4 As 28/2007 — Nejvyšší správní soud

59 A 101/2017- 38 - text  59 A 101/2017 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: F.P. bytem XX zastoupen advokátkou Mgr. Kateřinou Sigmundovou sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2017, č. j. SPU 351633/2017 takto: I. Rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 14. 8. 2017, č. j. SPU 351633/2017, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupkyně Mgr. Kateřiny Sigmundové, advokátky, náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2017, č. j. SPU 564264/2016/Pob/Va, Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Liberecký kraj, pobočka Česká Lípa (dále jen „pozemkový úřad“) schválil podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Dubá, zpracovaný společností Ing. H.K. pod číslem zakázky č.XX. Pozemkový úřad uvedl, že plán společných zařízení byl se sborem zástupců postupně projednáván dne 20. 7. 2011 a 1. 9. 2011 a dne 13. 10. 2011 byl sborem zástupců schválen a dne 24. 11. 2011 odsouhlasen zastupitelstvem města XX usnesením č. XX. Při zpracování návrhu nového uspořádání pozemků byl schválený plán společných zařízení respektován. Nové uspořádání pozemků bylo s vlastníky projednáno ve dnech 6. – 7. 9. 2012 a 17. 10. 2012, poté i 15. 1. 2013 a 19. 2. 2013, kdy žalobce opakovaně nesouhlasil s přepracovaným návrhem uspořádání pozemků z důvodu umístění navržených cest a biokoridorů. Oznámení o vystavení zpracovaného návrhu komplexních pozemkových úprav bylo vyvěšeno ve dnech 17. 4. – 20. 5. 2013. Námitky proti vystavenému návrhu komplexních pozemkových úřad podal žalobce z důvodu umístění navržených cest a biokoridorů, námitkám nebylo vyhověno, protože plán společných zařízení byl schválen sborem zástupců. V konečné fázi s návrhem komplexních pozemkových úprav nesouhlasil žalobce, výměra pozemků v jeho vlastnictví představovala 17,5 % z celkové výměry upravovaného území, souhlasné stanovisko s návrhem vyjádřili vlastníci 82,5 % výměry. Dále pozemkový úřad konstatoval, že odstranil nedostatky, které mu byly vytknuty rozhodnutím odvolacího orgánu v rozhodnutí ze dne 11. 8. 2015. Plán společných zařízení byl doplněn o technické parametry a předložen ke kontrole do regionální dokumentační komise, která ho v září 2016 projednala a schválila. Byly doplněny souhlasy vlastníků, konaly se kontrolní dny 8. 3. a 28. 6. 2016, při kterých byli členové sboru zástupců seznámeni se situací komplexních pozemkových úprav, bylo dohodnuto, že pokud bude návrh komplexních pozemkových úprav schválen, přednostně budou realizovány navržené cesty XX, XX a XX, které byly budovány jen se souhlasy vlastníků a bezplatně převedeny do vlastnictví města XX. K výhradám žalobce pozemkový úřad uvedl, že požadavku na zrušení cest vedoucích přes jeho pozemky a biokoridorů není možné vyhovět. Plán společných zařízení byl projednáván a upravován podle požadavků sboru zástupců, kdy byl dne 13. 10. 2011 opatřen podpisy všech pěti členů na grafické části podepsán a dne 24. 11. 2011 schválen zastupitelstvem města XX. Průběh prvků územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“) byl v podrobnostech vymezen v roce 2009 v plánu ÚSES CHKO Kokořínsko I., který byl do návrhu komplexních pozemkových úprav převzatý jako závazný podklad. Biokoridory byly vymezeny pro město XX, neboť s možností navržení do jeho vlastnictví žalobce nesouhlasil. Dále se pozemkový úřad vyjadřoval k cestám XX, XX a XX,, uvedl, že navržené cesty jsou nutné k zpřístupnění pozemků dalších vlastníků. 2. Žalobcovo odvolání zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 14. 8. 2017, č. j. SPU 351633/2017. Žalovaný konstatoval, že návrhu nového uspořádání pozemků předcházelo zpracování plánu společných zařízení, který posoudil sbor zástupců dne 13. 10. 2011 podle § 9 odst. 9 tehdy platného zákona o pozemkových úpravách. Žalobce vyjádřil i během jednání sboru zástupců nesouhlas s umístěním cest i s plánem ÚSES krajiny, ale všichni členové sboru včetně žalobce potvrdili plán společných zařízení svými podpisy, plán společných zařízení byl schválen zastupitelstvem města Dubá dne 24. 11. 