8 Ads 17/2015 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 10/2020- 39 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 54 Ad 10/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: I. F., narozená „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020, č. j. MPSV-2020/131454-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 6. 2020, č. j. MPSV-2020/131454-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 5. 2020, č. j 116791/20/CV. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o přiznání dávky pěstounské péče – odměna pěstouna ode dne 25. 1. 2020. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně popsala průběh správního řízení a namítala, že žalovaný nesprávně posoudil sociální a majetkové poměry rodiny a bez dalšího převzal stanovisko sociálně-právní ochrany dětí, podle kterého nebyl shledán případ žalobkyně za hodný zvláštního zřetele. Žalobkyně se domnívala, že správní orgány chybně vyložily neurčitý právní pojem případ hodný zvláštního zřetele, přičemž v této souvislosti odkázala na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154 a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 7 As 78/2005-62. Trvala na tom, že výklad správních orgánů k právnímu pojmu hodný zvláštního zřetele je nepřezkoumatelný a znemožňuje, aby prarodič na odměnu pěstouna dosáhl. Popřela, že by v jejím případě šlo o zneužívání dávky, neboť dle rozhodnutí příslušného soudu jí byla vnoučata svěřena do pěstounské péče ze sociálních a materiálních důvodů. Připomněla, že o vnoučata začala pečovat po autonehodě jejich matky, její dcery, které byla amputována noha a je nadále v péči lékařů. Doplnila, že pečuje nejen o svá vnoučata, ale rovněž o svou dceru, přičemž vnoučata nesou invaliditu matky velice těžce, což se projevuje na jejich zdravotním a psychickém stavu. Poukázala na rozpor v argumentaci žalovaného, který konstatuje špatný zdravotní stav matky, a zároveň zmiňuje možnost matky dětí podílet se na jejich výchově. Doplnila, že matka dětí svou rodičovskou odpovědnost nadále vykonává, avšak s velikými obtížemi a jen za její pomoci. Trvala na tom, že odměna pěstouna má kompenzovat záslužnou práci, kterou vykonává, přestože se jedná o její vnoučata a je její povinností se o ně postarat. Pozastavila se nad tím, že správní orgány se především zaměřily na materiální stránku rodiny, kdy jí nepřímo uložily, aby si zažádala o příspěvek na bydlení a aby se její zletilý syn rovněž podílel na financování domácnosti, ačkoliv výdělkové možnosti syna nemá jak ovlivnit a navíc s nimi syn nežije permanentně. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě popsal dosavadní průběh řízení s tím, že žalobkyně je prarodičem nezletilých dětí a v souladu se zákonem vycházel z vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, podle kterého se nejedná o případ hodný zvláštního zřetele zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry žalobkyně. Připomněl bytové poměry žalobkyně, výdaje a příjmy, s tím, že matka dětí žije s nimi ve společné domácnosti, a proto se i ona svým příjmem podílí na chodu této domácnosti. Uvedl, že k exekuci na invalidní důchod matky nelze přihlížet. Připomněl, že odchylný režim odměňování je v případě pěstounské péče prarodičů odůvodněn tím, že prarodičům svědčí podpůrná vyživovací povinnost ke svým vnoučatům za předpokladu, že své primární vyživovací povinnosti nemohou dostát rodiče. Výkonem pěstounské péče prarodiče zároveň plní svou zákonnou vyživovací povinnost k dítěti. Trval na tom, že v předmětné věci se nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. Další podání žalobkyně 4. V podání ze dne 16. 10. 2020, které bylo soudu doručeno dne 21. 10. 