2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 14/2024- 54 - text  30 15 Af 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: EUROMONT LEŠENÍ spol. s r. o., IČO: 25041444 sídlem 28. října 123/8, 435 02 Most zastoupená JUDr. Petrem Jirátem, advokátem sídlem Blatenská 1161/46, 430 01 Chomutov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č. j. 21109/24/5200-11431-702498 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č. j. 21109/24/5200-11431-702498, jímž byla zamítnuta její odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 1. 2018, a to dodatečný platební výměr ze dne 11. 1. 2018, č. j. 29551/18/2510-50521-507166, kterým byla žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 147 ve spojení s § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), doměřena z moci úřední za zdaňovací období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2014 daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 499 320 Kč a dle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 99 864 Kč, a dále dodatečný platební výměr ze dne 11. 1. 2018, č. j. 29597/18/2510-50521-507166, kterým byla žalobkyni podle zákona o daních z příjmů, a podle § 147 ve spojení s § 143 daňového řádu, doměřena z moci úřední za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 499 320 Kč a dle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 99 864 Kč. Současně se žalobkyně domáhala toho, aby soud zrušil i nadepsané dodatečné platební výměry a žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě úvodem stručně shrnula dosavadní průběh daňového řízení, přičemž zmínila též skutečnost, že napadené rozhodnutí fakticky navazuje na předchozí rozhodnutí žalovaného, které však bylo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2022, č. j. 15 Af 4/2019-44, zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Dále uvedla, že žalovaný řádným způsobem nezohlednil její námitky a nesprávně hodnotil v jednotlivostech i celku zejména nově zjištěné skutečnosti a důkazy, přičemž tak bylo napadené rozhodnutí stiženo podstatnými vadami. Nadto bylo v kontextu žalobkyní předložených důkazů opomenuto přenesení důkazního břemena na správce daně. Žalovaný pak dle žalobkyně nerespektoval právní názor zdejšího soudu vyslovený v dřívějším zrušujícím rozsudku, neboť ve věci neodstranil rozpory v důkazech. 3. Žalobkyně poté namítla, že žalovaný ve věci postupoval v rozporu s § 8 odst. 1 daňového řádu, když nedbal na zachování jejích práv v daňovém řízení a nezohlednil skutečnost, že správce daně řadu důkazů navržených žalobkyní sice provedl, ale toliko formálně, přičemž je účelově dezinterpretoval tak, že se to vymykalo povinnosti správce daně posuzovat důkazy způsobem, aby došlo ke správnému zjištění výše daňové povinnosti. Žalobkyně přitom v odvolacím řízení předložila řadu důkazů k prokázání, že došlo k pořízení a dodání lešení od společnosti UNIPROCZECH s.r.o. Žalovaný se k nim sice formálně vyjádřil, nicméně v tomto vyjádření zcela absentovaly relevantní závěry, z nichž by fakticky vyplývalo, proč tyto důkazy hodnotil za nedostatečné. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak dle žalobkyně neobsahovalo závěry, které by byly logickým vyústěním úvah žalovaného, a tudíž je nepřezkoumatelným. 4. Následně žalobkyně uvedla, že jí předloženými důkazy ve věci prokázala pořízení rozhodných sad trubkového lešení od společnosti UNIPRO-CZECH s.r.o., jakož i účelnost pořízení předmětného materiálu jako daňově uznatelného nákladu. Zmínila také, že povinností správce daně je prokázat existenci takových skutečností, které věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví, evidenci či záznamů a jiných daňovým subjektem předložených důkazních prostředků zcela vyvracejí. Tato situace nicméně v daném případě nenastala, jelikož žalobkyně dle svého názoru unesla jak povinnost tvrzení, tak důkazní. 