2 Afs 42/2005 — Nejvyšší správní soud

15 Af 37/2016- 61 - text  12 15 Af 37/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobkyně: Nemocnice Žatec, o. p. s., IČO: 25026259, sídlem Husova 2796, 438 01 Žatec, zastoupená JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, sídlem Dukelská 15/16, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8097/16/5200-11435-701996, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8097/16/5200-11435-701996, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 293,50 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8097/16/5200-11435-701996, jímž bylo zamítnuto její odvolání a byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 12. 2014, č. j. 2336222/14/2515-50523-506235. Tímto dodatečným platebním výměrem správce daně podle § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 396 500 Kč a současně jí podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu sdělil penále 79 300 Kč. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně předeslala, že je obecně prospěšnou společností, jejíž hlavní činností je poskytování zdravotní péče občanům. V rámci daňové kontroly jí správce daně zvýšil základ daně o 1 800 000 Kč a o 5 000 000 Kč jako výnosy z titulu prominutých půjček. Žalobkyně popsala, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 14. 3. 2008 ve znění dodatků jí její zakladatel město Žatec půjčil částku 1 800 000 Kč na pořízení mamografu a zářiče pro RTG oddělení; finanční prostředky byly použity v souladu s účelem půjčky a Zastupitelstvo města Žatec usnesením č. 92/10 ze dne 17. 6. 2010 na žádost žalobkyně schválilo prominutí půjčky. V této situaci žalobkyně považovala přijaté finanční prostředky za investiční transfer či nenávratnou finanční výpomoc (dar), který zaúčtovala ve prospěch účtu č. „X“ – fond základního jmění – dar MÚ Žatec, a zahrnula jej do daňového přiznání k dani darovací s tím, že je od této daně osvobozen. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 11. 2009 jí její zakladatel město Žatec půjčil částku 5 000 000 Kč na úhradu závazků po splatnosti; finanční prostředky byly použity v souladu s účelem půjčky a Zastupitelstvo města Žatec usnesením č. 147/10 ze dne 9. 9. 2010 na žádost žalobkyně schválilo prominutí půjčky. V této situaci žalobkyně považovala přijaté finanční prostředky za dar, který zaúčtovala ve prospěch účtu č. „X“ – jiné ostatní výnosy. Podle žalobkyně potvrzuje správné zaúčtování obou prominutých půjček jako daru i zpráva auditora k účetní závěrce za rok 2010, a proto žalobkyně neměla důvod pochybovat o tom, že prominutí půjčky lze kvalifikovat jako dar, který by neměl být součástí základu daně a předmětem zdanění. 3. Žalobkyně poukázala na nesprávnost úvahy žalovaného, že příjem z prominuté půjčky musí být příjmem (výnosem) ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť se jedná o příjem (výnos) z nakládání s majetkem. Podotkla, že z argumentace žalovaného neplyne, proč by tomu tak nutně muselo být, a dodala, že v případě prominutí půjčky rozhodně o žádné nakládání s majetkem na její straně nešlo, tudíž ani výnos či majetkový prospěch plynoucí z prominutí půjčky nemůže být považován za příjem ve smyslu zákona o daních z příjmů. Podle žalobkyně by bylo možné uvažovat o tom, že se jedná o nakládání s majetkem jejího zakladatele města Žatec, což je ovšem z hlediska žalobkyně nepodstatné, neboť nejde o její jednání a o nakládání s jejím majetkem. Žalobkyně připomněla, že z účetního hlediska je výnosem (příjmem) penězi oceněný výkon účetní jednotky. Jedná se vždy o určitou činnost, resp. výkon, proti kterému dochází či do budoucna má dojít k rozmnožení majetku daného subjektu. Podle žalobkyně je zřejmé, že v případě prominutí půjčky nelze pojmově uvažovat o souvislosti s činností daného subjektu, ani o souvislosti s nakládáním s jeho majetkem. Žalobkyně proto upozorňovala na možnost subsumpce pod § 6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trojdani“), když tzv. jiný majetkový prospěch je právě tou kategorií, která se nejlépe hodí k popisu stavu po prominutí půjčky. Poznamenala, že i sám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že prominutím dluhu vzniká majetkový prospěch, neboť u dlužníka nedojde ke snížení majetku, které mělo nastat zaplacením půjčky. Odkaz žalovaného na § 6 odst. 4 písm. c) zákona o trojdani označila žalobkyně za nesprávný, protože nelze uvažovat o tom, že tento majetkový prospěch by mohl být příjmem. 