2020, žalobkyně setrvala na námitkách uvedených v žalobě. Objasnila, že odměna pěstouna nemá sanovat žádné dluhy. Připustila, že matka dětí dluhy má, avšak řeší je pomocí dluhového poradenství Člověk v tísni. Domnívala se, že žalovaný nepřiznáním dávky sankcionuje nezletilé děti za dluhy jejich rodičů. K vyjádření připojila nejnovější zprávu ze školního poradenství, s tím, že znevýhodnění nemůže být jediným kritériem při posuzování případu hodného zvláštního zřetele. Ústní jednání 1. Žalobkyně se z jednání soudu konanému dne 22. 11. 2021 omluvila. Pověřený pracovník žalovaného při jednání soudu dne 22. 11. 2021 poukázal na to, že situace žalobkyně není taková, aby dávky pěstounské péče jí mohly být přiznány. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 2. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) k návrhu žalobkyně provedl dokazování zdravotními záznamy týkající se M. B. za období od 24. 4. 2020 do 10. 8. 2020, propouštěcí zprávou ze dne 19. 8. 2020, lékařskou zprávou ze dne 14. 7. 2020 a propouštěcí zprávou ze dne 7. 7. 2020, ambulantní zprávou ze dne 25. 5. 2020, zprávou školského poradenského zařízení ze dne 29. 6. 2020 týkající se S. Č., potvrzením o komplexním vyšetřením ze dne 25. 6. 2021 týkajícím se S. Č., kardiologickým vyšetřením ze dne 28. 5. 2020 týkajícím se R. Č., rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 11. 2019, č. j. 0 P 10/2019-211, plánem pedagogické podpory týkajícím se S. Č., zprávou z vyšetření školního poradenského pracoviště ze dne 23. 9. 2020, ambulantní zprávou ze dne 24. 9. 2020 týkající se M. B., ambulantní zprávou z 19. 10. 2020 a zdravotním záznamem za období od 10. 9. 2020 do 23. 9. 2020. Posouzení věci soudem 3. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala dne 6. 2. 2020 žádost o dávku pěstounské péče – odměnu pěstouna. K žádosti připojila kopii rodných listů svých vnoučat a kopii rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 11. 2019, č. j. 0 P 10/2019-211. O této žádosti rozhodl správní orgán prvního stupně dne 15. 5. 2020 pod č. j. 116791/20/CV tak, že žádost zamítl. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se opírá o vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, podle něhož daný případ není hodný zvláštního zřetele zejména s ohledem na skutečnost, že matka dětí bydlí ve stejném bytě jako její děti a jako pěstounka, která je prarodičem dětí, a rodina je tak finančně dostatečně zajištěna. S tímto stanoviskem žalobkyně nesouhlasila. Poukázala na skutečnost, že vnuk potřebuje soustavnou péči kardiologa a rovněž docházel na logopedii. Vnučka trpí hyperaktivitou a má potíže psychologického charakteru, neboť byla svědkem dlouhodobého domácího násilí ze strany otce vůči matce. Doplnila, že vnoučata jí byla svěřena do péče z důvodu sociálních a majetkových. K majetkovým poměrům uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 4 610 Kč, matka dětí pobírá invalidní důchod ve výši 14 417 Kč, z něhož je jí strhávána exekuce ve výši 5 227 Kč. Podotkla, že bydlí v nájemním bytě a náhlý jednorázový výdaj není schopná uhradit. Správní orgán prvního stupně si proto vyžádal doplnění stanoviska. Orgán sociálně-právní ochrany dětí setrval na svém stanovisku, že daný případ není hodný zvláštního zřetele zejména s ohledem na skutečnost, že vnučka žalobkyně je v současné době bez potíží a vnuk žalobkyně se na poslední vyšetření na kardiologii v původním místě bydliště nedostavil a současný pediatr nemá prozatím zprávu z kardiologického vyšetření, kam vnuka žalobkyně poslal, k dispozici. Další navštěvované instituce (PPP, logopedie) poskytují služby bezplatně. 5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém podrobně zdůvodnila, proč má za to, že její situace je hodná zvláštního zřetele. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že toto odvolání jako nedůvodné zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. V napadeném rozhodnutí se žalovaný dovolává