7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

16 A 25/2022- 96 - text  15 16 A 25/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: LL Production, s.r.o., IČO: 63978423, sídlem Třešňová 475, 252 43 Průhonice, zastoupena advokátem JUDr. Janem Vondráčkem, sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2022, č. j. KUUK/104222/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 7. 2022, č. j. KUUK/104222/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 25. 10. 2021, č. j. OSÚ/6158-21/novm OSÚ/1428-2021, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby „Oplocení“ umístěné na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. Brtníky (dále též jen „stavba“), tak, že namísto podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byla žádost zamítnuta podle § 149 odst. 6 správního řádu. Žalobkyně se současně v žalobě domáhala toho, aby soud zrušil též rozhodnutí stavebního úřadu a žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady řízení. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem předeslala, že si je vědoma toho, že stavební činnost realizovala v CHKO Labské pískovce. Proto od počátku spolupracovala s renomovaným odborníkem doc. Ing. arch. M. K., CSc., který v místě budoucí realizace strávil množství času proto, aby vytvořil architektonické dílo, které po všech stránkách zapadne do rázu celého kraje. Výsledek jeho práce podle žalobkyně představuje citlivý projekt, jehož součástí je i stavba, a který je v naprostém souladu s charakterem NP České Švýcarsko, resp. CHKO Labské pískovce. 3. Vzniklá situace nastala nedopatřením, kdy žalobkyně měla v dobré víře za to, že realizace stavby, podle ní víceméně marginálního květinového oplocení z drátokošů (gabionů) osázeného popínavými rostlinami tvořícího doprovodnou stavbu ke stavbě hlavní, kterou je stavba pro rodinnou rekreaci, je kryta společným povolením vydaným stavebním úřadem ze dne 15. 10. 2019, č. j. OSÚ/32426-19/novm OSÚ/4313/2019, když navíc v rámci řízení o vydání společného povolení byla řešena doprovodná stavba z gabionů. Žalobkyně uvedla, že v žádném případě neměla v úmyslu postupovat nesouladně se společným povolením. 4. Jediným důvodem pro nevyhovění odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzující závazné stanovisko vydané Ministerstvem životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) dne 10. 6. 2022, č. j. MZP/2022/530/495 (dále jen „potvrzující závazné stanovisko“), které potvrdilo závazné stanovisko Správy Národního parku České Švýcarsko ze dne 15. 7. 2021, č. j. SNPCS 04502/2021 (dále jen „závazné stanovisko SNP České Švýcarsko“). Obě stanoviska vycházela z toho, že stavba je v rozporu s platným územním plánem obce Staré Křečany a nekoresponduje s tradičními řešeními oplocení na území CHKO Labské pískovce a hrubě narušuje charakter lokality. Žalobkyně obě závazná stanoviska považuje za nesprávná a nezákonná. 5. Žalobkyně namítla, že správní orgány při vydávání závazných stanovisek postupovaly v rozporu s § 2 odst. 2 správního řádu a nepřípustně překročily pravomoc svěřenou jim zákonem, a to zejména § 78 a § 79 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“) ve spojení s § 2 tohoto zákona, neboť stavbu posuzovaly z hlediska jejího souladu s územním plánem, což nepřísluší jim, ale orgánu územního plánování. To žalobkyně namítala už v odvolání, ministerstvo však tuto její námitku naprosto ignorovalo. 6. Obě závazná stanoviska nadto žalobkyně považuje v této části za nepřezkoumatelná, neboť v nich je pouze citováno, příp. parafrázováno z územního plánu a následně bez jakékoli konkrétní argumentace uzavřeno, že stavba v souladu s územním plánem není. Stavba není hodnocena nejen v souvislosti s hlavním, ale i s přípustným využitím ploch. Stavba se přitom nenachází na plochách, které by nepřipouštěly nic jiného než jen porost zeleně, resp. které by nepřipouštěly jakoukoli stavbu. V projektové dokumentaci je uvedeno, že „…vzhledem k tomu, že funkce ZO je chránit vymezené plochy pro bydlení je oplocení v souladu s platnou územně plánovací dokumentací…“. SNP České Švýcarsko uvedla, že se s tímto tvrzením neztotožnila s tím, že „…ochrannou funkci má vlastní zeleň. Navíc v souvislosti se stavbou oplocení došlo ke kompletní devastaci plochy zeleně…“. Ministerstvo projektovou dokumentaci navzdory odvolacím námitkám nehodnotilo vůbec. Žalobkyně uzavřela, že správní orgány svá závazná stanoviska postavily pouze na nepřezkoumatelných obecných subjektivních názorech, které ani neodpovídají skutečnému stavu. 