1 Afs 54/2004 — Nejvyšší správní soud

15 Af 18/2021- 55 - text  16 15 Af 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: V. M., narozený X, bytem X, zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2021, č. j. 34988/21/5200-10422-711919, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2021, č. j. 34988/21/5200-10422-711919, jímž byly podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), k jeho odvoláním změněny napadené platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roků 2014 a 2015. Konkrétně platební výměr správce daně ze dne 16. 12. 2019, č. j. 2530641/19/2509-50522-501450, kterým byla žalobci původně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 626 535 Kč, byl žalovaným změněn tak, že žalobci byla vyměřena předmětná daň ve výši 617 550 Kč. Stejně tak byl žalovaným změněn i platební výměr správce daně ze dne 16. 12. 2019, č. j. 2535232/19/2509-50522-501450, jímž byla žalobci původně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 330 105 Kč, s tím, že žalobci byla vyměřena tato daň ve výši 321 135 Kč. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě předně uvedl, že v případě daně fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 setrvává na pravdivosti svého čestného prohlášení, které je přílohou daňového přiznání, v němž prohlásil, že v roce 2014 jeho bankovním účtem prošly transakce – půjčka od V. F., narozeného X, státní příslušnost Ukrajina, na částku 1 500 000 Kč, přičemž v tom, co jmenovaný na účet žalobce vkládal, byl i výdělek z Ukrajiny ve výši 406 410 Kč. Proto bylo na účet žalobce celkem vloženo 1 906 410 Kč. Z nadepsané půjčky poté žalobce V. F. vrátil 1 000 000 Kč, a ten žalobci znovu půjčil 919 290 Kč. Částku ve výši 670 000 Kč pak žalobce vybral a opětovně vložil na vlastní účet, a proto tyto peníze dle jeho tvrzení nebyly výdělkem, ale vkladem z půjčených peněz V. F. Částky s uvedením „D. V.“ poté žalobce půjčoval v hotovosti V. D., a ten je žalobci po částech vracel na účet. Částky s uvedením „V.“ byly dle žalobce také půjčky jeho kamarádovi, který mu je následně vracel. 3. V případě daně fyzických osob za zdaňovací období 2015 žalobce dále prohlásil, že v roce 2015 jeho účtem prošly transakce – půjčka od V. F. na částku 1 000 000 Kč, přičemž v tom, co jmenovaný na účet žalobce vkládal, byl i výdělek z Ukrajiny ve výši 499 830 Kč. Z tohoto důvodu tedy bylo na účet žalobce celkem vloženo 1 499 830 Kč. Částku ve výši 726 860 Kč poté žalobce vybral a znovu ji vložil na svůj účet, a tudíž dle jeho názoru tyto peníze nebyly výdělkem, ale vkladem peněz půjčených od V. F. Částky s uvedením „D. V.“ žalobce půjčoval v hotovosti V. D., a ten to žalobci po částech vracel na účet. Částky s uvedením „V.“ byly dle žalobce rovněž půjčky kamarádovi, který mu je následně vracel. F. I. pak žalobci dlužil 30 000 Kč, a tak mu je vrátil na účet. 4. V návaznosti na shora popsané žalobce namítl, že není pravdou, že by k výše uvedeným tvrzením nedoložil žádné důkazní prostředky, že na výzvy správce daně nereagoval a že pochybnosti správce daně a žalovaného neodstranil. K tomu žalobce uvedl, že navrhl vyslechnout svědky V. D., narozeného X, a V. F., narozeného X, a to za účelem potvrzení realizovaných půjček v roce 2014 a 2015 tak, jak je sám popisoval. Výslech jmenovaných svědků tak žalobce navrhl za účelem prokázání tvrzení o existenci půjček, které se následně promítly do objemu finančních prostředků nacházejících se v letech 2014 a 2015 na jeho běžném účtu. Žalobce upozornil také na skutečnost, že dne 18. 5. 2018 zaslal správci daně čestné prohlášení V. F. opatřené úředním překladem do českého jazyka, za účelem potvrzení realizovaných půjček v roce 2014 a 2015. Předložené prohlášení přitom dle žalobce deklaruje, že bylo učiněné a ověřené v přítomnosti soukromé notářky Kyjevského městského notářského obvodu dne 14. 5. 2018 a také bylo vlastnoručně podepsáno právě V. F. Žalobce toto prohlášení potvrzující jím uváděné skutečnosti v žalobě též v úplnosti citoval. Následně žalobce zmínil, že další důkazní prostředky k prokázání své podnikatelské činnosti na Ukrajině zaslal správci daně dne 14. 