15 A 13/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 A 13/2024- 106 - text  15 15 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: X, narozený X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. KUUK/0115087/2024/6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. KUUK/0115087/2024/6, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Chomutov (dále jen „magistrát“) vydané dne 5. 1. 2024, č. j. MMCH/147943/2023/10/B/ODSČ/Ši, jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam čtyř bodů ke dni 21. 5. 2016 byl potvrzen. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud předmětnou věc předal k dalšímu řízení jinému krajskému úřadu, namísto vrácení žalovanému, a dále aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce namítal, že žalovaný do sebe míchá skutečnosti z různých řízení, neboť v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce podal odvolání dne 29. 12. 2023 proti rozhodnutí ze dne 5. 1. 2024, a jako zúčastněnou osobu uvedl osobu narozenou v roce 1941, ale ve spise se žádná osoba narozená v roce 1941 nevyskytuje. Namítal také, že napadenému rozhodnutí chybí řádné odůvodnění, protože text odůvodnění je v přímém rozporu se stavem věci a nevypořádává většinu odvolacích námitek žalobce, dále nezohledňuje podklady a důkazy, které žalobce předložil. 3. Zdůraznil, že výrok rozhodnutí není dostatečně konkrétní, jelikož neobsahuje bližší specifikaci odvolání, přitom v textu odůvodnění je vzhledem k datu podání uvedeno odvolání zjevně jiné osoby z jiného řízení, není tedy zřejmé, k jakému odvolání se výrok rozhodnutí vztahuje a kterého účastníka se týká. 4. Žalobce poté namítal nepřiměřeně dlouhou délku řízení, konkrétně, že o námitce bylo rozhodnuto po 2 348 dnech od jejího podání a o odvolání po 2 429 dnech od podání námitky, aniž by bylo odůvodněno, jakým způsobem se správní orgány vypořádaly s následky nesprávného úředního postupu. Žalobce měl za to, že značně opožděné vydání obou rozhodnutí znamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobce podal několik žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti, docházelo pouze k postupování žádostí nečinnému orgánu a do sepsání žaloby o opatření proti nečinnosti rozhodnuto nebylo. Žalobce namítal, že správní orgány neřešily podstatu věci, tedy historii bodového konta, neboť u policie došlo k pochybení, protože žalobce byl v době spáchání přestupku v zahraničí. 5. Žalobce dále uvedl, v čem spatřuje nesoulad rozhodnutí se spisem a vzájemný rozpor mezi správními orgány. Žalobce v rámci vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí poukázal na to, že v řízení byly jako podklad pro vydání rozhodnutí označeny pouze dva dokumenty, které ale byly překonány na základě informace o zahájeném řízení o obnově řízení dle sdělení policie ze dne 12. 9. 2023, č. j. KRPU-49676-24/ČJ-2023-040306, a odkázal na konkrétní případy datových zpráv. Žalobce citoval ze zprávy magistrátu ze dne 12. 1. 2023, podle níž není pochyb o tom, že přestupek nespáchal, a uvedl, že magistrát měl ode dne 12. 1. 2023 postupovat podle § 123f odst. 2 silničního zákona a provést výmaz bodů, namísto toho magistrát čekal zhruba další rok a vydal rozhodnutí se zcela opačným závěrem. Vzájemný rozpor mezi správními orgány žalobce spatřoval v tom, že Policie České republiky rozhodnutím ze dne 25. 1. 2024, č. j. KRPU-166951-11/ČJ-2023-040306, zamítla žádost žalobce o obnovu řízení s odůvodněním, že se o námitce žalobce proti zápisu bodů v evidenční kartě řidiče dozvěděla až dne 8. 10. 2021, tedy po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozhodnutí (o přestupku). Při absenci nesprávného úředního postupu by k obnově řízení mohlo dojít a mohla být posuzována přítomnost žalobce v zahraničí v době údajné nehody, nesprávně určený majitel vozidla, nesprávně zjištěné místo pobytu žalobce, nesprávná forma subjektu, ztráta doporučeného dopisu od Policie České republiky před údajnou nehodou, ukončení služebního poměru policisty po exekučních problémech a nežádoucím nátlaku na společenství vlastníků jednotek v místě bydliště žalobce, nesprávný služební orgán vyřizující věc, chybějící podpisy na dokumentaci, rozpory v umístění kamery, smíchaná dokumentace dvou dopravních nehod, rozdílné osoby na videozáznamu projednání přestupku, chybějící záznam z dopravní nehody aj. Magistrát tak nepřiměřenou délkou řízení znemožnil shromáždění podkladů, tvrzení, svědectví a důkazů pro posouzení věci, což již nelze zpětně napravit. 