2 Azs 52/2005 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 4/2018- 39 - text  13 15 Ad 4/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: V. V., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený advokátem JUDr. Danielem Volákem, sídlem Jiráskova 413, 436 01 Litvínov, proti žalovanému: Velitel Vojenského útvaru 1762 Žatec, sídlem Komenského alej 1752, 438 01 Žatec, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 80708/2018 - 1762, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 80708/2018 - 1762, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 1824 Žatec ze dne 26. 6. 2017, č. j. MO-129441/2017-1824 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o tom, že žalobce je povinen v souladu s § 101 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), zaplatit částku 66 924 Kč České republice – Ministerstvu obrany za způsobenou škodu vedenou pod EKŠ 1518240001714, zveřejněnou v rozkazu velitele Vojenského útvaru 1824 č. 167/2015 ze dne 9. 10. 2015 v předpokládané výši 3 700 000 Kč, a to do 30-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Předmětná škoda na majetku státu přitom dle nadepsaného rozhodnutí vznikla tím, že dne 29. 9. 2015 došlo v rámci údržby techniky k poškození vozidla KVBP PANDUR II, vpz 302 66 - 98, a to konkrétně odlomením velitelského pozorovacího systému R30MOS, který je součástí nadepsaného vojenského vozidla, po jeho nárazu do vjezdových vrat mycí haly, kdy byl právě žalobce jako řidič předmětného vozidla shledán odpovědným za vzniklou škodu. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil též prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě předně namítnul, že v rámci napadeného rozhodnutí žalovaný nesprávně dovodil, že žalobce naplnil všechny zákonné podmínky pro odpovědnost za škodu, ač s odkazem na rozhodné skutečnosti ve věci, plynoucí zejména z výslechů jednotlivých osob zúčastněných na daném případu, měl žalobce za to, že nebylo jednoznačně prokázáno, jakého protiprávního jednání se měl dopustit. Na základě tohoto nedostatku pak dle žalobce nebylo možno hovořit ani o příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, stejně jako o případném zavinění. Stran skutkových okolností dané věci přitom žalobce zmínil, že je řidič vojenského vozidla při přesně definovaných a taxativně vyjmenovaných manipulacích s vozidlem povinen zajistit jeho bezpečný pohyb pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. Tuto povinnost pak žalobce dle svého hodnocení splnil, když po celou dobu řídil svěřené vojenské vozidlo za pomoci rotmistra H. O povinnosti takovou osobu výslovně řádně poučovat však daný předpis dle žalobce nehovoří. Podle jeho názoru je zároveň nesporným, že právě rotmistr H., který byl v rozhodnou dobu technikem roty velitelského družstva 2. mechanizované roty 41. mechanizovaného praporu 4. brigády rychlého nasazení Velitelství pozemních sil, byl osobou dostatečně způsobilou a poučenou již z titulu své funkce, neboť právě tato osoba udílí rozkazy v rámci navádění vozidel, zkouší ostatní z navádění vozidel, jakož i ze znalostí technických dat jednotlivých vozidel. Žalobci tak dle jeho názoru nepříslušelo takovou osobu o zajištění pohybu vozidla poučovat. Tvrzení rotmistra H. učiněná ve věci žalobce současně považuje za účelová a nepravdivá, což dle jeho slov dokládá i svědecká výpověď desátníka Z. který uvedl, že slyšel, jak rotmistr H. vyzval žalobce, že může najet do mycí linky, přičemž dále viděl, jak rotmistr H. šel před Pandurem žalobce. Další navádění však již neviděl, neboť byl rotmistr H. schovaný za Pandurem. Obdobný závěr pak lze učinit i z výpovědi svědka desátníka K. jenž vypověděl, že viděl rotmistra H. u vstupní části myčky, jak provedl informativní povel rukou, že má žalobce najet do myčky, kdy se tento pomalu rozjel a před myčkou zastavil, přičemž svědek dále viděl, jak se rotmistr H. otočil a vstoupil do prostoru myčky. Dle žalobce tak k navádění vojenského vozidla ze strany rotmistra H. docházelo po celou dobu vjezdu do myčky. Žalobce měl přitom za to, že údajný pokyn rotmistra H. o tom, že vojenská technika bude naváděna a že rozhodnutí o tom, kdo bude navádět, jmenovaný ponechal na řidičích vojenské techniky, je rovněž účelovým tvrzením. Existenci