9 Ads 227/2015 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 27/2015- 36 - text Pokračování 4 75Ad 27/2015 75Ad 27/2015-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobkyně: P. W., nar. „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2015, č.j. MPSV-UM/16312/15/9S-ÚSK, o příspěvek na bydlení ode dne 26.11.2014 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2015, č.j. MPSV-UM/16312/15/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Lovosice (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 12.8.2015, č.j. 210460/15LT, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí její žádosti o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 26.11.2014. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť je odůvodněno především vyjádřením Stavebního bytového družstva, ačkoliv jí tento dokument nebyl při seznámení se s podklady dne 11.8.2015 předložen a o jeho existenci se dozvěděla až dne 8.12.2015. Tímto postupem žalovaný zcela opominul ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobkyně připomněla, že svou námitku nemohla uvést v odvolání, když jí nebylo známo, že takové vyjádření existuje. Žalobkyně upozornila na možnost zkreslení informací ve správním řízení a možnou manipulaci se spisem, kterou dovodila z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž se nájemní smlouva tváří jako dokumenty dva, přičemž jde o dokument jeden. Žalobkyně dále uvedla, že dotaz zaměstnankyně vedoucí lovosického Úřadu práce, z jakého právního titulu užívala byt, zůstal Stavebním bytovým družstvem nezodpovězen. Žalobkyně z vlastní iniciativy zajistila doklad s názvem Potvrzení, v němž je právní titul užívání bytu objasněn, avšak správní orgán jej při svém rozhodování nevzal v úvahu. Žalobkyně uvedla, že sám žalovaný nezpochybňuje právo člena družstva pronajímat byt, avšak nájemní smlouvu uzavřenou mezi ní a členem bytového družstva nepovažuje za smlouvu nájemní. Závěrem žalobkyně uvedla, že správní orgán je povinen se řídit zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), správním řádem a čl. 2 Ústavy, a proto navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaný nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a dále zdůraznil, že nárok na příspěvek na bydlení má dle ustanovení § 24 zákona o státní sociální podpoře vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu za splnění dalších zákonem stanovených podmínek. K prokázání základní podmínky nájemce bytu, který má nárok na dávku, je nutné doložení platné nájemní smlouvy, tj. dle ustanovení § 68 zákona o státní sociální podpoře doklad o tom, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy. Žalovaný trval na tom, že v daném případě nebyla doložena platná nájemní smlouva, tedy nebylo doloženo, že žalobkyni lze považovat ve smyslu zákona o státní sociální podpoře za nájemce bytu, neboť z výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitosti je Stavební bytové družstvo. Žalobkyně se stala nájemnicí bytu od 1.4.2015 a od 4.5.2015 se stala vlastníkem bytu. Žalobkyně však neprokázala, že byla nájemnicí bytu od 26.11.2014, když od tohoto data žádala přiznat dávku státní sociální podpory příspěvku na bydlení. Podle názoru žalovaného je-li členem bytového družstva pronajat byt další osobě, nejedná se o nájem bytu ve smyslu občanského zákoníku. K tomu žalovaný uvedl, že Stavební bytové družstvo jednoznačně uvedlo, že žalobkyně má jako příbuzná v řadě přímé právo užívání bytu, avšak nikoli pro skutečnost, že je spolu se členy družstva nájemnicí bytu. K právu užívání bytu v linii přímé uvedl, že právo užívání bytu nelze zaměnit se členstvím v bytovém družstvu. Uzavřená nájemní smlouva mezi žalobkyní a členy družstva tak podle žalovaného neprokazuje nájemní vztah žalobkyně k předmětnému bytu. V replice žalobkyně uvedla, že nemohla mít uzavřenou nájemní smlouvu, neboť tuto mohl mít uzavřenou pouze nájemce, kterými byli pan a paní M. Žalobkyně uvedla, že mohla mít uzavřenou pouze podnájemní smlouvu. Podle žalobkyně to však nic nemění na skutečnosti, že byla s dcerou jediným nájemcem bytu, hradila nájemné v plné výši a měla na uvedené adrese nahlášené i trvalé bydliště. Nájemní vztah tak byl podle žalobkyně prokázán. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 26.2.2015 žádost o přiznání dávky státní sociální podpory, příspěvku na bydlení, na byt č. „X“, v ulici „X“ v „X“. V žádosti uvedla jako další posuzovanou osobu svou dceru T. P. (rok narození „X“) a doložila další potřebné podklady pro posouzení její žádosti včetně smlouvy označené jako nájemní ze dne 28.6.2014, v níž jako pronajímatelé vystupují manželé M. a žalobkyně jako nájemce bytu v přízemí domu na adrese „X“, a to na období od 1.7.2014 do 30.6.2015. Dále doložila smlouvy označené jako dodatek smlouvy o nájmu družstevního bytu ve formě úplného znění ze dne 30.3.2015, v níž jako pronajímatel vystupuje Stavební bytové družstvo SCHZ a žalobkyně jako nájemce bytu č. „X“ nacházející se v 1. podlaží domu č.p. „X“ na stavebním pozemku č. 238-241, který se nachází v katastrálním území Lovosice, obec Lovosice, a to na dobu neurčitou od 1.4.2015. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře má nárok na příspěvek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Podle odst. 2 se za vlastníka bytu považuje i vlastník nemovitosti, ve které je byt, který vlastník užívá, pokud je v něm hlášen k trvalému pobytu. Za vlastníka bytu se považuje i manžel, který užívá byt na základě práva bydlení odvozeného od vlastnického práva druhého manžela, pokud nárok na příspěvek na bydlení neuplatňuje manžel jako vlastník bytu. Za nájemce bytu se považují oba manželé, mají-li k bytu společné nájemní právo. Za dobu trvání nájemního vztahu se pro účely nároku na příspěvek na bydlení považuje i doba od zániku členství v bytovém družstvu do uplynutí lhůty k vyklizení bytu, doba od smrti nájemce služebního bytu nebo bytu zvláštního určení do uplynutí lhůty k vyklizení tohoto bytu a doba od trvalého opuštění služebního bytu nebo bytu zvláštního určení jeho nájemcem do uplynutí lhůty k vyklizení tohoto bytu. Podle odst. 5 se bytem pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt. Soud se nejprve zabýval procesní námitkou žalobkyně, jež spočívá v tom, že ve správním řízení nebyla seznámena s podklady, ze kterých správní orgán I. stupně vycházel. K tomu soud konstatuje, že je pravdou, že neseznámení účastníka