9 Ao 37/2021 — Nejvyšší správní soud

142 A 4/2024- 38 - text  11 142 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci navrhovatele: Spolek přátel dopravy, IČO: 17402727 sídlem Urbánkova 3367/61, 143 00 Praha 4 zastoupen advokátkou JUDr. Kateřinou Koberovou sídlem Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: Magistrát města Teplice sídlem náměstí Svobody 2/2, 415 95 Teplice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích vydaného Magistrátem města Teplice dne 29. 2. 2024 pod č. j. MgMT/152217/2024 OD/Bel/DZ-T takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Opatřením obecné povahy nazvaným Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích vydaným dne 29. 2. 2024 pod č. j. MgMT/152217/2024 OD/Bel/DZ-T odpůrce stanovil v Teplicích místní úpravu provozu na pozemních komunikacích U Zámku, U Bílinské brány, Dlouhá, Papírová, Zelená, Alejní, Tyršova, Čs. dobrovolců, Rooseveltova, Laubeho náměstí, Mlýnská, U Kamenných lázní, U Hadích lázní, U Císařských lázní, Poštovní, Lípová, Českobratrská, V. Hálka, Jungmannova, Chelčického, Kollárova, Potěminova, Mrštíkova, Vrchlického, U Divadla, Mírové náměstí, náměstí Svobody, Dubská, Benešovo náměstí, 28. října, U Nádraží, Nádražní náměstí, Školní, Revoluční, Spojenecká, Na Hrázi, Tržní náměstí, Masarykova třída. Místní úprava spočívá v osazení SDZ IP 13c (parkoviště s parkovacím automatem) + E 13 „V PRACOVNÍ DNY 8 – 18h S PLATNÝM PARKOVACÍM OPRÁVNĚNÍM“ + E 13 „se symbolem telefonu a textem ‚TP 1,2,3 – XXX‘“ v přesné specifikaci a umístění dle vložené situace s návrhem dopravního značení; z důvodu zavedení zóny placeného stání. Toto opatření obecné povahy (dále též „napadené opatření“) nabylo účinnosti dne 18. 3. 2024. Návrh 2. V návrhu navrhovatel uvedl, že se zabývá podporou bezmotorové dopravy a napadeným opatřením, které omezuje bezpečné použití jízdního kola a bezpečný pohyb chodců v Teplicích, je dotčen na svých právech. Konstatoval, že napadené opatření zasahuje do jeho práva a práv dalších obyvatel na svobodu pohybu a ochranu zdraví a do principu zajištění bezpečnosti účastníků dopravního provozu. Také členové navrhovatele A. L., J. R., J. P., Š. S., M. H. a P. B. jsou napadeným opatřením přímo dotčeni na svých právech, neboť jezdí na kole a chodí pěšky přes místa, jichž se napadené opatření přímo týká. Vysvětlil, že Teplice jsou lázeňským městem, kde se předpokládá, že se turisté budou pohybovat zejména pěšky; napadené opatření však bez odůvodnění upřednostňuje automobily. K aktivní legitimaci navrhovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017-46. 3. Navrhovatel namítal, že napadené opatření je nesrozumitelné, přiložená orientační mapa je nečitelná a není z ní patrné, kde mají být umístěny konkrétní značky (chybí podrobná prováděcí dokumentace) a zda bude umožněno parkování na chodnících. Odpůrce podle navrhovatele dostatečně nevysvětlil, zda vydáním napadeného opatření nedošlo ke zbytečnému omezení chodců a cyklistů a zda byl zkoumán jeho soulad s bezpečností silničního provozu. 4. Podle navrhovatele se odpůrce nemohl podnětem ke stanovení místní úpravy dostatečně zabývat, pokud návrh opatření obecné povahy vydal ve stejný den, kdy obdržel podnět (20. 12. 2023). Návrh tak nemohl být řádně podložen a odůvodněn. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 18 A 58/2022-47, a navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 5 As 318/2022-39, navrhovatel konstatoval, že je třeba posuzovat i takovou úpravu, která již existovala, pokud se má opět zavést. Zdůraznil, že opatření obecné povahy musí mít náležité odůvodnění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, a ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48); na to však odpůrce rezignoval a s navrhovatelovou připomínkou se vůbec nevypořádal. Tím byla podle navrhovatele popřena spolupráce s veřejností při vydání opatření obecné povahy. Dodal, že veřejnost má právo dozvědět se, jakou připomínku navrhovatel podal a proč jí odpůrce nevyhověl. 