15 Af 5/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 Af 5/2024- 47 - text  7 15 Af 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: STRIX Chomutov, a.s., IČO: 27274535 sídlem Polní 4795, 430 01 Chomutov zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 36/91, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2023, č. j. 2153726/23/2504-50522-507320, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2023, č. j. 2153726/23/2504-50522-507320, kterým byla zamítnuta její žádost o prominutí penále stanoveného dodatečnými platebními výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2018 až prosinec 2018, únor 2019 a duben 2019. Žalobkyně se současně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobkyně s odkazem na judikaturu správních soudů v žalobě uvedla, že její žádosti nebylo vyhověno pro závadnost zdrojového jednání. Žalobkyně měla ovšem za to, že došlo k porušení § 259a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), neboť tato právní úprava byla aplikována toliko zdánlivě, jelikož se žalovaný omezil na aplikaci interní metodiky v podobě Pokynu GFŘ-D-58. 3. Základním kritériem pro posouzení prominutí penále je míra součinnosti v rámci postupu vedoucího k doměření daně. Žalobkyně poskytovala správci daně v rámci daňové kontroly maximální součinnost, komunikovala s ním, účastnila se jednání se správcem daně, reagovala na výzvy a nevyhýbala se styku se správcem daně. Mírou součinnosti žalobkyně se však žalovaný vůbec nezabýval. Dle názoru žalobkyně lze přihlížet ke zdrojovému jednání teprve při splnění podmínky uvedené v § 259a odst. 2 daňového řádu, to ovšem žalovaný vůbec neposuzoval. 4. Pokyn GFŘ-D-58 je pouhou interní normativní instrukcí, jehož aplikace nemůže vést k tomu, že budou opomíjena kritéria pro prominutí stanovená daňovým řádem. Žalovaný zkreslil i názor obsažený v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 1 Afs 236/2019, neboť pro zdrojové jednání odmítl zohlednit individuální okolnosti případu a žádost zamítl. 5. Žalovaný uvedl, že s ohledem na závadnost zdrojového jednání, představující vědomé zapojení žalobkyně do podvodného jednání na DPH rozhodl žalovaný o zamítnutí žádosti. U žalobkyně však nebyla prokázána vědomá, tedy úmyslná účast na daňovém podvodu. Ačkoliv vědomá účast na daňovém podvodu může být úmyslná i nedbalostní, je třeba mezi nimi rozlišovat, neboť míra zavinění zásadně odlišuje společenskou škodlivost jednání. Žalovaný vytrhl z kontextu pasáže z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. 8. 2023, č. j. 26697/23/5300-22441-712084, přičemž však platí, že úmyslná, tedy vědomá účast na daňovém podvodu, nebyla žalobkyni kladena k tíži. Daňové orgány se zabývaly přijatými preventivními opatřeními k zamezení účasti na podvodu, což by postrádalo smysl, pokud by byla žalobkyně vědomým účastníkem podvodu na DPH. Úmyslnou formu účasti na podvodu rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství vyloučilo. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. K žalobě žalovaný uvedl, že postupoval v souladu nejen s Pokynem GFŘ-D-58, ale také s právním názorem uvedeným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 236/2019-83. Pokyn GFŘ-D-58 není interní metodikou, neboť tento pokyn byl uveřejněn a všechny daňové subjekty se s ním mohou seznámit. Žalovaný je povinen se tímto pokynem řídit a postup dle pokynu je nutné považovat za zavedenou správní praxi. Úprava prominutí příslušenství daně je založena na správním uvážení a opírá se o širší rámec hodnot a principů než zákonem výslovně uvedená kritéria. 7. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil právní názor, že nelze z prominutí příslušenství vyloučit posouzení zdrojového jednání. Na základě posouzení zdrojového jednání dle § 259a odst. 2 daňového řádu již neměl žalovaný důvod se zabývat mírou součinnosti žalobkyně při doměření daně a dalšími důvody uvedenými v žádosti. Žalovaný popsal okolnosti zapojení žalobkyně do podvodu na DPH a vyložil, že se nemohlo jednat o účast nahodilou. Podkladem bylo odůvodnění rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti stanovení daně. 8. V rozsudku ze dne 18. 2. 2021, č. j. 1 Afs 236/2019-93, Nejvyšší správní soud dle žalovaného uvedl, že v řízení o doměření daně a uložení penále správce daně nemusí prokázat úmyslné zapojení do podvodného řetězce na DPH, ale postačí, pokud dovodí, že daňový subjekt o účasti na daňovém podvodu věděl, či vědět měl a mohl. Replika žalobkyně 9. V replice žalobkyně uvedla, že žalovaný ve vyjádření otevřeně přiznal, že § 259a odst. 2 daňového řádu vůbec neřešil a neřídil se jím. Žalobkyně nezpochybnila, že finanční správa může vydávat interní metodiky, nesmí se to však dít na úkor toho, že je následně postupováno ve správní praxi zcela mechanicky dle šablony. Otázka prominutí penále nepředstavuje možnost libovolného rozhodnutí, jak to zjevně žalovaný vnímá, ale jsou-li dány důvody pro prominutí penále, nemůže žalovaný libovolně žádost zamítnout. V daném případě se jedná o jedinou možnost individualizace sankce. Správce daně je přitom povinen dbát na přiměřenost sankce z hlediska jejího účelu. Proto je třeba k okolnostem případu přihlížet v řízení o prominutí penále. Pro správné a spravedlivé ukládání sankcí je významné dodržování principu přiměřenosti sankce trestní povahy, není však patrné, že by se žalovaný tímto zabýval. Žalovaný dále nezohlednil bezproblémovou daňovou minulost při posouzení žádosti, resp. touto se vůbec nezabýval. Přitom povinnost zohlednit bezproblémovou daňovou minulost plyne bezpochyby i z usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 236/2019. 10. Žalobkyně zdůraznila, že míra jejího zavinění je v posuzovaném případě nízká, stejně jako společenská nebezpečnost jejího jednání. Žalobkyně vždy podávala řádně a včas svá daňová tvrzení, nebyla v prodlení s plněním daňových povinností a nebyla jí stanovena daň podle pomůcek ani uložena pořádková pokuta. 11. Odvolací finanční ředitelství ve své argumentaci v rozhodnutí ve věci samotného doměření daně výslovně uvedlo, že nedovodilo vědomou účast žalobkyně na údajném podvodu. Pokud tedy žalovaný ve svém rozhodnutí učinil závěr „o vědomé účasti na daňovém podvodu“, jedná se o zcela nepodložené tvrzení. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřila. 13. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 14. Podstatou souzené věci je otázka, zda mohl žalovaný přihlédnout k intenzitě, povaze či dalším okolnostem jednání, které bylo skutkovým a právním základem penále (tzv. zdrojové jednání), a rozhodnout tak, že penále (a to ani z části) žalobkyni nepromine. 15. Podle § 259a odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí části penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. 16. Podle § 259a odst. 2 daňového řádu správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může prominout až 75 % penále. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. 17. Podle § 259a odst. 3 daňového řádu žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. 18. Podle § 259c odst. 2 daňového řádu prominutí daně nebo příslušenství daně