8 As 27/2005 — Nejvyšší správní soud

16 A 72/2020- 123 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 16 A 72/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Martiny Vernerové a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Honební společenstvo Žiželice, IČO: 49120085, jednající opatrovníkem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, 170 00 Praha 7, zastoupen Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Městský úřad Žatec, sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec, zastoupen JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě dvou týdnů od právní moci tohoto rozsudku obnovil stav před nezákonným zásahem spočívajícím ve výmazu Honebního společenstva Žiželice, IČO: 49120085, z rejstříku honebních společenstev k datu 1. 3. 2018, tj. aby obnovil zápis Honebního společenstva Žiželice, IČO: 49120085, v rejstříku honebních společenstev. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 516 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost obnovit zápis registrace Honebního společenstva Žiželice v rejstříku honebních společenstev k datu 1. 3. 2018. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. 2. Žaloba, kterou žalobce podal společně s Ing. L. H., byla původně vedena pod sp. zn. 15 A 16/2019, nicméně soud usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 15 A 16/2019-81, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2020, vyloučil žalobcovu žalobu k samostatnému řízení, jemuž byla přidělena sp. zn. 16 A 72/2020. 3. V projednávané věci bylo sporné, kdo je oprávněn jednat za žalobce, a proto soud usnesením ze dne 13. 1. 2021, č. j. 16 A 72/2020-98, ustanovil žalobci opatrovníka Mgr. Bc. Filipa Schmidta, LL.M., advokáta, který následně za žalobce schválil všechna dosud učiněná právní jednání. Žaloba 4. V žalobě žalobce konstatoval, že je honebním společenstvem ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL-1501/02-206/Paz, které nabylo právní moci dne 25. 4. 2003, byla honitba s názvem Žiželice uvedena do souladu se zákonem a žalobce ji čtrnáct let myslivecky obhospodařoval. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 20. 11. 2017, č. j. 2924/ZPZ/2017-6, byla vyslovena nicotnost zmíněného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2003, nicméně toto rozhodnutí krajského úřadu bylo následně zrušeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 11. 2018, č. j. 25RM6080/2018-16231. Žalobce zdůraznil, že nikdy nebyl informován o svém výmazu z rejstříku honebních společenstev a s ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 As 42/2018-33, měl za to, že k výmazu nedošlo, neboť účinky rozhodnutí o nicotnosti byly pozastaveny. Poté, kdy se žalobce dozvěděl o zrušení rozhodnutí krajského úřadu ze dne 20. 11. 2017, požádal žalovaného o obnovení zápisu v rejstříku společenstev, avšak žalovaný mu přípisem ze dne 6. 12. 2018 sdělil, že jeho žádosti nelze vyhovět. Tuto žádost podával za žalobce honební starosta Ing. T. F. s tím, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem je pod sp. zn. 20 Cm 68/2017 projednávána žaloba na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 10. 2. 2017, jímž byl Ing. T. F. odvolán z funkce honebního starosty, a dosud nebylo rozhodnuto ani o návrhu na ustanovení opatrovníka žalobci, jehož nově zvolené statutární orgány vyvíjejí činnost směřující k jeho zániku. 5. Žalobce se cítil být přímo zkrácen na svých právech zásahem žalovaného, neboť v současné době se na něj nahlíží, jako by neexistoval, ačkoli bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o uvedení honitby do souladu se zákonem a žalobce v dobré víře vykonával po dobu čtrnácti let od právní moci tohoto rozhodnutí právo myslivosti v honitbě Žiželice, nikdy nebyl v souladu se zákonem zrušen a nebyla provedena jeho likvidace. Postupem žalovaného tak bylo žalobci zabráněno v jakémkoli fungování, ve výkonu práva myslivosti a v mysliveckém obhospodařování honitby a tento zásah, proti kterému je podle žalobce v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Aps 5/2008 obranou zásahová žaloba, stále trvá. 6. Podle žalobce je závěr žalovaného, že