6. 2018 do e-mailové schránky. Konkrétně se jednalo o čtyři čestná prohlášení osob (tj. V. J. F., M. A. H., H. M. M. a J. P. K.), které v nich potvrzují výkon jeho podnikatelské činnosti na Ukrajině. Žalobce přitom navrhl i výslech těchto osob, a to za účelem prokázání výkonu své podnikatelské činnosti na Ukrajině jako zdroje příjmů v kontrolovaném období. 5. Dále žalobce zrekapituloval, že v reakci na uskutečněný výslech V. F. na Ukrajině správci daně zaslal své vyjádření, že ve vztahu k V. F. setrvává na skutečnostech, které již dříve uvedl ve svém čestném prohlášení. Současně upozornil, že skutečnosti uváděné Generálním finančním ředitelstvím v odpovědi na žádost o výměnu informací ze dne 12. 4. 2019 působí zmatečným dojmem, když je zde uvedeno, že V. F. má být daňovým subjektem Ruské federace, zatímco dle informací žalobce se v případě V. F. jedná o osobu ukrajinské státní příslušnosti. Stejně tak dle žalobce působí podezřele tvrzená skutečnost, že V. F. má v současnosti vystupovat pod jménem V. H. Opatřené vyjádření tak dle názoru žalobce nesplňovalo potřebné zákonné požadavky, a nebylo jej proto možno považovat za relevantní důkaz v rámci daňové kontroly. Daňové orgány tedy dle žalobce ve věci pochybily, pokud jeho návrhu na výslech V. F. nevyhověly. 6. Žalobce v projednávané věci nesouhlasil ani s hodnocením žalovaného, že tvrzení svědka V. D. nelze považovat za věrohodná, když si nepamatuje žádné konkrétní skutečnosti. K tomu žalobce zrekapituloval skutečnosti uvedené svědkem V. D. v rámci jeho svědecké výpovědi. 7. Následně žalobce uzavřel, že žalovaný nepřihlédl ke všem okolnostem, které byly v rámci předmětného daňového řízení zjištěny a zároveň neprovedl žalobcem navržené důkazy za účelem řádného zjištění skutkového stavu. Žalovaný tak dle přesvědčení žalobce pochybil, pokud mu žalobou napadeným rozhodnutím vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roků 2014 a 2015. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. K tomu zrekapituloval dosavadní průběh řízení, jakož i argumentaci žalobce ve věci. Žalovaný dále doplnil, že právní posouzení věci bylo podrobně rozvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž na něj v podrobnostech odkázal. Následně zdůraznil, že čestná prohlášení žalobce byla pouze jeho dalšími tvrzeními, jejichž pravdivost musel v souladu s § 86 odst. 3 písm. c) a § 92 odst. 3 daňového řádu prokázat. Postupem k odstranění pochybností přitom správce daně požadoval po žalobci prokázat, že skutečně došlo k realizaci půjček tak, jak sám tvrdil. Tyto skutečnosti však nebyly žalobcem prokázány ani v rámci provedené daňové kontroly ani v odvolacím řízení (vyjma části hotovostních vkladů na účet žalobce od V. D.). Žalovaný též poukázal na to, že čestná prohlášení žalobce byla v rozporu s jeho tvrzeními, která uvedl do protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 30. 5. 2019. 9. Podle žalovaného tedy žalobce ve věci žádným způsobem neprokázal, že se v případě plateb na jeho běžný účet deklarovaných jako půjčky jednalo o příjmy, které byly již zdaněny, nebo nebyly předmětem daně z příjmů fyzických osob, či byly příjmem, který je předmětem daně z příjmu fyzických osob, ale je od daně osvobozen. Nesplnění zákonných povinností žalobce poté bylo v takovém rozsahu, že správce daně nebyl schopen stanovit daňovou povinnost dokazováním. Důkazní břemeno ve věci prokázání správné výše příjmů tak zůstalo na žalobci. 10. Žalovaný také zmínil, že V. F. ve svědecké výpovědi provedené na základě mezinárodního dožádání uvedl, že žalobci žádné peníze nepůjčoval, žádný doklad o půjčce nebyl sepsán a čestné prohlášení v této věci, které předložil správci daně žalobce, nezhotovil a nepodepsal. K čestným prohlášením a návrhům na provedení svědeckých výpovědí dalších osob, které měly potvrdit podnikatelskou činnost žalobce na Ukrajině, žalovaný uvedl, že výkon podnikání žalobce na Ukrajině nebyl meritem sporu, a nebylo jej tudíž třeba osvědčovat svědeckými výpově