1 Afs 11/2013 — Nejvyšší správní soud

59 Af 1/2024- 107 - text 13 59 Af 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: Honební společenstvo Zákupy – Brenná, IČ 02139537 sídlem Brenná 40, Zákupy zastoupen daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 4, Brno proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj sídlem 1.máje 97, Liberec o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. 1398354/23/2602-50523-506775, č. j. 1398368/23/2602-50523-506775 a č. j. 1398372/23/2602-50523-506775 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného správce daně – platebních výměrů ze dne 7. 12. 2023, jimiž mu byla podle § 139 odst. 1 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, konkludentně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2020, 2021 a 2022 vždy ve výši 20 900 Kč, tj. ve výši tvrzené v daňových přiznáních podaných dne 4. 11. 2023. II. Žaloba a její doplnění 11. Ve včasné žalobě žalobce nesouhlasil s vyměřením daně. Popsal, že smlouvou o nájmu honitby ze dne 16. 5. 2013, ve znění dohody o přistoupení k nájemní smlouvě ze dne 23. 9. 2013, pronajal honitbu nájemci Mysliveckému sdružení Heřmaničky – Veselí, nyní Myslivecký spolek Heřmaničky – Veselí, z.s., za roční nájemné 110 000 Kč k úhradě na bankovní účet, který nepatří žalobci. Žalovaný na základě výzvy ze dne 15. 11. 2023 obdržel od nájemce sdělení o zaplacení nájemného v hotovosti a příjmové pokladní doklady vystavené žalobcem, na jejichž podkladě usoudil, že žalobce obdržel od nájemce v hotovosti roční nájemné ve výši 110 000 Kč, které podléhá dani z příjmů právnických osob. 12. Nejprve s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 10. 2022, č. j. 2 Afs 25/2021-35, žalobce tvrdil, že je oprávněn podat správní žalobu přímo proti konkludentním platebním výměrům a může uplatnit všechny důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nemusel využít dodatečného daňového přiznání s možností odvolat se proti rozhodnutí o stanovení vyšší daně, aby se mohl domáhat zrušení napadených platebních výměrů. 13. Žalobce žalovanému vytýkal, že v situaci, kdy měl nájemce hradit roční nájemné 110 000 Kč na uvedený bankovní účet, nezjistil, komu bankovní účet patří. Přitom již do protokolu o ústním jednání ze dne 15. 9. 2023 žalobce sdělil, že není majitelem tohoto účtu. V rozporu se smluvním ujednáním hradil nájemce nájemné v hotovosti, žalobce má ale o skutečné úhradě pochybnosti, v účetnictví nenalezl předmětné příjmové pokladní doklady. Žalobce nesouhlasil s tím, že se žalovaný spokojil s odpovědí předsedy nájemce X a pokladními doklady předloženými nájemcem. Namítal, že k prokázání úhrady nájemného měl žalovaný po nájemci požadovat účetní doklady vystavené nájemcem, nikoli žalobcem. Tedy výdajové pokladní doklady, průběžnou evidenci hotovostních plateb, peněžní deník a přehled o příjmech a výdajích za předmětná zdaňovací období. Žalovaný měl řádně a úplně zjistit skutkový stav a nebyl vázán pouze návrhy žalobce. Žalobce přitom v komentářích k řádným přiznáním k dani odkazoval na nevyřešené otázky ohledně nájemného ze smlouvy o nájmu honitby ve znění dohody o přistoupení k nájemní smlouvě. Tj. zda je nájemné předmětem daně podle § 18a odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1996 Sb., o daních z příjmů, pokud je poukazováno na účet, který nepatří žalobci, a zda je nájemné předmětem daně, když se nejedná o nájemné, nýbrž o poskytnutí služby. Zopakoval, že se žalovaný nelogicky spokojil s příjmovými pokladními doklady od nájemce. Odpověď na otázku, zda je nájemné ze smlouvy o nájmu honitby nájemným, či se jedná o službu, žalovaný nevyřešil. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 104/06 ze dne 3. 6. 2009 a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, z níž podle něj plyne, že v jeho případě nájemné za užívání honitby představuje nájemné ve smyslu § 18a odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů a je vždy předmětem daně z příjmů právnických osob, samozřejmě za předpokladu prokázání hotovostních výdajů o zaplacení nájemného. Podle žalobce skutkový stav, na jehož základě žalovaný rozhodoval, byl zjištěn nedostatečně a nemá oporu ve spisu. 14. V další části žaloby žalobce předestřel důvody pro absolutní neplatnost smlouvy o nájmu honitby ze dne 16. 5. 