2011. Plán společných zařízení byl doplněn o technické parametry, a protože do něj nebyly zapracovány žádné zásadní změny, nebyl znovu schvalován zastupitelstvem města a sbor zástupců byl s aktualizovaným plánem společných zařízení prokazatelně seznámen dne 8. 3. a 23. 6. 2016 v souladu s § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. Za účelem zvýšení kvality, zejména technického řešení pozemkových úprav, byly zřízeny regionální dokumentační komise, plán společných zařízení byl předložen Regionální dokumentační komisi pro Královohradecký, Pardubický a Liberecký kraj, která shledala dílčí závady a nedostatky, které byly projednány, a zpracovatel připomínky v plánu společných zařízení zohlednil. Podle žalovaného byl návrh komplexních pozemkových úprav průběžně zpracovatelem projednáván s vlastníky, souhlas všech vlastníků s řešením pozemků byl opatřen v souladu s § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách. K odvolacím námitkám žalobce žalovaný odkázal na předchozí vyjádření k plánu společných zařízení a uvedl, že zákon nepožaduje jednomyslné odsouhlasení plánu společných zařízení. Zdůraznil, že plán společných zařízení byl se sborem zástupců projednáván ve dnech 20. 7. a 1. 9. 2011 a dne 13. 10. 2011 byl sborem zástupců schválen, což bylo stvrzeno podpisy všech pěti členů sboru zástupců, včetně žalobce, na grafické části plánu. Navržené pozemky č. XX (cesta XX), č. XX (cesta XX) a č. XX (cesta XX) jsou součástí cestní sítě v plánu společných zařízení, s čímž byl žalobce seznámen a plán společných zařízení potvrdil svým podpisem jako člen sboru zástupců. Také podle žalovaného nebyly tyto cesty zřízeny zbytečně a neúčelně, návrhem nového uspořádání pozemků nedošlo k poškození žalobce, kromě zpřístupnění pozemků plní cesty i funkci protierozní, vodohospodářskou a krajinotvornou. Žalovaný odůvodnil, jak byly cesty koncipovány a k zpřístupnění jakých přilehlých zemědělských pozemků slouží. K nesouhlasu žalobce s umístěním biokoridorů žalovaný konstatoval, že průběh prvků ÚSES byl vymezen v roce 2009 v plánu ÚSES CHKO Kokořínsko I., který byl do komplexních pozemkových úprav převzat jako závazný odklad. Podle žalovaného byly návrhem nového uspořádání pozemků naplněny cíle pozemkových úprav podle § 2 zákona o pozemkových úpravách, předložený návrh odsouhlasili vlastníci 82,5 % výměry pozemků, které byly řešeny, přičemž podle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách je nutný souhlas vlastníků alespoň ¾ výměry pozemků. II. Žaloba 3. V žalobě podané v zákonné lhůtě žalobce uvedl, že je legitimován k podání žaloby, neboť napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k. ú. XX, kdy žalobce je vlastníkem pozemků zapsaných v k. ú. XX na LV č. XX a byl účastníkem řízení o pozemkových úpravách. 4. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že pozemkový úřad nepostupoval v souladu s § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách, neboť plán společných zařízení po provedení dalších prokazatelných změn, se kterými byl seznámen sbor zástupců na jednání dne 8. 3. a 23. 6. 2016, nepředložil ke schválení zastupitelstvu města XX. Žalobce odkázal na závěry předchozího zrušujícího rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2015, v němž žalovaný uvedl, že v plánu společných zařízení musely být provedeny úpravy i poté, co byl odsouhlasen zastupitelstvem města Dubá dne 24. 11. 2011, a vyjádřil přesvědčení, že v takovém případě měl být plán společných zařízení znovu projednán a odsouhlasen zastupitelstvem. S předchozím pokynem se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal jen tak, že jelikož do plánu společných zařízení nebyly zpracovány žádné zásadní změny, nebyl znovu schvalován zastupitelstvem města. Žalovaný tak zaujal překvapivě protichůdné stanovisko, podle kterého není nutno změněný plán společných zařízení předkládat znovu ke schválení zastupitelstvu obce, protože do něj nebyly zapracovány žádné zásadní změny. Podle žalobce je tento názor v rozporu s § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. 5. Porušení § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách žalobce spatřoval i v tom, že plán společných zařízení nebyl jednomyslně odsouhlasen sborem zástupců. Žalobce i na jednání v roce 2016 nesouhlasil s umístěním některých navrže