178 Ad 14/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 14/2024- 26 - text  7 178 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: Bc. A. V. S., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 9. 2024, č. j. X, kterým bylo zčásti změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 8. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod. Prvostupňové rozhodnutí bylo změněno tak, že ve výroku byla část textu ve znění „Pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb.“ nahrazena textem ve znění „Pro nesplnění podmínek ustanovení § 31 zákona č. 155/1995 Sb.“. Ve zbytku bylo rozhodnutí ze dne 6. 8. 2024 potvrzeno. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že předčasný starobního důchod mu nebyl přiznán, neboť nesplnil podmínku získání doby pojištění 35 let. Uvedl, že ruský nositel pojištění nepotvrdil období vojenské služby od 5. 8. 1980 do 28. 8. 1993 a služby na ministerstvu vnitra Ruské federace od 11. 1. 1994 do 19. 6. 2001 z důvodu, že se započítávají do důchodu za výsluhy. 3. Žalobce namítal, že žalovaná nesprávně interpretovala dodatečné vysvětlení Sociálního fondu Ruské federace ze dne 25. 10. 2024, č. j. 068-3605/1096, podle kterého doba vojenské služby může být potvrzená, pokud žadatel odmítne důchod za službu od ministerstva vnitra Ruské federace a přejde na starobní důchod. Dle tohoto má tedy právo si vybrat, zda bude pobírat důchod za výsluhy nebo starobní důchod. Dodal, že v případě starobního důchodu je stanovena potřebná odpracovaná doba na 36 let a 5 měsíců. 4. Dále žalobce namítl, že osobní list důchodového pojištění obsahuje chyby, neboť od 1. 7. 2006 byl pojištěn v České republice, a ne v Rusku. Vyjádření žalované 5. Žalovaná předně zopakovala průběh správního řízení a konstatovala, že předmětem sporu je uznání doby, po kterou žalobce působil v armádě Ruské federace, a za kterou je mu vyplácen výsluhový důchod. Poukázala na článek 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení č. 57/2014 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“) a článek 13 Ujednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem práce a sociální ochrany Ruské federace k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení ze dne 8. prosince 2011 č. 58/2014 Sb. m. s. (dále jen „Ujednání“). 6. Konstatovala, že určujícím kritériem pro zápočet dob pojištění získaných na území České republiky a Ruské federace před 1. 1. 2009 je trvalé bydliště. Podle žalované není sporu o tom, že žalobce je státním občanem Ruské federace a veškerá doba pojištění získaná před 1. 1. 2009 se tedy považuje za ruskou dobu pojištění. Z tohoto důvodu není příslušná rozhodnout o posouzení doby, kterou žalobce získal na zemí Ruské federace před 31. 12. 2008. K tomuto je povolán ruský nositel pojištění. Jelikož ruský nositel pojištění uvedl, že žalobci tuto dobu nepotvrdí, tak ji nelze zahrnout do celkové doby pojištění pro posouzení nároku na starobní důchod. Žalovaná zdůraznila, že sdělením ruského nositele pojištění je povinna se řídit. Pokud by spornou dobu pojištění uznala jako dobu pojištění podle českých právních předpisů, tak by postupovala v rozporu se Smlouvou. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že postupovala v souladu se Smlouvou a českými právními předpisy. Replika žalobce 7. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že podle osvědčení ministerstva vnitra Ruské federace ze dne 23. 10. 2024 neměl ke dni 31. 12. 2008 registraci v místě bydliště v Rusku. Z tohoto lze dle žalobce dovodit, že k danému datu neměl na území Ruska ani trvalý pobyt. Žalobce dále sdělil, že na území České republiky pobývá se svou rodinou již od roku 2004. Dodal, že od 1. 7. 2006 byl v České republice přihlášen k pojištění. Navrhl, aby si soud od Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky vyžádal potvrzení o jeho pobytu na území. Žalobce měl tedy za to, že splnil podmínku Smlouvy a doba jeho zaměstnání do 1. 1. 2009 by měla být uznána jako pracovní doba v České republice. 8. Žalobce opětovně poukázal na sdělení ze dne 25. 10. 2024, dle něhož může být doba služby na ministerstvu vnitra Ruské federace potvrzena, pokud nebude pobírat důchod za odpracované roky na ministerstvu a přejde na starobní důchod. K tomu rovněž odkázal na informaci ministerstva vnitra Ruské federace ze dne 9. 12. 2024. Dodal, že Penzijní fond Ruské federace započítává vojenskou službu a službu na ministerstvu za dobu potřebnou pro přiznání starobního důchodu. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle ustanovení § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. V projednávané věci nebyl žalobci přiznán předčasný starobní důchod z důvodu nesplnění potřebné doby pojištění. Podle žalobce měla být zohledněna doba pojištění od 5. 8. 1980 do 28. 8. 1993, kdy vykonával vojenskou službu a doba služby na ministerstvu vnitra Ruské federace od 11. 1. 1994 do 19. 6. 2001. Žalobce současně tvrdil, že na území České republiky legálně pobývá od roku 2004 a od 1. 7. 2006 je zde přihlášen k pojištění, čímž splnil podmínku vyjádřenou ve smlouvě a doba zaměstnání do 1. 1. 2009 by měla být uznána jako doba odpracovaná v České republice. 12. Mezi účastníky nebylo sporné, že stěžovatel je státním občanem Ruské federace. 13. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění stanovenou podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše a) 3 roky, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let, b) 5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let. 14. Podle § 29 odst. 1 písm. k) má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018. Podle odst. 3 téhož ustanovení má pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v a) odstavci 1 písm. g) až k), nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1. 15. Podle čl. 12 Smlouvy platí, že závisí-li podle právních předpisů jedné smluvní strany vznik, zachování nebo obnovení nároku na důchod, a také konverze důchodových nároků podle právních předpisů Ruské federace, na získání určitých dob pojištění (zaměstnání) nebo na jejich délce, pak se přihlédne k dobám pojištění (zaměstnání) získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany stejně, jako by byly získány na území této smluvní strany, s výjimkou případů, kdy se uvedené doby časově překrývají. 16. Podle čl. 30 odst. 3 Smlouvy se pro stanovení nároků na důchody a dávky podle této smlouvy přihlédne také k dobám pojištění (zaměstnání), které byly získány před vstupem této smlouvy v platnost. Přitom doby pojištění (zaměstnání) získané do 31. 12. 2008 na území jedné ze smluvních stran vezme v úvahu ta smluvní strana, na jejímž území měla osoba k tomuto dni trvalé bydliště, avšak pouze v rozsahu, ve kterém nejsou tyto doby již zhodnoceny pro stanovení výše důchodu n