1 Ads 62/2021 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 9/2020- 26 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 75 Ad 9/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobkyně: J. M., narozený X, bytem X, zastoupen Mgr. Františkem Nesvatbou, advokátem, sídlem Dlouhá 3458/2A, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věci, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. MPSV-2019/257380-421/1, o odvolání, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 5. 2020, č. j. MPSV-2019/257380-421/1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 11. 2019, č. j. ULA-5750/2019- CH. Uvedeným rozhodnutím ze dne 6. 11. 2019 vyřadil správní orgán I. stupně žalobce ode dne 11. 9. 2019 z evidence uchazečů o zaměstnání podle ust. § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a ust. § 31 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Žalovaný následně žalobcem podané odvolání napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žaloba 2. Žalobce v žalobce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a zdůvodnil svou nepřítomnost v místě pobytu dočasné neschopnosti dne 11. 9. 2019 tím, že navštívil pobočku správního orgánu I. stupně za účelem získání výpisu vyplacených sociálních dávek pro účely soudního řízení. Žalobce doručil dne 19. 9. 2019 správnímu orgánu omluvu, kde vysvětlil důvod své nepřítomnosti v místě bydliště dne 11. 9. 2019. Žalobce doložil toto své tvrzení potvrzením vystaveným Charitním sdružením Děčín ze dne 12. 9. 2019, ve kterém je uvedeno, že žalobce je klientem tohoto sdružení a byl vyzván, aby na schůzce dne 12. 9. 2019 pro účely soudního řízení předložil aktuální výpis o vyplacených sociálních dávkách. Tento výpis žalobce potřeboval pro osvobození od soudních poplatků pro účely soudního řízení. 3. Žalobce uvedl, že žalovaný i správní orgán I. stupně nesprávně posoudily zákonnou definici vážného důvodu, pro který byl žalobce nepřítomný v místě pobytu dočasné neschopnosti a neuznaly proto důvod jeho nepřítomnosti za vážný. Tyto vážné důvody jsou uvedeny v ustanovení § 30 odst. 5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti a jedná se o jiné vážné osobní důvody, například etické, mravní, náboženské nebo důvody hodné zvláštního zřetele. Podle názoru žalobce bylo podstatné, že ustanovení § 5 zákona o zaměstnanosti vymezuje vážné důvody pouze obecně a současně není nikde v zákoně pro jednotlivé případy pojem vážný důvod omezen na jednotlivé body uvedené v § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Protože § 5 písm. c) bodu 7 považuje za vážný důvod i vážný důvod osobní a § 30 neuvádí, že se pro konkrétní porušení povinnosti konkrétní důvod nepoužije, mohou být i osobní důvody považovány za vážné, a proto liberační. Podle žalobce bylo zřejmé, že příprava na soudní jednání je vážným osobním důvodem a žalobce si nemůže určovat podmínky, kdy mu dobročinná organizace poskytne pomoc. Žalobce dále připomněl, že sám žalovaný připustil závažnost osobních důvodů žalobce, uvedl nicméně možnost nechat si upravit čas vycházek u ošetřujícího lékaře. Žalobce považoval takový výklad zákona za překročení mezí správního uvážení. Lékař ani pacient totiž nemohou předvídat všechny životní situace, které mohou nastat a vyvolat potřebu vzdálit se z bydliště. Žalobce považuje sankci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání za natolik závažnou, že může být odůvodněna jen chováním mařícím smysl léčebného procesu. 4. Za další podstatnou otázku žalobce považoval, zda mu byla řádně doručena zásilka s doplněným poučením uchazeče o zaměstnání. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že „Poučení k režimu neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání“ ze dne 23. 11. 