5 Afs 70/2008 — Nejvyšší správní soud

16 Af 6/2020- 41 - text  21 16 Af 6/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o., IČO: 28685521, sídlem Raisova 769/9, 400 03 Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j. 47139/19/5000-10470-703359, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j. 47139/19/5000-10470-703359, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1992976/18/2500-31472-505011, a ze dne 27. 8. 2018, č. j. 1992969/18/2500-31472-505011. Předmětnými platebními výměry správce daně podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřil žalobkyni odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 857 500 Kč a ve výši 5 975 000 Kč u projektů Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci Operačního programu podnikání a inovace s názvem „PCHD – šicí stroje a žehlící linka“ a „PCHD – Technika pro výrobu oděvů“. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem podané žaloby shrnula dosavadní průběh dané věci. Dále uvedla, že závěr žalovaného ve věci odporuje pravidlům pro hodnocení důkazů ve smyslu daňového řádu. K tomu žalobkyně upozornila na dikci § 8 odst. 1 a § 92 odst. 5 písm. e) daňového řádu. V projednávaném případě přitom žalobkyně dle svého tvrzení předložila řadu listinných důkazů, včetně znaleckých posudků, kterými prokázala, že nenastala žádná ze skutečností, kterými žalovaný odůvodňuje porušení rozpočtových pravidel. Podle žalobkyně žalovaný vedl dokazování ve věci výlučně tak, aby nikoliv prokázal existenci skutečností svědčících o porušení rozpočtové kázně, ale aby různými způsoby zpochybňoval tvrzení a důkazní prostředky žalobkyně. Provedené důkazy tak žalovaný dle názoru žalobkyně hodnotil paušalizovaně a akcentoval tvrzené rozpory v dílčích skutečnostech, aniž by však řádně jednotlivým důkazům přisoudil adekvátní váhu v komplexu všech důkazních prostředků. 3. Žalovaný tedy toliko plošně konstatuje, že technologie používány nebyly, ačkoliv v některých částech odůvodnění sám konstatuje, že pračky v provozu byly. Žalobkyně pak právě v kontextu běžného provozu praček správci daně předložila fotografie zachycující jejich provoz, avšak správce daně si pořídil fotografie tak, že provoz praček nemohl být objektivně zachycen, což dle žalobkyně ilustruje způsob vedení daného daňového řízení. Rozhodnutí žalovaného je tudíž vnitřně rozporné, pokud žalovaný uvádí, že pračky nebyly používány a současně, že používány byly. 4. Obdobně žalovaný dle žalobkyně pochybil, když došlo ke „směšování“ tvrzených rozporů ohledně žehlící linky (tj. tvrzení žalobkyně, že „přívod plynu provede zezdola“) a jiné technologie (tj. tvrzení znalce Ing. Kadlčíka, že „média a energie jsou přivedeny shora“). Žalobkyně též poukázala na situace krajní nouze, které dle jejího názoru v omezené míře legitimizovaly nemít technologie v provozu, přičemž je žalovaný deklaroval jako stálý stav. Žalovaný tak nepostupoval řádně, aby posoudil, zda správce daně prokázal skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní, když toliko akcentoval zcela marginální skutečnosti. 5. Žalobkyně také uvedla, že v daňovém řízení opakovaně zpochybňovala odbornou způsobilost správce daně k posouzení některých otázek. Zpochybnění věrohodnosti žalobkyní předložených důkazů se pak dle jejího tvrzení pohybovalo na zcela obecné bázi a důkazy byly zlehčovány. Pro příklad žalobkyně uvedla, že znalec Ing. Kadlčík ve znaleckém posudku uvedl, že zjistil stav počítadla 1 268 provozních hodin, k čemuž však bylo žalovaným uzavřeno, že stav počítadla předložen jako důkaz nebyl, a proto nebyl stav počítadla prokázán. Aniž by poté správce daně předložené znalecké posudky odborně přezkoumával, popř. znalce vyslechl nebo sám v daném případě ustanovil, provedl místní šetření ve zcela jiném provozu způsobem, kdy ani nelze přezkoumat validitu takto získaných informací. Správce daně tak provedl místní šetření za účelem získání obecných informací o chodu určitého typu žehlící linky, avšak toto nesouviselo s provozem žalobkyně, který byl předmětem znaleckého posudku. 