4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 7/2024- 30 - text  60 Ad 7/2024 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená X bytem X adresa pro doručování X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/72281-917 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/72281-917, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci dále jen „úřad práce“) ze dne 13. 2. 2024, č. j. 27572/24/JN, jímž úřad práce žalobkyni nepřiznal dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení. 2. Dne 24. 7. 2023 podala žalobkyně žádost o příspěvek na bydlení. V žádosti uvedla, že je nájemcem bytu, jako osoby, které s ní byt společně užívají, uvedla manžela X (X), státního občana Ukrajiny, a nezletilého syna X, narozeného dne X. 3. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024 úřad práce žalobkyni příspěvek na bydlení nepřiznal. Zjistil, že manžel žalobkyně pobýval na území ČR na základě víza dočasné ochrany od 20. 4. 2022 do 31. 3. 2023. Dne 16. 11. 2022 podal žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana ČR, o žádosti bylo rozhodnuto dne 21. 4. 2023 s platností pobytu od 16. 5. 2023 do 15. 5. 2026. Od 28. 1. 2022 do 27. 4. 2022 pobýval manžel žalobkyně na území ČR na základě pracovního víza, dne 20. 4. 2022 mu byla udělena dočasná ochrana. Úřad práce konstatoval, že v období od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023 neměl manžel žalobkyně žádné povolení k pobytu, proto nesplňuje podmínky § 3 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dovodil dále, že i pokud by byla dočasná ochrana započtena do délky trvání pobytu, manžel žalobkyně nebyl v období od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023 hlášen k pobytu na území ČR, proto došlo k přerušení podmínky uplynutí 365 dnů ode dne hlášení k pobytu na území ČR. 4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, namítala, že manžel podal dne 16. 11. 2022 žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana ČR a není pravdou, že by v období od 1. 4. do 15. 5. 2023 neměl žádný druh pobytu. Odkázala na § 87y odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s tím, že dle odst. 2 uvedeného ustanovení se jeho pobyt považuje za pobyt přechodný. 5. V napadeném rozhodnutí se žalovaný ztotožnil se závěry úřadu práce. Protože manžel žalobkyně byl hlášen k přechodnému pobytu na území ČR ode dne 16. 5. 2023 do 15. 5. 2026, nesplňuje podmínky § 3 zákona o státní sociální podpoře, neboť nemá nepřetržitý pobyt na území ČR 365 dnů, ale jen od 16. 5. 2023. K námitkám žalobkyně uvedl, že dle potvrzení cizinecké policie byla manželu žalobkyně udělena dočasná ochrana od 20. 4. 2022 do 31. 3. 2023, hlášen k přechodnému pobytu byl ode dne 16. 5. 2023 s platností do 15. 5. 2026 na základě žádosti ze dne 16. 11. 2022. Ustanovení § 87y odst. 2 zákona o pobytu cizinců se podle žalovaného týká strpění cizince, který není občan EU na území ČR po dobu vyřízení žádosti o pobývání na území ČR, ale není to udělení pobytu. II. Žaloba 6. Ve včasné žalobě žalobkyně nesouhlasila se závěrem, že u jejího manžela není splněna podmínka 365 dnů hlášeného pobytu na území ČR dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o státní sociální podpoře. Závěr žalovaného je neodůvodněný, nebyly vyvráceny námitky uplatněné v odvolání. 7. Pokud jde o započitatelnost dočasné ochrany do doby 365 dnů hlášeného pobytu, namítala žalobkyně, že manžel byl držitelem dočasné ochrany do 31. 3. 2023. Odvolávala se na závěry veřejného ochránce práv, jehož odpověď k žalobě přiložila. Namítala, že dočasná ochrana je pobytem podle zvláštního právního předpisu. K § 8b zákona č. 66/2022 Sb. uvedla, že zmiňované ustanovení hovoří o nároku cizince s udělenou dočasnou ochranou, ovšem v době podání žádosti manžel již dočasnou ochranou nedisponoval. 8. K údajnému přerušení doby 365 dnů pobytu na území ČR žalobkyně odkázala na § 87y odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a namítala, že od podání žádosti dne 16. 