2018 bylo žalobci doručeno fikcí, a to vhozením do poštovní schránky žalobce. Žalobce uvedl, že zásilka nebyla vhozena do jeho schránky, neboť přebýval před svým odstěhováním na ubytovně a doručovatel nechával zásilky na vrátnici a do žádné schránky je nevhazoval. Dále žalobce uvedl, že o změně bydliště informoval pracovnici úřadu práce při své pravidelné návštěvě, správní orgán I. stupně tedy věděl, že doručuje na nesprávnou adresu. Žalobce proto tvrdil, že mu doplněné poučení nebylo doručeno a že za takových okolností je poučovací povinnost správního orgánu jen formálním a zbytečným aktem. Vyjádření k žalobě 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení a následně podrobně shrnul skutkový stav a námitky žalobce. Žalovaný konstatoval, že žalobce do vydání rozhodnutí úřadu práce nedoložil relevantní doklad, z něhož by vyplýval vážný důvod, pro který dne 11. 9. 2019 ve 14 : 15 hodin nedodržel režim dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání. S ohledem na povolené vycházky si mohl žalobce vyřízení svých záležitostí naplánovat jindy s ohledem na vycházky povolené od lékaře. 6. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nijak nedoložil své tvrzení, že s ohledem na své potíže s mobilitou potřeboval na vyřízení svých záležitostí více času a nelze tak mít za prokázané, že žalobci stanovený rozsah vycházek byl příliš malý k vyřízení potřebných záležitostí. Žalovaný uvedl, že příprava na soudní spor může být za určitých okolností vážným důvodem podle ust. § 5 písm. c) bodu 7 zákona o zaměstnanosti, avšak v daném případě příprava na soudní spor žalobci nebránila plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, neboť vycházky mu byly stanoveny ve zcela dostačujícím rozsahu pro vyřízení těchto záležitostí. Žalovaný souhlasil se žalobcem v tom, že lékař ani pacient nemohou při stanovení doby vycházek předem předvídat všechny možné životní situace, které mohou vyvolat potřebu vzdálit se z bydliště. Žalobce však musel s předstihem vědět, že bude na schůzce v Charitním sdružení Děčín, z.s. výpis o vyplacených sociálních dávkách potřebovat, a proto mohl s lékařem jednat o úpravě vycházek tak, aby vyřizování jeho záležitostí nebylo v rozporu s dodržováním režimu dočasné neschopnosti. 7. K námitce žalobce, že k vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání je krajním prostředkem až pro případy, kdy uchazeč svým chováním maří léčebný proces, žalovaný uvedl, že se jedná o pouhý názor žalobce bez opory v zákoně o zaměstnanosti. Bylo rozhodnutím žalobce opustit místo pobytu mimo dobu povolených vycházek a tím se vystavit riziku, že nebude kontrolou úřadu práce v místě pobytu zastižen. 8. Pokud žalobce namítal, že vzhledem ke svým potížím s mobilitou potřeboval pro vyřízení těchto svých záležitostí více času, mohl si žalobce s lékařem domluvit úpravu vycházek s ohledem na jím uváděné skutečnosti. Výhradně ošetřující lékař žalobci může povolit vycházky v době dočasné neschopnosti a žalobce se nemůže libovolně vzdálit z místa pobytu uvedeného v potvrzení o dočasné neschopnosti a tím si režim přizpůsobit podle svého uvážení. Ode dne 30. 1. 2019 měl žalobce povolené vycházky v době od 9:00 do 12:00 a od 15:00 do 18:00. Mimo uvedenou dobu byl povinen zdržovat se na adrese uvedené v potvrzení o dočasné neschopnosti. 9. K námitce žalobce, že nebyl řádně poučen o režimu uchazeče o zaměstnání, uvedl žalovaný, že žalobce byl řádně poučen v listině „Dodatek k základnímu poučení uchazeče o zaměstnání platný od 1. 10 2017“, kterou obdržel dne 25. 10. 2017 a doručení potvrdil svým podpisem na této listině. S ohledem na toto řádné poučení ze dne 25. 10. 2017 se žalovaný dále nevyjádřil k námitkám žalobce stran nedoručení zásilky s doplněným poučením uchazeče o zaměstnání. Žalovaný uzavřel, že provedené důkazy odůvodňují závěr, že žalobce nedodržel režim dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání, mařil součinnost s úřadem práce, aniž by k tomuto jednání měl vážný důvod a žalovaný proto považuje žalobu za nedůvodnou. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný se po řádném poučení, že mohou vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas k nařízení jednání nevyjádřili. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v