7 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

141 A 43/2023- 25 - text  9 141 A 43/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: F. L. K. W., narozený dne X bytem X zastoupený Mgr. Janem Halámkou, LL.M., advokátem sídlem U Cvičiště 1024/9, 312 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2023, č. j. KUUK/126304/2023, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023, č. j. KUUK/135782/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2023, č. j. KUUK/126304/2023, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023, č. j. KUUK/135782/2023, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí, ze dne 28. 7. 2023, č. j. MUKK/35032/2023. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl podle § 28a odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), že se dvě zvířata žalobce stávají vlastnictvím státu, a to fena jménem A., plemene německá doga, tmavé barvy s bílou náprsenkou, narozená dne 6. 3. 2018, číslo čipu X, a pes jménem W. C. R., plemene německá doga, barvy harlekýn, narozený dne 16. 10. 2020, číslo čipu X. Žalobce se zároveň domáhal i zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dále žalobce požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce ve své žalobě předeslal, že zvířata mu byla vyvlastněna z důvodu, že neplatil náklady za náhradní péči o zvířata, do níž byla zvířata již dříve rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 6. 2022, č. j. MUKK/28823/2022, umístěna. Náhradní péče byla poskytována v Útulku pro opuštěná zvířata v Jimlíně, přičemž náklady na péči měl žalobce platit správnímu orgánu prvního stupně na základě jeho jednotlivých rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně dle žalobce vydal několik rozhodnutí, kterými žalobci uložil k úhradě náklady za péči o zvířata za příslušná kalendářní čtvrtletí. Žalobce však tyto náklady záměrně neplatil, přičemž oběma správním orgánům sdělil v řízení o tom, že se zvířata stávají vlastnictvím státu (dále též jen „řízení o vyvlastnění“), důvody, proč tyto náklady neplatil. 3. Žalobce namítl, že se správní orgány v řízení o vyvlastnění zvířat ve svých rozhodnutích nedostatečně vypořádaly s námitkami žalobce proti zahájenému řízení o vyvlastnění, tedy důvody, proč nehradil náklady spojené s umístěním psů do náhradní péče, přičemž samotné řízení bylo podle žalobce zahájeno předčasně a vydaná rozhodnutí správních orgánů jsou zatížena vadami, pro které by měla být zrušena. Žalobce konstatoval, že nehradil vyúčtované náklady na umístění psů do náhradní péče, protože nesouhlasil jednak se samotným rozhodnutím o umístění zvířat do náhradní péče a jednak s tím, že v rozhodnutí o umístění zvířat do náhradní péče nebyly stanoveny podmínky dle § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat k zabezpečení ochrany zvířete, po jejichž splnění budou zvířata vrácena žalobci jakožto vlastníkovi. Žalobce upozornil, že proti rozhodnutí o umístění zvířat do náhradní péče se bránil ve správním řízení odvoláním a po pravomocném rozhodnutí podal správní žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 141 A 42/2022-41, zamítl, avšak žalobce podal dne 20. 9. 2023 kasační stížnost proti zmíněnému rozsudku, vedenou Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 As 241/2023, o které nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto. 4. Žalobce zdůraznil, že ve správním řízení upozorňoval správní orgány na probíhající soudní řízení sp. zn. 141 A 42/2022 s tím, že rozhodnutím o vyvlastnění psů může být založena složitá právní situace, pokud by následně ve zmíněném soudním řízení došlo ke zrušení rozhodnutí o náhradní péči, a že je tedy třeba vyčkat s rozhodnutím o vyvlastnění zvířat na výsledek zmíněného soudního řízení včetně případného řízení o kasační stížnosti, což však správní orgány nerespektovaly. 