4 Ads 48/2013 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 16/2021- 40 - text  13 41 Ad 16/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: E. E., narozena X, bytem X, zastoupena Mgr. Danielem Schmiedem, advokátem, sídlem Vinohradská 34/30, 120 00 Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2021, č. j. X, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice (dále jen „OSSZ Teplice“) ze dne 26. 5. 2021, č. j. X. Tímto rozhodnutím OSSZ Teplice podle § 31 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) přiznala manželovi žalobkyně A. E., narozenému X, při dočasné pracovní neschopnosti trvající od 23. 6. 2020 nárok na nemocenské ve výši 50 %. Žalobkyně současně v žalobě požadovala, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí OSSZ Teplice a uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně předeslala, že OSSZ Teplice se po zrušení svého původního rozhodnutí ze strany žalované obrátila na specializované lékařské zařízení, aby vyvrátilo námitky žalobkyně ohledně použitelnosti výsledku měření metodou enzymové analýzy. Podle názoru žalobkyně se OSSZ Teplice její námitky ohledně použitelnosti této metody vyvrátit nepodařilo, neboť nezjistila žádné nové údaje o skutečné hladině alkoholu v krvi manžela žalobkyně v době, kdy se rozhodl skočit do vody. Žalobkyně podotkla, že OSSZ Teplice žádné další důkazy v tomto směru nezajistila a setrvala na původním závěru o dostatečném množství alkoholu coby zásadní příčině úrazu manžela žalobkyně. 3. Podle žalobkyně jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť neobsahují žádný údaj o množství alkoholu v krvi manžela žalobkyně v době jeho rozhodnutí do řeky skočit. Žalobkyně zdůraznila, že jediným údajem v tomto směru byla konzumace pěti piv manželem žalobkyně ukončená v 13:31 hodin, tedy dvě a čtvrt hodiny před skokem. V takovém případě by manžel žalobkyně v době skoku měl v krvi 0,65 promile, což je hladina, kdy je osoba schopna bezpečně řídit vozidlo a jedná se nejnižší možnou opilost, tzv. excitační. Žádný jiný údaj nemá podle žalobkyně oporu v důkazních prostředcích, které by byly objektivně použitelné. Žalobkyně poukázala na to, že nebylo vysvětleno, na základě jakých konkrétně zjištěných skutečností zvažovala žalovaná množství alkoholu v krvi v rozmezí 1,5 až 2,5 promile kromě výsledků měření enzymovou analýzou, která je však nepoužitelná. Žalobkyně uvedla, že i přes jediné výše uvedené prokázané množství pěti piv se veškeré úvahy obou správních orgánů pohybovaly v rozmezí těchto 1,5 až 2,5 promile. 4. Žalobkyně uvedla, že OSSZ Teplice dostatečně nevysvětlila svůj závěr o tom, že konzumace alkoholu byla rozhodující (nebo alespoň dostatečně významnou) příčinou, proč se manžel žalobkyně rozhodl do vody skočit. Tento závěr žalobkyně považovala za příliš obecný, neurčitý a spekulativní. Rovněž tak obě rozhodnutí neobsahují žádné konkrétní skutečnosti ohledně přítomnosti příznaků významného ovlivnění alkoholem, například porucha rovnováhy či povznesenější nálada, když nebylo vysvětleno, jak konkrétně měla být míra ovlivnění alkoholem významná. Žalobkyně konstatovala, že v důsledku toho nebylo spolehlivě zjištěno, zda byl její manžel v době svého rozhodnutí skočit do řeky ovlivněn konzumací alkoholu. 5. Podle žalobkyně nabyly správní orgány subjektivní přesvědčení o množství alkoholu v krvi jejího manžela a postačovaly jim k tomu procesně zcela nepoužitelné důkazy. Uvedla, že klíčový závěr o významné míře ovlivnění jejího manžela předchozí konzumací alkoholu byl založen na procesně nepoužitelném důkazu, tj. na zprávě Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, která je pro svou nepřesnost nepřípustným zdrojem poznání. 