9 As 48/2013 — Nejvyšší správní soud

117 A 2/2021- 42 - text  8 117 A 2/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Berana a soudkyň JUDr. Bohumily Horké a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyně: S. Y., narozená dne „X“ státní příslušnost: Čínská lidová republika bytem „X“ zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 – Nusle o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-31688-4/SO-2021 ze dne 23. března 2021 takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-31688-4/SO-2021 ze dne 23. března 2021 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované č. j. MV-31688-4/SO-2021 ze dne 23. 3. 2021, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, Oddělení pobytového správního řízení Ústecký kraj (dále též jen „správní orgán prvního stupně“) č. j. OAM-2421-15/ZR-2020 ze dne 12. 1. 2021, kterým byla podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost zaměstnanecké karty žalobkyně (výrok I.) a kterým byla žalobkyni podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území České republiky ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). 2. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že žalovaná, stejně tak jako správní orgán prvního stupně, postupovala v rozporu s § 46 odst. 1, odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, dále v rozporu s § 93 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), s § 42 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná i správní orgán při posouzení skutečnosti, zda žalobkyně vykonávala nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti, vycházela pouze z protokolu o kontrole Státního úřadu inspekce práce, Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký a Liberecký kraj (dále jen „inspektorát práce“) č. j. 1336/7.71/20-49 ze dne 20. 5. 2020 (dále jen „protokol o kontrole“), avšak nijak neposoudila tvrzení žalobkyně o tom, že nevykonávala nelegální práci, nýbrž byla vyslána svým zaměstnavatelem, společností WK IMPORT s.r.o. (dále jen „zaměstnavatel žalobkyně“) na pracovní cestu, jak ostatně vyplývalo i z cestovního příkazu ze dne 31. 12. 2019 vystaveného zaměstnavatelem žalobkyně. Žalobkyně má za to, že žalovaná i správní orgán prvního stupně postupovaly v rozporu se zákonem, jestliže zrušily platnost zaměstnanecké karty žalobkyně z důvodu nelegální práce, aniž by zkoumaly možnost, zda byla žalobkyně vyslána svým zaměstnavatelem na pracovní cestu, přičemž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 48/2013-46 ze dne 25. 7. 2013. Žalovaná vycházela pouze z protokolu o kontrole, který je však pouhým záznamem průběhu prováděných úkolů a zjištěných skutečností. Protokol o kontrole není rozhodnutím a není tak pro žalovanou nijak závazný, avšak ta jej, stejně tak jako správní orgán prvního stupně, bez dalšího převzala. Z protokolu o kontrole přitom vyplývá jen to, že se žalobkyně v určitý čas nacházela na určitém místě, nikoli však, z jakého důvodu. Právě tento důvod, kterým bylo vyslání na pracovní cestu, je zásadní pro posouzení, zda se jednalo o nelegální práci, či nikoliv. Tímto důvodem se ale žalovaná ani správní orgán prvního stupně nijak nezabývaly, tudíž podle názoru žalobkyně postupovaly v rozporu s § 3 s. ř. Žalobkyně má s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 68/2012-39 ze dne 6. 8. 2013 také za to, že se žalovaná ani správní orgán prvního stupně dostatečně nezabývaly případným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně, která na území České republiky žije již od roku 2019 se svým manželem „X“ a má zde tedy značné rodinné, sociální a ekonomické vazby. S ohledem na vše výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k novému projednání. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítá námitky žalobkyně, přičemž v podrobnostech odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by zpochybňovala správnost napadeného rozhodnutí. Žalovaná i správní orgán prvního stupně pečlivě posoudily doklady kontroly včetně těch, o které se opírá dané kontrolní zjištění. Jejich součástí byly i listiny zaměstnavatele žalobkyně obsahující argumentaci o vyslání žalobkyně na pracovní cestu. Žalovaná se proto neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že by pouze bez dalšího převzala protokol o kontrole. Žalovaná i správní orgán prvního stupně posoudily kontrolní zjištění na základě předložených podkladových materiálů včetně vyřízení námitek, které vznesl zaměstnavatel žalobkyně, nadřízeným inspektorátu práce (vedoucím inspektorem). Správní orgány posuzovaly i tyto námitky, přičemž žalovaná souhlasí s tím, jak byly vyřízeny. Není tedy pravdou, že by argumentace žalobkyně o tom, že byla svým zaměstnavatelem vyslána na pracovní cestu, nebyla vypořádána. Vše bylo posouzeno s ohledem na okolnosti případu. Ohledně posouzení zásahu do rodinného a soukromého života žalobkyně, pak žalovaná uvedla, že žalobkyně byla povinna již v řízení před správním orgánem prvního stupně tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, avšak to, že má manžela, neuvedla ani v rámci odvolacího řízení. Tato argumentace žalobkyně tedy nemohla být ve správním řízení nijak zohledněna. S ohledem na vše výše uvedené má žalovaná za to, že její napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a bylo vydáno v souladu se zásadou zákonnosti. Vzhledem k tomu navrhuje, aby soud žalobu zamítl s tím, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Z obsahu správního spisu vyplývá: 5. Dne 16. 1. 2020 provedl Oblastní inspektorát práce pro Ústecký a Liberecký kraj kontrolu u kontrolované osoby WK IMPORT s.r.o., zaměstnavatele žalobkyně, na pracovišti PALÁC FOOD ČÍNSKÁ RESTAURACE na adrese Obchodní zóna 260, 431 11 Otvice (dále též jen „pracoviště v Otvicích“), zjištění inspektorátu práce jsou zachycena v protokole o kontrole č. j. 1336/7.71/20-49, sp. zn. I7-2020-150 ze dne 20. 5. 2020. 6. Dopisem ze dne 18. 8. 2020 Oblastní inspektorát práce pro Ústecký a Liberecký kraj předal správnímu orgánu prvního stupně kopii protokolu o kontrole. 7. Dne 3. 9. 2020 správní orgán prvního stupně oznámil žalobkyni zahájení správního řízení z moci úřední a poučil ji o jejích právech jako účastníka řízení. 8. Dne 21. 9. 2020 Mgr. Petr Václavek oznámil správnímu orgánu prvního stupně převzetí zastoupení žalobkyně a požádal o nahlédnutí do spisu, což mu bylo umožněno a čehož využil dne 18. 11. 2020. 9. Dne 20. 11. 2020 správní orgán prvního stupně vyzval žalobkyni k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož žalobkyně, resp. její zástupce, využila dne 16. 12. 2020. 10. Dne 5. 1. 2020 se žalobkyně vyjádřila k podkladům pro vydání rozhodnutí, přičemž mimo jiné namítla, že na pracoviště v Otvicích byla vyslána na pracovní cestu na dobu, kterou její zaměstnavatel shledal dobou nezbytné potřeby, a odkázala na cestovní příkazy. Ve vztahu k dopadům případného rozhodnutí do svých poměrů ničeho neuváděla. 11. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím č. j. OAM-2421-15/ZR-2020 ze dne 12. 1. 2021 podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobkyně a žalobkyni podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. 12. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž mimo jiné namítala, že na pracoviště v Otvicích byla vyslána na pracovní cestu na dobu, kterou její zaměstnavatel shledal dobou nezbytné potřeby, a že nebyla zkoumána přiměřenost dopadů rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 13. Následně žalovaná vydala napadené rozhodnutí. 14. Soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k následujícím závěrům: 15. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem. 16. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti d