15 Af 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 Af 1/2025- 67 - text  13 15 Af 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. Miloš Malý, IČO: 46055738 sídlem Třebenice – Mrsklesy 48, 411 15 Třebívlice zastoupený JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Revoluční 1003/3, 110 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1409/28/5300-22443-701226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství 16. 1. 2025, č. j. 1409/28/5300-22443-701226, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 9. 2023, č. j. 1969874/23/2512-50523-500531, na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období březen 2018, kterým mu byla doměřena daň ve výši 265 184 Kč a stanoveno penále ve výši 53 037 Kč. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil shora uvedený dodatečný platební výměr správce daně, jakož i uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že v daňovém řízení opakovaně poukazoval na to, že pokud skutečným dodavatelem žalobce nebyly společnosti APONE CZ s.r.o. (dále jen „APONE CZ“) a PROGRO s.r.o. (dále jen „PROGRO“), musel by jím být někdo, kdo se za tyto společnosti, resp. její zástupce, vydával. Žalobce, aniž by byl seznámen s Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 4. 2023 (dále jen „UZTS“), sám zdůrazňoval, že je vysoce pravděpodobné, že ten, kdo za společnosti APONE CZ a PROGRO jednal, činil tak ve více případech, a proto byl přesáhnut objem plátcovství DPH. Žalovaný ani správce daně však podvodné jednání řádně nezkoumali, přitom byli povinni zkoumat nárok na odpočet DPH v tříkrokovém testu etablovaným judikaturou Soudního dvora EU (dále je „SDEU“). 3. Měl za rozporné a nesprávné argumenty žalovaného, že jednání v UZTS jsou v jiném období a jejich popis vykazuje vyšší míru propracovanosti a organizovanosti. Řádným zkoumáním daňového podvodu nemůže být pouhé nahlédnutí do UZTS a na základě vymezení skutku nelze dojít k závěru, že ve zkoumaném období nemohlo k daňovému podvodu dojít. Z odůvodnění UZTS se podávají osoby, které prokazatelně jednaly i za společnosti APONE CZ a PROGRO, a které v přibližně stejném období jednaly se žalobcem. I rozsáhle anonymizovaná verze UZTS svědčí o podvodných jednáních společností APONE CZ a PROGRO, přesto však správce daně nezahrnul UZTS do předmětu tohoto řízení. 4. Existenci daňového podvodu správce daně sám konstatuje na str. 11 Stanoviska k odvolání ze dne 31. 1. 2024. Jeho práce s existencí podvodného jednání je tím ale bohužel u konce. Žalobce byl následně poučen o neunesení důkazního břemene, jako by zde žádné podvodné jednání nebylo. Vedle rezignace na zkoumání podvodného jednání je však zřejmé, že veškerá zjištění správce daně svědčí o podvodném jednání – svědci odmítající výpovědi, případně si nic nepamatují. Jejich podpis se však objeví na listinách zakládajících dispozice s bankovními účty dodavatelů, je zjištěno aktivní fungování datových schránek či bankovních účtů, ač se k tomu nikdo nedoznává, jsou zjištěny ztráty občanských průkazů, které nebyly nikdy nahlášeny, a nakonec vedení trestního stíhání mimo jiné i se zaměstnancem jednoho z dodavatelů. 5. Žalobce byl s UZTS seznámen až v průběhu nahlížení dne 18. 11. 2024, nikoliv v režimu dokazování, samotné UZTS bylo do spisu zařazeno až v prosinci 2023, resp. v lednu 2024. Uvedené UZTS bylo anonymizováno v nepřiměřeném rozsahu, a to i vzhledem k potřebě respektování práv třetích osob. Žalobci tedy nezbývá než se vyjadřovat ve zcela obecném rozsahu. Závěr správce daně však evokuje, že tento v rámci dokazování pracuje s informacemi, které odmítá žalobci sdělit a které následně fakticky používá proti žalobci při dokazování. O tom svědčí i to, že byly předvolávány osoby, které žalobce sám nenavrhoval a které zřejmě v souvisejících trestních řízeních figurovaly, jako příklad lze uvést výslech J. S. 6. Správce daně je ve svých závěrech nekonzistentní, neboť nejprve znevěrohodnil APONE CZ a PROGRO, že tyto nemohly plnění dodat a nepřekročily plátcovství DPH, a posléze, že plátcovství DPH nezpochybňuje a skutečnosti tvrzené žalobcem ve prospěch závěrů o ekonomické činnosti společností nebude zohledňovat. Správce daně nejprve provedl důkazy ve prospěch závěrů o nemožnosti poskytnutí zdanitelných plnění společnostmi APONE CZ a PROGRO, aby následně po zveřejnění UZTS odmítl tvrzení žalobce k jím zohledněným okolnostem o společnostech APONE CZ a PROGRO s tím, že tyto pro něj a pro řízení relevantní nejsou. V návaznosti na to žalovaný odmítl provést žalobcem navrhované důkazy, a to údaje o veškerých daňových kontrolách a jiných kontrolních postupech, kde figurovaly společnosti APONE CZ a PROGRO, a dále trestní spis v celém rozsahu. 