5. Navrhovatel konstatoval, že napadené opatření neobsahuje žádné určité odůvodnění přijaté úpravy. Odpůrce sice uvedl, že důvodem žádosti byla regulace dopravy na základě koncepčního řešení, to však nebylo v napadeném opatření více popsáno a záměr nebyl více odůvodněn. Navrhovatel připomněl, že namítal konkrétní rozpor zvoleného řešení s normou ČSN 736110; tuto připomínku však odpůrce ignoroval. Odpůrce podle navrhovatele pominul i § 11 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ačkoli navrhovatel v připomínce upozorňoval na to, že napadené opatření má být realizováno v památkové zóně. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017-46, a Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8 A 113/2017-106, navrhovatel podotkl, že odpůrce se nevypořádal s připomínkou ohledně nutnosti vyžádání stanoviska orgánu památkové péče. Podle navrhovatele odpůrce ani neuvedl skutečnosti, z nichž vycházel, co z jednotlivých podkladů zjistil a jak je hodnotil, za jakým účelem byla přijata místní úprava provozu na pozemních komunikacích a proč z možných variant vybral právě toto řešení. 6. Podle navrhovatele napadené opatření nadbytečně zasahuje do svobody pohybu, aniž by k tomu byl zákonný důvod (čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), a do práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny základních práv a svobod), neboť není zajištěna plošná prostupnost pro chodce na všech chodnících. Dodal, že pro cyklisty by měla být umožněna jízda oběma směry na všech komunikacích. Jednosměrný provoz bez povolení obousměrné jízdy cyklistů je podle navrhovatele v rozporu s bezpečností provozu. Navrhovatel zdůraznil, že napadené opatření rezignovalo na ochranu cyklistů marginalizací ochranných a bezpečnostních prvků a nutí je jezdit po rušnější komunikaci. Podle navrhovatele není z napadeného opatření zřejmé, zda je potřebné. Podotkl, že odpůrce nezvolil cestu minimálního zásahu do práv navrhovatele, nýbrž nejvíce omezující zásah. 7. Navrhovatel navrhl, aby soud napadené opatření obecné povahy zrušil devadesátým dnem po právní moci rozsudku. Vyjádření odpůrce k návrhu 8. Odpůrce ve svém vyjádření konstatoval, že napadené opatření je specifické tím, že provádí nařízení č. 3/2023, kterým se vymezují oblasti statutárního města Teplice, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy; jedná se o nařízení obce vydané podle § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Odpůrci nepříslušelo zasahovat do působnosti rady obce, která nařízení vydala, ani do vymezení úseků místních komunikací, které lze užít k stání motorových vozidel jen po zaplacení ceny, ani odůvodňovat zavedení zón placeného stání nebo jejich jednotlivých aspektů. Zdůraznil, že ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích mu příslušelo jen stanovit k nařízení obce dopravní značky. K tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2018, č. j. 64 A 7/2018-122. Odpůrce byl přesvědčen, že obecným požadavkům na odůvodnění vyhověl. Z data podání podnětu nelze podle odpůrce dovodit jakékoli porušení procesních pravidel. 9. S navrhovatelovými námitkami se odpůrce vypořádal v rozsahu své působnosti. Podotkl, že připomínky byly obecné, spíše koncepční a neobsahovaly konkrétní popis důsledků regulace pro členy spolku. Odpůrce vysvětlil, že nedochází ke změně umístění svislých dopravních značek, resp. že budou umístěny na existující sloupky, a nové budou umístěny v souladu s příslušnými technickými normami (např. v případě Tržního náměstí, kde probíhá rekonstrukce); vodorovné dopravní značky se nijak nemění. Polemika navrhovatele stran upřednostňování automobilové dopravy oproti chodcům a cyklistům podle odpůrce nespadá do jeho působnosti. Konstatoval, že zavedení nejvyšší dovolené rychlosti 30 km/h a obousměrek pro cyklisty nebylo předmětem napadeného opatření. Odpůrce dodal, že navrhovatel formuloval své připomínky jako žádosti, materiálně tedy ani nešlo o připomínky. 10. Odpůrce vysvětlil, že nepřistoupil k přesnému vymezení dopravního značení do mapy ve formě výkresové dokumentace z důvodu rozsáhlosti dotčeného území a z důvodu probíhajících stavebních prací, v jejichž důsledku by se přesné určení polohy dopravního značení muselo měnit. Připomněl, že prováděcí (výkresová) dokumentace není nutnou součástí opatření obecné povahy. Podle odpůrce byly dopravní značky stanoveny v souladu se zákonem, neboť z napadeného opatření je zřejmé, které místní komunikace nebo jejich úseky mají být osazeny příslušnou dopravní značkou. Konkrétní fyzické umístění značky pak vyplývá z technických n