4. Ve vztahu k půjčce ve výši 1 800 000 Kč žalobkyně poukázala na § 18 odst. 15 písm. a) zákona o daních z příjmů, podle kterého jsou v jejím případě předmětem daně všechny příjmy s výjimkou příjmů z investičních transferů a dotací na pořízení a technické zhodnocení majetku. Pokud by mělo být prominutí půjčky posuzováno jako příjem, je podle žalobkyně v případě prominutí půjčky, ze které byl pořízen dlouhodobý majetek, nezbytné tyto finanční prostředky považovat za investiční transfer ve smyslu § 18 odst. 15 písm. a) zákona o daních z příjmů. Podotkla, že pojem investiční transfer není v daňových zákonech definován a pro nalezení definice je třeba použít Český účetní standard č. 703, podle jehož odstavce 3.1. písm. f) se investičním transferem rozumí transfer, který je určen k financování dlouhodobého majetku příjemce, který tento majetek pořizuje. Podle písm. a) předmětného odstavce se za transfer považují zejména dotace, granty, příspěvky, subvence, dávky, nenávratné finanční výpomoci, podpory či peněžní dary. Tomu podle žalobkyně odpovídá i § 44 vyhlášky Ministerstva financí č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky (dále jen „vyhláška č. 410/2009 Sb.“), který rovněž s pojmem investiční transfer spojuje přijetí dotace, grantu, příspěvku, subvence, dávky, nenávratné finanční výpomoci, podpory či peněžního daru určeného na pořízení dlouhodobého majetku. Žalobkyně konstatovala, že výslovné neoznačení prominutí půjčky za investiční transfer neznamená, že věcně nemůže prominutí půjčky použité na pořízení dlouhodobého majetku naplňovat pojem investičního transferu. 5. Argumentaci žalovaného, že město Žatec nepřehodnotilo půjčku ve výši 1 800 000 Kč na nenávratnou finanční výpomoc ve smyslu investičního transferu, investiční dotace či daru na investice, označila žalobkyně za přehnaně formalistickou s tím, že žalovaný se tak odchýlil od skutečného významu § 18 odst. 15 písm. a) zákona o daních z příjmů. Podle žalobkyně je třeba prominutí půjčky hodnotit tak, že došlo k bezplatnému převodu (transferu) finančních prostředků z veřejného rozpočtu města Žatec žalobkyni, neboť rozhodnutím o prominutí půjčky její poskytovatel deklaroval, že hodlá navždy ponechat předmětné finanční prostředky v dispoziční sféře žalobkyně, která je použila právě na pořízení dlouhodobého majetku. Pouze formální aspekty (že o nenávratnou výpomoc nešlo od počátku, ale nejprve byla poskytnuta půjčka, která byla prominuta) nemohou mít podle žalobkyně za následek změnu právního hodnocení z daňového hlediska, neboť mezi oběma situacemi není ve výsledku žádný rozdíl (byly poskytnuty finanční prostředky, které již nemusí být vráceny, a z nich byl pořízen dlouhodobý majetek potřebný k provozování hlavní činnosti – zdravotnického zařízení). 6. Žalobkyně dále namítala, že pokud by prominutí půjčky ve výši 5 000 000 Kč mělo být považováno za příjem, není možné odhlížet od ustanovení zákona o daních z příjmů upravujících položky zvyšující a snižující základ daně a položky do tohoto základu nezahrnované. Poukázala na § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů, podle kterého se do základu daně vůbec nezahrnují částky, které jsou sice zaúčtovány do příjmů (výnosů), ale souvisejí s výdaji (náklady) neuznanými v předchozích zdaňovacích obdobích jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobkyně přijala půjčku 5 000 000 Kč na úhradu závazků po splatnosti, a to závazků z její hlavní čin