2 Afs 33/2009 — Nejvyšší správní soud

59 Af 23/2015- 48 - text  59 Af 23/2015 - 48 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: R.M. sídlem XX zastoupen daňovou poradkyní Ing. Jitkou Routkovou sídlem U Bulhara 1611/3, Praha - Nové Město proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2015, č. j. 15668/15/5300-21441-702127, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 5. 2015, č. j. 15668/15/5300-21441-702127, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 13. 11. 2012 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty mj. za zdaňovací období květen, červen a červenec 2007. V dodatečném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za květen 2007 uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 275 500 Kč, takže v důsledku uvedených skutečností vykázal v dodatečném daňovém přiznání změnu daňové povinnosti ve výši -275 500 Kč. K dodatečnému daňovému přiznání žalobce přiložil písemnost označenou jako „Soupis dokladů pan XX k dodatečnému daňovému přiznání 5/2007“, který obsahoval daňový doklad č. XX, na jehož základě žalobce uplatnil nárok na odpočet daně. V dodatečném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za červen 2007 uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 303 050 Kč, takže v důsledku uvedených skutečností vykázal v dodatečném daňovém přiznání změnu daňové povinnosti ve výši -303 050 Kč. K dodatečnému daňovému přiznání žalobce přiložil písemnost označenou jako „Soupis dokladů pan XX k dodatečnému daňovému přiznání 6/2007“, který obsahoval daňový doklad č. XX, na jehož základě žalobce uplatnil nárok na odpočet daně. V dodatečném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za červenec 2007 uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 54 408 Kč, takže v důsledku uvedených skutečností vykázal v dodatečném daňovém přiznání změnu daňové povinnosti ve výši -54 408 Kč. K dodatečnému daňovému přiznání žalobce přiložil písemnost označenou jako „Soupis dokladů pan XX k dodatečnému daňovému přiznání 7/2007“, který obsahoval daňový doklad č. XX, na jehož základě žalobce uplatnil nárok na odpočet daně. 2. Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobce dne 24. 7. 2013 daňovou kontrolu mj. daně z přidané hodnoty za květen, červen a červenec 2007 v rozsahu podaných dodatečných daňových přiznání. Správce daně vyzval žalobce k tomu, aby doložil evidenci pro daňové účely za uvedená období, daňové doklady a další písemnosti týkající se shora uvedených zdaňovacích období a uplatněných nároků na odpočet daně. 3. Žalobce na výzvu odpověděl dne 13. 8. 2013 prostřednictvím emailu a správci daně doložil daňový doklad č. XX ve výši 1 725 500 Kč včetně DPH, kupní smlouvu ze dne 19. 5. 2007, kopii technického průkazu vozidla nákladního automobilu - tahač návěsů XX a doklady prokazující použití vozidla Volvo pro podnikatelské účely. Dále žalobce správci daně doložil daňový doklad č. XX ve výši 1 898 050 Kč včetně DPH, kupní smlouvu ze dne 4. 6. 2007, předávací protokol, kopii technického průkazu vozidla Man, osvědčení o registraci vozidla a doklady prokazující použití vozidla XX pro podnikatelské účely. Žalobce konečně doložil i daňový doklad č. 0020070550 ve výši 340 767 Kč včetně DPH, protokol z jednání soudu sp, zn. 18C 1261/2009 ze dne 12. 10. 2012 a dopis týkající se neuznání závazku ze dne 2. 2. 2010. 4. Správce daně vyhodnotil průběh daňové kontroly tak, že žalobce neunesl své důkazní břemeno a neprokázal nárok na odpočet dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ústní protokolární jednání, v jehož rámci chtěl správce daně žalobce s výsledkem kontrolního zjištění z provedené daňové kontroly seznámit, se neuskutečnilo, proto byl žalobce s výsledkem kontrolního zjištění seznámen doručením úředního záznamu č. j. 1157214/132604-05401-506163. Správce daně současně sdělil žalobci lhůtu, ve které se žalobce mohl k výsledku kontrolního zjištění vyjádřit, navrhnout jeho doplnění; žalobce byl také poučen o tom, že pokud na základě jeho vyjádření nedojde ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze v rámci projednání zprávy o kontrole daně navrhovat další doplnění. Protože se zplnomocněná zástupkyně žalobce opakovaně omlouvala z ústního jednání k projednání zprávy o daňové kontrole, zaslal jí správce daně zprávu o kontrole a dnem doručení 27. 3. 2014 považoval zprávu o kontrole za projednanou a daňovou kontrolu za ukončenou. 