6 As 81/2013 — Nejvyšší správní soud

141 A 23/2023- 43 - text  14 141 A 23/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Martina Chládka a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: P. K., narozen X, bytem X, zastoupený Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín III-Staré Město, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2023, č. j. MD11283/2022150/12, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel, ze dne 2. 5. 2023, č. j. MD 11283/2022 150/12, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 628 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2023 (v žalobě označeného datem 27. 4. 2023), č. j MD 11283/2022-150/12, (dále jen „napadené rozhodnutí“) kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 3. 2023, č. j. KUUK/036527/2023, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) kterým bylo pro nesplnění § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), žalobci neuděleno oprávnění k provozování stanice technické kontroly (dále jen „STK“) pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „UA“) v provozovně v areálu Dopravního podniku města Děčína a. s. na adrese Dělnická 1875/59, 405 02 Děčín, na základě žádosti žalobce, která byla doručena správnímu orgánu I. stupně dne 26. 5. 2021, a žádosti o změnu v žádosti ze dne 31. 5. 2021. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou shledával v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a dále v jeho nepřezkoumatelnosti. Poukázal na to, že dle prvostupňového rozhodnutí mu nebylo uděleno oprávnění k provozování STK pro UA výlučně proto, že správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že podmínka podle § 54 odst. 3 písm. a) zákona o podmínkách provozu splněna nebyla, přičemž tento závěr přejalo napadené rozhodnutí. Právě výpočet v citovaném ustanovení definované rozhodné kapacity byl pak dle žalobce proveden správním orgánem I. stupně nepřezkoumatelně a potenciálně vadně, což však žalobce nemohl s ohledem na postup správních orgánů posoudit. 3. Za nepřezkoumatelné žalobce označil, že správní orgán I. stupně použil veličinu koeficientu pracnosti technických prohlídek vozidel kategorií O3 a O4 (kpOUA) v hodnotě 0,910, přičemž jak žalobce dovodil z napadeného rozhodnutí, převzal číselnou hodnotu tohoto koeficientu od žalovaného. S odkazem na čl. 1.1 přílohy č. 6 vyhlášky č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel (dále jen „vyhláška č. 211/2018 Sb.“) je však dle žalobce tento koeficient určen vzorcem „kpOUA=TOUA/TUA“, přičemž však správní orgán I. stupně ani žalovaný nevyčíslili výchozí hodnoty TOUA ani TUA ani neuvedli zdroj, ze kterého byly zjištěny, ač tak byli povinni v rozhodnutí učinit pro jeho přezkoumatelnost. Uvedený koeficient pak mohl být dle žalobce vyčíslen nesprávně, ovšem pro neuvedení výchozích hodnot mu bylo znemožněno předložit konfrontaci se správným výpočtem této veličiny, přičemž tento koeficient dále figuruje ve výpočtu upraveného počtu UA (dále „UAU“) dle čl. 1.4 přílohy č. 6 vyhlášky č. 211/2018 Sb., tj. „UAU=M2+M3+N2+N3+kpOUA*(O3+O4)“, kterým byl určen UAU ve výši 3 165 (pro úplnost soud poznamenává, že v žalobě při přepisu vzorce žalobce učinil zjevnou chybu v matematickém znaménku, avšak výsledek odpovídá původnímu vzorci a dosazeným hodnotám). Obdobně pak žalobce zpochybnil postup správního orgánu I. stupně, převzatého žalovaným v napadeném rozhodnutí, když ten při výpočtu „koeficientu pro výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek vozidel UA“ (dále též „kUA“) vycházel ze vzorce „kUA=(1+oUA*kOPUA)*(1+ekUA*kEKUA)*(1+prUA*kPRUA)*(1+psUA*kPSUA)/lh“. Dle námitky žalobce však správní orgán I. stupně opět pouze uvedl číselné hodnoty použitých koeficientů, tzn. kEKUA ve výši 0,290, kOPUA ve výši 0,450, kPRUA ve výši 1,034 a kPSUA ve výši 1, aniž by však uvedl zdroj, ze kterého číselné vyjádření koeficientů opatřil. Žalobce potom poukázal na vzorce, kterými jsou popsané koeficienty dle čl. 1.2 přílohy č. 6 vyhlášky č. 211/2018 Sb., a na to, že z napadeného rozhodnutí nelze zjistit číselné hodnoty pro ně určujících veličin (tj. TEKUA a TPTUA, TOPUA