2 Afs 167/2019 — Nejvyšší správní soud

15 Af 12/2019- 59 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 15 Af 12/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno-město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. 812/19/5200-10421-709857, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. 812/19/5200-10421-709857, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1494013/18/2501-50523-505081. Tímto platební výměrem byla žalobci uložena pokuta za opožděné podání vyúčtování daně z příjmu ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017 ve výši 43 214 Kč. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil platební výměr správce daně a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že tvrzení správce daně, že vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017 mu bylo předloženo až 15. 5. 2018, se nezakládá na pravdě, neboť vyúčtování bylo správci daně doručeno elektronicky prostřednictvím elektronického nástroje na daňovém portálu již v únoru 2018, což není mezi stranami sporné. Pokud správce daně shledal v uvedeném podání závady, měl postupovat dle § 74 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a vyzvat žalobce k odstranění vad, nikoliv postupovat tak, jako by k žádnému podání nedošlo. Žalobce uvedl, že od data podání předmětného vyúčtování byl v dobré víře, že podání bylo řádně učiněno. O údajném nepředložení vyúčtování daně se dozvěděl až z výzvy správce daně, načež požadované vyúčtování správci daně 15. 5. 2018 znovu doručil. 3. Nesouhlasil se závěry žalovaného, že elektronické podání ze dne 15. 5. 2018 bylo učiněno elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu, neboť je přesvědčen, že podání zaručeným elektronickým podpisem podepsal a takto je prostřednictvím elektronického nástroje vypravil na daňový portál správce daně. Zdůraznil, že správcem daně rovněž nebyl nijak informován o tom, že na jeho podání musel hledět tak, jakoby podáno vůbec nebylo, a vyřadit soubor ze zpracování. Z obsahu podání bylo zřejmé, že bylo podáno žalobcem, obsahově bylo v pořádku, obsahovalo veškeré kontaktní údaje žalobce včetně jména, emailu a telefonního čísla kontaktní osoby, a eventuálně chybějící elektronický podpis byl pouze technickou chybou způsobenou v procesu přijetí podání v zařízení správce daně. Konstatoval, že nemůže být pouze jeho odpovědností, pokud bylo se značným časovým rozestupem a bez komunikace ze strany správce daně jeho podání vyhodnoceno správcem daně jako nedostatečné, zvláště za situace, kdy je dle § 72 odst. 4 daňového řádu povinen se správcem daně komunikovat prostřednictvím elektronického nástroje. Podotkl, že daňová povinnost z předmětného vyúčtování daně z příjmů byla 0 Kč. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Uvedl, že na závěrech učiněných v žalobou napadeném rozhodnutí nadále trvá a odkázal na jeho odůvodnění. Podotkl, že z § 250 odst. 2 daňového řádu vyplývá, že pokuta i její výše je dána přímo ze zákona a toto ustanovení nedává správci daně prostor pro správní uvážení, přičemž dodal, že lhůta uvedená v § 71 odst. 3 daňového řádu je prekluzivní a slouží pro potvrzení podání řádným způsobem tak, aby byla dosažena důkazní síla originálu podepsaného odesílatelem a aby bylo prokázáno, že podaná písemnost je skutečně projevem vůle osoby označené jako podatel. Vzhledem k tomu, že se jedná o lhůtu prekluzívní, nelze ji prodloužit ani navrátit v předešlý stav. 5. K námitce žalobce týkající se nevydání výzvy k odstranění vad dle § 74 daňového řádu žalovaný uvedl, že ji považuje za právně lichou, jelikož aby úkon učiněný vůči správci daně za použití datové zprávy, která není podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, mělo účinky podání, je nezbytné, aby takto učiněné podání bylo do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno některým ze způsobů uvedených v § 71 odst. 1 daňového řádu. Pokud tak podatel v zákonem stanovené lhůtě 5 dnů neučiní, hledí se na takto učiněné podání, jako by podáno vůbec nebylo, tedy nemá žádné právní účinky. Dle žalovaného z výše uvedeného vyplývá, že nekvalifikovaný způsob podání není vada, která by měla být odstraněna výzvou podle § 74 daňového řádu. Pro vydání takové výzvy za daných skutkových okolností neexistuje zákonný důvod. Uvedl, že vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017 bylo žalobcem podáno datovou zprávou bez zaručeného elektronického podpisu dne 15. 