2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 104/2017- 61 - text  59 A 104/2017 - 61 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: L.T.H., narozena dne XX bytem XX zastoupena advokátem JUDr. Jaroslavem Dospělem sídlem Moskevská 373/37, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. MV-95910-4/SO-2017, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 8. 9. 2017, č. j. MV-95910-4/SO-2017, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 1. 2017, č. j. OAM-2702-29/ZR-2015. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území České republiky a podle § 77 odst. 3 téhož zákona jí byla stanovena lhůta k vycestování. Změna, k níž přistoupil žalovaný, se týkala pouze výroku o stanovení lhůty k vycestování z území České republiky, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobkyně v žalobě nejprve konstatovala, že ve správním řízení správní orgán I. stupně a žalovaný pochybili, neboť manžela žalobkyně, pana XX, nepovažovali za účastníka správního řízení podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Dle žalobkyně mohla a také byla práva jejího manžela napadeným rozhodnutí nepřímo dotčena a došlo tak i k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně zdůraznila, že s manželem sdílí společnou domácnost a vychovávají společně nezletilé dítě. Správní orgány měly přihlédnout i k tomu, že manžel žalobkyně a její nezletilé dítě mají na území České republiky povolen trvalý pobyt. 3. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán I. stupně ani žalovaný nezohlednili návštěvy žalobkyně jejími rodinnými příslušníky ve vazbě, kde byla 2 roky. K argumentaci správních orgánů, že se uskutečnila pouze jedna návštěva rodinných příslušníků ve věznici Světlá nad Sázavou, žalobkyně uvedla, že ve věznici Světlá nad Sázavou strávila pouze 5 měsíců a měla nárok na jednu návštěvu. Skutečnost, že byla žalobkyně podmíněně propuštěna z výkonu poloviny trestu odnětí svobody, svědčí o tom, že se napravila. Ihned po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody také začala pracovat. Žalobkyně zdůraznila, že s manželem pobývají na území České republiky dvacet let, jejich nezletilé dítě třináct let. Není reálné, aby nezletilé dítě následovalo žalobkyni do Vietnamu, neboť neovládá vietnamštinu a nemohlo by tak pokračovat ve studiu. Zrušení trvalého pobytu tak není přiměřené s ohledem na dopady do jejího rodinného a soukromého života. 4. Dle žalobkyně došlo i k porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť rodič má právo řádně vychovávat a pečovat o své dítě, což je žalobkyni v důsledku napadeného rozhodnutí znemožněno. 5. Žalobkyně také poukázala na čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předcházení zločinnosti vyhoštěním cizince je sice právem každé společnosti, ale vyhoštění nemá být uloženo na dobu neurčitou, aniž by bylo přihlédnuto k podmínečnému propuštění žalobkyně z výkonu trestu odnětí svobody a k tomu, že žalobkyni nebyl uložen trest zákazu pobytu na území České republiky. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. II. ÚS 178/98. 6. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a žalovanému uložil nahradit jí náklady řízení. 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle žalovaného manžel žalobkyně nemohl být účastníkem správního řízení, neboť povolení k trvalému pobytu ze své podstaty opravňuje pouze osobu, které je vydáno, pobývat na území České republiky, nejedná se o společenství práv či povinností a nelze tedy aplikovat ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu. Účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu pak předpokládá přímé, bezprostřední dotčení na právech a povinnostech, manžel žalobkyně však mohl být napadeným rozhodnutím dotčen pouze nepřímo. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, č. j. 2 As 77/2009-63. Tvrzení o návštěvách rodiny v době trvání vazby měla žalobkyně uvést již v průběhu správního řízení. Žalovaný ale i tak považoval rodinné vazby žalobkyně za skutečné a přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí z hlediska rodinných vazeb žalobkyně hodnotil. Žalovaný zdůraznil, že manžel žalobkyně ani její dítě na ní nejsou pobytově závislí a napadené rozhodnutí neznamená pro žalobkyni zákaz styku s jejími rodinnými příslušníky, ani zákaz pobytu na území České republiky. 8. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně trvala na tom, že její manžel je osobou, jejíž práva byla napadeným rozhodnutím přímo dotčena, neboť vychovává společně s žalobkyní nezletilé dítě. Žalobkyně znovu poukázala na čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zopakovala, že správní orgány měly přihlédnout k čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil tyto, pro danou věc rozhodné skutečnosti: 10. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 9. 2015 oznámení o zahájení správního řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu občana 3. státu - rezidenta podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců, protože žalobkyně (držitelka tohoto povolení) byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 11. Žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 4 T 8/2013, uznána vinnou ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), a odsouzena podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 tohoto zákona k trestu odnětí svobody v trvání 8 let a zařazena podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku do věznice s ostrahou. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobkyně spáchala trestný čin jako členka organizované skupiny a skutek spáchala ve značném rozsahu, jednalo se o množství 6.327,9 gramů převážení psychotropní látky, konopí, které obsahovalo celkem 1.172,88 g THC. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 11 To 30/2014-146, byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 4 T 8/2013 změněn tak, že žalobkyni byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků a byla zařazena do věznice s dozorem. Jednání žalobkyně bylo překvalifikováno na zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b, c) trestního zákoníku. Podle odvolacího soudu zde nebyl jednoznačný závěr o vědomosti žalobkyně o organizované skupině s mezinárodním prvkem. Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 99 T 23/2007, byla žalobkyně odsouzena podle § 247 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 54 odst. 1, odst. 2, písm. a), b), odst. 3 a § 54 odst. 1 trestního zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), k peněžitému trestu ve výměře 10 000 Kč, neboť spáchala trestný čin krádeže. 12. Součástí správního spisu je „Hlášení změn“ Vězeňské služby České republiky o podmínečném propuštění žalobkyně z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu. Žalobkyně byla podmínečně propuštěna z výkonu trestu odnětí svody dne 18. 6. 2015 se zkušební dobou 4 roky. 13. Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, odbor cizinecké policie dne 29. 10. 2015 k žádosti správního orgánu I. stupně uvedlo, že na základě pobytové kontroly bylo zjištěno, že na adrese XX bydlí žalobkyně se svým nezletilým synem v jedné místnosti v bytě u majitelky objektu paní XX. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně pracuje v obchodě s potravinami. 14. Dne 6. 11. 2015 požádal správní orgán I. stupně Základní školu Liberec, ul. 5. května, o poskytnutí informací o nezletilém synovi žalobkyně. Třídní učitelka uvedla, že nezletilého syna žalobkyně do školy doprovází jeho otec, který hradí i veškeré výlohy spojené s výukou. Podle informací třídní učitelky by měla žít žalobkyně společně se synem a manželem. Nezletilý syn žalobkyně je od začátku školního roku 2015/2016 spokojenější a vyrovnanější. 15. Součástí správ