178 A 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 A 9/2025- 22 - text  8 178 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobců: a) N. M. K., narozená dne X státní příslušnice Ruská federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem b) nezl. M. S. I. G., narozený dne X státní příslušník Ruské federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem c) nezl. M. S. I. G., narozený dne X státní příslušník Ruské federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Masarykova 925/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2025, č. j. KRPU-81454-46/ČJ-2025-040022-DB-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2025, č. j. KRPU-81454-46/ČJ-2025-040022-DB-ZZC (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodlouženo zajištění žalobců za účelem jejich předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), přičemž zajištění bylo prodlouženo o 24 dnů od uplynutí doby trvání zajištění stanovené rozhodnutím žalované ze dne 28. 4. 2025, č. j. KRPU-81454-26/ČJ-2025-040022-DB-ZZC, kterým byla doba zajištění stanovena na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 27. 4. 2025 v 11:20 hodin. Napadeným rozhodnutím tak byla prodloužena doba zajištění do 19. 6. 2025. V žalobě žalobci rovněž navrhli, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. 2. Křestní jména žalobců b) a c), a data narození žalobkyně a) a žalobce c) byla v žalobě uvedena odlišně od jejich jmen a dat narození, uvedených v jejich osobních dokladech, které jsou součástí správního spisu. Soud proto označil v záhlaví tohoto rozsudku jména žalobců a data jejich narození tak, jak jsou uvedena v jejich dokladech. Žaloba 3. Napadenému rozhodnutí žalobci vytýkali nezákonnost a nepřezkoumatelnost, neboť měli za to, že žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí zdůvodnila pouze obecnými úvahami, aniž by se blíže zabývala proporcionalitou omezení osobní svobody žalobců a pregnantně vysvětlila, proč se uchýlila k jejich zajištění. 4. Žalobci především zdůraznili, že žalovaná je povinna ve všech případech vážit možnost aplikace mírnějších opatření předtím, než přistoupí k zajištění cizince, a to zejména s ohledem na zajištění nezletilých žalobců - dětí žalobkyně, kterými jsou M. S. I. G., narozený dne X a M. S. I. G., narozený dne X. 5. Dle žalobců je odůvodnění napadeného rozhodnutí všeobecné a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobců, když žalovaná nedostála povinnosti ani předběžného zjišťování existence překážek, systémových nedostatků azylového řízení či podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v jiném členském státě. 6. Žalobci uvedli, že opakovaně sdělovali, že vyčkají (tedy i bez zajištění) v pobytovém středisku Bělá-Jezová až do jejich přesunu do Chorvatska. Rozhodnutí o předání do Chorvatska již obdrželi a nepodají proti němu žalobu. Zopakovali, že mají dostatek finančních prostředků k tomu, aby vycestovali zpět do Chorvatska, přičemž se domnívali, že mohou legálně cestovat ve všech státech EU. 7. Dále žalobci namítali nepřiměřenost délky trvání zajištění a absenci odůvodnění stanovené délky v napadeném rozhodnutí, aniž by bylo zohledněno, že se jedná i o nezletilé děti. Poukázali na mimořádnost institutu zajištění cizince a připomněli, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli, přičemž pokud správní orgán bez rozumného důvodu nepostupuje v řízení aktivně a svědomitě po celou dobu zajištění a řádný postup směřující k předání žalobce nepřetrvává po celou dobu zajištění bez rozumného důvodu, přestává být oprávněné. Zda a jakým způsobem tento postup porušila v daném případě žalovaná však žalobci nezmínili. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí, neboť měla za to, že postupovala v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí vydala v souladu se zákonem a náležitě jej odůvodnila. 9. Poté, co popsala genezi celého případu, uvedla, že v napadeném rozhodnutí o prodloužení zajištění zkoumala podmínky azylového řízení v Chorvatsku a případné systémové nedostatky, přičemž své závěry shrnula na stranách 5-6 napadeného rozhodnutí, kde došla k závěru, že nebyly shledány podmínky bránící předání žalobců do Chorvatska jakožto státu odpovědného za konečné posouzení jejich žádosti o azyl. Žalovaná doplnila, že na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí o zajištění osvětlila nemožnost užití mírnějších opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Poukázala na jednání žalobců, z něhož je patrné, že se do Chorvatska vrátit nechtějí, neboť jejich cílem bylo vycestování na území SRN. Dle žalované je v daném případě přemístění žalobců do země odpovědné za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu opatřením nezbytným a přiměřeným sledovanému účelu a jejich rodinný a soukromý život nemůže vyvážit zájem státu na ochraně před porušováním právních předpisů. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová (dále jen „zařízení“) je speciálně uzpůsobeno pro pobyt rodin s dětmi. Dle žalované bylo u žalobců prokázáno vážné nebezpečí útěku ve smyslu kritérií obsažených v § 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, kdy žalobci naplnili několik v tomto ustanovení uvedených podmínek vážného nebezpečí útěku. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila v písemném vyjádření k žalobě, a žalobci v zákonné lhůtě podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nenavrhli konání jednání a současně soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné pro rozhodnutí věci. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu (a to i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, EU:C:2022:858) nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Nad rámec žalobních námitek, především za účelem ověření aktivní legitimace žalobců (nezletilých dětí) pro podání žaloby, soud konstatuje, že byť žalovaná napadeným rozhodnutím formálně nerozhodla o prodloužení doby trvání zajištění žalobců b) a c) (dětí žalobkyně), nic to nemění na tom, že rozhodnutí má stejné účinky i vůči nim, když v jeho důsledku byli i oni umístěni do zařízení a tím fakticky omezeni na své osobní svobodě (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3289/14). Skutečnost, že bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto pouze o zajištění žalobkyně a), tudíž neomezilo její nezletilé děti [žalobce b) a c)] v tom, aby se proti rozhodnutí o zajištění bránily žalobou. Tento právní názor byl následován i v judikatuře Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. jeho rozsudky ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/2018-60,