žalobce zanikl ve smyslu § 69 odst. 2 zákona o myslivosti, nesprávný. Žalobce upozornil na pravomocné a stále platné rozhodnutí o uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti a připomněl, že na jeho základě bylo v honitbě Žiželice myslivecky hospodařeno čtrnáct let. Poukázal na § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, a zdůraznil, že se čtrnáct let řídil rozhodnutím žalovaného a vykonával v honitbě Žiželice právo myslivosti, tato práva nabyl v dobré víře a následný zásah žalovaného tato práva poškodil. Dodal, že v honitbě Žiželice již déle než rok není právo myslivosti vykonáváno, dochází k přemnožení zvěře a není zde subjekt odpovědný za vznikající škody. Žalovaný podle žalobce nerespektuje ani usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 42/2018-33 a jedná zcela svévolně. 7. Žalobce měl za to, že jeho stanovy ze dne 7. 2. 2013 byly v souladu s § 26 zákona o myslivosti ve znění účinném v době, kdy byly přijímány. Podotkl, že novela provedená zákonem č. 59/2003 Sb. již neobsahovala žádnou sankci za neuvedení stanov do souladu s novelizovaným zněním zákona, tudíž se na ni vztahuje pravidlo o neplatnosti ustanovení, které je v rozporu se zákonem. Podle žalobce je absurdní, aby všechna honební společenstva, která splnila svou povinnost uvést stanovy do souladu se zákonem o myslivosti před přijatou novelizací, následně s ohledem na znění novely ze zákona zanikla, a proto měl správní orgán při posuzování souladu stanov se zákonem vycházet z tehdejšího znění zákona o myslivosti (tj. znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2003 Sb., pozn. soudu). Žalobce namítal, že žalovaný při výkladu zákona nesprávně využil analogii v jeho neprospěch, což je v právním státě nepřípustné, a proto není správný závěr žalovaného, že žalobce zanikl ve smyslu § 69 zákona o myslivosti. Žalobce současně upozornil na to, že stejné znění stanov má 60 % honebních společenstev v oblasti, kde státní správu myslivosti vykonává žalovaný, avšak u jiných subjektů nebyla přijata žádná opatření a zánik podle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti žalovaný tvrdí jen u žalobce. Uzavřel, že vznikl podle dosavadních právních předpisů a v rozhodné době byly splněny podmínky § 69 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti, tudíž nebylo vydáno konstitutivní rozhodnutí, ale pouze deklaratorní, a samotná skutečnost, že žalobce není v současné době zapsán v registru honebních společenstev, neznamená, že neexistuje. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření s odkazem na rozsudek Nejvyššího právního soudu sp. zn. 2 As 112/2017 uvedl, že existují důvodné pochybnosti o existenci honitby Žiželice před 31. 3. 2003. Vysvětlil, že rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech ze dne 19. 3. 1993, č. j. 206/2599/49/92/M, o uznání honitby Hutná (později Žiželice), bylo zasláno pouze žalobci, Státnímu pozemkovému fondu a Lesům České republiky, s. p., nikoli však ostatním vlastníkům pozemků, kteří se s obsahem předmětného rozhodnutí neseznámili, neuplynula jim lhůta k podání odvolání, a proto nebyly naplněny zákonné předpoklady pro nabytí právní moci, předmětná honitba nevznikla a nelze v ní provádět právo myslivosti. 9. Podle žalovaného odvozuje žalobce svou existenci mimo jiné z rozhodnutí ze dne 7. 4. 2003 o uvedení honitby do souladu se zákonem a z oznámení o nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že doložka právní moci není nevyvratitelná za situace, kdy nebyla vyznačena správně. Podotkl, že honitba Žiželice a žalobce zanikli ke dni 31. 3. 2003 ve smyslu § 69 odst. 2 zákona o myslivosti a následné rozhodnutí správního orgánu nemůže mít za následek jejich opětovnou existenci. Žalobce byl podle žalovaného o zániku informován sdělením o výsledku šetření Ministerstva zemědělství č. j. MUZA 28745/2017 a vlastní výmaz byl proveden v souladu s § 28 odst. 3 zákona o myslivosti. Žalovaný poznamenal, že zaniklé právnické osobě nelze doručovat a zákon o myslivosti neobsahuje úpravu vyrozumění o zrušení záznamu v rejstříku honebních společenstev. Za situace, kdy žalobce ke dni 31. 3. 2003 zanikl, žalovan