— Nejvyšší správní soud

15 Af 16/2019- 76 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 15 Af 16/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: Ing. J. Č., narozen „X“, bytem X, zastoupen JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., advokátem, sídlem Marie Pujmanové 2447/9, 434 01 Most, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. 15020/19/5100-41453-711400, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 4. 2019, č. j. 15020/19/5100-41453-711400, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 628 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 4. 2019, č. j. 15020/19/5100-41453-711400, kterým bylo v řízení o odvolání J. K. a I. K. změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Mostě (dále jen „finanční úřad“) ze dne 30. 5. 2018, č. j. 1586081/18/2510-00540-506677, tak, že příklep se neuděluje. Zmíněným rozhodnutím finančního úřadu byl žalobci jakožto vydražiteli udělen příklep k nemovitým věcem vydraženým v rámci exekučního řízení vedeného proti J. K. a I. K., a to k pozemku parc. č. st. „X“, k pozemku parc. č. st. „X“, jehož součástí je rodinný dům č. p. „X“, a k pozemkům parc. č. „X“, „X“, „X“ a „X“, vše v katastrálním území „X“ (dále jen „dražené nemovité věci“). Žalobce též navrhoval, aby soud uložil žalovanému uhradit mu náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím mu bylo upřeno vlastnické právo k draženým nemovitým věcem, ačkoli uhradil dražební jistotu, zúčastnil se oznámené dražby, učinil nejvyšší podání, v dražebním jednání nebyly vzneseny žádné výhrady a jemu byl udělen příklep. Dražby se zúčastnil v dobré víře. Žalovaný pak v rozporu s daňovým řádem změnil rozhodnutí o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje, aniž ke změně tohoto rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. 3. Žalovaný změnil rozhodnutí o udělení příklepu dle odůvodnění proto, že povinní v daňové exekuci doplatili vymáhanou částku včetně nákladů, a exekuce proto byla zastavena. Dlužníci přitom podle žalobce prvotně v odvolání ani neuváděli důvod, že by exekuce měla být zastavena, když doplacení vymáhané částky provedli až po proběhlém dražebním jednání a po uplynutí lhůty k odvolání. Těžiště argumentace dlužníků v odvolání se týkalo doručování před samotnou dražbou, což žalovaný v Seznámení se zjištěnými skutečnostmi ze dne 21. 1. 2019 zhodnotil tak, že doručování bylo ze strany správce daně v pořádku. Žalovaný v tomto Seznámení však neuvedl, že se dlužníci domáhali zastavení exekuce. 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že poté, co exekuce byla zastavena, nelze v jejím provádění dále pokračovat dalšími úkony, tedy ani nelze pravomocně udělit příklep k dražené nemovité věci. Podle žalobce je takovýto postup v rozporu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), když důvody pro změnu rozhodnutí o udělení příklepu stanoví § 223 odst. 4 daňového řádu, podle kterého se o změně rozhodne, pokud v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby nebo byl příklep udělen v důsledku porušení zákona při nařízení nebo provedení dražby. Ani jedna z uvedených podmínek pro změnu rozhodnutí podle žalobce nebyla splněna. Žalobce uvedl, že shodně praví § 336k odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a že dle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3932/18 „je zřejmé, že dojde-li v rámci dražby k příklepu, je možnost podání odvolání limitována na shora uvedené případy. Stěžovatel přitom ve své ústavní stížnosti neuvádí, že by došlo k jejich naplnění“. 5. Dále žalobce poukázal na § 336l odst. 2 o. s. ř., podle kterého vydražitel nabývá vlastnické právo nikoliv ke dni doplacení nejvyššího podání, ale zpětně již ke dni vydání rozhodnutí o příklepu. Účinky rozhodnutí o udělení příklepu nastávají tedy zpětně ke dni dražby, když datum dražby a vydání rozhodnutí se shodují. Důvod neudělení příklepu proto nemohl spočívat v tom, že dlužnici učinili pozdější dobrovolnou úhradu vymáhané částky a následně byla exekuce zastavena. 