5. K tomu žalobkyně popsala, že dotčené plnění řádně zdokumentovala; že prokázala, že veškeré platby podle účetních dokladů proběhly bezhotovostním platebním stykem; že v souladu s doklady splnila, přiznala a odvedla veškeré daňové povinnosti; že doložila vyjádření jednatele dodavatelské společnosti, že plnění proběhlo dle vystavené účetní, smluvní a daňové dokumentace, a že plnění fakticky žalobkyni předal; že jednatel dodavatelské společnosti tuto skutečnost potvrdil i v rámci výslechu v trestní věci vedené u zdejšího soudu; že prokázala rozsah zakázek, které realizovala a že plnění musela přijmout, aby tyto zakázky vůbec mohla realizovat; že prokázala, že měla dostatečné prostory a kapacity pro uskladnění přijatého materiálu; že svědkyně M. popřela, že by se podílela jako účetní dodavatelské společnosti na jakémkoliv falšování účetní dokumentace; a že svědek M., který v paralelně probíhajícím trestním řízení opakovaně měnil svoji výpověď, je osobou se zřetelnou nenávistí k osobám jednatele dodavatelské společnosti a svědkyni M., když tvrdí, že mělo docházet k machinaci s doklady v účetnictví dodavatelské společnosti, avšak nebyl schopen nijak potvrdit či zpochybnit reálnost plnění poskytovaného dodavatelskou společností. 6. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak žalobkyně uvedla, že aby mohl správce daně kvalifikovaným způsobem zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků předložených daňovým subjektem, musí v tomto ohledu také unést důkazní břemeno. Pokud však správce daně jím tvrzené pochybnosti dostatečně neprokáže, je možné takový postup, kterým správce daně domněle přenáší důkazní břemeno zpět na daňový subjekt, označit za nezákonný. V daném případě tak dle žalobkyně postupem daňových orgánů došlo k nezákonnému přenesení důkazní povinnosti zpět na žalobkyni. 7. Podle žalobkyně pak žádný z provedených důkazů ve věci neprokázal důvodnost pochybností stran nevěrohodnosti jí předložené dokumentace. K tomu doplnila, že svědek Šťastný jako jednatel společnosti UNIPRO-CZECH s.r.o., byť v daňovém řízení nevypovídal, předložil čestné prohlášení, z něhož vyplývalo, že plnění odpovídající daňovým dokladům fakticky proběhlo. Ve stejném duchu se vyjádřil i v rámci jeho výpovědi v řízení trestním. Svědkyně M. zároveň popřela, že by se podílela na tvorbě jakýchkoliv falešných dokladů pro společnost UNIPRO-CZECH s.r.o. a nijak nezpochybnila, že veškeré obchody mezi touto společností a žalobkyní odpovídaly realitě. Skutečnost, že obchody mezi UNIPRO-CZECH s.r.o. a žalobkyní mohly fakticky probíhat nezpochybnil ostatně ani svědek M. 8. Správce daně tedy, ač neprokázal, v čem měla spočívat jeho pochybnost ohledně zdokumentovaného plnění žalobkyně, tuto nadále vyzýval k prokazování skutečností, které byly žalobkyní již prokázány v dostatečném rozsahu, aniž by jakkoliv transparentně vysvětlil, v čem jeho setrvávající pochybnosti přetrvávaly. Napadené rozhodnutí proto žalobkyně považuje za šikanózní, nepřezkoumatelné a nezákonné. Daňové orgány současně porušily zásadu součinnosti s žalobkyní jako daňovým subjektem, když nejednaly v zájmu zjištění správné výše daně. 9. Žalovaný poté při zjišťování skutkového stavu vycházel z podkladů vyplývajících ze souběžně vedeného trestního řízení u zdejšího soudu. Pokud však tvrdil, že svědek M. vypovídal konzistentně a rozpory v jeho výpovědi nebyly zjištěny, pominul dle žalobkyně fakt, že se z protokolů o hlavním líčení u zdejšího soudu (zejména ze dne 2. 11. 2021) podává, že svědek M. byl soudem celkem 5 x konfrontován s jeho výpovědí z přípravného řízení postupem podle § 207 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Podle žalobkyně je tak ve věci zřejmé, že i zdejší soud výpověď svědka M. z přípravného řízení shledal v podstatném rozporu s jeho výpovědí u hlavního líčení. Žalovaný přitom zcela opomenul skutečnost, že svědek M. nevyvrátil tvrzení žalobkyně, přičemž se nijak nezabýval vyjádřením tohoto svědka na str. 22 nadepsaného protokolu o hlavním líčení, kde bylo uvedeno, že se s žalobkyní ani jejím jednatelem svědek M. nikdy nesetkal, nikdy pro ni nic nevystavoval a nic o ní nevěděl. Dále žalobkyně zmínila, že svědek Šťastný jako jednatel společnosti UNIPRO-CZECH s.r.o. v rámci jeho výpovědi při hlavním líčení dne 2. 11. 2021 u zdejšího soudu popřel jakoukoliv trestnou činnost a potvrdil, že dotčené plnění ve vztahu k žalobky