6. Dále žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí. Uvedl, že z dokumentace policie vyplývá nesprávné nakládání s osobními údaji, protože se žalobce z podkladů zaslaných policí dozvěděl údaje všech vlastníků a provozovatelů dotčeného vozidla, ačkoli on sám provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla nikdy nebyl. 7. Žalobce uvedl, že i Kancelář veřejného ochránce práv konstatovala nepřiměřenou délku řízení a doporučila žalobci podání žádosti o náhradu újmy, a namítal, že Ministerstvo dopravy, které řešilo žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti, předalo věc Krajskému úřadu Ústeckého kraje a ten věc postoupil zpět nečinnému orgánu. 8. Konstatoval „rozpor rozhodnutí s legislativou“, přičemž rozsáhle citoval § 2 až § 8 a § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 123f odst. 2 zákona o silničním provozu, a rozpor s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2020, č. j. 4 As 372/2019-42 a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76. 9. Žalobce namítal, že jednání žalovaného je účelové, protože jeho úředníci prakticky rozhodovali o výši možné náhrady regresní újmy. Magistrát začal být aktivní až po úmrtí otce žalobce, který byl majitelem vozidla uvedeného v dokumentaci policie. Až do 28. 2. 2023 žalobce nevěděl, kdo je majitelem uvedeného vozidla a neměl důvod se na předmětnou událost dotazovat otce. Rozhodnutí žalovaného lze chápat jako účelovou snahu o snížení náhrady újmy, protože je to pro něj jednodušší a úspornější ignorovat zjevné rozpory. K vydání rozhodnutí magistrátu došlo tři dny po předání věci kanceláři Veřejného ochránce práv, z obsahu obou rozhodnutí přitom vyplývá tzv. šití horkou jehlou. 10. Na závěr žalobce namítal, že už policie žalobci nesprávně doručovala poštou, namísto do datové schránky, ale pošta tuto dokumentaci ztratila, tehdejší ředitel krajského ředitelství policie se za to omluvil. Prokazatelně tak došlo ke ztrátě a zjevnému zneužití osobních údajů žalobce. Žalobce též uvedl, že v jeho bydlišti zastával funkci předsedy SVJ policista (pozn. soudu: žalobce neuvedl jméno ani vztah k projednávané věci), který negativně působil na osoby, které se zajímaly o hospodaření SVJ a správu majetku, a spadl do exekučních problémů. K zápisu exekučního řízení do katastru nemovitostí došlo v roce 2016, tedy v době zápisu sporných bodů. Situace vygradovala až k řízení o zneužití postavení policisty v rámci SVJ a policie následně oznámila, že dotyčný již není policistou. Žalobce namítal, že tato skutečnost nebyla správními orgány relevantně posouzena, přičemž důvěryhodnost policie v čase klesala. Negativní vliv má zjevně i to, jaké osoby to za policii a magistrát řešily – X a X. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že k záměně účastníků správního řízení či podání nedošlo. V napadeném rozhodnutí je skutečně chybně uvedeno „odvolání ze dne 29. 12. 2023“, což je však pouhou písařskou chybou. Konstatoval, že X, nar. X (pozn. soudu: správně X) byl provozovatelem vozidla, jedná se o osobu stejného jména, ale tím podobnost končí. Žalobce řídil vozidlo svého otce a nesdělil policii, že došlo k omylu, že provozovatelem není žalobce, ale jeho otec. O ověření totožnosti žalobce na místě dopravní nehody nemohlo být pochyb, jelikož proběhlo po předložení stanovených dokladů, které byly ověřeny lustrací v databázi centrálního registru obyvatel a registru řidičů a nevykazovaly žádné známky padělání. Současně bylo jednání s účastníky nehody zdokumentováno služební kamerou, ze záznamu je jednoznačně prokázané a zjištěné, že se žalobce na místě nacházel. Při řešení v blokovém řízení žalobce jako viník souhlasil se zaviněním dopravní nehody, což stvrdil svým podpisem a připojeným písemným vyjádřením „četl a souhlasí“. Tvrzení žalobce, že vlastníka vozidla mu sdělila až policie, je dosti nepochopitelné a účelové, jelikož žalobci muselo být známo, že ř