10 As 132/2024 — Nejvyšší správní soud

59 Af 15/2023- 156 - text  59 Af 15/2023 - 156 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X doručovací adresa X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2023, č. j. 21297/23/5100-41456-710158 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 10. 2022, č. j. 1262660/22/2607-00540-607648. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně podle § 182 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, stanovil žalobci k náhradě hotové výdaje, které vznikly při provádění daňové exekuce ve výši 21 000 Kč za zpracování znaleckých posudků. 2. Za účelem vymožení nedoplatků žalobce rozhodl správce daně o nařízení daňové exekuce prodejem nemovitých věcí exekučními příkazy č. j. 1196695/21/2607-00540-607648, č. j. 1196851/21/2607-00540-607648 a č. j. 1196935/21/2607-00540-607648, všechny ze dne 15. 9. 2021 (dále jen „exekuční příkazy“). Exekuční příkazy byly shodně vydány k vymožení nedoplatku 8 148 660 Kč, včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 10. 9. 2021 ve výši 5 518 653 a exekučních nákladů ve výši 273 346 Kč, a to podle vykonatelného výkazu nedoplatků sestaveného ke dni 10. 9. 2021. Předmětem exekuce byly pozemek st. p. č. XA, včetně stavby občanského vybavení č. p. XB, v k. ú. X; dále pozemek st. p. č. XC, včetně stavby bydlení č. p. XD, a zahrada č. p. XE, v k. ú. X; a pozemek st. p. č. XF včetně rodinného domu č. p. XG, v k. ú. X. Exekuční příkazy byly žalobci doručeny shodně dne 1. 10. 2021. 3. Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2021 správce daně ustanovil znalce za účelem ocenění nemovitých věcí určených exekučními příkazy. Znalec požadované posudky vyhotovil, správci daně je předložil spolu s fakturami na částky 7 000 Kč, 5 500 Kč a 8 500 Kč. 4. Rozhodnutím o výši hotových výdajů vydaným podle § 182 odst. 5 zákona daňového řádu správce daně stanovil žalobci k náhradě hotové výdaje za zpracování znaleckých posudků v celkové výši 21 000 Kč, v souvislosti s vydanými příkazy na prodej nemovitých věcí. 5. V odvolání a jeho doplnění se žalobce uložené povinnosti bránil. Obecně se dožadoval ochrany před předchozím nezákonným, protiústavním, účelovým a zákeřným postupům a rozhodnutím. Požadoval konečně za jeho účasti spravedlivé vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015, na němž žádný nedoplatek neměl, včetně neprodleného zastavení nezákonně zahájené a částečně již provedené exekuce na jeho účtech. 6. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobcovo odvolání zamítl, neboť shledal, že rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zákonem. Konstatoval, že daňová exekuce byla provedena oprávněně, v souvislosti s jejím prováděním vznikly správci daně náklady, které je žalobce jako daňový dlužník povinen uhradit. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí žalovaný doplnil v tom smyslu, že znalcem fakturované částky odpovídají množství účelně vynaložené práce, náročnosti i míře odborných znalostí nutných ke zpracování znaleckých posudků, žalovaný je hodnotil jako adekvátní, oprávněné a v souladu s vyhláškou č. 504/2020 Sb., o znalečném. Co se týče tvrzení a námitek, jimiž žalobce brojil proti jiným postupům a řízením, uvedl žalovaný, že nemohou mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jehož předmětem je rozhodnutí o výši hotových výdajů, v jehož rámci nelze přezkoumávat jiná rozhodnutí nebo postupy správce daně. Námitky směřující do jiných řízení žalovaný vyhodnotil jako bezpředmětné. II. Žaloba 7. Ve včasné žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávných právních závěrech a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, je proto nezákonné, eventuálně nicotné. Plně odkázal na úplný text všech jeho podání v exekučním i jemu předcházejícím nalézacím řízení, neboť správce daně byl povinen k jejich obsahu přihlížet a vypořádat se s ním, což se od počátku nalézacího i exekučního řízení nedělo. Podle žalobce správci daně od počátku postupovali účelově a zákeřně a rozhodovali v rozporu se zásadou rychlosti, materiální pravdy, platnými právními předpisy, základními zásadami správy daní a judikaturou soudů. 