8 Afs 167/2023 — Nejvyšší správní soud

141 A 50/2025- 61 - text  5 141 A 50/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: Krajina budoucnosti, z. s., IČO: 19718837 sídlem Luční 266, 431 59 Vysoká Pec zastoupen advokátem Pavlem Uhlem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. DIAMO, státní podnik, IČO: 00002739 sídlem Máchova 201, 471 27 Stráž pod Ralskem 2. Sev.en Inntech a. s., IČO: 28727932 sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most 3. Severní energetická a. s., IČO: 28677986 sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most zastoupena advokátem JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M. sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. SBS 40540/2025/ČBÚ-21 ze dne 10. 9. 2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě takto: I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: 1. Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého (dále jen „OBÚ“) rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 podle § 10 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti“) povolil osobě zúčastněné na řízení 3 (dále jen „žadatel“) hornickou činnost na lomu ČSA podle dokumentace 34. změna POPD lomu ČSA (výrok I) a současně vydal podle § 37a odst. 4 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) souhlas se zrušením finanční rezervy na sanace a rekultivace ve výši 1 042 177 716 Kč postupem uvedeným v dokumentaci 34. změna POPD lomu ČSA a se zachováním finanční rezervy na důlní škody ve výši 3 000 000 Kč (výrok II). 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil podmínku č. 5 ve výroku I rozhodnutí OBÚ a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. 3. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. V tomto návrhu žalobce uvedl, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce, respektive pro občany a veřejný zájem, který reprezentuje, nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, přičemž přiznání tohoto účinku není v rozporu s žádným, natož důležitým veřejným zájmem. Případný výkon rozhodnutí a vrácení složených prostředků na rekultivaci by podle žalobce mohlo vést k tomu, že žadatel tyto prostředky bude mít delší dobu právně i účelově volné a může je použít způsobem, který bude znamenat jejich spotřebování a budoucí nemožnou realizaci účelu složení těchto prostředků. Takových cest je podle žalobce mnoho, od rozdělení a vyplacení zisku akcionářům až po investice do majetku jiné hodnoty. Případná insolvence účastníka řízení, pro případ, že by vznikla povinnost prostředky vrátit a účastník by je již neměl, by nijak neřešila zájem, který složení těchto prostředků představuje. Žalobce podotkl, že na výkonu napadeného rozhodnutí má zájem pouze žadatel, a to ryze ekonomický; není na tom žádný veřejný zájem. Na posouzení kolize protichůdných zájmů je podle žalobce nezbytné aplikovat i obecné principy, které ovládají právo ochrany životního prostředí. Mezi ně patří i princip předběžné opatrnosti, který podle žalobce vyžaduje, aby soudy volily kroky, které nevyvolají neodstranitelné následky nebo těmto následkům nepředejdou. 5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že neshledává zákonný důvod pro přiznání odkladného účinku žalobě a že dostatečné důvody neuvádí ani žalobce. 6. Žadatel s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil. Poukázal na mimořádný charakter institutu odkladného účinku. S odkazem na usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2024, č. j. 57 A 14/2024-61, a Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74, ze dne 16. 11. 2023, č. j. 9 As 252/2023-36, a ze dne 4. 5. 2022, č. j. 3 As 150/2020-80, žadatel konstatoval, že soud není povolán (oprávněn) k tomu, aby za žalobce zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku. Podle žadatele chybějí tvrzení a důkazy o újmě žalobce; jeho tvrzení jsou obecná, spekulativní a nepodložená, tudíž nedostatečná. Žadatel zdůraznil, že není zřejmé, jaká konkrétní újma by měla přímo žalobci v důsledku účinků napadeného rozhodnutí vzniknout, z jakých konkrétních okolností žalobce tuto újmu dovozuje a proč se domnívá, že tato újma přímo plyne z právních účinků napadeného rozhodnutí, ani jaká má být konkrétní intenzita tvrzené újmy hrozící žalobci. Žalobcova spekulativní tvrzení o uvolnění prostředků „složených“ na rekultivaci a o možném následném zmaření účelu složení těchto prostředků jsou podle žadatele nesmyslná již s ohledem na to, že v daném případě k žádnému uvolnění peněžních prostředků uložených na zvláštním vázaném účtu k zajištění sanací a rekultivací nedochází. Dochází k odúčtování části finanční rezervy účetně vytvořené v době, kdy žadatel neměl povinnost peněžní prostředky rezerv na zvláštním vázaném účtu ukládat. Tvrzená újma je tedy zcela vyloučena. Žadatel zdůraznil, že případná újma související se zrušením rezervy na sanace a rekultivace nemůže být újmou žalobce, neboť mu k uvedeným finančním rezervám nesvědčí žádné právo. Dodal, že z posouzení záměru ve zjišťovacím řízení vyplynulo, že záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí. Žadatel zdůraznil, že v počáteční fázi postupu v intencích 34. změny POPD lomu ČSA nedojde k žádným nevratným nebo obtížně odčinitelným vlivům nebo následkům. Spočívá-li stěžejní princip 34. změny POPD lomu ČSA v rozšíření území rekultivovaného tzv. přirozenou sukcesí (přírodě blízkou obnovou s vypuštěním, resp. výrazným omezením technických zásahů a biologické rekultivace), krátkodobý postup (v řádu cca 1 roku) podle žalobce nemůže být spojen s žádnými nevratnými nebo obtížně odčinitelnými následky na životním prostředí či veřejném zdraví. Žadatel dále poukázal na újmu, která hrozí jemu a státu v případě, bude-li odkladný účinek žalobě přiznán (hrozí zmaření přirozené sukcese). Přiznání odkladného účinku žalobě podle žadatele brání rovněž důležitý veřejný zájem na zajištění řádné sanace a rekultivace těžbou dotčeného území. 7. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 8. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 9. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a