2. 2018, a podle § 71 odst. 3 daňového řádu tedy mělo být potvrzeno nejdéle do 20. 2. 2018, k čemuž nedošlo. Předmětné vyúčtování bylo podáno až k výzvě správce daně dne 15. 5. 2018. Z důvodu nesplnění povinnosti podat vyúčtování v zákonné lhůtě dle § 38j odst. 5 zákona č. 582/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o daních z příjmů“) byl žalovaný povinen žalobci uložit pokutu v souladu s § 250 daňového řádu. 6. Dle žalovaného je námitka týkající se skutečnosti, že podání bylo učiněno žalobcem a chybějící podpis byl technickou chybou, nedůvodná. Zopakoval, že z obsahu spisového materiálu je zcela zřejmé, že předmětné vyúčtování daně bylo dne 15. 2. 2018 učiněno datovou zprávou, která není podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. K námitce týkající se odpovědnosti podatele žalovaný uvedl, že řádné a včasné podání daňového tvrzení je plně na odpovědnosti daňového subjektu, a bylo tak zcela na zodpovědnosti žalobce, aby podání učiněné za použití datové zprávy, která není podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, v zákonem stanovené lhůtě 5 dnů potvrdil a skutečnost, že tak žalobce neučinil, nelze klást k tíži správce daně. Neakceptoval tvrzení žalobce ohledně výše stanovené daňové povinnosti, jelikož ve vyúčtování daně podaného žalobcem dne 15. 5. 2018, byla žalobci stanovena předmětná daň ve výši 8 642 778 Kč. Replika žalobce 7. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že komunikace se správcem daně probíhá elektronicky prostřednictvím internetových stránek www.adisepo.mfcr.cz, tedy prostřednictvím nástroje, za jehož provoz a funkčnost odpovídá správce daně. Pověřený pracovník uvedl, že sám při seznamování s elektronickým systémem ověřil, že systém odesílajícího nijak neupozorní, že odesílá podání bez zaručeného elektronického podpisu. Zopakoval, že původní podání bylo pověřenou zaměstnankyní zaručeným elektronickým podpisem podepsáno. Dodal, že podatel nemá bez ověření u správce daně možnost zjistit, zda např. nedošlo k technické chybě a takové ověřování nelze po podateli požadovat, jelikož by zákonem požadovaná elektronická komunikace se správcem daně neměla relevanci. Uvedl, že při výše zmíněném seznamovaní se se systémem omylem odeslal správci daně podání, načež se mu obratem správce daně telefonicky ozval a dotázal se, co mu tam žalobce nepodepsané posílá. Tento způsob jednání žalovaného by žalobce považoval za adekvátní i v tomto případě, což se ale nestalo. K tvrzení žalovaného, že žalobci byla stanovena k úhradě předmětná daň ve výši 8 642 778 Kč, uvedl, že žalovaný opomněl dodat, že žalobce platí daň zálohově a zůstala mu doplatit daňová povinnost ve výši 0 Kč. Ústní jednání 8. Při jednání soudu konaném dne 26. 1. 2022 pověřený pracovník žalobce uvedl, že vyúčtování daně z příjmů bylo podáno řádně ve lhůtě dne 15. 2. 2018. O tom, že by se jednalo o vadné podání, nebyl žalobce správcem daně nijak informován, a nebyl tedy informován ani o tom, že by správce daně k vyúčtování nepřihlížel. Elektronický podpis byl spojen s uvedeným vyúčtováním a nebyl prokázán opak. Svým postupem správce daně porušil zásady správního řízení a dobré správy. Chybu nelze přenášet na daňový subjekt, pokud ten za ni nenese odpovědnost, jako tomu bylo v tomto případě. Konstatoval, že podstatou věci je to, že v případě odeslání podání elektronickou cestou aplikace Elektronická podání pro Finanční správu (dále jen „EPO“) chybí zpětná vazba, která by podatele informovala, zda je podání řádné, vadné, či se k němu nepřihlíží. 9. Pověřená pracovnice žalovaného při tomtéž jednání uvedla, že podle § 71 daňového řádu je možné učinit podání vůči správci daně prostřednictvím systému