Z rozhodnutí: Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci…
15 Af 3/2025- 49 - text
12 15 Af 3/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci
žalobce: L. O., narozený X
bytem X
zastoupený daňově poradenskou společností UNTAX, s.r.o.
sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10
proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj
sídlem Velká Hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. 12918/25/2501-50521-507041,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. 12918/25/2501-50521-507041, jímž byla podle § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuta jeho námitka ze dne 27. 12. 2024 (doplněná dne 31. 12. 2024) proti vyrozumění o úroku z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 ze dne 25. 11. 2024, č. j. 1962190/24/2501-50521-507041, a proti vyrozumění o úroku z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 ze dne 25.11.2024, č. j. 1962201/24/2501-50521-507041. Současně se žalobce domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.
Žaloba
2. V žalobě žalobce nejprve stručně popsal dosavadní průběh projednávané věci. Následně uvedl, že je v daném případě meritem sporu obsah jeho podání, které zaslal žalovanému dne 31. 12. 2024 s předmětem nadepsaným jako „Identifikace plateb doměřené daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 a 2020". Žalovaný pak na základě § 8 odst. 3 a § 70 odst. 2 daňového řádu obsah této písemnosti v rámci napadeného rozhodnutí vyhodnotil jako doplnění námitky žalobce ze dne 27. 12. 2024. S tímto hodnocením obsahu podání žalobce ze dne 31. 12. 2024 však žalobce nesouhlasil. Podle žalobce totiž z odkazovaného podání nijak nevyplývá, že by v něm žalobce jakkoliv argumentoval ve prospěch tvrzení o nezákonnosti úroků z prodlení, proti kterým směřovala jeho námitka ze dne 27. 12. 2024. Na otázku zákonnosti těchto úroků si žalobce nemohl utvořit vlastní právní názor, neboť mu k tomu chyběly nezbytné informace. Proto za dané situace žalobce ani nebyl schopen případnou nezákonnost těchto úroků v daňovém řízení kvalifikovaně namítat. Sám žalovaný přitom poskytl žalobci informace, které se navzájem popíraly – zatímco dne 11. 11. 2024 žalobce obdržel od žalovaného sestavu z evidence daní, podle které daňové doměrky na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 a 2020 měly být žalobcem uhrazeny, následně dne 25. 11. 2024 žalovaný pod č. j. 1893450/24/2501-50521-507041 vydal přípis, podle kterého tomu tak být nemělo. Proto se žalobce s odkazem na zásadu součinnosti zakotvenou v § 6 odst. 2 daňového řádu dne 31. 12. 2024 obrátil na žalovaného s podáním, jehož skutečným obsahem byla žádost o poskytnutí informací či vysvětlení nezbytně potřebných k tomu, aby si žalobce mohl učinit kvalifikovaný názor na zákonnost předmětných úroků z prodlení sdělených žalobci, a případě doplnit námitku ze dne 27. 12. 2024. Žalovaný tudíž zkrátil práva žalobce tím, že žalobou napadené rozhodnutí vydal účelově, veden snahou znemožnit případnou kvalifikovanou obranu žalobce v daňovém řízení proti úrokům z prodlení.
Vyjádření žalovaného
3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud odmítl, popř. jako nedůvodnou zamítl. Úvodem vyjádření přitom obsáhle popsal dosavadní průběh souvisejících daňových řízení a zrekapituloval též žalobcem uplatněné žalobní námitky. Poté uvedl, že dne 27. 12. 2024 od žalobce obdržel námitku při placení daní. Žalobce v tomto podání konstatoval, že podává v souladu s § 251a odst. 4 daňového řádu dle § 159 daňového řádu námitku proti úkonu správce daně v souvislosti s vyrozuměním o úroku z prodlení ze dne 25. 11. 2024. Žalovaný tedy dané podání žalobce vyhodnotil jako námitku podle § 159 daňového řádu, které chyběly náležitosti. V řízení o námitce se obdobně použije § 112 daňového řádu, což znamená, že v případě chybějících náležitostí námitky, jež jsou vadou, která brání řádnému projednání, vyzve správce daně podatele k jejich doplnění. Dříve než žalovaný takovou výzvu vydal, učinil žalobce dne 31. 12. 2024 podání, nazvané jako „Identifikace plateb doměřené daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 a 2020“, které žalovaný posoudil jako doplnění podané námitky.
