8 Ads 17/2015 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 7/2019- 78 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 75 Ad 7/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobkyně: T. J., narozená „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22965-916, č. j. MPSV-2019/32078-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22972-916, č. j. MPSV-2019/32081-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22991-916, č. j. MPSV-2019/32077-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22978-916, č. j. MPSV-2019/32076-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22948-916, č. j. MPSV-2019/32075-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22965-916, č. j. MPSV-2019/32078-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22972-916, č. j. MPSV-2019/32081-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22991-916, č. j. MPSV-2019/32077-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22978-916, č. j. MPSV-2019/32076-916, sp. zn. SZ/MPSV2019/22948-916, č. j. MPSV-2019/32075-916, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309054/18/LT, č. j. 309274/18/LT, č. j. 309291/18/LT, č. j. 309286/18/LT, č. j. 309321/18/LT, se pro nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22965-916, č. j. MPSV-2019/32078-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, (dále jen „úřad práce“), ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309054/18/LT, jímž byla žalobkyni odňata dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte oprávněné osobě J. D., nar. „X“, ode dne 1. 10. 2018. 2. Žalobkyně se toutéž žalobou domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22972-916, č. j. MPSV-2019/32081-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309274/18/LT, jímž byla žalobkyni odňata dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte oprávněné osobě R. C., nar. „X“, ode dne 1. 10. 2018. 3. Žalobkyně se toutéž žalobou domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22991-916, č. j. MPSV-2019/32077-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309291/18/LT, jímž byla žalobkyni odňata dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte oprávněné osobě D. D., nar. „X“, ode dne 1. 10. 2018. 4. Žalobkyně se toutéž žalobou domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22978-916, č. j. MPSV-2019/32076-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309286/18/LT, jímž byla žalobkyni odňata dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte oprávněné osobě I. D., nar. „X“, ode dne 1. 10. 2018. 5. Žalobkyně se toutéž žalobou domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019 sp. zn. SZ/MPSV2019/22948-916, č. j. MPSV-2019/32075-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 309321/18/LT, jímž byla žalobkyni odňata dávka pěstounské péče odměna pěstouna ode dne 1. 10. 2018. Žaloba 6. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v roce 2013 jí bylo svěřeno do péče pět dětí jedné matky, a to nezl. D. D., nar. „X“, nezl. I. D., nar. „X“, nezl. R. C., nar. „X“, nezl. J. D., nar. „X“ (dále jen „nezletilé děti“), a nyní zletilý L. D., nar. „X“. Děti byly svěřeny do poručenské péče, neboť matka nebyla schopna o své děti pečovat, nikoliv proto, jak uvádí žalovaný, že byla matce omezena svéprávnost. O navrácení svéprávnosti matce rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 6. 2017 nebyla žalobkyně vyrozuměna. Matka neučinila nic, co by mělo směřovat k ukončení faktické péče žalobkyně o nezletilé děti, o děti se nezajímá. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem, byť skutkový stav byl zjištěn víceméně správně. Úřad práce zcela opominul základní zásadu, a to zájem a blaho dítěte zakotvenou v § 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“), formulovanou i v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Lze sice souhlasit s tím, že poručenství zaniklo, nicméně to neopravňovalo odejmutí dávek pěstounské péče. Žalobkyni lze považovat za osobu pečující podle § 4a písm. b) ZSPOD, neboť má v osobní péči děti v době, než soud rozhodne o další právní situaci dětí a má zájem o děti pečovat i nadále, a to ať již ve formě poručenské nebo pěstounské péče. Na podporu svého názoru, že je osobou pečující s nárokem na dávky, odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 Ads 17/2015. Úřadu práce bylo předloženo i předběžné opatření soudu, které bylo vystaveno s účinností od 1. 10. 2018, neboť k tomuto datu jí byly svěřeny nezletilé děti do pěstounské péče. Ani jeden orgán však k tomuto rozhodnutí nepřihlédl. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je minimální částkou, kterou se rozhodl stát děti bez domova podporovat, odnětí této částky z čistě formálních důvodů vážně porušuje práva dítěte, které je neoprávněně znevýhodněno oproti ostatním dětem. Obdobně žalobkyně odkázala na svou argumentaci i ve vztahu k odměně pěstouna s tím, že měla za to, že tato odměna jí byla odebrána i předčasně, neboť měla být odňata postupně a nikoliv najednou. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 8. V písemném vyjádření k žalobě k věci shrnul dosavadní průběh řízení a poukázal na ustanovení § 4a, § 47i, § 47p, § 47q odst. 3 ZSPOD a konstatoval, že nezletilé děti byly žalobkyni a jejímu manželovi svěřeny do poručenské péče, neboť jejich matka M. D. byla rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Následně bylo zjištěno, že rozhodnutí o omezení způsobilosti k právním úkonům bylo zrušeno. Vzhledem k tomu, že v daném případě poručenství k nezletilým dětem zaniklo nabytím plné svéprávnosti matky dětí, nebyla splněna podmínka na nárok dávky pěstounské péče. Okresní soud v Litoměřicích rozhodnul o návrzích na předběžné opatření usneseními ze dne 5. 12. 2018, kterými nezletilé děti předal do pěstounské péče manželům J., a to s účinností od 1. 10. 2018 na dobu do pravomocného skončení řízení o svěření dítěte do pěstounské péče. Těmito usneseními však nemohlo dojít ke svěření nezletilých dětí do pěstounské péče manželů J., neboť o pěstounské péči lze rozhodnout pouze meritorně, nikoliv předběžným opatřením. Úřad práce se při svém rozhodování držel ZSPOD a rovněž Instrukce náměstka ministryně č. 1/2016, zejména pokud jde o výklad pojmu pečující osoba. S variantou, že by řízení o svěření dítěte do pěstounské péče zahájil sám soud, instrukce nepočítá, neboť ani tvůrci této instrukce se s takovým postupem dosud nesetkali a nemohli s tím tedy počítat. Do pěstounské péče nelze dítě svěřit předběžným opatřením, tímto jde buď upravit poměry dítěte tak, že se svěří do vhodného prostředí podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) nebo podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může být účastníků uloženo, aby vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Výrok, že se dítě svěřuje do pěstounské péče do doby skončení řízení o pěstounské péči, je zcela absurdní. Pokud probíhá řízení o pěstounské péči, nelze dítě „předběžně“ dítě do této formy náhradní rodinné péče svěřit. Usnesení ze dne 5. 12. 2018 jsou značně zmatečná a lze polemizovat o tom, zda jsou vůbec schopna zakládat právní povinnosti a právní vztahy. Úřad práce posuzoval tato usnesení pouze ve smyslu rozhodování o nároku na dávky pěstounské péče, tedy zda je možné manžele J. na základě tohoto usnesení a dalších skutečností považovat za osoby pečující. Dále je v daném případě podstatný i výklad pojmu „osoba, která má zájem stát se pěstounem“ podle § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD. Shodně s instrukcí je možno za zájemce o pěstounskou péči z hlediska posouzení, zda jde o osobu pečující či nikoli, považovat osobu, které bylo do péče dítě svěřeno předběžným opatřením podle § 452 z. ř. s., která buď před podáním tohoto návrhu (ze strany OSPOD) sama podala návrh na svěření daného dítěte do pěstounské péče, nebo tak učinila do jednoho měsíce od vykonatelnosti předběžného opatření. Podle žalovaného za zájem stát se pěstounem je nutno považovat pouze oficiální projev vů