2 Afs 180/2006 — Nejvyšší správní soud

16 Af 19/2023- 109 - text  47 16 Af 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: M. M., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Radanem Tesařem sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 17617/23/5200-10421-705721, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 24. 9. 2018 dodatečný platební výměr č. j. 2107950/18/2512-50524-501676, jímž žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2013 daň z příjmů fyzických osob ve výši 576 773 Kč, daňovou ztrátu ve výši -1 870 035 Kč a uložil mu povinnost uhradit penále z částky doměřené daně ve výši 134 054 Kč (dále též „DPV 2013“). Téhož dne správce daně vydal také dodatečný platební výměr č. j. 2108140/18/2512-50524-501676, jímž žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2014 daň z příjmů fyzických osob ve výši 1 239 271 Kč, daňovou ztrátu ve výši -1 443 910 Kč a uložil mu povinnost uhradit penále z částky doměřené daně ve výši 262 293 Kč (dále též „DPV 2014“). 2. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2023, č. j. 17617/23/5200-10421-705721, (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobcova odvolání směřující proti DPV 2013 a DPV 2014, přičemž odvoláními napadená rozhodnutí správce daně potvrdil. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce nyní posuzovanou žalobu. Žaloba 3. Žalobce rozdělil své žalobní námitky do tří okruhů. Předně měl za to, že v daňovém řízení unesl důkazní břemeno ohledně daňové uznatelnosti uplatněných nákladů na reklamní služby od společnosti MM GT-Racing s.r.o., IČO 24783668, (dále jen „MM GT-Racing“). Dále poukazoval na to, že správní orgány dostatečně nezohlednily, že správce daně ztratil podstatnou část spisového materiálu, jež obsahovala právě reklamní dokumentaci. Konečně setrval na názoru, že v daňovém řízení unesl své důkazní břemeno ohledně povahy plateb přijatých v roce 2014 na svůj bankovní účet, tedy že nešlo o ostatní příjem ve smyslu § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2014, (dále jen „zákon o daních z příjmů“). 4. V rámci prvního tematického okruhu žalobních námitek žalobce vyjádřil názor, že ze zprávy o daňové kontrole nebylo zřejmé, zda správce daně u reklamních nákladů zpochybnil již uskutečnění plnění, anebo až poskytnutí plnění právě společností MM GT-Racing, či dokonce pouze vliv těchto plnění na dosažení, zajištění a udržení žalobcových příjmů. Na každý pád trval žalobce na tom, že prokázal předloženými důkazy (ve spojení s důkazy opatřenými správcem daně) realizaci reklamních plnění. 5. Dle žalobce správce daně neprokázal existenci vážných a důvodných pochyb o věrohodnosti, úplnosti, průkaznosti a správnosti žalobcem předloženého účetnictví, ohledně kterých nesl důkazní břemeno. 6. Dále se žalobce vymezil vůči závěru správce daně, že „vynaložená plnění na reklamu tak nepřinesla tvrzený očekáváný efekt“. Podle žalobce totiž skutečnost, že určité náklady nepřinesly očekávaný zisk (efekt), nemůže být důvodem pro daňovou (ne)uznatelnost předmětného nákladu pro účely daně z příjmů. 7. Žalobce zdůraznil, že sám správce daně v doplnění stanoviska ze dne 14. 10. 2020 deklaroval, že „správce daně nezpochybňoval, že reklama neprobíhala“, tj. z hlediska naplnění § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů jsou proto jiné pochybnosti správce daně (např. stran stanovení ceny apod.) zcela irelevantní. V tomto ohledu žalobce považuje závěry žalovaného za nesprávné a nezákonné. 8. Dále ani fakt, že MM GT-Racing realizovala své služby i prostřednictvím automobilových závodů, kdy jedním ze závodníků byl rodinný příslušník žalobce, nemůže mít za následek negativní závěr o neuznatelnosti nákladu. Navíc se podle žalobkyně jedná o pouhé spekulace a ničím nepodložená tvrzení. Vztah mezi ekonomickou činností žalobce, resp. jednou z jeho ekonomických činností (např. prodej závodních automobilů) a automobilovými závody byl nesporný, když tyto činnosti spolu úzce věcně a časově souvisely, neboť čím více by se dařilo závodníkům, resp. automobilům (včetně automobilu rodinného příslušníka žalobce), na kterých byla nezpochybnitelně umístěna reklama žalobce, tím více by byla propagována ekonomická činnost žalobce, tím více osob a potenciálních zákazníků by zaregistrovalo obchodní značku daňového subjektu (Malisped), a tím více by jich využívalo jeho produktů a služeb, resp. tím více by jich nakoupilo závodní automobily, které žalobce hodlal prodávat. Žalobce je toho názoru, že tato jeho podnikatelská strategie byla zcela racionální, stejně jako reklamní kanál, který zvolil pro její propagaci, neboť je zde nezpochybnitelná vazba mezi touto strategií a nástrojem, který žalobce zvolil pro její prosazení. 