5 As 177/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 26/2022- 122 - text 10 59 A 26/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY [OBRÁZEK]Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Ivem Kroužkem sídlem Kroftova 3370/20, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem U Jezu 642, 460 01 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2022, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 1. 2. 2022, č. j. X, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, k rukám advokáta Mgr. Iva Kroužka, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru ekonomiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 11. 2021, č. j. X. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 27. 10. 2021 o vydání povolení k umístění herního prostoru - kasina ve smyslu ustanovení § 68 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hazardní zákon“) s názvem „X“ k provozování hazardní hry podle § 3 odst. 2 písm. f) hazardního zákona (živá hra) a provozování hazardní hry podle § 3 odst. 2 písm. e) hazardního zákona (technická hra) na adrese X. K zamítnutí došlo z důvodu rozporu adresy herního prostoru s Obecně závaznou vyhláškou statutárního města Liberce č. 2/2018 o regulaci provozování hazardních her na území statutárního města Liberec ze dne 29. 3. 2018 (dále jen „OZV“). 3. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že správní orgán I. stupně přijal dne 27. 10. 2021 výše popsanou žádost žalobkyně ve věci povolení herního prostoru. V reakci na výzvu ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podala žalobkyně písemné vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, v němž namítala, že by k aplikaci OZV vůbec nemělo dojít s ohledem na nesprávně zvolené kritérium učení míst, porušení principu rovnosti hospodářské soutěže a rozporu OZV s právními předpisy vyšší právní síly a ústavními principy. Mimo jiné také tvrdila, že část klientely, jež herní prostor kasina pravidelně navštěvovala a která má nadále zájem služby kasina využívat, tvoří občané pocházející z jiných států EU, zejména státní příslušníci Německa, Slovenska, Rumunska, Bulharska a Belgie. Statutární město Liberec se proto vydáním OZV dopustilo nepřípustného omezení volného pohybu služeb v rozporu s čl. 56 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“). Pro podporu svých tvrzení navrhla jako důkazy provést místní šetření vzdálenosti prostoru kasina a DDM Větrník, seznam příjemců služeb v kasinu usazených v jiných členských státech EU a svědeckou výpověď oblastního manažera. 4. Prvostupňovým rozhodnutím byla žádost žalobkyně zamítnuta. Správní orgán I. stupně své rozhodnutí zdůvodnil tím, že pokud adresa herny nebyla uvedena v obecně závazné vyhlášce, bylo by schválení jejího umístění s OZV v rozporu. Dozor nad zákonností a obsahem obecně závazných vyhlášek provádí ministerstvo vnitra. Správní orgán I. stupně měl za to, že není oprávněn posuzovat zákonnost OZV, neshledal proto ani důvod pro doplnění důkazů označených ve vyjádření žalobkyně. 5. Prvostupňové rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním ze dne 9. 12. 2021. V průběhu odvolacího řízení zopakovala svůj návrh na provedení důkazu seznamem příjemců služeb kasina usazených v jiných členských státech EU. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl tak, že ho zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Na 26 stranách svého rozhodnutí zopakoval odvolací námitky žalobkyně a k nim vložil pasáže citující právní úpravu, judikaturu, závazná stanoviska a další dokumenty. V úvodu rozhodnutí svůj postup okomentoval tak, že vkládaný text není upravován, pouze krácen a graficky sjednocen. Tučně pak označil základní údaje, ze kterých vycházel, a podtrhl skutečnosti, jichž se dovolávala žalobkyně. Žalovaný uzavřel, že obecně závazná OZV byla přijata v souladu s právními normami a obsahuje přezkoumatelné a neutrální kritérium vymezení místa, jež je legitimní a proporcionální vůči souvisejícím rizikům, a že žalobkyní vytýkaná pochybení správního orgánu I. stupně neměla a ani nemohla mít vliv na výsledek správního řízení. K návrhu na provedené důkazu seznamem příjemců služeb kasina usazených v jiných členských státech EU konstatoval, že provedení tohoto důkazu považuje za nadbytečné, neboť údaje uváděné