5. Žalobce dále uvedl, že nemělo nikdy dojít k umístění zvířat do náhradní péče, tedy nemělo dojít ani ke stanovení nákladů na péči o psy, případně mělo dojít ke stanovení podmínek pro vrácení psů, které by žalobce měl možnost splnit a získat psy obratem zpět, kdy by ani nemuselo dojít ke vzniku nákladů na péči, nebo jen v omezené míře. Žalobce proto napadal ve správním i soudním řízení rovněž rozhodnutí o úhradě nákladů, když nesprávnost těchto rozhodnutí spatřoval v samotném uložení povinnosti náhrady nákladů. Žalobce konstatoval, že nehradil náklady na péči také proto, že je absurdní situace, kdy je mu rozhodnutím správního orgánu znemožněno mít v užívání svůj majetek, získat jej zpět a uloženo hradit neomezeně vznikající náklady. Proto žalobce ve svých námitkách a odvolání napadal především předčasnost zahájení řízení o vyvlastnění psů. 6. Žalobce namítl, že nabízel správnímu orgánu prvního stupně, že než bude rozhodnuto před soudem ohledně zákonnosti náhradní péče, může složit náklady na péči o zvířata do notářské úschovy, aby nedošlo k zahájení řízení o odnětí vlastnictví ke zvířatům. Správní orgán prvního stupně však dle žalobce tuto možnost odmítl a přistoupil k zahájení řízení, že zvířata se stávají vlastnictvím státu, bezodkladně poté, co oznámil žalobci, že mu neumožní složit prostředky do úschovy (tři týdny po sdělení správního orgánu, že tuto možnost zváží), a nedal tak žalobci možnost uhradit případně náklady před zahájením řízení o vyvlastnění psů. 7. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že v tomto případě nebylo namístě zahajovat řízení o vyvlastnění zvířat za situace, kdy správnímu orgánu bylo známo, že běží soudní řízení v souvisejících věcech. V případě, že soud zruší rozhodnutí správního orgánu nebo uloží správnímu orgánu stanovit podmínky pro vrácení zvířat, byl by to dle žalobce důvod pro zrušení rozhodnutí o nákladech na péči nebo pro obnovu řízení o nákladech a důvod pro zastavení řízení o vyvlastnění zvířat, pokud by již tou dobou nebylo pravomocné. Taková situace by dle žalobce zapříčinila naprosto nežádoucí právní stav, kdy dojde ke změně vlastníka zvířat, ale následně v soudním řízení soud konstatuje, že předchozí správní postup ohledně umístnění zvířat do náhradní péče a stanovení povinnosti žalobci k úhradě nákladů na péči byl vadný. To by dle žalobce vedlo k dalším zdlouhavým soudním řízením, na jejichž pozadí budou živá zvířata stále další měsíce traumatizována pobytem v útulku, či traumatizována změnou majitele a prostředí. Dle žalobce správní orgán prvního stupně hájil svůj postup tím, že jedná podle zákona, ovšem v tomto případě by měl mít na prvním místě zájem živých zvířat. Dle žalobce měl správní orgán prvního stupně jako prioritu to, aby nevznikaly další náklady pro obec na náklady na péči. Z rozhodnutí obou správních orgánů je dle žalobce zřejmé, že zájem zvířat nebyl hodnocen a zvažován ani na okamžik. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaný v první řadě odkázal na vypořádání námitek žalobce v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí. Dle žalovaného jsou nedůvodné žalobcovy námitky vyvěrající z nesouhlasu žalobce s rozhodnutím o umístění zvířat do náhradní péče a s nestanovením podmínek pro jejich vrácení. Nesouhlas žalobce nemůže být dle žalovaného hlediskem pro zahájení řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí, že se zvířata stávají vlastnictvím státu, a ani podání správní žaloby ve věci náhradní péče nemůže být důvodem pro nevydání rozhodnutí, neboť výsledek soudního přezkumu nepředstavuje předběžnou otázku pro rozhodnutí ve věci vlastnictví zvířat. 9. Dle žalovaného byla v řešené věci pro úvahu, zda přistoupit k rozhodnutí o nabytí psů státem, podstatná skutečnost, že rozhodnutí, kterým byli psi do náhradní péče umístěni, nestanoví podmínky pro jejich vrácení. Recentní právní stav tak dle žalovaného neumožňuje vrácení psů do držby a péče žalobce. Za této situace by bylo dle žalovaného neúčelné nadále udržovat stav, kdy psi zůstanou holým vlastnictvím žalobce bez perspektivy jejich vrácení s tím, že náklady na péči o ně hradí za žalobce obec s rozšířenou působností. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, když žalobce ani žalovaný nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 11. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy dr