9. Žalobce označil za nesporné, že reklama žalobce na obchodní značku žalobce „Malisped“ byla realizována, že se vozidlo, které bylo mj. součástí reklamního plnění, účastnilo světových akcí na seznamu realizovaných reklamních plnění a že v případě účasti na testování vozu pak šlo jednoznačně o „aktivní“ vozidlo, nikoliv „pasivní“ exponát. 10. Žalobce podotkl, že dle žalobou napadeného rozhodnutí nebylo prokázáno, kdo a jakým způsobem reklamu provedl; tím tedy žalovaný po žalobci požadoval dokumentaci (nejlépe patrně fotografie) zachycující, jak určitá osoba „lepí“ reklamu. Daný požadavek se dle žalobce jednak zcela vymyká důkaznímu standardu k oprávněnosti uplatnění nákladů dle § 24 zákona o daních z příjmů, jednak obsah reklamního plnění popsali svědci K. a R. a vyplývá i z reklamní dokumentace předložené žalobcem. Pokud žalovaný hodnotil výpovědi obou uvedených svědků jako málo konkrétní, je to dle žalobce poplatné značnému časovému odstupu provedení výslechů od realizace (lepení) reklamy, což je ovšem pouze vinou daňových orgánů a nemůže být přičítáno žalobci k tíži. Žalobce navrhl výslechy těchto svědků logicky až poté, co teprve v rámci odvolacího řízení vyvstaly otázky ohledně rozsahu plnění a deklarovaného dodavatele. Podle žalobce výpovědi svědků R. a K. prokázaly realizaci reklamy včetně „lepení“ reklamních nálepek. Jejich výpovědi nelze diskvalifikovat poukazem na jejich částečnou nekonkrétnost, což žalobce podepřel citací bodů 33 až 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 Afs 20/2019-46; závěry v nich obsažené lze dle žalobcova názoru aplikovat o to případněji ve vztahu k dani z příjmů, která má „nižší formální nároky“, než v odkazovaném rozsudku řešená daň z přidané hodnoty. Dále žalobce, s odkazem na rozsudek téhož soudu ze dne 9. 12. 2021, č. j. 10 Af 56/202037, upozornil, že u daně z příjmů je možné prokázat dodavatele i ex post. Setrval však na názoru, že pro naplnění podmínek § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů není třeba prokázat dodání plnění (reklamy) od subjektem deklarovaného dodavatele. Podstatná je dle žalobce naopak realizace plnění, kterou žalovaný tím, že zpochybnil deklarovaného dodavatele, implicitně uznal. 11. Žalobce se dále vymezil vůči odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. 10 Afs 368/2020-63, učiněnému v bodu 93 žalobou napadeného rozhodnutí. Podle žalobce se obě věci podstatně odlišují. Nejvyšší správní soud se zde k meritu věci vyjádřil jen okrajově, navíc ve vztahu ke světelné reklamě, ke které daňový subjekt nepředložil vůbec žádné důkazy. V nyní řešené věci byla naopak jednoznačně prokázána realizace reklamy fotografií, zatímco rozsah reklamy a její dodavatel byl prokázán uceleným řetězcem důkazů. 12. Krom výše uvedeného má žalobce za to, že v daňovém řízení prokázal prostřednictvím důkazů z řízení týkajících se jiných subjektů, že MM GT-Racing byla daňovými orgány kontrolována, bylo přezkoumáváno její účetnictví a bylo u ní provedeno šetření ohledně fakticity podnikání. Žalovaný však tuto skutečnost bagatelizoval. Žalobci pak není zřejmé, proč se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval „nestandardními okolnostmi“ jako např. přístupem k bankovnímu účtu společnosti MM GT-Racing, ani co z nich ve vztahu k daňové povinnosti žalobce dovozoval. Pokud navíc žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazoval na výslech pana Rašky z nespecifikovaného trestního řízení, nebylo možné z něj vycházet, neboť daná osoba nebyla vyslechnuta v řízení daňovém. Žalobci tak nebylo zřejmé, co má vlastně v daňovém řízení prokazovat, a daňové orgány s ním tak pouze „hrály námořní bitvu“ ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 Afs 102/2016-40. 13. Dále se žalobce vymezil vůči výtce žalovaného stran obecnosti smluvních ujednání k reklamnímu plnění. Podle žalobce nemohou ani ta nejpodrobnější myslitelná smluvní ujednání sama o sobě prokázat, že k plnění v nich popsanému následně