žalobkyní k této otázce v průběhu správního řízení žádný ze správních orgánů nezpochybnil. II. Žaloba 6. Ve včasně podané žalobě žalobkyně namítala především nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nedostatek důvodů. Předně odmítla závěr správního orgánu I. stupně, že není oprávněn posuzovat zákonnost OZV. Žalovaný se k této námitce v napadeném rozhodnutí nevyjádřil a sám se s námitkami žalobkyně týkajících se protiústavnosti OZV dostatečně nevypořádal. Omezil se toliko na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, citaci výňatků z listin tvořících obsah správního spisu a jediný hodnotící odstavec X. V něm bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění uvedl, že považuje za prokázané, že OZV byla přijata v souladu s právními normami a neobsahuje diskriminační kritéria. Žalobkyně zdůraznila, že z napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, na základě jakých skutečností a důkazů žalovaný k uvedeným závěrům dospěl. 7. V dalších žalobních bodech žalobkyně v podstatě zopakovala námitky obsažené v podaném odvolání. Namítala, že není zřejmé, proč se správní orgány odchýlily od žalobkyní citované judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudku ze dne 16. 11. 2021, č. j. 10 As 301/2021-37, který deklaroval povinnost správních orgánů postupovat v souladu se zásadou přednosti unijního práva. Oba správní orgány se s touto námitkou žalobkyně nevypořádaly a neposoudily soulad OZV s čl. 56 SFEU. Žalobkyně žádala, aby správní orgány zajistily seznam příjemců služeb v kasinu usazených v jiných členských státech, správní orgány však tento důkaz neprovedly. Žalobkyně zdůraznila, že čl. 56 SFEU, se kterým je OZV v rozporu, má přímý účinek a může vést k tomu, že OZV nebude aplikována. Žalobkyně proto navrhovala, aby důkaz seznamem příjemců služeb v kasinu usazených v jiných členských státech a svědeckou výpovědí oblastního manažera provedl soud. 8. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítala protiústavnost OZV. Tu spatřovala v nedostatku odůvodnění jejího čl. 3. V tomto kontextu předložila obsáhlou argumentaci, podle níž mělo být zvoleno kritérium reálné vzdálenosti kasina a školského zařízení, nikoli vzdálenost vymezená vzdušnou čarou. Podle žalobkyně byl rovněž nesprávně zvolen výchozí bod pro měření této vzdálenosti, jímž měl být vchod do školního zařízení. Nadto je vyloučeno, aby kasino bylo jakýmkoli způsobem schopno upoutat pozornost kolemjdoucích osob, jelikož na něm nesmí být umístěna reklama. Z OZV dle žalobkyně také nevyplývá, z jakých skutečností, místních poměrů či minulých zkušeností je dovozován negativní vliv provozování hazardních her na území statutárního města Liberec. Na podporu svých tvrzení žalobkyně navrhovala provést důkaz místním šetřením vzdálenosti DDM Větrník a kasina. 9. OZV je podle žalobkyně protiústavní též z důvodu porušení principu rovnosti hospodářské soutěže a principu proporcionality. Statutární město Liberec totiž v rámci OZV zvolilo cestu určení míst k provozování hazardních her s uvedením konkrétních adres, aniž by výběr těchto míst provedlo na základě objektivních, nediskriminačních, předem známých a přezkoumatelných kritérií. Argumentace týkající se zvolených kritérií k určení konkrétních adres uvedená v důvodové zprávě k vyhlášce je podle žalobkyně nedostačující. V tomto kontextu žalobkyně, obdobně jako v odvolání, odkázala na stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k regulaci provozu loterií a jiných podobných her obcemi ze dne 1. 9. 2014 a nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10, a ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04. Svou argumentaci uzavřela s tím, že OZV nenaplňuje princip proporcionality, když míra omezení, kterou provozovatelům hazardních her na území statutárního města Liberec přináší, není přiměřená místním podmínkám. Z OZV ani z důvodové zprávy k ní totiž nelze seznat konkrétní případy, kdy v minulosti provozování hazardních her na území statutárního města Liberec mělo působit škodlivě na jeho občany či návštěvníky. V minulosti bylo navíc na adrese 5. května 171/13, 460 01 Liberec, Magistrátem města Liberec umístění herního prostoru kasina opakovaně povolováno, změna stanoviska je tak v rozporu s principy ochrany práva na legitimní očekáván