6. Žalovaný podle žalobce rozhodl též v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3960/2007, podle kterého „…úhradu vymáhaného dluhu v průběhu řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti lze zohlednit pouze v řízení o zastavení (nařízeného) výkonu (zahájeného na návrh nebo i bez návrhu). Jestliže výkon rozhodnutí není zastaven, je provedení dražby v souladu se zákonem, i kdyby byla již vymáhaná pohledávka uhrazena“. Termín „provedení dražby“ podle žalobce zahrnuje proběhlé dražební jednání, nikoli lhůtu od zahájení dražby do právní moci rozhodnutí o udělení příklepu. „Provedení dražby“ ve smyslu dražebního jednání používá i § 223 odst. 4 daňového řádu ohledně omezených důvodů odvolání proti rozhodnutí o příklepu. 7. V závěru žaloby žalobce označil postup dlužníka v daňové exekuci za spekulativní povahy, když prostředky na úhradu vymáhané částky měl k dispozici, ale vyčkával na výsledek dražebního jednání, který následně chtěl zmařit. Proběhlou dražbu potom podle žalobce dlužník nemohl zpochybnit tím, že po provedení dražby učinil dobrovolnou úhradu vymáhané částky, a teprve následně se domohl zastavení exekuce. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. Předeslal, že výrok napadeného rozhodnutí by měl být posouzen ve světle výsledků žalobcem iniciovaného přezkoumání napadeného rozhodnutí a povahy v jeho průběhu provedených úkonů. Pokud by soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí na základě uplatněných žalobních bodů neobstojí samo o sobě, požádal žalovaný o to, aby soud přihlédl při posouzení jeho zákonnosti také k výsledkům shora popsaného přezkumného řízení. 9. K námitce nesplnění zákonných podmínek pro změnu rozhodnutí o příklepu uvedl, že ke změně rozhodnutí o příklepu přistoupil z důvodu, že v průběhu odvolacího řízení (a tedy před pravomocným udělením příklepu) byla daňová exekuce prodejem nemovitých věcí pravomocně zastavena. Dle žalovaného tak nebyly naplněny podmínky pro další pokračování v zastavené daňové exekuci prodejem nemovitých věcí, v průběhu které by teprve následně došlo k realizaci úkonů majících za následek přechod vlastnického práva k nemovitým věcem na žalobce. Poukázal na to, že § 222 odst. 5 daňového řádu předpokládá v případě dražby nemovité věci naplnění podmínek pro přechod vlastnictví nemovité věci na vydražitele až poté, kdy nabude právní moci rozhodnutí o příklepu. Ustanovení § 336l odst. 2 o. s. ř., na které se ve své žalobě odvolává žalobce, pak sice předpokládá okamžik přechodu vlastnického práva ke dni vydání usnesení o příklepu, avšak výslovně pouze za předpokladu, že došlo k zaplacení nejvyššího dražebního podání a rozhodnutí o příklepu nabylo právní moci. Zdůraznil, že nutnou podmínkou k přechodu vlastnického práva k nemovitým věcem by bylo pravomocné udělení příklepu, k čemuž by mohlo dojít pouze v rámci probíhající daňové exekuce. Takovýto závěr podle něj podporují zmíněná ustanovení a nezpochybňuje jej ani usnesení Ústavního soudu citované žalobcem. 10. Žalovaný se ohradil proti tvrzení žalobce, podle kterého jej v Seznámení se zjištěnými skutečnostmi ze dne 21. 1. 2019 neseznámil s tím, že se dlužníci domáhali zastavení daňové exekuce. Toto je výslovně zmíněno v bodě 14 Seznámení. 11. Dále žalovaný uvedl, že v přezkumném řízení, ve kterém bylo provedeno dokazování, dospěl k závěru, že rozhodnutí o příklepu bylo vydáno v důsledku porušení zákona při nařízení dražby, což vyplývalo ze zásadních pochybností o řádném doručení klíčových rozhodnutí paní I. K., pročež byly naplněny důvody pro jeho změnu ve smyslu § 223 odst. 4 daňového řádu, a výrok rozhodnutí o odvolání tedy obstojí. S tímto závěrem se pak ztotožnilo rovněž Generální finanční ředitelství, které rozhodnutím ze dne 24. 6. 2020, č. j. 34004/20/7700-10124-050820, zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení. Replika žalobce 12. Žalobce namítl, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nezohlednil to, že neměl poskytnout ochranu spekulativnímu postupu dlužníků na úkor práv žalobce, který si počínal v dobré víře. Daňovému dlužníku podle žalobce nepřísluší právo opce, zdali proběhlou dražbu nemovitých věcí anuluje vyplacením exekuce, či ji ponechá vlastní nečinností v platnosti. Žalovaný též nesprávně odhlíží od obvyklých účinků příklepu v dražbě. Příklepem dražba končí se závazným výsledkem pro vše