— Nejvyšší správní soud

59 A 12/2021- 108 - text  59 A 12/2021 - 108 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem sídlem Vrchlického 678/19, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. X, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Desná (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. X, č. j. X 2. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad zamítnul žalobcovu žádost o dodatečné povolení stavby přístřešku pro úkryt skotu a skladování sena na pozemku p. č. X v k. ú.X, obec X. Stavební úřad žádost zamítl postupem podle § 149 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, z důvodu vydání nesouhlasného závazného stanoviska Městského úřadu Tanvald jako orgánu územního plánování ze dne 3. 4. 2020, č. j. X aX. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vyšel z obsahu závazného stanoviska vlastního oddělení územního plánování ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. X, č. j. X, jímž bylo závazné stanovisko orgánu územního plánování potvrzeno. Dle tohoto závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu je stavba přístřešku na pozemku p. č. X umístěna do nezastavěného území s funkčním využitím plochy smíšené nezastavěného území – přírodní zemědělské (NS), jejímž hlavním využitím je zemědělská činnost a další ostatní činnosti blízké přírodě, jako podmíněně přípustné jsou stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství a lesnictví za stanovených podmínek. Dokumentace pro dodatečné povolení dočasné stavby však splnění podmínek pro umístění zemědělské stavby do nezastavěného území, do pohledově exponované polohy ve volné krajině neprokázala. Nebylo prokázáno, že nebylo možné stavbu umístit v zastavěném území nebo zastavitelných plochách (např. se nabízí stabilizovaná plocha smíšená obytná – rekreační (SR) na p. č. X v k. ú. X). O toto zdůvodnění byl přitom žalobce požádán Agenturou ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“) již v roce 2017 před realizací stavebního záměru. Dokumentací nebyla prokázána ani provozní a funkční vazba objektu na přilehlé zemědělské pozemky. Žalobce je přitom vlastníkem nezemědělských pozemků a pozemků v zastavěném území (např. p. č. X, který přímo navazuje na pastvinu p. č. X). Prověření alternativního umístění stavby tak, aby byla minimálně v hlavních pohledech kryta lesem, nebylo v předložených dokladech dohledáno. K pasáži přezkoumávaného závazného stanoviska, v níž se orgán územního plánování věnoval narušení krajinného rázu, nadřízený dotčený orgán konstatoval, že posouzení této otázky je v kompetenci AOPK, potažmo Ministerstva životního prostředí, které záměr vyhodnotilo jako přípustný, nikoli orgánu územního plánování, proto k této části stanoviska nelze přihlížet. Z hlediska souladu s cíli a úkoly územního plánování nadřízený orgán územního plánování dovodil, že při vydání územního plánu byly zohledněny požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území a není-li stavební záměr v souladu s územním plánem, pak není v souladu ani s cíli a úkoly územního plánování. Podmínky, za nichž územní plán umožnil umístění záměru v dotčeném území, nebyly dodrženy. Vzhledem k potvrzení nesouhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánu, které splňuje všechny zákonné náležitosti a kterým je žalovaný vázán ve smyslu § 149 správního řádu, přisvědčil žalovaný závěru stavebního úřadu, že žádost žalobce o dodatečné povolení stavby musela být zamítnuta v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu a není třeba zabývat se obsahem dalších písemností. II. Žaloba 4. V úvodu včasné žaloby žalobce popsal průběh řízení o odstranění stavby přístřešku, které zahájení řízení o jejím dodatečném povolení předcházelo. Zdůraznil, že v řízení o odstranění stavby Ministerstvo životního prostředí, po doplnění podkladů žalobcem dne 16. 12. 2019, změnilo nesouhlasné závazné stanovisko AOPK ze dne 2. 4. 2019. Proto žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2020 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 5. 2019 ve věci nařízení odstranění stavby. Poté byl žalobce poučen o povinnosti požádat o dodatečné povolení stavby přístřešku, což učinil. Obdržel však zamítavé závazné stanovisko orgánu územního plánování, které žalovaný v odvolacím řízení potvrdil závazným stanoviskem ze dne 5. 