5. Dodatečnými platebními výměry na daň z přidané hodnoty ze dne 17. 4. 2014 za zdaňovací období květen 2007, č. j. 662154/14/2607-05701-506579, za zdaňovací období červen 2007, č. j. 662347/14/2607-05701-506579, a za zdaňovací období červenec 2007, č. j. 662472/14/2607-05701-506579 správce daně doměřil žalobci daň ve výši 0 Kč, neuznal tedy žalobcem uplatněný nárok na odpočet daně, jak ho žalobce uplatnil v dodatečných daňových přiznáních. 6. Vydaným dodatečným platebním výměrům se žalobce bránil odvoláním. V průběhu odvolacího řízení správce daně prověřoval, zda deklarovaná plnění byla žalobcem používána pro ekonomickou činnost, a ve kterém zdaňovacím období se uskutečnila zdanitelná plnění, tj. kdy se uskutečnilo dodání zboží či poskytnutí služby 7. V písemnosti ze dne 23. 2. 2015 žalovaný žalobce seznámil s doplněním odvolacího řízení a svým právním názorem. Žalobce reagoval vyjádřením ze dne 16. 3. 2015. Žalobce opakovaně žalovaného žádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dvakrát bylo jeho žádosti vyhověno, třetí žádosti o prodloužení lhůty ale žalovaný nevyhověl. Žalobce se poté v rámci odvolacího řízení již nevyjádřil. Žalovaný proto dne 22. 5. 2015 vydal napadené rozhodnutí, kterým zamítnul žalobcovo odvolání a dodatečné platební výměry správce daně ze dne 17. 4. 2014 potvrdil. 8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný především korigoval závěr správce daně, že žalobce v průběhu daňové kontroly nepředložil žádné důkazní prostředky. Žalovaný konstatoval, že ty byly přiloženy k emailu žalobce ze dne 13. 8. 2013 a správce daně je měl hodnotit. Stěžejní otázkou pro posouzení uplatněného odpočtu daně v dodatečných daňových přiznáních však dle žalovaného bylo posouzení lhůty, v rámci které může daňový subjekt nárok na odpočet daně uplatnit, a až následně lze posuzovat splnění zákonných podmínek pro vznik nároku na odpočet daně dle § 72 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty. S odkazem na § 73 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty, a rozsudky Soudního dvora Evropské unie C-9507 a C-9607 ve věcech Ecotrade SpA, žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nárok na odpočet daně neuplatnil ve lhůtě dle § 73 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty, když toto ustanovení vylučuje posouzení běhu lhůt k uplatnění nároku podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“), resp. § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 Afs 32/2009 - 53. Dodatečná daňová přiznání byla podána dne 13. 11. 2012, daňové doklady, na základě kterých si v posuzovaných dodatečných daňových přiznáních uplatnil nárok na odpočet daně, tak žalobce doložil po prekluzivní lhůtě pro uplatnění nároku. Žalobcem předložené daňové doklady mají datum uskutečněného zdanitelného plnění od 19. 5. 2007, 11. 6. 2007 do 3. 7. 2007. V případě data uskutečnění zdanitelného plnění 19. 5. 2007 nárok na odpočet daně vznikl nejdříve v květnu 2007, tedy nárok na odpočet daně mohl daňový subjekt uplatnit nejdříve v řádném daňovém přiznání za květen 2007 a nejpozději za prosinec 2007, v dodatečném daňovém přiznání pak nejpozději dne 31. 5. 2010. V případě data uskutečnění zdanitelného plnění 3. 7. 2007 nárok na odpočet daně vznikl nejdříve v červenci 2007, tedy nárok na odpočet daně mohl daňový subjekt uplatnit nejdříve v řádném daňovém přiznání za červenec 2007 a nejpozději za prosinec 2007, v dodatečném daňovém přiznání pak nejpozději dne 31. 7. 2010. Z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty neposuzoval žalovaný splnění dalších podmínek dle zákona o dani z přidané hodnoty. Dále se v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný obsáhle věnoval projednání výsledku kontrolního zjištění a ukončení daňové kontroly zasláním písemného vyhotovení zprávy o daňové kontrole a dospěl k závěru, že postup správce daně byl v souladu s daňovým řádem. Žalovaný rovněž odmítl odvolací námitky týkající se doplnění odvolacího řízení, projednání jeho výsledku a právního názoru žalovaného před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž posoudil jako neopodstatněné námitky týkající se nahlížení do spisu, poskytnutí obsahu spisu, neseznámení s obsahem veškerého spisového materiálu i námitky týkající se zaslání spisu správci daně se sídlem v Liberci. II. Žaloba 9. Podstatou žalobních námitek je nesouhlas s právním náz