3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

54 A 24/2023- 86 - text  13 54 A 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: E. M., narozený X, státní příslušnost Republika Severní Makedonie, bytem X, zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. OAM-5834-38/PP-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá v řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 54 A 24/2023-63, právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. OAM-5834-38/PP-2023, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka EU a platnost pobytové karty rodinného příslušníka EU nebyla dle § 87p odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť byl shledán důvod pro ukončení přechodného pobytu žalobce na území České republiky uvedený v § 87f odst. 3 písm. f) téhož zákona. Zároveň byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 35 dnů od právní moci rozhodnutí. Žaloba 2. Žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož žalovaný nedostatečně posoudil námitku týkající se údajného závažného narušení veřejného pořádku, když žalovaný nesprávně interpretuje a operuje s tímto neurčitým právním pojmem. V tomto kontextu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 5 As 51/2009-68, který se primárně zabývá právě posouzením aplikace a interpretace neurčitého právního pojmu veřejný pořádek správními orgány. Žalobce se pak plně v korelaci s výše specifikovaným judikátem domníval, že veřejný pořádek je v kontextu tzv. cizineckého práva adekvátně vymezen ve směrnici Evropského Parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) a návazně v judikatuře Soudního dvora EU. Uvedená směrnice přiznala členským státům EU právo tzv. výhrady veřejného pořádku, a to prostřednictvím alternativy zakázat státním příslušníkům jiných členských států Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům vstup, případně pobyt na jejich území právě z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. S přihlédnutím k citovanému judikátu žalobce dovozoval jednak nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a jednak, že na jeho případ nelze aplikovat tzv. výhradu veřejného pořádku. 3. Žalobce konstatoval, že usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č.j. 3 As 4/2010-151, došlo k závazné interpretaci neurčitého právního pojmu veřejný pořádek, přičemž byl potvrzen právní názor žalobce, kdy žalobce citoval ze zmíněného judikátu, že „narušením veřejného pořádku může být jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. (…) I v takovém případě je však nutno zohlednit individuální okolnosti života cizince a přihlédnout k jeho celkové životní situaci.“ Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2011, č. j. 3 As 21/2011-85, ze kterého dle žalobce rovněž plyne, že nikoli každé odsouzení pro jakýkoli trestný čin bez dalšího vede k závěru, že žadateli bude zamítnuta žádost o trvalý pobyt či že bude vyhoštěn. Dle žalobce lze shrnout zmiňovanou judikaturu tak, že ani odsouzení za zvlášť závažný zločin samo o sobě bez dalšího ještě neodůvodňuje použití výhrady veřejného pořádku. Žalobce zdůraznil, že u něj nedošlo ani jednou k odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. V současnosti ve výpisu z Rejstříku trestů figuruje u žalobce toliko jeden záznam, kdy jeho zkušební doba končí za 3 měsíce. Je podle jeho názoru naprosto absurdní vycházet z dřívějších trestů, které se odehrály před třeba 16 nebo 10 lety, kdy tyto tresty jsou již dávno zahlazeny. I obstarání si přehledu přestupků je pro posouzení závažného narušení veřejného pořádku absurdní, jelikož nelze v porovnání s rodinnými vazbami, kterými žalobce v České republice disponuje, kdy zde má svoji manželku a tři nezletilé děti a sám zde žije již 11 let, zamítnout jeho pobyt na pouhých přestupcích či podmíněném odsouzení. Poukázal na to, že žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2017, č. j. 5 Azs 274/2016-42, kterým se snažil podpořit domněnky, že jednání žalobce lze považovat za