2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

141 Af 20/2023- 69 - text  21 141 Af 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: Metal Investment Professional s. r. o., IČO: 22802681 sídlem Karla Čapka 2441/44, 415 01 Teplice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 29230/23/5300-22442-713080 ze dne 29. 8. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 28. 6. 2021 doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden, únor a březen 2019 v celkové výši 296 405 Kč a uložil jí povinnost zaplatit penále z doměřené daně v celkové výši 59 280 Kč. Odvolání žalobkyně proti těmto dodatečným platebním výměrům žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 8. 2023. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že se zabývá výkupem, zpracováním a následným prodejem druhotných surovin. Malý podíl výkupu pochází od občanů, větší od organizací, obcí a měst. Vykoupené, zpravidla velké a neforemné, kusy železa žalobkyně rozřezává na rozměry požadované zpracovateli, a tím získává vyšší výkupní ceny. Vysvětlila, že na rozřezávání či rozbíjení železa a litiny a jejich třídění si najímá subdodavatele, jejichž zaměstnanci jsou zpravidla cizinci. 3. Žalobkyně konstatovala, že není natolik velkou společností, aby mohla vést záznamy a evidence, které si představují daňové orgány. Zjišťování jmen, příjmení, dat narození a čísel dokladů nemá podle žalobkyně oporu v žádném právním předpisu a nešlo na ně vztáhnout ani oprávněný zájem ve smyslu stanoviska č. 6/2014 k pojmu oprávněných zájmů správce údajů podle čl. 7 směrnice 95/46/ES; navíc by to znamenalo další administrativní zátěž. Daňové orgány přesto po žalobkyni požadovaly „jakési podpůrné“ důkazní prostředky (objednávky, smlouvy, rozpisy prací apod.), jakož i identifikaci osob, které práce prováděly. Podotkla, že smlouvy, většina objednávek i odsouhlasení rozsahu provedených plnění byly ústní. Zdůraznila, že jí daňové orgány neuložily žádnou záznamní povinnost. 4. Podle žalobkyně bylo po celé řízení před správcem daně předmětem řízení nedostatečné prokázání toho, že plnění přijala od dodavatelů PRAGUE MOTION s. r. o. a VENTUS PRAHA spol. s r. o. a v jakém rozsahu. Žalovaný však toto rozšířil o neprokázání použití těchto zdanitelných plnění pro činnost žalobkyně, ačkoli sám v bodu 73 napadeného rozhodnutí uvedl, že předmětem řízení byla přijatá zdanitelná plnění, nikoli plnění, která měla žalobkyně poskytnout svým odběratelům. Navíc se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně. V této souvislosti poukázala na body 76 až 79 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný měl uvést, že žalobkyně nespecifikovala, v čem konkrétně spatřovala nesprávnost postupu správce daně. To je však podle žalobkyně v rozporu se skutkovým stavem, neboť žalobkyně tyto skutečnosti ve svém odvolání konkretizovala. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný nijak nehodnotil její argumentaci, zejména ve vztahu k osobním údajům osob bez právního vztahu k žalobkyni. 5. Správce daně podle žalobkyně potvrdil, že v roce 2017 prováděl místní šetření ohledně dodavatele PRAGUE MOTION s. r. o., a tím potvrdil dlouhodobost vztahu s tímto dodavatelem. I tehdy pracovali v areálu žalobkyně zaměstnanci tohoto dodavatele, což pracovníci správce daně při příchodu i odchodu viděli. Žalobkyni proto nebylo zřejmé, jak může dodávkami od PRAGUE MOTION s. r. o. vykazovat znaky účelového jednání. Také pan P. vypověděl, že pracovnice správce daně tehdy viděly zaměstnance dodavatele PRAGUE MOTION s. r. o. Žalobkyně podotkla, že v daném případě správci daně postačilo k ověření spolupráce provést šetření na místě a doložení stejných dokladů, které mu žalobkyně předložila i v rámci kontroly prováděné za zdaňovací období leden až březen 2019. Žalobkyni nebylo jasné, proč při této kontrole po ní správce daně při její velikosti, počtu zaměstnanců a obratu vyžadoval další evidence, které by vedly k další administrativní zátěži (evidence zaměstnanců dodavatele PRAGUE MOTION s. r. o.), a to bez přímého požadavku zákona či uložené záznamní povinnosti. Dále poukázala na „zlovolné tvrzení“ správce daně v dolní části strany 11 zprávy o daňové kontrole. 