11. 2020. 5. Podle žalobce byla nezákonnost napadeného rozhodnutí způsobena nesprávným postupem žalovaného. Ten, pokud v závazném stanovisku ze dne 5. 11. 2020 shledal vady projektové dokumentace, které mohou vést ke zmatečnosti řízení, byl povinen v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu žalobce poučit a vyzvat ho k nápravě nedostatků. Protože tak žalovaný neučinil, je rozhodnutí zatíženo vadou spočívající v porušení § 50 odst. 3 správního řádu. Pokud má být žalobci uložena povinnosti odstranit přístřešek, musí žalovaný i bez návrhu zjistit všechny rozhodné skutečnosti. Žalobci tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a byl porušena zásada zákonnosti dle § 2 odst. 1 správního řádu a zásada poučovací dle § 4 odst. 2 správního řádu. Žalovaný byl povinen šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce dle § 4 odst. 4 správního řádu a co nejméně zatěžovat dotčené osoby dle § 6 odst. 2 správního řádu, nikoliv po žalobci požadovat doložení dalších podkladů prokazujících nemožnost umístit přístřešek na jiném místě. 6. Žalobce brojil proti požadavku umístění přístřešku na jiném vhodnějším pozemku. Rozhodujícím kritériem se ukázalo být jeho umístění z hlediska územního plánu obce Kořenov. Žalovaný i stavební úřad přehlédli, že žalobce nemohl přístřešek umístit na jiném, z hlediska územního plánu vhodnějším pozemku p. č. X či X, neboť není jejich vlastníkem, resp. v případě pozemku p. č. X je spoluvlastníkem pouze ideální ¼. Žalovaný tak na žalobce kladl nepřípustné požadavky. Žalovaný měl naopak vycházet ze stavu, kdy je přístřešek již umístěn a zřízen. Žalovaný konstatoval, že kdyby byl přístřešek postaven na pozemku p. č. X, k rozporu s územním plánem by nedošlo. Nahlédnutím do katastru nemovitostí lze přitom zjistit, že pozemky p. č. X a X odděluje pouze cesta, pozemky spolu prakticky sousedí. Žalovaný nedostatečně odůvodnil, proč je z hlediska územního plánu na jednom z uvedených pozemků přístřešek nepřípustný a na druhém přípustný. Uvedený závěr by byl relevantní při posuzování možného nepřípustného zásahu do krajinného rázu. Ministerstvo životního prostředí jako orgán ochrany přírody a krajiny však v závazném stanovisku ze dne 20. 12. 2019 neshledalo v případě přístřešku narušení krajinného rázu nad přípustnou mez. Žalovaný tedy neměl hodnotit vliv přístřešku na přírodní, kulturní a historickou charakteristiku oblasti kolem přístřešku, nýbrž mj. soulad s územně plánovací dokumentací, tedy soulad s územním plánem. 7. Jestliže se pozemek p. č. X nachází na stejné ploše z hlediska užití dle územního plánu, jako je tomu u pozemků „p.p.č. X v k.ú. X, který přímo navazuje na pastvinu p.p.č. X“, kde žalovaný zřízení přístřešku navrhoval, je jeho tvrzení o nevhodnosti umístění přístřešku v současné poloze účelové. Žalobce dostatečným způsobem odůvodnil a prokázal nemožnost umístit přístřešek v zastavěném území nebo zastavitelných plochách, a to již v rámci Doplnění podkladů a informací ze dne 16. 12. 2019 na základě výzvy Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 10. 2019, popř. v rámci Doplnění odvolání proti rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 14. 5. 2019. Pokud žalovaný považoval jeho argumentaci za nedostatečnou, měl žalobce vyzvat k doplnění vysvětlení. Žalobce se v rámci zásady předvídatelnosti rozhodnutí důvodně domníval, že již prokázal všechny rozhodné skutečnosti. Vycházel totiž ze závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 12. 2019, ve kterém byl učiněn závěr: „Z předložených podkladů je doložen odůvodněný záměr údržby konkrétních zemědělských pozemků a je odůvodněno, proč nelze využít stávající budovy, již zastavěné plochy nebo plochy zastavitelné. Dále byla prokázána potřebnost přístřešku pro zajištění údržby okolních zemědělských pozemků pastvou zvoleným druhem skotu.“ Žalovaný po žalobci vyžadoval územně právní rozbor, kterým by detailně vysvětlil potřebnost umístění přístřešku na současném, nikoliv jiném vhodnějším místě. Takovými odbornými znalostmi žalobce nedisponuje, žalovaný měl tedy postupovat podle § 6 odst. 2, § 50 odst. 2 správního řádu. 8. Dle názoru žalobce nebylo závazném stanovisku ze dne 5. 11. 2020 zohledněno, že v případě umístění přístřešku na jakékoliv části pozemku ve vlastnictví žal