skutečné, aktuální, závažné a s důvodným nebezpečím ohrožení zájmu do budoucna, avšak daný rozsudek se týkal člověka, který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 11 let za drogovou trestnou činnost, což rozhodně není přiléhavý rozsudek na případ žalobce. Dále na straně 9 napadeného rozhodnutí odkazoval žalovaný na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č.j. 114 A 4/2022, kdy se jednalo o člověka, který byl odsouzen k 10 let nepodmíněně a stejně v daném rozsudku soud žalobě vyhověl, tudíž opět si žalovaný snaží vykládat judikaturu v neprospěch žalobce, kdy takto opravdu nelze činit. Žalobce opětovně uvádí, že mu byl přechodný pobyt již dvakrát prodloužen, a to i v případě, kdy byl v roce 2017 odsouzen, tak ve 2018 mu byl přechodný pobyt bez problému prodloužen. Jeho rodinné vazby se navíc oproti minule zvětšily, neboť se mu narodil syn A. M., nar. X, kdy navíc je syn ve velmi útlém věku a potřebuje péči obou rodičů, tudíž není možné, aby na miskách vah převážilo podmíněné odsouzení, kdy navíc mu za 3 měsíce končí zkušební doba s vazbami, které zde žalobce má. Takovýto postup se naprosto příčí stávající judikatuře. Žalovaný se ani nijak nevypořádal v rámci vyjádření k podkladům s rozhodnutími Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, na které odkazoval žalobce, konkrétně se jedná o rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. MV-166549-4/SO-2020 ze dne 14. 12. 2020 a dále na rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. MV-14468-4/SO-2021 ze dne 15. 3. 2021, kdy se jednalo o podobné případy, avšak pouze o udělení přechodného pobytu, ne o jeho prodloužení a odejmutí, jak v daném případě, tudíž v případě žalobce by mělo být poměřování vah ještě více precizní a ve prospěch žalobce, jelikož tomu již byl přechodný pobyt za stejné situace prodlužován od roku 2012. Žalovaný zneužívá toho, že již v rámci zamítnutí žádosti z důvodu závažného narušení veřejného pořádku odpadá kontrolní mechanismus ve smyslu nadřízeného správního orgánu, proto úředníci správního orgánu zneužívají své pravomoci a zahlcují soudy a vystavují účastníky řízení do nelegálních pobytů, i když je to naprosto tristní. 4. Žalobce dále namítal, že žalovaný zcela ignoroval zásadní faktory svědčící o nepřiměřenosti vydaného rozhodnutí s ohledem na dopady do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Žalovaný zcela pominul posuzování dopadu rozhodnutí do života jeho syna, ač právě posouzení dopadu do jeho života by dle současné aktuální judikatury mělo tvořit středobod celého rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nejen v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců, ale taktéž s článkem 3 odst. 1 a článkem 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Poznamenal, že je sice prudší povahy, ale není to žádný kriminálník. Žalobce žije na území České republiky od roku 2012, kdy má povolen přechodný pobyt na jeho manželku. Za dobu 11 let zde zplodil 3 krásné děti – E. M., nar. X, S. M., nar. X, a A. M., nar. X, kdy všechny děti jsou taktéž občani České republiky. Nejmenší A. je ve velmi útlém věku, kdy potřebuje každodenní péči otce i matky. Manželka žalobce je na rodičovské dovolené, kdy navíc trpí systémovým lupusem, který ji značně omezuje ve fungování, tudíž obživa celé rodiny je na žalobci, který podniká ve stavebnictví. Zamítnutím žádosti se rodina dostane do existenčních problémů, neboť žalobce bude muset odcestovat a nebude moci zde podnikat. Je absurdní, aby žalovaný uváděl, že výdělečná činnost žalobce není nutně spjata s Českou republikou, jestliže ten zde má zaběhlou firmu a sám na OSVČ podniká od roku 2016. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že žalobce je jako občan Severní Makedonie a držitel biometrického pasu oprávněn na území ČR a států Schengenského prostoru po dobu až 90 dnů v období 180 předcházejících dnů bez víza; tedy ani osobní kontakt s rodinou nemusí přerušovat déle než na 90 dnů. Současně tímto bude lépe chráněn veřejný pořádek v ČR,