a TPTUA, TPRUA a TPTUA, TPSUA a TPTUA), a dále že správní orgány ve svých rozhodnutích vůbec neuvedly číselné hodnoty veličin oUA, ekUA, prUA, psUA a lh, což opět dle žalobce způsobilo nemožnost ověřit správnost určení číselného vyjádření koeficientu kUA ve výši 1,083. Jak žalobce zdůraznil, shora uvedené hodnoty pak vedly správní orgán I. stupně k určení tzv. potřebné roční kapacity technických prohlídek UA (dále též „PkUA“) dle vzorce „PkUA=kUA*UAU“ v počtu 3 428 technických prohlídek, tedy ve výši nižší, než by umožnila udělení žádaného povolení STK žalobce. Dle názoru žalobce však byla potřebná roční kapacita technických prohlídek UA okresu Děčín k rozhodnému datu 1. 1. 2023 vyšší, než dovodilo napadené rozhodnutí. Pro nepřezkoumatelnost, resp. vadu spočívající v nedostatcích zdrojových dat, jak je namítal, však nemohl žalobce předložit argumenty o nesprávnosti závěrů napadeného rozhodnutí. Žalobce pak poukázal též na to, že pokud by potřebná roční kapacita technických prohlídek UA byla vyšší, byť jen o 41 technických kontrol, tj. o 1,2 %, byla by kapacitní potřeba technických prohlídek UA na území okresu Děčín 3 469 technických prohlídek a současně by byl tento ukazatel vyšší než 80 % kapacity stávajících kontrolních linek STK v provozu. Podmínka podle § 54 odst. 3 písm. a) zákona o podmínkách provozu by tak byla splněna. 4. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaný pouze převzal závěr, že veličina „časová pracnost technických prohlídek vozidel kategorie N3” (dále též „Tpr UAN3“) činí 44,78, když jako zdroj údaje bylo bez bližší specifikace uvedeno: “…se podle MD ke dni 1. 1 2023 stanoví…”. Dle názoru žalobce však byl správní orgán I. stupně povinen veličinu Tpr UAN3 vyčíslit a současně uvést i zdroj, ze kterého byla zjištěna. Jelikož se tak nestalo, je dle názoru žalobce napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalobce se ke správnosti výpočtu této veličiny nemohl vyjádřit. Význam této veličiny žalobce dovodil z jejího využití ve vzorci pro výpočet kapacity kontrolní linky STK pro užitkové automobily (dále též „KLUA“): „KLUA=(p*he/tLUAz)*d=[(2*he/(TPr UAN3/60)-1)]*d“, jímž dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že KLUA činí 4 335 Tpr/rok. K uvedenému pak žalobce dále namítl, že dle skutkového závěru napadeného rozhodnutí je v okrese Děčín provozována jedna STK pro užitkové automobily, konkrétně STK 35.01 Krásná Lípa se dvěma kontrolními stáními, dvěma techniky a s průměrnou pracovní dobou 8 hodin, a dále že se průměrná provozní doba STK (he) spočítá ze skutečné týdenní provozní doby, zjištěné v evidenci CIS STK, vydělené číslem 5. Z napadeného rozhodnutí však nelze dle žalobce zjistit důkaz, ze kterého správní orgán I. stupně a posléze žalovaný dovodil průměrnou pracovní dobu 8 hodin STK 35.01 Krásná Lípa, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. K tomu žalobce uvedl, že dle čl. 2.2 přílohy č. 6 vyhlášky č. 211/2018 Sb. se průměrná provozní doba STK (he) spočítá ze skutečné týdenní provozní doby vydělené pěti. Dle názoru žalobce však z právního předpisu plyne, že se průměrná pracovní doba počítá ze skutečné pracovní doby, a nikoli z evidence CIS STK. Z rozhodnutí však dle názoru žalobce neplyne, zda a jak správní orgány, např. místním šetřením, provozní dobu STK 35.01 Krásná Lípa zjistily, a napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, resp. nedostatečně odůvodněné, i z tohoto důvodu. Žalobce měl s ohledem na uvedené za to, že kapacita stávající STK 35.01 Krásná Lípa byla k rozhodnému datu 1. 1. 2023 nižší, než dovodilo napadené rozhodnutí, ovšem s ohledem na nepřezkoumatelnost a namítanou vadu napadeného rozhodnutí mu bylo znemožněno předložit věcnou polemiku s jejím výpočtem. K tomu žalobce poukázal na to, že pokud by tato kapacita byla nižší, byť jen o 51 technických kontrol, tj. o 1,18 %, byla by kapacita uvedené STK 4 284 Tpr/rok a v takovém případě by při zachování závěru, že kapacitní potřeba okresu Děčín (PKUA) činí (dle napadeného rozhodnutí) 3 428 prohlídek, platilo, že kapacitní potřeba je vyšší než 80 % kapacity stávajících kontrolních linek STK v