8. Žalobce se nato dovolával závěrů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) týkajících se možnosti prolomení zásady oddělitelnosti nalézacího a exekučního řízení, prolomení lze aplikovat i pro zastavení daňové exekuce podle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. I v exekučním řízení lze úspěšně zpochybnit vykonatelný exekuční titul, což povede k zastavení exekuce. Pokud tyto důvody navrhne osoba povinná, soud, popřípadě správní orgán se jimi musí zabývat, není přitom rozhodné, zda a jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. 9. Následně žalobce uvedl důvody, pro které má za to, že exekuční titul byl nezákonný. V této souvislosti popsal, že správce daně po nezákonném nevykázání ztráty za zdaňovací období roku 2011 mu bránil v jejím řádném využití v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012. V roce 2019 vydal správce daně platební výměry za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014, v nichž v rozporu se zákonem pokračoval v tvorbě rezerv na opravu, ačkoliv předmětná nemovitost – X v X – v roce 2012 vyhořela. V tvorbě rezerv správce daně pokračoval, v roce 2015 zrušil nezákonně tvořenou rezervu, tím vykonstruoval exekuční titul ve výši cca 8 mil. Kč a příslušenství ve výši cca 7 mil. Kč s cílem dostat žalobce do bezvýchodné situace. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 11. 2020 v rozporu se skutkovým a právním stavem platební výměry ze dne 9. 5. 2019 za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 potvrdil, ačkoli odvolání bylo podáno pouze do platebního výměru za zdaňovací období roku 2015. Platební výměry za roky 2012, 2013, 2014 a 2015 byly odeslány v jediné zásilce, platební výměr za rok 2015, tj. exekuční titul, nemohl vycházet z nepravomocných platebních výměrů. Proto je podle žalobce exekuční titul ze dne 16. 11. 2020 nezákonný a exekuce musí být zastaveny. Nadto došlo k prekluzi daně z příjmů fyzických osob za předmětná zdaňovací období, což je správcům daně z úřední činnosti známo. 10. S výhradou doplnění, upřesnění a návrhů důkazů žalobce uzavřel, že 6 exekučních příkazů bylo vydáno nezákonně, exekuce byly nařízeny a částečně vymoženy nezákonně, na základě údajného nedoplatku ve výši cca 15 mil Kč podle platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 a na něj navazujících postupů. Tyto postupy správce daně byly v rozporu s § 7 odst. 3 písm. b) zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, neboť obsahují nezákonně vytvářené rezervy na opravy hmotného majetku, ačkoli na něm došlo k rozsáhlému požáru, jak prokazují novinové články, na něž žalobce odkázal. 11. Žalobce zopakoval, že proto jsou nezákonné i všechny na platební výměr a potvrzující rozhodnutí odvolacího orgánu navazující rozhodnutí, včetně exekučních příkazů na přikázání pohledávky z účtu, exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí, které žalobce napadá žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 59 Af 9/2023. Všechna navazující rozhodnutí je tedy třeba neprodleně zrušit, prováděnou a částečně již provedenou exekuci zastavit, neboť se tak stalo v důsledku nezákonných postupů správce daně, přestože jsou proti nim od počátku podány řádné i mimořádné opravné prostředky, které ovšem zůstaly meritorně neprojednané. III. Vyjádření žalovaného 12. V písemné vyjádření žalovaný uvedl, že pokud žalobce odkazuje na obsah předešlých podání, není možné tímto způsobem obsah žalobní námitky vymezit. 13. Namítá-li žalobce rozpor napadeného rozhodnutí se základními zásadami daňového řízení, jde o námitky v obecné rovině. Porušení žádné ze základních zásad daňového řízení si žalovaný nebyl vědom, o odvolání rozhodl ve lhůtě dle pokynu Ministerstva financí č. 5. 14. Co se týče nálezů Ústavního soudu a související judikatury NSS, která připustila možnost prolomení oddělitelnosti nalézacího a exekučního řízení, není tato judikatura v žalobcově případu relevantní. Nelze ji vyložit tak, že žalobce je oprávněn nezákonnost nalézacího řízení namítnout v jakémkoli řízení. Souslednost a logickou provázanost jednotlivých fází daňového řízení nelze takto zpochybňovat. Z předmětné judikatury plyne pouze, že správce daně se tvrzenou věcnou nesprávností exekučního titulu musí zabývat v rámci návrhu na zastavení daňové exekuce, případně daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastavit, pokud dá žalobci za pravdu. 15. Žalovaný nepochybil, jestliže se v rámci odvolání proti rozhodnutí o výši hotových výdajů nezabýval