2013, tudíž i dodatku v podobě přistoupení k nájemní smlouvě. Příjem žalobce představovaný ročním nájemným 110 000 Kč za roky 2020, 2021 a 2022 nemůže podléhat dani, neboť nájemné přijaté na základě absolutně neplatného právního úkonu nezůstane jeho příjmem, žalobce jej musí vrátit nájemci, jinak by na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení. Nejedná se tudíž o reálný, nýbrž zdánlivý příjem, což odpovídá rozsudkům NSS ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 Afs 30/2012-32, a ze dne 12. 1. 2006, č. j. 2 Afs 42/2005-136. Obdobnou věc řešil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 91/98 ze dne 16. 9. 1998. A obdobně na nezdanění příjmu obdrženého z absolutně neplatného právního úkonu nahlížel NSS v rozsudku ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 Afs 11/2013-84. Jestliže bude žalobci zdaněno nájemné v roční výši 110 000 Kč za roky 2020, 2021, a 2022, jehož nedosáhl z důvodu povinnosti vrátit jej nájemci pro absolutní neplatnost uvedené smlouvy, dojde k zásahu do jeho vlastnického práva. Daň z příjmů právnických osob za rok 2020, 2021 a 2022 bude zaplacena a žalobce stěží bude moci vrátit celé nájemné, tj. nesnížené o tuto daň, aniž by u něj nedošlo k újmě na vlastnickém právu. 15. V doplnění žaloby žalobce nesouhlasil s dokazováním provedeným žalovaným, který na základě výzvy ze dne 15. 11. 2023 od nájemce obdržel sdělení jeho předsedy o zaplacení nájemného v hotovosti k rukám tehdejšího starosty žalobce a příjmové pokladní doklady. Podle § 58 odst. 1 daňového řádu mohl žalovaný po nájemci požadovat jen stanovené údaje nebo dokumenty, tedy doklady o zaplacení nájemného. Nemohl po něm požadovat sdělení, žalobce odkázal na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, č. j. 8 Af 57/2016-53. Sdělení X žalovaný použil jako důkaz o zaplacení nájemného, jde o skrytou svědeckou výpověď, které nemohl být žalobce přítomen a nemohl klást X otázky. Jde proto o nezákonně získaný důkaz, který žalovaný nemůže použít. Žalovaný dále pochybil tím, že nepokračoval v dokazování a nevyslechl X za účelem vyjasnění rozporu mezi smluvním ujednáním ohledně hrazení nájemného v hotovosti, nikoli na uvedený bankovní účet. 16. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 17. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný nejprve popsal, jak s žalobcem jednal, kdy žalobce podal řádná daňová přiznání, dále jakým způsobem žalovaný v rámci vyhledávací činnosti tvrzení žalobce ověřil. Uvedl, že jeho zjištění korelovala s výší daně vyčíslenou žalobcem. 18. Podle žalovaného je třeba zařadit žalobce – honební společenstvo jako právnickou osobu, která nebyla založena za účelem podnikání – do skupiny veřejně prospěšných poplatníků ve smyslu § 17a zákona o daních z příjmů, na něhož se vztahuje § 18a uvedeného zákona, který stanoví úzký předmět daně veřejně prospěšných poplatníků. 19. K výzvě ze dne 15. 11. 2023 žalovaný uvedl, že byla vydána dle § 57 odst. 1 písm. b), § 58 a § 93 odst. 4 daňového řádu nájemci k poskytnutí informací jak, kdy, v jaké výši hradil za roky 2020, 2021 a 2022 nájemné žalobci, a dále k zaslání kopií dokladů k peněžním transakcím. Ve výzvě se žalovaný zaměřil pouze na získání informací o úhradě nájemného, aniž by požadoval další vyjádření k daňovému řízení. Jejím vydáním nepřekročil meze vyhledávací činnosti dle § 78 daňového řádu. Vydaná výzva a rozsah odpovědi nájemce nemá potenciál skryté svědecké výpovědi dle § 96 daňového řádu. 20. Žalovaný primárně vycházel z tvrzení žalobce, dále si opatřil důkazní prostředky, které prokazují uskutečnění plnění o úhradě nájemného ve výši 110 000 Kč ročně ze smlouvy ze dne 16. 5. 2013 o pronájmu honitby mezi žalobcem jako pronajímatelem honitby a nájemcem. Skutečnost, že úhrada nájemného byla realizována v hotovosti, nikoli prostřednictvím uvedeného bankovního účtu, nemá podle žalovaného vliv na předmětné vyměřovací daňové řízení, žalovaný akceptoval vůli účastníků smluvního vztahu. Po obdržení informací o úhradě nájemného žalovaný vyhodnotil, že žalobce přijal nájemné a v kontextu tohoto zjištění posoudil podaná daňová přiznání. Neshledal pochybnosti ohledně daňových tvrzení a vyměřil daň z příjmů právnických osob konkludentně ve shodě s podanými daňovými přiznáními. Žalobce sám vyčíslil dani ve výši 20 900 Kč, dosud nevyužil možnosti podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší. 21. Žalovaný nepochybil, jestliže po nájemci nepožadoval předložení výd