4. K tomu žalovaný dodal, že žalobci byla na základě jeho dřívější žádosti dne 25. 11. 2024 zaslána vyrozumění o úrocích a současně i písemnost nazvaná „Reakce na žádost o zaslání vyrozumění o úroku z prodlení“. Touto písemnosti žalovaný žalobci vysvětlil důvody, proč dosud požadovaná vyrozumění o úrocích neobdržel. Tímto důvodem byla skutečnost, že doměřené daňové povinnosti za rok 2019 a 2020 nebyly k datu podání žádosti zcela uhrazeny. Žalovaný také zmínil, že odkazovaná vyrozumění vydal s tím, že úrok z prodlení byl žalovaným spočítán pouze do 21. 11. 2024. K sestavě označené jako „Výpis obratov. vět pro daný ODÚ“, kterou žalobce obdržel dne 11. 11. 2024, žalovaný uvedl, že tuto sestavu žalobce obdržel od úřední osoby v rámci jednání u žalovaného ohledně výše nedoplatku na dani z příjmů, kdy mu bylo umožněno nahlédnout do evidence daně z příjmů fyzických osob dle § 149 daňového řádu.
5. Žalovaný dále popsal, že se na osobním daňovém účtu na debetní straně evidují předpisy a odpisy daní a na kreditní straně platby a vratky daní. U každé z dobrovolných plateb přitom úřední osoba uvedla, co žalobce hradil. Součástí sestavy pak bylo konstatování, k čemu správce daně určitou platbu dle daňového řádu přiřadil (§ 152 daňového řádu). Žalovaný též popsal, že náhradní lhůta splatnosti doměřených daňových povinností roku 2019 a 2020, a tedy i předpis těchto daňových povinností do evidence daní na osobní daňový účet žalobce nastala v souladu s § 139 odst. 3 daňového řádu až dne 20. 8. 2024. Na osobním daňovém účtu ke dni 7. 8. 2024, tj. k datu, kdy žalobce uhradil částky 31 440 Kč a 74 820 Kč, evidoval správce daně nedoplatek na příslušenství daně, resp. úrok z prodlení vztahující se k doměřené dani za rok 2018, ve výši 144 570 Kč. Z důvodu, že náhradní splatnost doměřených daňových povinností roku 2019 a 2020 (tj. 20. 8. 2024) nastala až po splatnosti úroku z prodlení za rok 2018 (tj. 1. 7. 2024), byly nadepsané platby žalobce ze dne 7. 8. 2024 žalovaným použity právě na úhradu úroku z prodlení za rok 2018 dle § 152 daňového řádu (viz také tvrzení uvedené úřední osobou ve výše odkazovaném výpisu obratových vět). Správce daně tedy neshledal rozpor mezi vyjádřením ze dne 25. 11. 2024 a poukazovanou sestavou, kterou žalobce obdržel od úřední osoby, přičemž daný závěr uvedl v rozhodnutí o námitce, a to včetně vyjádření k platbám ze dne 7. 8. 2024 a zdůvodnění uvedeného postupu, jak požadoval žalobce v podání ze dne 31. 12. 2024.
6. Následně žalovaný popsal, že žalobce dne 27. 12. 2024 podal námitku při placení daní a dne 31. 12. 2024 podání, které bylo žalovaným vyhodnoceno jako doplnění této námitky. V této době již měl žalobce dle žalovaného veškeré informace o použití částek 31 440 Kč a 74 820 Kč zaplacených v hotovosti, a to z osobního jednání u správce daně. Vše bylo žalobci vysvětleno také v reakci na žádost o zaslání vyrozumění o úroku z prodlení ze dne 25. 11. 2024. Obsah podání žalobce ze dne 31. 12. 2024 tak dle žalovaného nebylo možno posoudit jinak než jako nesouhlas s úkony žalovaného. Žalovaný proto i vzhledem k časové souvislosti s podanou námitkou, která byla z důvodu chybějících náležitostí neprojednatelná, shledal podání žalobce ze dne 31. 12. 2024 podle jeho obsahu v souladu s § 70 odst. 2 daňového řádu jako doplnění námitky. Žalovaný tudíž odmítl tvrzení žalobce, že z jeho strany došlo k účelové snaze znemožnit mu kvalifikovanou obranu v daňovém řízení, které se týkalo úroku z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 a 2020.
7. Závěrem žalovaný popsal, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o námitce proti vyrozumění o úroku z prodlení. K tomu odkázal na § 251a odst. 3 a § 153 odst. 3 daňového řádu, jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 128/2022, jímž bylo posouzeno rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku dle § 153 odst. 3 daňového řádu, přičemž v něm bylo konstatováno, že takové vyrozumění nezasahuje do práv daňového subjektu, takže se nejedná o rozhodnutí dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný tak zmínil, že vyrozumění o úrocích z prodlení dle § 251a daňového řádu (i vzhledem k odkazu na § 153 odst. 3 daňového řádu) stejně jako vyrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu nezasahuje do práv daňového subjektu, protože je pouze informací o stavu evidence daní.
Replika žalobce
8. V podané replice žalobce nejp