnou domácnost. Návrh na rozvod manželství byl podán dne 10. 6. 2015. S paní F. žije žalobce klasickým rodinným životem, chodí na výlety, za kulturou, navštěvují přátele a sestry partnerky. Uvedené skutečnosti žalobce dokládal sadou 36 fotografií zachycujících různé životní situace (návštěva rodinných příslušníků, výlety, společenské události aj.), a dále čestnými prohlášeními pana S. S. a paní K. L., spolupracovníků a přátel osoby zúčastněné na řízení, paní J. B., sestry jmenované, a rovněž paní M. K., matky jmenované, kteří shodně prohlašovali, že jsou jim známy skutečnosti osvědčující vztah žalobce k paní F. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území České republiky vyplývá, že žalobce byl ke dni 16. 7. 2015 ženat s manželkou K. A. M. Z da