5. 2022 pobýval její manžel na území ČR na základě tzv. fikce přechodného pobytu rodinného příslušníka, což má význam i v jiných oblastech, např. při volném přístupu na trh práce. Na manžela žalobkyně se nevztahuje ani § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ani žalovaný žádný netvrdil a neprokázal žádný důvod, proč by neměl po dobu vedeného řízení o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU fikci pobytu, který je započitatelný do 365 dnů. Odůvodnění žalovaného žalobkyně označila za nepřezkoumatelné, žalovaný se nedostatečně zabýval fikcí pobytu. Uvedla, že na osobu, které svědčí fikce přechodného pobytu ve smyslu § 87y zákona o pobytu cizinců, se od počátku řízení hledí jako na osobu, která již pobyt udělen má. Odvolávala se dále na právní úpravu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2024 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, konkrétně č. l. 9 odst. 1, podle něhož členské státy vydávají pobytovou kartu, kterou se pouze potvrzuje proces existující skutečnosti pro udělení pobytu. Správní orgány se mohly obrátit na ministerstvo vnitra, které by jim tuto skutečnost potvrdilo. V daném případě se správní orgány o doplnění některých informací nezajímaly, svoje zjištění postavily formálně pouze na udělených pobytech. Žalobkyně také poukazovala na skutečnost, že v případu jejího manžela byla překročena lhůta 60 dnů uvedená v § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců, i proto nemůže být brán jako rozhodující den udělení pobytu, žalobkyně by neměla být trestána za nezákonnou nečinnost správních orgánů při vyřízení žádosti o pobyt. Doplnila, že obdobná fikce je zakotvena v § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 9. Žalobkyně uzavřela, že manžel získal na území dočasnou ochranu, čímž byl hlášen k pobytu ve smyslu § 3 zákona o státní sociální podpoře. V době trvání dočasné ochrany byla podána žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU, žádost byla vyřizována i po skončení dočasné ochrany, manžel byl ve smyslu § 87y zákona o pobytu cizinců nadále hlášen na území ČR a pobývá zde i nadále, a to na základě deklarace manželského svazku s občanem EU. Vydání průkazu k pobytu ke dni 16. 5. 2023 bylo formálním úkonem, který potvrdil, že je manžel žalobkyně rodinným příslušníkem EU, ovšem pobyt mu náležel již ode dne 16. 11. 2022. 10. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. III. Vyjádření žalovaného 11. K žalobním námitkám žalovaný shodně jako v napadeném rozhodnutí shrnul, že manželovi žalobkyně byla udělena dočasná ochrana od 20. 4. 2022 do 31. 3. 2023, k přechodnému pobytu byl hlášen ode dne 16. 5. 2023 s platností do 15. 5. 2026 na základě žádosti podané dne 16. 11. 2022. Manžel žalobkyně nesplnil podmínky § 3 odst. 2 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, nesplňuje podmínku trvalého pobytu pro nárok na dávku, její výši a výplatu, neboť nemá nepřetržitý pobyt na území ČR 365 dnů, ale jen od 16. 5. 2023. Podle žalovaného bylo rozhodnutí vydáno v souladu s hmotným i procesním právem, proto navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal krajský soud v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle § 75 odst. 2 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 13. Podstatou sporu je posouzení toho, zda manžel žalobkyně splňuje podmínky uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) zákona o státní sociální podpoře. 14. Dle uvedeného ustanovení platí, že dávky státní sociální podpory dále náleží podle odst. 1 i v případě, kdy osoba a osoby společně s ní posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, pokud jsou cizinci hlášenými na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení. Skutkové okolnosti případu nejsou mezi účastníky sporné. Manžel žalobkyně je státním příslušníkem Ukrajiny. V době od 28. 1. 2022 do 27. 4. 2022 na území ČR pobýval na základě pracovního víza. V době od 20. 4. 2022 do 31. 3. 2023 mu byla udělena