5 Azs 4/2004 — Nejvyšší správní soud

75 Az 38/2016- 56 - text  9 75 Az 38/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. ve věci žalobce: R. K., narozený „X“, státní příslušnost Ukrajinská republika, t.č. bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, adresa pro doručování poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2016, č.j. OAM-565/ZA-ZA11-ZA17-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2016, č.j. OAM-565/ZA-ZA11-ZA17-2016, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 9. 12. 2015 (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech, když žalovaný porušil ust. § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 52 a 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), stejně jako § 12, 14 a 14a zákona o azylu. Žalovaný totiž nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu nezbytném s ohledem na konkrétní okolnosti případu ve smyslu § 2 odst. 4 a 3 správního řádu, neboť žalobce dle svého názoru splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 a násl. zákona o azylu a v případě návratu na Ukrajinu mu ve smyslu § 14a zákona o azylu hrozí nebezpečí vážné újmy. 3. Žalobce je státním občanem Ukrajiny, tj. státu, v jehož východní části prokazatelně probíhá válečný konflikt. Stát svého původu žalobce opustil v roce 2016 právě z důvodu, že na adresu jeho pobytu mu byly opakovaně doručovány povolávací rozkazy do ukrajinské armády, a to i prostřednictvím osobních návštěv ve večerních hodinách. V minulosti již sloužil v armádě na pozici radisty v Charkově a v Drohoviči, a tak se obává, že pokud by povolávací rozkaz převzal, hrozilo by mu odvedení na válečnou frontu na východě Ukrajiny, a to i pod hrozbou či za použití násilí. Žalobce proto uvádí, že jeho vynucený návrat na Ukrajinu by pro něj s velkou pravděpodobností znamenal tvrdé represivní následky. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 5 Azs 18/2008, na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ve věci C 472/13 ze dne 26. 2. 2015, který se zabýval výkladem článku 9 odst. 2 písm. e) směrnice Rady č. 2004/83/ES, ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení, na zprávu mezinárodní organizace Human Rights Watch, Amnesty International a Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), stejně jako na mediální zprávy ilustrující průběh povolávání branců na území Ukrajiny. 4. I pokud by nicméně žalovaný dospěl ke správnému závěru o nesplnění důvodů pro udělení azylu, měla být žalobci přiznána tzv. doplňková ochrana ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu v důsledku hrozby možnosti být vystaven válečnému konfliktu a s tím spojenému nebezpečí ztráty života. V průběhu řízení žalobce opakovaně tvrdil, že účast na válečném konfliktu je v rozporu s jeho vnitřní morálkou a náboženským přesvědčením. Represe, které žalobci za jeho postoj ve vlasti hrozí, jsou skutečnostmi, prokazujícími existenci nebezpečí pronásledování ze strany státních orgánů. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezabýval ve svém rozhodnutí otázkou jeho vnitřního postoje ke službě, zatížil tak své rozhodnutí vadou nedostatku odůvodnění, v důsledku které by mělo být rozhodnutí žalovaného zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem uváděné námitky neprokazují porušení žádných zákonných ustanovení správního řádu ani zákona o azylu. Žalovaný zjistil řádně skutkový stav, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, stejně tak si opatřil veškeré potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení však nezjistil důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu, a proto mu nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem. 6. Žalobce měl dle žalovaného možnost ve správním řízení sdělit veškeré skutečnosti, jež považuje z hlediska své žádosti o azyl za podstatné. Žalovaný je toho názoru, že výše zmíněné důvody pro odepření nástupu do armády se nezakládají na pravdě a do výpovědi žalobce, kterou učinil v pohovoru či žádosti, byly uvedeny ve snaze vygradovat příběh žalobce s cílem zvrátit pro žalobce nepříznivý výsledek řízení. Žalovaný proto trvá na svých závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí. Na podporu svých tvrzení odkazoval zejména na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012-44, a ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014-17, a Výnos prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. 9. 2016 a Zprávy ČTK ze dne 26. 9. 2016. 7. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť účastníci s tímto postupem vyjádřili svůj konkludentní souhlas, když ve lhůtě stanovené jim za tímto účelem soudem neuvedli, že na projednání věci trvají. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 17. 6. 2016 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. V rámci protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 6. 2016 poskytl žalobce údaje k podané žádosti a konkrétně sdělil, že pochází z města Stebnyk v Grahobyckém rajonu, jedná se o místo jeho posledního bydliště. Žalobce je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání a je schopen se dohovořit česky, ukrajinsky a pasivně polsky. O politiku se vůbec nezajímá, je rozvedený a má dvě děti, A. K., narozenou „X“, a A. K., narozenou „X“, státní příslušnost rovněž ukrajinská. Do České republiky docestoval přes Slovensko, dodal, že do Polska má zákaz vstupu na 6 měsíců. Je zdráv. Za důvod, který ho vedl k žádosti o mezinárodní ochranu, označil své ohrožení válečným konfliktem. Oficiálně na Ukrajině válka není, ale on už dostal čtyřikrát povolávací rozkaz. Na území České republiky má matku a nevlastního otce, se kterými by rád zůstal. V České republice již jedenkrát o poskytnutí mezinárodní ochrany žalobce žádal, v dané věci bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 3. 2016, č. j. OAM-191/ZA-ZA11-ZA15-2016 (právní moc dne 4. 4. 2016), kterým však byla žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, neboť státem příslušným k posouzení podané žádosti dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu, byla Polská republika. Na území Polské republiky mu byl pak udělen zákaz pobytu po dobu 6 měsíců z důvodu, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 11. Následně byl žalobce dne 28. 7. 2016 seznámen s podklady pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, které mimo jiné zahrnují Informaci Ministerstva zahraničních věcí, č. j. 103518/2016-LPTP ze dne 3. 6. 2016 a Informaci Ministerstva zahraničních věcí, č. j. 115045-LPTP ze dne 9. 10. 2015, Informaci Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (UNHCR) ze dne 3. 3. 2016, Výroční zprávu Human Rights Watch ze dne 27. 1. 2016 a zprávu Amnesty International ze dne 3. 5. 2016. Žalobce měl možnost se ke zdrojům uvedených informací vyjádřit, přičemž výslovně uvedl, že je nechce žádným způsobem doplnit, pouze uvedl, že v současné době probíhá na Ukrajině sedmá mobilizace a že žádné další informace o aktuální situaci na Ukrajině již n