6. Žalobkyně konstatovala, že pan P. dosvědčil, jak probíhala faktická činnost osob od dodavatele PRAGUE MOTION s. r. o. včetně důvodů. Uvedl, že se jednalo o cizince, kolik jich bývalo, a popsal systém, jak pracovali. Tvrzení pana P. podle žalobkyně podpořili také pan S. a Ing. K. Poznámku žalovaného v odstavci 60 napadeného rozhodnutí, že svědku K. prý bylo sděleno jen to, že se jedná o zaměstnance dodavatelů, žalobkyně označila za nemístnou. Uvedla, že Ing. K. vypověděl, že tuto informaci mu sdělil pan K. Žalobkyně nerozuměla argumentaci žalovaného, proč by bylo s podivem, kdyby se daňový poradce řešící rozdělení společnosti zajímal o konkrétní pracovníky v areálu klienta. Podle žalobkyně je v rámci postupů rozdělení společnosti nezbytné přesně definovat zaměstnanecké vztahy a jejich přechod. K argumentu žalovaného, že se rozdělení společnosti neuskutečnilo a jeho příprava nebyla ze strany žalobkyně doložena, žalobkyně podotkla, že daňové orgány doložení těchto skutečností nepožadovaly, pouze se ptaly, zda dostal Ing. K. zaplaceno. Žalobkyně dodala, že také jednatelé obou dodavatelů potvrdili, že sporná plnění uskutečnili a jak. Tato tvrzení však v napadeném rozhodnutí nebyla citována; žalovaný zdůrazňoval pouze taková tvrzení, u nichž si dotazované osoby nebyly jisty nebo uvedly, že si již nepamatují. Poznamenala, že výslechy probíhaly s odstupem více než 2,75 roku. 7. Dále žalobkyně namítala porušení řady ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Porušení § 92 daňového řádu spatřovala v tom, že daňové orgány nezjistily dostatečně spolehlivě skutečný stav, neprovedly navržené důkazní prostředky, aniž uvedly důvody jejich neprovedení, případně k jejich provedení přistoupily zcela formálně bez snahy je fakticky zajistit. Podle žalobkyně daňové orgány uváděly ve zprávě o daňové kontrole i v napadeném rozhodnutí nedoložená a hrubě zkreslená tvrzení a nevypořádaly se s tvrzením týkajícím se nemožnosti získávání osobních údajů od osob, s nimiž není v žádném právním vztahu. 8. Porušení § 8 daňového řádu se podle žalobkyně daňové orgány dopustily tím, že nehodnotily důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Obsah provedených důkazních prostředků daňové orgány selektovaly a bez odůvodnění vyzvedávaly některé části vyjádření svědků a o ostatních pomlčely. Žalobkyně dodala, že navíc ve zprávě o daňové kontrole a napadeném rozhodnutí daňové orgány uváděly skutečnosti tendenčním způsobem nebo takové skutečnosti, které nikdo z nich nepožadoval doložit či se na ně nezeptal svědků P., M., Ing. K. a D. Věrohodnost svědka P. daňové orgány zpochybnily s odůvodněním, že při své výpovědi neuvedl nic bližšího o počtu odpracovaných hodin jednotlivými osobami cizí národnosti, o konkrétním dodavateli hutních beden ani o jejich počtu. Na počty odpracovaných hodin však tento svědek nebyl dotazován. Na otázku o dodavateli beden pan P. odpověděl, že to zařizoval jednatel K. a že byly silnostěnné. Žalobkyně podotkla, že počet beden by si při každodenním vytížení a obrátce materiálu těžko někdo pamatoval. 9. Žalobkyně dále namítala porušení § 5 daňového řádu tím, že daňové orgány jednaly v rozporu s platnými právními předpisy, nerespektovaly § 92 odst. 1, 2, 5 a 7 daňového řádu a důkazní řízení degradovaly do té míry, že nemohly postupovat v souladu s § 1 odst. 2 a § 8 odst. 1 a 3 daňového řádu. Daňové orgány podle žalobkyně neprovedly řádně navržené důkazní prostředky, jimiž měli disponovat její dodavatelé, zejména od nich v důsledku svého zcela formálního přístupu nezajistily příslušné evidence. Současně nereagovaly na sdělení paní M., tehdejší jednatelky PRAGUE MOTION s. r. o., že „nějaké listiny“ dohledala a předala je Mgr. K., kterýžto následně sdělil, že neobdržel nic. Žalobkyně zdůraznila, že daňové orgány při vymáhání povinností (plnění výzev) u dodavatelů PRAGUE MOTION s. r. o. a VENTUS PRAHA spol. s r. o. nepoužily žádnou sankci, aby je donutily k jednání, ani nedaly podnět jiným orgánům státu, aby jednatele přiměly k plnění povinností. Podle žalobkyně tedy neuplatnily svou pravomoc v souladu s právními předpisy, a tím zmařily správu daně. Žalobkyně poznamenala, že kde je oprávněně očekáván postup státních orgánů při vymáhání povinností, tam si nic nevezmou, ale vezmou žalobkyni, která ještě nějaký majetek má (k tomu odkázala na návrh správce daně na prodej váhy a dalších nezbytných zaříze