tohoto pokynu nepotvrdil žádný z přítomných svědků. Ostatně vozidla Land Rover rotmistra V. a Tatra desátníka Z. dle žalobce také nebyla naváděna. Fakt, že vrata mycí linky nebyla řádně otevřena, měl poté rozpoznat právě rotmistr H., který se v blízkosti otevřených vrat nacházel, přičemž vydal přímý slovní i gestikulační pokyn k tomu, aby žalovaný do mycí linky s takto otevřenými vraty zajel. Žalobce měl tedy za to, že pokud byla konstatována pochybení na straně rotmistra H., který je uznal, pak jsou poukazovaná pochybení takového rozsahu a závažnosti, že prakticky znemožňují, aby byl za předmětnou havárii vozidla Pandur odpovědný i žalobce. Napadené rozhodnutí tedy dle tvrzení žalobce dovodilo v rozporu s důkazy, že došlo k naplnění čl. 2 písm. e) rozkazu ministra obrany č. 47/2013 Předcházení škodám a řešení škod na majetku státu v působnosti Ministerstva obrany, přičemž jej tudíž žalobce považuje za nezákonné. 3. Pokud se dle žalobce dále jedná o samotné naplnění formálních znaků napadeného rozhodnutí, tento konstatoval, že napadené rozhodnutí neobsahuje ve smyslu § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), datum jeho vydání, kdy se z jeho obsahu pouze domnívá, že bylo vydáno v březnu 2018. Vyjádření žalovaného k žalobě a jeho doplnění 4. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě ze dne 9. 7. 2018, v němž zrekapituloval dosavadní průběh dané věci a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že ze spisového materiálu nevyplývají jakékoliv pochybnosti o vzniku škody na vojenském vozidle. Je přitom nepochybné, že žalobce dne 29. 9. 2015 řídil předmětné vojenské vozidlo, přičemž při vjezdu do mycí haly došlo ke střetu pozorovacího systému R30MOS upevněného na vojenském vozidle se spodní stranou vjezdových vrat, kdy tvrzení žalobce o tom, že jej rotmistr H. jasně a zřetelně naváděl při najíždění do mycí linky, jsou dle hodnocení žalovaného účelová. Žalobce pak dle žalovaného porušil čl. 18 písm. q) Všeob-P-37 Pravidla používání vozidel v rezortu ministerstva obrany, kdy došlo ke škodě vymezené v čl. 2 písm. e) Rozkazu ministra obrany č. 47/2013 Předcházení škodám a řešení škod na majetku státu v působnosti Ministerstva obrany. Naplnění zákonných podmínek odpovědnosti za škodu je přitom upraveno čl. 2 písm. e) nadepsaného rozkazu. Dle čl. 2 písm. f) dříve uvedeného rozkazu se protiprávním jednáním rozumí konání nebo opomenutí, kterým byla porušena právní povinnost stanovená právním předpisem, vnitřním předpisem nebo řídícím aktem, pokynem nadřízeného, pokud současně představuje jednání, které je v rozporu s konkrétním ustanovením právního předpisu. Žalovaný tak měl ve věci za to, že služební orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích skutkový stav správně zjistily, vyvodily z něj správné právní závěry, přičemž jsou tato rozhodnutí vydaná plně v souladu s právními předpisy. V dané věci tedy bylo ve světle zásady materiální pravdy zjištěno, že si žalobce nezajistil pomoc osoby způsobilé a náležitě poučené, která by mu zajistila bezpečný vjezd do mycí linky, čímž porušil dříve poukazovaná ustanovení Všeob-P-37 Pravidel používání vozidel v rezortu ministerstva obrany. 5. V doplnění vyjádření ze dne 11. 7. 2018 nad rámec již shora uvedeného žalovaný konstatoval, že dle čl. 7 odst. 1 rozkazu velitele posádky Žatec - Vnitřního řádu parku vojenské techniky Žatec platí, že používání služebních vozidel Armády ČR se řídí předpisem Všeob-P-37 Pravidla používání vozidel v rezortu ministerstva obrany. V důsledku jednání žalobce tak došlo dle žalovaného i k porušení odkazovaného vnitřního předpisu, který byl pro tohoto v rámci plnění služebního úkolu závazný. Podle čl. 3 bodu 4 Vnitřního řádu parku vojenské techniky Žatec zároveň platí, že při vyjíždění z úzkých průjezdů, při couvání a ve složitých dopravních situacích je řidič povinen vyžádat si pomoc další způsobilé a poučené osoby. Čl. 7 bodem 3 poukazovaného řádu je také stanovena povinnost řidiče, že v případech, kdy to vyžadují okolnosti, zejména nedostatečný rozhled z vozidla nebo profil terénu, má tento povinnost zajistit si bezpečné vjetí na pozemní komunikaci, nebo otáčení a couvání vozidla pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. Jakmile tuto