7. Již ve zprávě o daňové kontrole správce daně uváděl, že daňové doklady obsahují veškeré formální náležitosti, jsou řádně zaevidovány ve formálně správném daňovém přiznání a kontrolním hlášení. Žalobce dále uvedl, že správce daně až v odvolacím řízení tvrdí, že vlastně plátcovství DPH společností APONE CZ i PROGRO nezpochybňuje. Sám správce daně podporuje tvrzení žalobce, že je možné, že za společnosti APONE CZ a PROGRO mohly jednat osoby, které se za jejich zástupce vydávaly. UZTS toto tvrzení podporuje. Hmotněprávní podmínkou k prokázání nároku na odpočet DPH není označení konkrétního dodavatele, ale prokázání, že daňový subjekt jednal s plátcem DPH, ledaže správce daně takovýmito údaji sám disponuje. 8. Společnosti APONE CZ a PROGRO byly zjevně součástí podvodného řetězce, v rámci něhož za společnost jednali „bílí koně“, resp. tyto fakticky ovládaly jednotlivě určené osoby. Osoby vydávající se za zástupce těchto společností byly zjevně v postavení plátce DPH. Odmítá-li správce daně provést důkaz údaji z jiných daňových kontrol uvedených společností s odkazem na jeho irelevanci, není tento závěr věcně správný. Z odůvodnění UZTS i závěrů správce daně plyne, že správce daně zjistil, že za APONE CZ jednal v uváděném období D. M. a za společnost PROGRO jednal B. S. a další anonymizované osoby. Jedná se tedy o informace, které měl správce daně zcela jistě k dispozici, žalobce je tvrdil ještě před seznámením s UZTS, i přesto nadále žalobci správce daně nepřiznává nárok na odpočet DPH s odůvodněním absence sdělení osoby jednající za APONE CZ a PROGRO. 9. Dále žalobce obsáhle rekapituloval zjištění správce daně u APONE CZ a PROGRO, která vedla k přenesení důkazního břemene na žalobce a polemizoval s nimi s tím, že k tomu nejsou způsobilá. Žalobce vyjmenoval podklady, které správci daně předložil a poukázal na to, že z výslechu Ing. L. B. vyplynulo, že tento plnění za společnost APONE CZ ve prospěch žalobce uskutečnil a potvrdil, že daňový doklad vystavil on, nebo účetní. Předmětná zdanitelná plnění uvedla APONE CZ i PROGRO v daňovém přiznání i kontrolním hlášení a úhrada byla uskutečněna ve prospěch bankovního účtu zveřejněného pro účely DPH a zdanitelné plnění bylo použito k další ekonomické činnosti žalobce. 10. Na rozdíl od správce daně hodnotil žalobce výpověď Ing. L. B. jako konkrétní a zásadní, oproti tomu je výpověď E. H. nekonkrétní a plná neúplných prohlášení. Z výslechu E. M. vyplynulo, že v jí pronajímaných prostorách mohla APONE CZ jednat prostřednictvím jiného nájemce. Správce daně však došel ke zcela opačnému závěru, tedy neprokázání zdanitelných plnění poskytnutých APONE CZ, a to na základě úvahy, že pokud má společnost jednat ve vlastní zasedací místnosti, není zde jediný rozumný důvod, proč by jednala v zasedacích místnostech pod jiným nájemcem. Zcela rozumným důvodem však je, že došlo k podvodnému jednání, které měl správce daně zjišťovat. Správce daně nedůvodně odmítl provedení místního šetření za účasti APONE CZ a žalobce, a to za účelem prokázání tvrzení žalobce, že v konkrétních prostorech se společností APONE CZ skutečně jednal. 11. Dále žalobce namítl, že přístupy do datové schránky byly hodnoceny zcela nepřijatelným způsobem. Přístup do datové schránky byl udělen pouze L. B., jehož výslech označil správce daně za nevěrohodný. Datové schránky dle UZTS však ovládaly konkrétní fyzické osoby, tyto skutečnosti však správce daně zcela ignoroval. Správce daně ani neuvedl jakékoli důvody, pro které nezohlednil tvrzení žalobce při ústním jednání. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí stejně jako správce daně zůstali u toho, že předmět plnění zůstal v rovině tvrzení daňového subjektu. 12. Správce daně nekriticky přijal výpověď E. H., že jí společnost PROGRO nic neříká, ačkoliv zakládala ban