6. Dále žalobkyně namítla, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké právní ustanovení měla žalobkyně porušit – zda § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech nebo i § 44 odst. 1 písm. j) téhož zákona. Kvalifikovaně tak nebylo žalovaným uvedeno, jak a čím konkrétně žalobkyně naplnila a jakou sankční normu. Napadené rozhodnutí je tudíž dle jejího názoru nepřezkoumatelné. 7. Žalobkyně pak s ohledem na argumentaci žalovaného uvedla, že pořízené technologie používány byly, což bylo z její strany také prokázáno. Pořízení technologií přitom bylo zcela nepochybně pevně daným ukazatelem pro hodnocení využití dotace a splnění dotačních ukazatelů. Pokud se jedná o předpoklad udržení či vytvoření pracovních míst na základě uvedení technologií do provozu, jednalo se již pouze o podnikatelský záměr. Žalovaný tak podle žalobkyně ve svém postupu nesprávně směšoval závazný ukazatel, kterým byl počet instalovaných technologií a účel dotace, který nebyl závazným ukazatelem (a nebyl objektivně zcela závislý na vůli žalobkyně). Žalobkyně tudíž byla nesprávně sankcionována i za nesplnění účelu dotace, jenž navíc ani nebyl naplněn nikoliv z důvodů na její straně. Dle žalobkyně tak bylo jediným závazným ukazatelem pořízení předepsaného počtu instalovaných technologií. Ve zbytku se pak jednalo toliko o účel či záměr dotace, přičemž bylo v konečném důsledku na žalobkyni samotné, jakým způsobem se ho pokusí naplnit. 8. V souvislosti se shora uvedenými okolnostmi věci poté byla dle žalobkyně nesprávně posouzena i stanovená výše odvodu do Národního fondu (tj. 50 % z poskytnuté dotace). Odůvodnění této výše je dle žalobkyně nad rámec už dříve popsaného nepřiměřené a paušalizuje jednotlivé části dotace bez individuálního přihlédnutí k jejich dosažitelnosti. Žalobkyně poukázala též na fakt, že je za dané situace povinna i k úhradě penále, což na ni má rovněž negativní dopad. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K tomu zrekapituloval dosavadní průběh dané věci, jakož i v žalobě uplatněnou argumentaci. Následně žalovaný uvedl, že žalobní námitky de facto korespondují s námitkami obsaženými v odvolání žalobkyně, a tudíž se s danou argumentací v plném rozsahu vypořádal již v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný poté uvedl, že žalobkyně (vyjma nesouhlasu s dílčími závěry správce daně) nijak nekonkretizovala důvody jí tvrzené nezákonnosti postupu správce daně či žalovaného. Pouze obecně tak žalovaný konstatoval, že jeho správní úvaha byla v napadeném rozhodnutí vyjádřena v logických návaznostech na učiněná skutková zjištění. Obdobně dostačujícím způsobem pak bylo v souladu s § 8 odst. 1 daňového řádu vyjádřeno vyhodnocení důkazů včetně úvah, které žalovaného k jím učiněným závěrům dovedly. Skutečnost, že žalovaný hodnotil důkazy rozdílně od žalobkyně, přitom nebylo možno shledat za nezákonný postup. 11. V kontextu dané věci žalovaný dále podotknul, že odvod za porušení rozpočtové kázně nepředstavuje sankci. 12. Podle žalovaného se žalobkyně též mylně domnívá, že účel dotace spočíval pouze v „pořízení technologií“. Správce daně nicméně v rámci prováděné kontroly vycházel nejen z rozhodnutí o poskytnutí dotace, jejichž nedílnou součástí byly „Podmínky poskytnutí dotace v rámci prioritní osy 2. Rozvoj firem, oblasti podpory 2.2 Podpora nových výrobních technologií a ICT v podnicích, programu ROZVOJ“, s platností od 3. 6. 2014, a „Podmínky poskytnutí dotace v rámci prioritní osy 2. Rozvoj firem, oblasti podpory 2.2 Podpora nových výrobních technologií a ICT v podnicích, programu ROZVOJ“, s platností od 20. 11. 2015, ale také ze stanoviska poskytovatele dotace, ve kterém Ministerstvo průmyslu a obchodu potvrdilo, že příjemce dotace je mj. povinen postupovat v souladu s žádostí o poskytnutí dotace, přičemž musí majetek pořízený s účastí dotace používat k podporovaným ekonomickým činnostem. Přestože bylo možné přisvědčit žalobk