7. Jejich závěry stran rozporu stavby s územním plánem jsou nadto podle žalobkyně nesprávné. K tomu uvedla, že stavba je umístěna podél silnice II/265 Velký Šenov – Krásná Lípa, a to k ochraně přilehlé plochy k bydlení (pozemky parc. č. XA, XC a XD), na níž se nachází stavba pro rodinnou rekreaci a doplňkové stavby, před negativními účinky provozu na předmětné komunikaci (včetně zejména ochrany proti hluku z dopravy). To vyplývá i z projektové dokumentace, a stavba tedy je v souladu s územním plánem, přičemž obdobné stanovisko zaujala též obec Staré Křečany a stavební úřad. 8. Hygienická funkce stavby je podle žalobkyně nepopiratelná, přičemž ve vztahu k ploše „ZO – plochy ochranné a izolační zeleně“, na níž se SNP České Švýcarsko ve svém závazném stanovisku zaměřila, z územního plánu plyne, že funkcí takovéto plochy má být mj. právě plnění hygienické funkce. Ani územní plán nepočítá s tím, že by se na těchto plochách mohl nacházet jen porost zeleně, který jako jediný může plnit ochrannou funkci, jak prezentovala SNP České Švýcarsko, když uvedla, že „…ochrannou funkci má pouze zeleň…“. Z hlediska přípustného využití mohou plochy sloužit mj. i jako pozemky dopravní a technické infastruktury, je tedy podle žalobkyně nepochybné, že k plnění ochranné funkce mohou být na dotčených pozemcích umisťovány i určité druhy staveb. Stavba podle žalobkyně plní funkci ochrannou a současně je s to plnit i funkci zeleně, neboť má být porostlá popínavými rostlinami. Jde tedy z hlediska územního plánu o stavbu přípustnou. 9. Žalobkyně rozporuje i tvrzení SNP České Švýcarsko o údajné „kompletní devastaci zeleně“. Na místě se podle žalobkyně nacházel pouze „skládkový“ zelený porost (především řídký porost náletových travin a plevele). Žalobkyně tak naopak přispěla ke kultivaci dané plochy. Závěr ministerstva o nepřípustnosti tvrzení, podle kterého výstavbou gabionové zdi přispěla ke kultivaci plochy na úkor dle svého vyjádření „skládkového“ zeleného porostu, označila pro absenci zdůvodnění za nepřezkoumatelný. 10. Obě závazná stanoviska žalobkyně považuje za nepřezkoumatelná i pokud jde o argumentaci o údajném nectění tradičního řešení oplocení na území CHKO Labské pískovce a hrubého narušování charakteru lokality, neboť i v tomto případě jsou závěry správních orgánů podle žalobkyně postaveny pouze na zcela nepřezkoumatelných obecných subjektivních hodnoceních a názorech, které neodpovídají skutečnému stavu věci. 11. Stanoviska jsou podle žalobkyně zároveň nesprávná. K tvrzení SNP České Švýcarsko, podle kterého v Brtníkách jednoznačně převažují plaňkové průhledné ploty částečně doplněné živým plotem a některé objekty zůstávají bez oplocení, žalobkyně namítla, že v okolí se vyskytují např. ploty s betonovou či kamennou podezdívkou, případně doplněné kovovým plotem (nikoliv pletivem) a neprostupným a zcela neprůhledným živým plotem (viz např. oplocení u budovy č. p. XA, oplocení pozemku parc. č. XE v k. ú. Brtníky, oplocení u budovy č. p. XB nebo oplocení u budovy č. p. XC). K odvolací námitce brojící proti názoru SNP České Švýcarsko ministerstvo pouze konstatovalo, že na území obce Staré Křečany se jednoznačně nenachází oplocení z gabionů, aniž by se však řádně vypořádalo s námitkou, jejíž podstata spočívala v něčem zcela jiném. V obou závazných stanoviscích je tak prezentována naprosto zkreslená podoba a charakter okolí stavby a lokality, v níž se stavba nachází. 12. Žalobkyně dále uvedla, že stavba byla označena jako „květinové oplocení“ proto, že má být porostlá popínavými rostlinami, nikoli proto – jak se domnívala SNP České Švýcarsko –, že na stavbě aktuálně byly umístěny truhlíky s květinami. Stavba se tak v konečném důsledku nebude nikterak zásadně lišit např. od neprostupných živých plotů a zcela se tak začlení do prostoru. Podle žalobkyně není důvod,