6. Žalobkyně namítala, že správní orgány nevzaly v úvahu okolnosti a zjištění nezapadající do předem vytvořeného schématu snížení nemocenské pro opilost. Byla přesvědčena, že na fatálnost skokem způsobených následků mohly mít vliv specifické podmínky panující na řece (kombinace vysoké rychlosti proudění řeky a nezřetelné překážky ve vodě), které nebyly rozpoznatelné pro nikoho, a to bez ohledu na předchozí konzumaci alkoholu. Podle žalobkyně nevzaly správní orgány v potaz ani osobnostní rysy jejího manžela, který nebyl obezřetným člověkem, na stejném místě skákal do vody pravidelně řadu let, a to bez ohledu na předchozí konzumaci alkoholu a vždy s vědomím zákazu takového jednání. Správní orgány rovněž neposoudily, jakou měl manžel žalobkyně individuální míru snášenlivosti alkoholu. Žalobkyně uvedla, že zmíněné rozhodující faktory nejsou v § 31 zákona o nemocenském pojištění zohledněny, a proto správní orgány „musely nalézt“ příčinu fatálních následků skoku právě v opilosti, byť její konkrétní míru ani konkrétní způsob ovlivnění rozhodnutí manžela žalobkyně daným způsobem do řeky skočit správní orgány správně, spolehlivě a přezkoumatelně nezjistily. 7. Podle žalobkyně jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná, neboť se správní orgány nevypořádaly s jejími podáními a v nich obsaženou skutkovou a právní argumentací, když na její námitky nereagovaly vůbec nebo jen obecnými floskulemi. Například se jednalo o tvrzení žalobkyně, že pokud její manžel ukončil konzumaci alkoholu v 13:31 hodin, měl v čase svého rozhodnutí skočit do řeky v krvi 0,65 promile alkoholu, což je stav, kdy ještě obecně nejsou naplněny znaky ovlivnění alkoholem v takové míře, která by např. vylučovala bezpečné řízení vozidla. Z tohoto důvodu se podle názoru žalobkyně nelze spokojit se závěrem správních orgánů, že k významnému ovlivnění chování pojištěnce dochází v důsledku předchozí konzumace alkoholu vždy bez dalšího. Žalobkyně dále uvedla, že se ani jeden ze správních orgánů nevypořádal s jejími námitkami upozorňujícími na specifické podmínky na řece a osobnostní charakteristiky jejího manžela, ani s její námitkou, že vzhledem k sankční povaze tohoto řízení zjištění relevantních skutečností vyžaduje vyšší důkazní standard a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti mezi konzumací alkoholu pojištěncem a následně způsobeným úrazem nese správní orgán, nikoli pojištěnec. Žalobkyně připomněla, že po ní správní orgány požadovaly, aby prokázala, že vliv alkoholu na jednání jejího manžela byl bez významu, a zdůraznila, že žalovaná postavila své závěry na principu presumpce viny pojištěnce. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že v průběhu správního řízení učinila několik důkazních návrhů, které ale správní orgány bez přesvědčivého zdůvodnění jako nadbytečné zamítly. Žalobkyně uzavřela, že v rozporu s § 31 písm. b) zákona o nemocenském pojištění nebylo ve vztahu k posuzovanému jednání jejího manžela náležitě zjištěno, že si svou pracovní neschopnost přivodil jako bezprostřední následek své opilosti. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že se se všemi navrženými důkazy a námitkami žalobkyně vypořádala, správní úvahu odůvodnila a napadené rozhodnutí vydala na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Podotkla, že dočasná pracovní neschopnost manžela žalobkyně vznikla dne 23. 6. 2020 v důsledku úrazu, přičemž sama žalobkyně vyplnila záznam o úrazu, ve kterém uvedla, že její manžel požil alkohol. Žalovaná zdůraznila, že i z ostatních důkazů shromážděných v řízení jednoznačně vyplynulo, že manžel žalobkyně byl v době úrazu pod vlivem alkoholu. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobkyně, že byla povinna přesně stanovit hladinu alkoholu v krvi v okamžiku úrazu. Prokázání příčinné souvislosti mezi požitím alkoholu a vznikem dočasné pracovní neschopnosti je podle žalované v kompetenci správního orgánu, který oproti trestnímu řízení nemusí zjišťovat přesnou hladinu alkoholu v krvi v době vzniku sociální události; k tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 2 Cad 76/2008. Žalovaná zdůraznila, že zákon o nemocenském pojištění nestanovil žádný exaktní formát důkazu nezbytného pro dané řízení; k tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 16 Ad 37/2018. 9. Podle žalované byl manžel žalobkyně v době úrazu ve stavu opilosti a úraz byl způsoben jako následek této opilosti. K tomuto závěru bylo možno dospět i bez přesného zjištění, jaké množství alkoholu a v jakou dobu manžel žalobkyně požil. Žalovaná poznamenala, že sama žalobkyně ostatně považovala požití alkoholu u svého manžela za podstatné, když je v záznamu o úrazu uvedla. Žalovaná se dále neztotožnila s názorem žalobkyně, že hodnotu zjištěnou